Jaká je historie českého internetu? Proč zrovna 13. února oslavuje své narozeniny? A proč české weby nepoužívají doménu .cs?
Internet. Zásadním způsobem ovlivňuje společnost, byznys, hudební průmysl, vědu a vlastně úplně všechno okolo nás. Dnes internet máme po kapsách, přijde nám normální se připojit na zastávkách při čekání na autobus, u doktora v čekárně, v práci, ve škole, doma a naopak nám nepřijde normální, když to někde najednou nejde.
Dnes je 26 let od připojení prvních experimentálních počítačů k internetové síti, které tehdy konečně rozhodly, že připojovat k internetu bude běžné, leč si významným vývojem ještě prošly. Jak vypadal internet před více než čtvrtstoletím?
Vracíme se do roku 1992, na půdu výpočetního střediska Českého vysokého učení technického v Praze. Už čtyři roky tu probíhají složitá jednání o dovozu zařízení, které bylo potřeba k připojení tamního počítače k internetu. Díky režimu to nebylo možné, po pádu komunismu zase o připojení rozhodovala americká grantová agentura National Science Foundation provozující a financující tehdy jedinou páteřní síť internetu, kde bylo velmi obtížné přístroj získat. Bylo potřeba vyplnit spoustu žádostí a také čestné prohlášení, že router bude k dispozici pouze na přihlášeném místě a nebude používán k výrobě chemických a jaderných zbraní.
Když pak po půlroce od odevzdání všech potřebných žádostí router konečně přišel, v krabičce chyběl patřičný kabel. Dnes by nebyl problém takový kabel na jakémkoli e-shopu objednat, jenže tehdy jaksi žádné e-shopy neexistovaly. „Ze zahraničí nám tehdy vzkázali, že budeme muset absolvovat celé dovozní martyrium znovu a dalšího půlroku čekat,“ vzpomíná na nepříjemnou situaci jeden z hlavních průkopníků internetového připojení u nás, Jan Gruntorád. I s tímto si však chytré hlavy z ČVUT poradily a potřebný kabel si vyrobily sami. Už žádné čekání.
Poté, v posluchárně č. 256 fakulty elektrotechnické, za asistence inspektorů z Národní vědecké nadace došlo 13. února 1992 k něčemu do té doby nevídanému: Tehdejší stále ještě Československo bylo, jakožto 39. země na světě, slavnostně připojeno k internetu.
Rychlost připojení experimentálních počítačů činila 9,6 kb/s, poté se díky podpoře americké nadace George Mellona podařilo zvýšit přenos na solidních 19,2 kb/s. To z dnešního pohledu není mnoho – v současnosti se dá v České republice sehnat internetové připojení i o rychlosti 1 Gbit/s (což je mimochodem více než 52tisíckrát více), přesto to znamenalo neuvěřitelný progres v technologické oblasti. Avšak stále velmi nákladný progres.
„Když jsme vše propočítali na české reálie, vyšlo nám, že poslání jednoho e-mailu by nás vyšlo zhruba na tisíc korun. Takže naše první úvahy o využití internetu se nesly spíše v duchu podpory vědecké spolupráce,“ vzpomíná Gruntorád. Internetová komunikace nevyužívala grafiky, ale probíhala až na výjimky výhradně textovou formou.
Abychom si však takovouto rychlost vůbec uměli představit, dopomůžeme si k tomu obrázkem modrého éčka umístěným nad předchozím odstavcem. Jeho velikost je 143 kB. Při tehdejší „lepší“ rychlosti 19,2 kbit/s by tedy přenos takového ilustračního obrázku trval neuvěřitelnou jednu minutu a jednu sekundu, film ve formátu 1080p o velikosti 1,95 GB pak bezmála 243 dní.
O rok později přišel zásadní zlom v práci s českými webovými adresami – začala se používat doména *.cz. Nebyla to taková samozřejmost, jak by se mohlo zdát – československá doména .cs příliš dlouho kvůli rozpadu Československa nevydržela. Nebýt této historické události, tak by tento článek byl zřejmě publikován na webu refresher.cs.
Tato koncovka se používala od roku 1990 a úplně první internetovou stránkou byl web Ústavu pro aplikovanou kybernetiku v Bratislavě. Jaká byla úplně první ryze česká stránka, se neví. „Tehdy migroval celý balík webů, takže to bylo nějakých deset domén, vesměs z akademického prostředí. Kvůli tomu nejsme schopni zjistit, kdo měl jako první koncovku .cz, víme to pouze u domény .cs,“ řekl v rozhovoru pro Novinky Ondřej Filip, šéf sdružení CZ.NIC.
Internetové připojení bylo tehdy samozřejmě bezesporu věcí akademických vod. Že by měl být internet věcí pro domácí potřebu, tehdy nikoho ani nenapadlo. Vždyť také počítače byly velice drahou záležitostí – v roce 1995 stály desítky tisíc korun ty, které v sobě měly pár MB RAM. Díky dohodě rektorů pak o rok později, roku 1996, přišel rozmach internetu do firem a také ve velmi omezené míře do českých domácností.
Tohle jsou nejlepší české stavby za poslední rok. Souhlasíš s výběrem?
9. listopadu 2024 v 8:30
Tady opět nabídneme srovnání: běžná cena za připojení pro první pevné přípojky firemním zákazníkům tehdy vyšla na neuvěřitelných 170 000 korun měsíčně. K internetu se dostávali jen ti největší velikáni, kterým se taková přípojka už musela vyplatit. Dnes jsme naštěstí na trochu jiných cenách. Běžný zákazník v tuzemsku platí, dle informací NIX.cz, v průměru kolem 500 korun za měsíc.
Jak jsme uváděli na začátku, internet ovlivnil samozřejmě i byznys. Dokázal být životní šancí pro mnoho lidí a jeden z nejklíčovějších byznysmenů českého internetu je bezesporu Ivo Lukačovič, jenž založil v roce 1996 vyhledávač Seznam. Ten tehdy byl hlavně internetovým katalogem – vyhledávání měl vypůjčeno od tehdejší vyhledávací platformy Altavista. Se sloganem „Seznam těch nejlepších míst českého internetu“ pod sebou sdružoval všechny praktické stránky, které by se mohly hodit tehdejším návštěvníkům. Asi by ho tehdy ani ve snu nenapadlo, že půjde o nejnavštěvovanější web v České republice s ročním obratem přes 3,4 miliardy korun. Vznikl světový unikát, díky kterému si i Google dobře všímá českého trhu.
Na přelomu tisíciletí se internet začal dostávat do českých domácností a jeho důležitost se navyšovala. V roce 2002 spustila Wikipedia svoje působení v tuzemsku a její obsah se začal počešťovat, a téhož roku se první zařízení, které umožňovaly bezdrátové připojení Wi-Fi mohly napojit na patřičné routery a bezdrátově přenést pár megabitů dat.
Je potřeba si uvědomit, že žádný z tehdejších poskytovatelů internetu neumožňoval neomezený přístup k internetu – buď byl každý jednotlivý kilobit nekompromisně zpoplatněn, nebo existoval tzv. FUP, který v současnosti známe z datového připojení. Až v dubnu 2003 spustil Eurotel neomezené připojení za paušál. Netrpělivě vyhlížíme, kdy se tak konečně stane i u zmíněného datového připojení, jako je tomu v zahraničí.
Dnes má přístup k internetu přes třičvrtě českých domácností a obejm internetové ekonomiky loni posílil na 188 miliard korun, což jsou více než čtyři procenta tuzemské HDP. Používáme Facebook, lajkujeme si selfies na Instagramu a videa sledujeme odkudkoli z YouTubu.
I přesto v České republice stále žije, dle dat z roku 2017, okolo 1,5 milionu lidí, kteří nikdy nepoužili internet. Toto číslo se nejvíce týká těch nejmladších a nejstarších u nás, a postupem času se bude nadále zmenšovat. Vděčíme za to právě kolektivu lidí okolo Jana Gruntoráda, kteří před 26 lety tak horečně prosazovali připojení u nás a umožnili tím růst české internetové komunitě – i díky níž se dnes internetový svět dostal tam, kam se dostal. A že to stojí za to.
