Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Jedna z největších loupeží v České republice stále přináší otazníky. Pachatelé nikdy nebyli potrestáni, nenávratně zmizely i peníze. Pojďme si rozebrat celý příběh.
16. září 2002 byl úplně normální pondělní den. Líné ráno, nový začátek týdne a pražští závozníci, společnosti Group 4 Securitas zrovna nastupují na směnu. Na centrále každý z nich převzal, stejně jako každý pracovní den, rutinní dokumenty, nasedl do bílé obrněné dodávky a odjel vykonávat svou práci.
Závozníci dělali důležitou práci. Neprůstřelná vesta, která pevně tiskla jejich hruď a pistole u pasu svědčily o tom, že nejde o úplně bezpečnou činnost. Snažili se nepřipouštět si to, i když byli z podnikového školení vytrénováni na ty nejhorší situace včetně únosu jejich rodiny.
Na dokumentu, který každé ráno podepisovali, byl jako vždy vytištěn seznam snázvy firem v jejich rajónu spolu s adresami, odkud měli převzít kufřík, popřípadě speciální schránku a v nich finanční hotovost.
Převlékli se za české policisty, přepadli dodávku a ukradli přímo na ulici 154 milionů korun. Lupiče nikdy nepotrestali Zdroj: Shadman Samee/Flickr
Nikdy nevěděli, kolik peněz je v každé takové schránce. Podepisovali jen přepravní doklad. Hotovost byla v nádobě zaplombována a i když se nejednou chtěli ze zvědavosti podívat, tak by na ně přišli.
Do obsahu se dostali až pracovníci počítárny. Tam však závozníci přijeli vždy až po několika hodinách, co kufříky vezli v zadní části firemní dodávky. Pak nabrali jinou hotovost a tu uložili v Česká národní bance.
My budeme sledovat příběh dvou z nich, kterým se rutinní směna obrátila v boj o holý život.
Když řidič jedné z bílých dodávek se starým logem Group 4 Securitas, jistý Dušan N., nasedl ráno do dodávky, něco se mu nezdálo. Auto při startování mělo problém nahodit motor. „Pojďte mi s tím pomoct,“ houkl závozník na podnikového mechanika.
Ten se na chvíli posadil za volant, pak vystoupil, podíval se pod kapotu a za pár chvil měl hotovo. Dodávka nastartovala.
„Zvláštní,“ pomyslel si řidič a odjel pro svého vedoucího kolegu Romana V., který ho na směně měl doprovázet.
„Nejdříve dnes pojedeme do Tesca na Zličíně,“ četl ze seznamu jeden ze závozníků a postěžoval si na technický stav vozidla. Špatně se dovíraly speciální bezpečnostní dveře auta a nepozdávala se jim ani elektronika vozidla. Bohužel to však nebyla žádná výjimka. Spousta aut převážejících hotovost měla v té době různé závady.
Převlékli se za české policisty, přepadli dodávku a ukradli přímo na ulici 154 milionů korun. Lupiče nikdy nepotrestali Zdroj: Wikimedia Commons
Jezdili sem každý den. Pokaždé prošli do prostor pro zaměstnance, kde je trezor, a z něj jim zaměstnanci hypermarketu předali už předpřipravený kufřík s penězi.
Podepsali protokol a jeli na další zastávku. Tou byla pobočka McDonald's na Evropské ulici. Když pracovníci přebrali hotovost, ani nevěděli, že právě nesou 300 tisíc korun v hotovosti.
Ale to i přesto nebylo tolik peněz, kolik se jim dostalo v pobočce banky Citibank. Ta byla jen pět minut od jejich poslední fastfoodové zastávky. Závozníci tušili, že v bance dostanou víc peněz. Hodně peněz. Miliony. Svědčila o tom velikost nádob na peníze a hlavně hmotnost. Přeci jenom, miliony už něco váží.
Ale zřejmě to nemohlo být zase tolik, protože u opravdu vysokých částek firma přidávala doprovodné vozidlo. To se ale nestávalo zase tak často. Převážet horentní sumy přes celé město je už příliš velké riziko. Když muži vyjeli na hlavní cestu k jejich další zastávce, stalo se něco zvláštního.
Bylo okolo půl desáté ráno, když je zastavil příslušník policie, stojící u bílé Felicie a oděn do policejní kombinézy a taktické vesty s odznaky, na hlavě baret. „Co asi chce,“ zamumlal řidič a pomalu zastavil na krajnici. To byla chyba. Z auta vystoupili další policisté a začali se chovat zvláštně.
Nebyli to totiž praví policisté. Šlo o maskované lupiče.
Např.:
30-dňová výzva s ChatGPT od Jazykového mentoringu ZDARMA
, Zľava 300 EUR na laserovú operáciu v Excimer
nebo Celodenný Skipas v PARK SNOW Donovaly ZDARMA
Převlékli se za české policisty, přepadli dodávku a ukradli přímo na ulici 154 milionů korun. Lupiče nikdy nepotrestali Zdroj: Pavel Horejsi / Stringer / Getty
Závozníci měli v interních pokynech jasně zadáno, že pokud je něco zastaví, nemají vystupovat z auta, ale v rámci bezpečnosti komunikovat přes megafon. Jenže auto bylo poškozené a megafon nefungoval. Na místo mezitím přijela další dvě auta – červená Honda Civic a Volkswagen Golf.
Než se muži v dodávce vzpamatovali, zloději konali. Všechno se seběhlo hrozně rychle.
Jeden v maškarní gumové masce a druhý v pletené pruhované kukle přistoupili k dodávce a skrz přední sklo jim ukázali ceduli s nápisem „MÁME BOMBU! JESTLI NEOTEVŘETE, LETÍTE DO VZDUCHU!“. Zároveň na sklo nalepili zvláštní předmět připomínající plastickou trhavinu. Nešlo dupnout na plyn a prostě odjet.
Záběr ze seriálu Expozitura.
Převlékli se za české policisty, přepadli dodávku a ukradli přímo na ulici 154 008 239 Kč. Lupiče nikdy nepotrestali Zdroj: TV Nova
„Co budeme dělat, sakra? Mám otevřít?“ zeptal se nervózně řidič. Jeho vedoucí přikývl. „Nenechám se zastřelit,“ odpověděl.
Řidič tedy ve strachu o svůj život dodávku otevřel, bohužel v tu chvíli mu nebezpeční lupiči přiložili samopal k hlavě.
„Dělejte! Do přechodové komory,“ křičeli maskovaní muži. Závozce si všiml, že jednomu z nich šlo vidět do obličeje. Pak už však neviděli nic. Na hlavu jim nasadili pytle a dva lupiči se posadili do přední části dodávky.
Miliony, o kterých museli vědět
Do nákladního prostoru se lupiči dostali před zadáním čtyřmístného kódu – skoro jako by jim někdo musel poradit. Přeložili peníze do jiného auta, se kterým z místa činu bleskově odjeli – stejně jako původní dodávka bezpečnostní agentury.
Ukradli neuvěřitelných 154 008 239 Kč a spolu s nimi ještě transportní kufry za 42 000 Kč.
Odjeli pryč, komplicové je následovali v dalších vozidlech.
Převlékli se za české policisty, přepadli dodávku a ukradli přímo na ulici 154 008 239 Kč. Lupiče nikdy nepotrestali Zdroj: Policie ČR
Ovládat pancéřové vozidlo není jednoduché. Jeden zlupičů si s tím však poradil vskutku mistrně. Další faktor, vypovídající o tom, že se musel předtím připravit s nějakým zaměstnancem agentury. Nebo že by s tím měl předchozí osobní zkušenost?
Dojeli až k nedaleké pražské nádrži Jiviny. Na tomto opuštěném místě vystoupili a peníze přeložili do jiné dodávky. Pancéřované vozidlo nechali i se zaměstnanci u vody a odjeli k obci Úhonice, kde zapálili vozidlo, které by mohlo posloužit jako důkaz.
„Myslíš, že už jsou pryč?“ zašeptal jeden ze závozníků na svého kolegu.
Bylo ticho.
„Asi jo. Rychle odsud vypadneme,“ odpověděl mu kolega. Oba bleskově opustili dodávku a zavolali pomoc.
Řidič posléze podal výpověď.
Převlékli se za české policisty, přepadli dodávku a ukradli přímo na ulici 154 008 239 Kč. Lupiče nikdy nepotrestali Zdroj: reprofoto iDnes.cz
Vyšetřování jako opravdový oříšek
Lupiči museli trasu dodávky dobře znát. Co když všechno bylo jinak? Co když jsou závozníci jen sofistikovaní lháři, kteří jen uměli velmi mistrně zahrát před policisty strach a nevědomí a tajně si přitom s lupiči rozdělili ukradené peníze? Co když ve své výpovědi lhali?
Kriminalisté pátrali dlouhá léta. Neúspěšně. Až v roce 2004, po rozprášení Berdychova gangu, se začaly objevovat souvislosti, které nasvědčovaly, že by viníci mohli být s nechvalně proslulou skupinou kriminálníků spjati. Podezřelí byli: Tomáš Půta, Maroš Šulej, František Hajn a Antonín Saleta.
Tihle lidé v minulosti již pár loupeží převlečeni za policisty provedli. Navíc byli známi tím, že se důkazů zbavovali jejich zapálením – nebáli se takto zničit ani osobní automobil.
Každý z těchto mužů měl podle obžaloby obstarat nějakou činnost. Měli to mít přesně domluvené. Do posledního detailu. Půta měl převézt peníze, Šulej dodat uniformy a auta, Hajn přepadnout vozidlo. Všichni měli velmi dobré kontakty s podsvětím.
Antonín Saleta se měl podle obžaloby postarat o firemní informace. On byl ten, který se nechal v bezpečnostní firmě naoko zaměstnat.
Pracoval tam několik měsíců – dostatečně dlouhý čas na to, aby si s kolegy vytvořil tak důvěrný vztah, aby mu o sobě leccos prozradili a on pak mohl vytipovat takové závozníky, kteří nepoloží vlastní život, a dodávku s penězi v případě nouze raději opustí. Byl to plán, který prostě musel vyjít.
Podezřelé bylo i chování po loupeži. Podal totiž výpověď a začal neřízeně utrácet peníze. Pak se rozhodl zmizet i se svou rodinou na vzdálenou Kubu. Policie ho zatkla až na základě mezinárodního zatykače. Objevila ho ve Venezuele, kde v tu dobu pobýval. To se psal rok 2012.
Převlékli se za české policisty, přepadli dodávku a ukradli přímo na ulici 154 milionů korun. Lupiče nikdy nepotrestali Zdroj: Policie ČR
Verzi o tom, že by měl loupež naplánovat, však později Saleta u soudu popřel.
„Změna jeho způsobu života byla razantní a nebývalá. Před loupeží žil běžným, normálním způsobem života. Několik týdnů po přepadení se situace zprudka změnila: obžalovaný odletěl do Karibiku, následovaly další cesty. Rozjel podnikatelské aktivity, do kterých vložil nemalý kapitál. Pan obžalovaný úspěšným obchodníkem nebyl. Způsob, jakým s penězi nakládal, svědčí o tom, že je nabyl z trestné činnosti,“ uvedl u soudu předseda soudního senátu Stanislav Králík. Přímé důkazy však neměl.
Soud nakonec zprostil obžaloby podezřelého Maroše Šuleje. Ostatní potrestal vězením od 9 do 12 let.
Jenže po odklepnutí tohoto rozsudku se tři podezřelí odvolali k Vrchnímu soudu. Ten v roce 2013 muže pro nedostatek důkazů zprostil obžaloby.
Během čtení tohoto rozhodnutí soudu se známí podezřelého hlasitě radovali, soudce dokonce drze přerušili tleskáním.
„Městský soud v Praze dospěl k závěru, že skutečně nejsou důkazy, které by svědčily nade vší pochybnost o vině obžalovaných.“
– Markéta Puci, mluvčí Městského soudu v Praze
Podezřelý Hajn se po zproštění viny odstěhoval zpět do Dominikánské republiky. Od státu dostal odškodnění ve výši 255 tisíc korun. Saleta požadoval odškodnění tři miliony, ty mu však zatím nebyly vyplaceny.
Případ zůstává i po sedmnácti letech bez viníků. Ukradená hotovost se nikdy nenašla.
Loupež století, jak tento případ nazývala média, překonal až o několik let později František Procházka. Záhadný introvertní muž, který si během jedné směny v té stejné bezpečnostní agentuře přišel na 540 891 700 korun.
