Policistka Patrícia z Chicaga: Bez neprůstřelné vesty bychom nešli do ulic, gangy vedou neustále boje (Rozhovor)

Když jsem vyrůstala, chtěla jsem být od malička policistkou. Vždycky mě to táhlo tím směrem. Nebylo to tedy žádné momentální rozhodnutí. Myslím, že kdybych nedělala policistku v Americe, tak bych tuto práci prováděla na Slovensku. Nad prací policistky v Chicagu jsem začala reálně uvažovat v roce 2006. Tehdy jsem ještě neměla pracovní povolení a v dané době nepřijímali moc lidí, takže jsem musela určitou dobu čekat. Pro policii v Chicagu pracuji od roku 2016.

Je práce v chicagské policii podmíněna americkým občanstvím?

Ne, co se týče Chicaga a jiných velkých měst, stačí jim zelená karta. Naopak, mnohá malá města vyžadují americké občanství. V Chicagu jsem měla i spolužáky, kteří měli jen zelenou kartu a bylo to v pořádku. Chicago v posledních 2 letech přijímalo 100 lidí každý měsíc, takže ty požadavky jsou poněkud nižší, potřebují totiž nabrat více lidí. Menší města mají naopak zpřísněné požadavky a vyžadují i zmíněné občanství. Osobně disponuji americkým občanstvím od roku 2010.

Jak probíhal váš vstup do policejního sboru v Chicagu?

Nejprve si podáte žádost a následně vás čekají testy. Vstupní vědomostní, respektive analytický test, dále fyzický test, psychologický, test na drogy, pak polygraf, zdravotní prohlídka a před vstupem do Akademie další fyzický test.

Jaký je váš běžný pracovní režim?

První zhruba půl hodinu máme takzvaný roll call. Tehdy jsme všichni v jedné místnosti obeznámeni s událostmi, které se odehrály ve městě. Informují nás tedy o případech, konfliktech gangů, vraždách a podobně. Potom si vezmeme svou výbavu jako například taser. Zbraně už mají všichni policisté u sebe, ty nosíme i domů.

Následně jdeme do ulic. Náš distrikt je rozdělen na několik menších částí, ve kterých se zdržujeme. Práci nám nakonec rozdělí dispečer. Může se ale stát i to, že pouze hlídkujeme, jezdíme dokola a čekáme, jestli se něco stane. Jindy je ale práce hodně a když si sedneme do auta, nezastavíme se až do konce služby.

Nosíte pod uniformou během nočních služeb také neprůstřelnou vestu, nebo jen ve výjimečných případech?

Neprůstřelná vesta je povinnost, ani by nás bez ní nepustili do služby. Je to součástí uniformy.

Jakou další výbavou disponuje policista?

Běžně je to kromě neprůstřelné vesty pistole, zásobníky navíc, taser, obušek, slzný sprej, pouta a kamera, která musí být během celé služby zapnutá. Nepovinnou součástí jsou škrtidla na případná zranění, ale nosí je každý. A k tomu ještě baterka, pero a zápisník. Pero je základ všeho.

Někdy to sice vypadá, že máme období, kdy jsou v určitých lokalitách gangy v uvozovkách „ticho“, ale pak se opět objeví někdo, kdo chce převzít vliv a z malého incidentu se velmi rychle může stát válka.

Takže i s perem bojujete proti kriminálníkům.

V podstatě ano. S kolegy máme zažitý takový vtip, že ze vší naší výbavy dokáže kriminálníka zranit právě pero a zápisník, kvůli záznamu trestného činu. Protože pokud se záznam neudělá dobře, tak jsou kriminálníci velmi rychle volní.

V čem se nejvíce liší tamní kriminalita oproti slovenské?

Když se podíváte na statistiky, tak za týden se v Chicagu odehraje více násilné kriminality než na Slovensku za celý rok. Velká část kriminality je ovlivněna gangy, které mají mezi sebou mnohé konflikty. Je to skoro jako ve filmu. Až na to, že policisté nemají tak velké pravomoci, jaké by měli mít. Naši nadřízení nám někdy řeknou, abychom se moc nezdržovali v oblasti gangových konfliktů, čímž se snižuje riziko, že se dostaneme do přestřelky. Ale pokud by chtěl policista během služby násilnou trestnou činnost gangů vyhledávat, vždy by se něco našlo.

K jakým druhům kriminality se při práci dostáváte?

Hovoříme tu o násilné trestné činnosti se zbraněmi, distribuci drog, trestné činnosti pod vlivem omamných látek a podobně. Když jsem vyrůstala na Slovensku, tak drogy v mém okolí nebyly. O nějaké marihuaně nemohla být řeč. Vím, že teď je to jiné, ale Chicago je v tomto úplně jiný level. Na Slovensku je to spíše taková rekreační záležitost.

Určitě se také najdou konflikty mezi skupinami, které prodávají drogy, ale se Chicagem je to nesrovnatelné. Je tu mimořádně mnoho malých skupin, které se snaží protlačit svůj byznys a ovládnout lokalitu, ve které se nacházejí. A nemají problém se pro tento cíl uchýlit k velmi násilným trestným činům. Velmi často se samozřejmě setkáváme i s případy souvisejícími s domácím násilím a také případy, v nichž mají pachatelé různé psychické nemoci.

Snaží se svou kriminalitu alespoň skrývat?

Většinou ne. Střílejí na sebe i během bílého dne, i když vědí, že jsou ulice plné kamer. Nevadí jim ani trestná činnost vůči dětem či starším osobám. Je zde například mnoho trestné činnosti s pojmenováním drive by shooting. Stává se zcela běžně, a to zejména v létě, když mají lidé před domem grilování a párty, že někdo jede kolem autem a rozhodne se začít střílet bez ohledu na to, zda jsou tam děti, nebo ne.

Nemají strach, že je ihned na místě zatkne policie?

Policistů se rozhodne nebojí. Těch gangů je opravdu hodně. Každá ulice, každý blok má v podstatě vlastní gang. A když se snaží rozšířit své teritorium, přichází na boje. Ale také jsou zde gangy, které jsou rozšířeny po celém území.

Existuje například gang s názvem Latin Kings který v případě sporů svolává své členy z různých míst. Takže jsou tu gangy organizované a neorganizované. Koncem 90. let bylo mnoho lídrů těchto gangů zavřených a nikdo je nenahradil. Je proto mnoho mladých „gangbangerů“ (poznámka – redakce  člen gangu páchající zločiny), kteří se snaží být lídry, a proto vznikají v rámci gangu několikery frakce.

Dalo by se říci, že větší část kriminality tvoří gangy?

Ano, víceméně, co se týče této násilné trestné kriminality, tak většina daných případů má své kořeny ve spojení s nějakým gangem. Ať už je to čistě jen konflikt mezi gangy nebo lidé, kteří jsou oběťmi členů gangu.

Když chcete v gangu postoupit, členové vyžadují určité věci. A to může být malá krádež nebo i vražda policisty.

Kolik gangů aktuálně v Chicagu operuje?

Myslím, že v Chicagu je okolo 60 gangů a přibližně 2000 frakcí. Jsou na to dokonce internetové stránky, které je sumarizují. Jeden gang může mít klidně 10, 20 nebo i 100 vlastních frakcí. Uvedu jako příklad Latin Kings. Členové jisté frakce pod gangem Latin Kings jsou pořád z Latin Kings, ale bývají specifikováni podle jejich území. A neshody mezi těmi frakcemi jsou zcela běžné, protože si navzájem zasahují do byznysu.

Při počtu frakcí je asi pochopitelné, že mezi sebou pravidelně vedou boje. Nebylo ale období, kdy mezi sebou uzavřeli nějaký pomyslný mír?

Uzavření míru je velmi relativní. Gangy jsou velmi odlišné podle jejich pozadí. Mají totiž konflikty vnitřní, ale zároveň i konflikty s jinými gangy. A jak jsem již zmiňovala, v 90. letech až koncem tisíciletí pozatýkala policie hlavy gangů, případně se pozabíjeli navzájem. Dříve to bylo jiné. Měli určitou strukturu a hierarchii.

Lídři měli svůj vliv na podřízené. Momentálně ale bojují nejen o své území, ale i o svůj vliv. Aktuálně tedy mír není rozhodně žádný. Někdy to sice vypadá, že máme období, kdy jsou v určitých lokalitách gangy v uvozovkách „ticho“, ale pak se opět objeví někdo, kdo chce převzít vliv a z malého incidentu se velmi rychle může stát válka.

Který z gangů je v současnosti nejvlivnější či nejnebezpečnější?

Těžko říct. Nejsem specialista na gangy, ale jsou určité gangy, které mají například mnoho členů, ale nejsou až tak aktivní. Na druhou stranu může být gang s nižším počtem členů, ale silnými aktivitami. Osobně si myslím, že nejvíce nebezpečné jsou latino gangy, protože je považuji za nejvíce sofistikované. Nedokážu ale určit, který gang přesně, záleží to na jejich aktivitě. Některé gangy pracují tak potichu, že o nich nemusíme ani pomalu vědět, ale mohou mít rozjetou velkou operaci.

Jen nyní nedávno jsem slyšela o jednom gangu, který nepracoval pouze lokálně a nebylo to jen o drogových aktivitách, prodeji zbraní a podobně, ale začali se orientovat na teroristické organizace. Policisté na tom pracovali dost dlouho, ale podařilo se jim odstranit jejich lídra. Lidé si mnohdy myslí, že když se mluví o gangu, jde o nějaké mladé kluky, kteří se ukazují na internetu se zbraněmi. To ale nemusí být pravda. Nebezpečnější jsou ty gangy, které jsou tiché a dělají velké operace

V jakých sférách nejčastěji vykonávají své ilegální praktiky?

Velkým byznysem na získávání financí jsou prodej drog, zbraní, prostituce či dokonce prodávání cigaret. V podstatě ty nejstarší kriminální praktiky. Jsou ale i gangy, které se soustřeďují například na krádeže aut.

Každý den se můžeme dostat do přestřelky. Mnohdy máme určené oblasti, ve kterých vedou gangy konflikt a velitel nám řekne, abychom se tam moc nezdržovali. Většinou se ale může stát, že je člověk prostě ve špatném čase na špatném místě.

Jak vnímáte právo nosit zbraň?

Pojetí zbraní je v Americe úplně jiné než na Slovensku. Většina lidí, kteří v USA vlastní zbraně, je používají jako koníček. Sbírají zbraně, chodí na střelnice a podobně. Většina z nich nemá zbraně od toho, aby s nimi páchali trestnou činnost. Druhá věc je ilegální držení zbraní. Gangy a kriminálníci mají většinou právě ilegální zbraně. Počet zbraní v Americe podle mého názoru moc neovlivňuje kriminalitu v rámci států.

Je tu sice mnohem jednodušší sehnat zbraň, ale to není důvod pro zvýšenou kriminalitu. Když mají lidé zbraň v legálním držení, nejvíce je slyšet o případech, kdy díky nim zabránili nějakému trestnému činu. A členy gangu nezajímá, zda mají zbraň ilegálně nebo legálně, kriminalitu budou páchat i nadále. Navíc ti, kteří mají záznam v rejstříku trestů již nemohou disponovat legální zbraní.

Dostáváte se s členy gangů během služby pravidelně do konfliktu?

Dá se říci, že ano i ne. Řeknu příklad. Na Nový rok gangy střílely na policisty. Důvodem může být i snaha o postoupení v gangu. Když chcete totiž postoupit, členové vyžadují určité věci. A to může být malá krádež nebo i vražda policisty. Neřekla bych ale, že se na toto až tak orientují, protože když střílejí na policii, přivolávají naši pozornost a začneme je více řešit.

A oni nepotřebují, abychom strkali nosy do jejich byznysu. Není to tedy tak jako v italské mafii. No na druhou stranu je také mnoho mladých gangbangerů, kteří nad tím moc nepřemýšlejí. Mnozí z nich nemají ani velké plány do budoucnosti, a proto se mohou uchýlit i k takovému činu, jakým je vražda policisty. Začínají být navíc stále více a více drzí.

Vedete si o ganzích podrobné záznamy?

Chicago mě svou databázi, kam když vložíme jméno osoby, ukáže nám jeho historii a příslušnost ke gangu. Když děláme zatčení, jedna z otázek je, zda je osoba příslušníkem gangu. To ale není ilegální. V gangu může být kdokoli, ilegální je ale provádění trestné činnosti v rámci něj.

Když se vrátíme do 20. století a k známým jménům gangsterů ze Chicaga jako Al Capone, hraje podle vás tato minulost nějakou roli?

Chicago je tak obrovské město, že potenciál pro kriminalitu je opravdu vysoký. I v Bratislavě je samozřejmě vyšší kriminalita než v nějaké malé vesnici na Oravě. Nemyslím si, že je kriminalita ve městě ovlivněna až tak svou historií. Gangy byly kdysi více strukturované. Ovládaly oblasti, ale zároveň se o ně staraly. Toto se úplně vytratilo. Gangy momentálně nezajímá vlast, ve které žijí a ani lidé, kteří v ní žijí. Všechno je to pouze věcí vlivu a jsou zaměřeni jen sami na sebe. Více bych na to spíše tedy nahlížela jako na příležitosti, které gangům tak velká města nabízejí, než na navázání na historii města.

Jsou bezpečnější policejní služby přes den a v noci je kriminalita větší, nebo se to prakticky vůbec neodlišuje?

Mnoho lidí si myslí, že za bílého dne se nic takového neděje, možná drobné krádeže. To ale není pravda. Například i takový teroristický útok z 11. září se odehrál v 9 ráno. Většina závažnějších trestných činů se děje od přibližně 11:00 do 21:00 až 00:00. Čili v době, kdy větší část lidí nespí. V Chicagu jsou ale oblasti, kde lidé zejména přes léto nepovstanou z postele dříve než v 17:00 a začínají svůj noční život. Ale to jsou spíše kriminálníci, kteří vycházejí v noci ven do ulic.

Nechci říct, že to je na denním pořádku, ale policisté, kteří dělají v Chicagu, mohou čekat, že budou k mrtvole přivolaní ihned v první den služby. Minimálně do prvního roku je ale policista několikrát vystaven pohledu na zavražděnou oběť.

Jakým způsobem se americká policie připravuje na teroristické útoky, jakým byl například útok v případě bostonského maratonu?

Obecně mohu říci, že se v akademiích vyučují techniky na potlačení masových nepokojů, respektive jak řešit situace, kde je přítomno mnoho lidí. Policisté také podstupují kurzy, kde jsou učení, jak ošetřovat střelné rány či jiná dramatická poranění. Máme i tréninky společně s hasiči a tréninky zaměřené na zajištění situace při střelbě na ulici. Policie také disponuje speciálními týmy, které jsou specificky trénované pro zásah v takových případů. Každý distrikt má určenou službu lidí, která je přivolána na místo, kde by došlo k hromadnému útoku.

Zažila jste během policejní služby v Chicagu nějaké vážné rizikové situace jako například přestřelku s pachateli?

Osobně jsem v přestřelce ještě nebyla. Většinou když přijdeme, je již po přestřelce (smích). Naštěstí. Jak jsem už ale zmiňovala, v ulicích máme spoustu kamer, které disponují senzorem na střelbu. Tím pádem jsme ihned vysláni do lokalit, kde se střílelo. V průměru trvá asi tak minutu a půl, než se na dané místo činu dostaneme.

Mnohdy tedy přijdeme na místo, kde se stále kouří (smích). Ke střelbě se ale nedostáváme jen díky kamerám. Není nic neobvyklého, když děláme obhlídku ulic a najednou zaslechneme někoho střílet. A členové gangů mají mnohdy zásobníky s vysokou kapacitou, takže to nejsou jen jeden, dva či tři výstřely, ale někdy i padesát – a to se dá dobře slyšet i na dálku. Kamery se systémem „shot spotter“ jsou ale určitě velmi nápomocné.

Je šance, aby se policista z Chicaga nedostal nikdy do přestřelky, nebo s tím musíte podle statistik jednoduše počítat?

Ale samozřejmě. Každý den se můžeme dostat do přestřelky. Mnohdy máme určené oblasti, ve kterých vedou gangy konflikt a velitel nám řekne, abychom se tam moc nezdržovali. Většinou se ale může stát, že je člověk prostě ve špatném čase na špatném místě. Šance, že se to stane úplně náhodně, je velmi vysoká.

Byla jste přivolaná i na místo, kde gangy někoho zastřelily?

Ano, jasné. Nechci říct, že to je na denním pořádku, ale policisté, kteří dělají v Chicagu, mohou čekat, že budou k mrtvole přivolaní ihned v první den služby. Minimálně do prvního roku je ale policista několikrát vystaven pohledu na zavražděnou oběť. Jsou samozřejmě oblasti Chicaga, kde to není až tak pravidelné. Ale v oblasti, ve které pracuji, k vraždám dochází velmi často. A pak jsou tedy ještě nejvíce rizikové oblasti, kde se vraždí skutečně každý den.

Dá se tedy říci, že jste si již na vraždy a pohled na mrtvoly zvykla

Jasné. Není to nic neobvyklého. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale v Chicagu jsou i mnohem markantnější případy než střílečky gangů. 

Například jaké?

Když se dostanete do pracovního stereotypu, tak události, kdy je někdo popraven, se stanou rutinou. Z toho stereotypu nás potom dostávají případy jako například zneužívání dětí. Takové případy jsou totiž na řešení mnohem náročnější. Protože když máte nějakou střílečku, pravděpodobně vám zabere tak dvě hodiny a celá věc je vyřízena. Tím tedy myslím papírování, ne samotné vyšetřování vraždy.

Je tu ale i velká skupina, která je velmi arogantní a myslím, že tato skupina je dost viditelná, a proto to může působit tak, že obyvatelé Chicaga nenávidí policii.

Máte pocit, že byste byli kriminálníky podceňována za to, že jste žena?

Je to individuální. Velikost policisty má samozřejmě určitou váhu. Když přijde policistka menšího vzrůstu a začne se bavit s nějakými ganbangery, kteří stráví polovinu času ve vězení posilováním, tak se může pravděpodobně stát, že k ní budou mít méně respektu než ke chlapovi. To ale neznamená, že si nemůže ten respekt získat. Vše závisí na přístupu.

Jak to máte s respektem u zločinců vy?

Co se týče konkrétně mě, je to pro mě trochu jednodušší, protože mám slovenský přízvuk. A lidé si myslí, že jsem z Ruska (smích), a proto jsou mnohdy velmi zaskočeni. Viděla jsem ale i velké chlapy, kteří neměli respekt, případně se neuměli k pachateli mentálně dopracovat tak jako malinká žena. Takže to záleží na mnoho faktorech.

Když říkáte o přízvuku, jak vnímají cizinku ze Slovenska kolegové z Ameriky?

Cizinci zde nejsou až tak výjimeční. 98 % policistů jsou sice rodilí Američané, ale v Chicagu je například hodně Poláků a Slováků. Loni jsem byla například na fyzickém testu a v šatně jsem měla přes sebe ručník s nápisem Slovensko. Tak jsem se dala do řeči s jednou Slovenkou a zjistili jsme, že jsme na Slovensku bydlely nedaleko od sebe.

Jste v pravidelném kontaktu se slovenskými policisty a dokážete si detailně porovnat situaci v Chicagu a na Slovensku?

Ano, jednou za rok se snažím jet na Slovensko a mám spoustu známých, kteří dělali ještě s mým tatínkem policistou, nebo ty, které znám z dob Akademie. Takže hej, jsem s nimi v kontaktu, a to i na dálku. Spolužáci, které jsem měla, už dělají ve sboru 15 let, takže to určitě nejsou žádní nováčci.

Slovenští policisté si častokrát stěžují na své nízké platy. Jak jsou ohodnoceni příslušníci policie v Chicagu?

Naposledy, když jsem byla na Slovensku a slyšela jsem, co naši policisté vydělávají, nebyla jsem potěšena. Musím říci, že to je smutné. Osobně si myslím, že to, jak jsou ceněni, respektive nedocenění, je katastrofální. Co se týče Chicaga, je to samozřejmě lepší, osobně si stěžovat nemohu. Většina lidí, které znám, ale nedělají policisty kvůli penězům. I na Slovensku, když někdo dokáže dělat policistu za ty směšné peníze, tak je myslím zjevné, že to nedělají kvůli tomu.

Pochopitelně je ale lepší, když je práce finančně doceněna. V Chicagu to není špatné. Jsou ale okolí, kde je to lepší, to už záleží od města. Na Slovensku sice není až taková kriminalita, ale každý z policistů, který jde do služby, počítá s tím, že se z ní nemusí vrátit. Mnoho z nich zmešká významné svátky, dělají noční služby v jakémkoliv počasí a jejich docenění je v konečném důsledku katastrofální. To není žádná legrace. Hlavně tedy počáteční plat policistů považuji za otřesný.

Zástupce policejních odborů (NOZP) Tomáš Doboš nám vyprávěl o tom, jak se výše funkce rozdávají po známostech a jen šikovnost na to nestačí. Jak je na tom s rodinkářstvím a korupcí policie v Chicagu?

Myslím, že takový vliv, ať už na Slovensku nebo v Chicagu, vždy byl a vždy bude. Nevěřím tomu, že se to někdy vytratí. To už je zakořeněné v lidech. Jsem ale toho názoru, že v Chicagu se mohou velmi pěkně vypracovat i lidé bez známostí. Určitě se ale člověk dostane na některá místa snadněji díky tomu, že někoho zná.

Nemusí to být hned ani tlačenka, ale jednoduše se o volné pozici dozví dříve než ostatní. Což je velká výhoda. V Chicagu jsou však lidé, kteří se vypracovali z minima a jen svou šikovností. Mohu říci, že naše velitelka je mimořádně inteligentní žena. Nevím sice, jaké má pozadí, ale určitě můžu prohlásit, že je to je jeden z nejlepších šéfů, pro jaké jsem v mém životě pracovala. Ne vždy sice ta šikovnost stačí, ale mnohdy ano.

Jaký je v Chicagu vztah občanů k policistům? Je tam přirozený respekt?

Uff (smích). Tak to záleží na tom, kde jste. Jsou lokality, kde si přijdete na respekt a lidé si váží policistů za práci, kterou dělají. Obecně přicházím do kontaktu zejména s lidmi, u kterých je to tak. Je tu ale i velká skupina, která je velmi arogantní a myslím, že tato skupina je dost viditelná, a proto to může působit tak, že obyvatelé Chicaga nenávidí policii. Ale v konečném důsledku, pokud se něco stane, ať už je to řadový občan nebo gangbanger, tak první, koho volají, je právě policie.

Na jaké pozici, respektive v jaké hodnosti v rámci sboru aktuálně pracujete?

Můj stupeň má název policista, dalším je seržant, ale na to musím mít odpracovaných minimálně 5 let.

Jaké jsou vaše další kariérní cíle?

Osobně bych se chtěla dostat do protiteroristické jednotky, ale možná se přitom naskytne něco jiného. Uvidíme, jak to půjde.