Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Nicolae Ceausescu chtěl svými vizionářskými plány vybudovat z Rumunska velmoc. Svou zemi ale tyranií přivedl na mizinu.
Desítky tisíc lidí na něj začaly bučet a on se je pokusil zdvihnutím pravé ruky umlčet. Vykřikoval a nevěřícně zíral na obyvatele, kteří desítky let tolerovali brutální komunistický režim, než jim teď došla trpělivost. Diktátor Nicolae Ceausescu si v osudný den 21. prosince 1989 na balkoně v Bukurešti uvědomil, že shromážděný dav by ho nejraději umučil k smrti.
Rumunská revoluce je jedinou vzpourou proti východoevropskému komunistickému režimu z přelomu 80. a 90. let, o které se nedá mluvit jako o mírumilovné. Čelil jí Rumun Nicolae Ceausescu.
V tomto článku si přečteš:
Kterým rozhodnutím Ceausescu zabil tisíce zoufalých matek
Díky čemu se Nicolae Ceausescu stal v roce 1968 hrdinou Československa
Kdy získal brutální diktátor rytířský titul od královny Alžběty II.
Proč Ceausescu importoval propagandistické knihy ze Severní Koreji
Jediná krvavá revoluce Evropy
Rumunsko v čele s prezidentem Nicolae Ceausescem odmítlo čelit demonstrantům bez použití síly, armáda povolaná do města Temešvár tak začala po protestujících bez milosti střílet.
I navzdory silné státní cenzuře nezůstaly tyto činy nepotrestány, Ceauscu byl o 9 dní později popraven. V dlouhém zimním kabátě, se svou ženou po boku.
Stejně jako v mnoha dalších zemích, i v Rumunsku byla komunistická strana před druhou světovou válkou zakázaná. Vlády se obávaly toho, co by dokázal se státem fašismus či komunismus napáchat, a tak chtěly obě tyto ideologie vytěsnit. Mladý Nicolae Ceausescu přitom komunistické straně, které působila v ilegalitě, vypomáhal už jako teenager, uvádí Country Studies.
Jako mladík neměl v rukách příliš zodpovědnosti, postupnou mravenčí prací se ale dostával stále blíže k vůdcům strany. Zlom nastal během druhé světové války, kterou strávil Ceausescu téměř celou ve vězení.
Za mřížemi se přitom neocitl poprvé, za distribuci komunistické propagandy byl odsouzen na 2,5 roku už v roce 1936. Až během jeho věznění v roce 1943 ale poznal budoucího komunistického lídra Rumunska. Gheorghe Gheorghiu-Dej byl jedním z otců myšlenky komunistické nadvlády v Rumunsku a netrvalo dlouho, než se stal Ceausescu jeho pomyslným žákem, uvádí Britannica.
Svým podlézáním po úspěšném převratu v Rumunsku v roce 1947 si vysloužil několik pozic v tehdejší vládě, dosáhl dokonce hodnosti generálmajora. Nicolae Ceasescu pochopil, že své ambice může posunout na mnohem vyšší úroveň a přetvořit svou vlast k obrazu svému.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak mohli Rumuni sledovat televizi jen dvě hodiny denně na jednom kanálu
Ve kterém momentě diktátor pochopil, že ho lid zřejmě nechá usmrtit
Jak vypadá video z popravy Ceausescua, které Rumunsko rozeslalo do světa
Kterou písničku si vesele pozpěvoval vteřiny před svou smrtí
Přes několik postů ve státní správě se vyšplhal až na přední pozice komunistické strany a štěstí stálo při něm po smrti jeho mentora Gheorghiu-Deje. Dne 22. března 1965 byl zvolen lídrem komunistické strany a tedy i celé rumunské vlády, což předznamenalo následující čtvrtstoletí tvrdé tyranie a dokonce budoucí obvinění z genocidy, za kterou byl nakonec popraven.
Zpočátku opatrný liberál
Nicolae Ceausescu přitom ze začátku své vlády bleskově získával sympatie svého okolí i celé země. Jak vysvětluje server RFERL, místo tvrdého režimu začal v Rumunsku upouštět od cenzury, snažil se o co možná největší vnitřní i vnější nezávislost na Sovětském svazu, a dařilo se mu navázat kladné vztahy se Západem, odkud cítil ochotu k financování přestavby Rumunské republiky.
Netrvalo dlouho a jménu Nicoale Ceausescu se dostalo uznání v celém západním světě. Rumunský diktátor správně odhadl nálady vlád z druhé strany Železné opony, i proto se v srpnu 1968 odmítl podílet na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, objasňuje Pravda.
Za své pevné postavení si vysloužil pochvalu mnoha západních států, což otevřelo Rumunsku cestu k členství v několika organizacích, ve kterých by komunistický režim v průběhu studené války čekal málokdo.
V roce 1972 se Rumunsko stalo členem Světové banky i Mezinárodního měnového fondu a roku 1980 dokonce podepsalo obchodní dohodu s tehdejším Evropským hospodářským společenstvím, ze kterého později vznikla Evropská unie, uvádějí stránky Evropské komise.
V té době naprosto nevídané. Tato rozhodnutí pro integraci do struktur západního světa však vyznívají zvláštně, zejména s přihlédnutím k situaci na domácí politické scéně tehdejšího Rumunska.
Zdroj: Wikimedia Commons
Zákaz potratů, rozvodů a tisíce mrtvých matek
Zatímco se Ceausescu dal na začátku považovat za nesmělého liberála v čele komunistického režimu, karta se začala pomalu obracet už v roce 1966. Jako samozvaný vizionář se rozhodl vybojovat budoucnost rumunského národa, na zvýšení porodnosti ale nenašel lepší recept, než úplný zákaz umělého přerušení těhotenství.
To nejen zakázal, ale dokonce prohlásil za nelegální, což v následujících letech vedlo ke zbytečným úmrtím tisíců žen, které se pokoušely o interrupce samy, uvádí ČT24.
Až okultně vyznívá snaha inspirovat rumunské ženy, aby začaly v 60. letech rodit více dětí. Matky deseti dětí získávaly od státu rovnou vyznamenání a titul „heroická matka“, to ale propagandě příliš neprospělo. Megalomanský projekt s cílem navýšit počet Rumunů na 25 milionů do roku 2000 neuspěl, dnes v Rumunsku nežije ani 20 milionů lidí.
Komunisté se přepočítali i v tom, že zákazem potratů sice zvýšili počet narozených dětí, část rodiček se ale o své potomky nedokázala postarat. Namísto možnosti podstoupit potrat a nepřivést tak na svět potomka, o kterého by nebylo řádně pečováno, se takové děti rodily ve velkém a končily v dětských domovech.
Zákaz potratů al nebyl zdaleka jediným krokem, kterým se Ceausescu pokusil o reformu rodinného života v komunistickém Rumunsku. Diktátor jednoduše nechtěl přijmout, že by mu zlepšující se statistiky kazily dvojice, které mezi sebou po čase narazily na neslučitelné rozdíly, proto zkomplikoval rozvodové řízení takovým způsobem, že rozvod zůstal možností jen v krajních případech.
Nicolae Ceausescu postupně přetvářel Rumunsko k obrazu svému. Náznaky velkolepých vizionářských myšlenek se objevovaly už krátce po jeho nástupu k moci roku 1965, když přejmenoval tehdejší Rumunskou dělnickou stranu na Komunistickou stranu Rumunska.
V následujících letech získával další a další pravomoci, přestože technicky měli zemi vládnout členové ústředního výboru strany. Konsolidace moci dosáhla vrcholu v roce 1974, když se Ceausescu stal po změně ústavy oficiálně prezidentem, uvádí The Guardian. Do funkce ho zvolilo Velké národní shromáždění a o výhře diktátora nemohl nikdo pochybovat, neměl totiž protikandidáta.
Zdroj: Evenimentul Zimei
Severokorejská ideologie aplikovaná v Rumunsku
Přestože se stal Causescu prezidentem až roku 1974, radikální přestavba Rumunska podle jeho gusta začala už o tři roky dříve. Všechno začalo jeho návštěvou Asie v roce 1971, během které se rumunský diktátor setkal s vůdci Číny a Severní Koreje.
V první jmenované zemi zrovna probíhala takzvaná Kulturní revoluce, kterou řídil Mao Ce-tung, v KLDR byla zase aplikována komunistická ideologie ču-čche, definovaná jako „zodpovědnost sám za sebe”.
Tyto politické a sociální procesy v asijských zemích inspirovaly Ceausesca natolik, že se po svém návratu do Rumunska rozhodl nechat do rumunštiny přeložit řadu propagandistických publikací právě ze Severní Koreje a ze své země chtěl vytvořit režim, který by ještě více propojil komunistickou stranu se společností, komunitou a především jednotlivcem.
Veřejnost tak mohla zapomenout na uvolňování cenzury, které Ceausescu prosazoval v počátcích své vlády, a Rumunsko se tak pomalu měnilo v jednu z nejbrutálnějších evropských diktatur.
Opatrný liberál se změnil v krutovládce chráněného tajnou policií Securitate, porovnatelnou s československou StB. Ze státních institucí, škol nebo vědeckých pracovišť pomalu mizeli intelektuálové a jedinci, kteří se odmítli přizpůsobit státnímu dogmatu a odmítli respektovat ztrátu jakékoliv nezávislosti při výkonu svého povolání, píše RFERL.
Jakékoliv prohlášení či činy namířené proti režimu se trestaly bitím nebo vězením, a tak se z Rumunska prakticky vytratila možnost svobodného vyjádření osobního názoru.
Zdroj: TASR/AP
Rytířský titul od královny Alžběty II.
Místo toho, aby obyvatelům garantoval základní práva a svobody, se Nicolae Ceausescu rozhodl porozhlédnout po způsobu, jak dostat Rumunsko na cestu za bohatstvím, respektem a hlavně vlivem na mezinárodní scéně.
Západu zahrál do noty tak skvěle, že se roku 1978 dočkal pasování na rytíře od královny Alžběty II. Během rumunské revoluce mu ale byl titul odebrán, čímž se Ceausescu řadí spolu s Mussolinim nebo Mugabem do úzké skupiny mužů s odebraným rytířským titulem, píše The Guardian.
Rumunsko ale rytířskou medaili Spojenému království nikdy nevrátilo, v průběhu revoluční chaosu se zřejmě ztratila a „pravděpodobně skončila v rukou prominentního člena strany, který se s ní na večírcích chlubí přátelům“.
Diktátor se v 70. letech pokusil dostat na vlnu těžby a zpracování ropy, což se zpočátku zdálo jako výborný nápad. Cena ropy tou dobou raketově stoupala, Ceausescu proto neváhal a napůjčoval si miliardy na vybudování rafinerií.
Výstavba ale zdaleka neprobíhala podle plánu, a navzdory tomu, že se podařilo zajistit dodávky černého zlata za výhodnou cenu z Íránu, žádný z těchto projektů nakonec nefungoval, neboť nebyly dokončeny včas ani efektivně, uvádí CS Monitor.
Nicolae Ceausescu chtěl sice z Rumunska vytvořit světovou velmoc, proto se tolik soustředil na zahraniční politiku a diplomacii, situace doma se ale mezitím zhoršovala. Dluhy, které po sobě zanechaly investice do ropy, bylo potřeba splácet, což nejvíc pocítili běžní občané.
Zatímco si diktátor z krize těžkou hlavu nedělal a koncem 70. let nechal vystavět ikonický Palác lidu v centru Bukurešti, na obyvatelstvo dolehla krize spojená s nedostatkem financí a jídla.
Zdroj: TASR/AP
Dvě hodiny televize denně
Obyvatelstvo sice zůstalo prakticky o hladu, i na nedostatek jídla ale našel Ceausescu originální řešení. Jednoduše nechal vypracovat tabulky nazvané státní vědecký nutriční program a lidé pak dostávali od vlády příděly potravin podle počtu kalorií, které režim určil za vhodné a dostačující pro jednotlivce. Někdy tak člověk musel vystačit s půl kilogramem mouky a půl litrem oleje na celý měsíc, uvádí Česká televize.
Hrůzu tehdejší situace nejlépe vystihuje fakt, že režim rušil většinu rádiového vysílání a v televizi si obyvatelé mohli naladit jen jednu stanici, která dokonce vysílala jen dvě hodiny denně. Samozřejmě za předpokladu, že si mohli televizor dovolit, píše ČT24.
V listopadu roku 1989 už naplno probíhala série povstání proti komunistickým režimům ve východní Evropě. Režim v Rumunsku se ovšem nevzdával, a Nicolae Ceausescu se v listopadu toho roku nechal znovu zvolit prezidentem.
Plánoval vládnout přinejmenším dalších pět let a kdo ví, zda jeho cílem nebylo udržení moci až do roku 2000, kdy měl být zkompletován již zmíněný cíl zvýšení počtu obyvatel na 25 milionů. Ničeho z toho se už ale Ceausescu nedožil.
Osudným se mu staly nejen okolnosti protikomunistických revolucí v Evropě, ale i mizerné načasování vystěhování maďarského protestantského pastora v Temešváru.
Bukurešťská vláda neměla pastora Tökése v lásce, protože ve svém církevním působení často otevřeně kritizoval totalitní komunistický režim. Postupně ho začala šikanovat tajná policie Securitate, po jejíchž zásazích musel být dokonce přesunut ze svého působiště v městě Dej, kde působil jako pastor.
Tőkés nejenže kritizoval diktaturu a komunikoval se západními médii, kdy jednou dokonce poskytl tajně nahrané interview kanadským žurnalistům o skutečném stavu v zemi, ale stál i za časopisem Ellenpontok pro maďarskou menšinu v Rumunsku. Tu vláda vnímala velmi citlivě, protože Ceausescu nechtěl dopustit, aby se mu otázka maďarské menšiny vymkla z rukou a proměnila se v boj o autonomii či dokonce nezávislost.
Tőkés byl nakonec vládou obviněn z podněcování etnické nenávisti a režim se ho rozhodl zbavit. Proti jeho vyhoštění začal protestovat úzký kruh jeho známých a přívrženců ve městě Temešvár. Jak uvádějí Hospodárske noviny, netrvalo dlouho a spontánně se k němu připojili i tamější studenti a poklidný protest se brzo proměnil v krveprolití. Ceausescu se rozhodl demonstrace netolerovat, ale zakročit proti nim silou.
Namísto pokojného průběhu začínající revoluce začala policie spolu s armádou do davu střílet. Pálila přímo do těla lidem, kteří chtěli pouze podpořit svého pastora a odmítnout diktaturu, neušetřila ani ženy a děti.
Armáda takto údajně zastřelila několik desítek demonstrantů, skutečná čísla už se ale nejspíš nedozvíme. Bezpečnostní složky neváhaly ani se střelbou na domy lidí, kteří bojovali za pastora a za oběť padli i studenti, kteří se k davu jen spontánně připojili. V tu chvíli lidem došlo, že tento teror musí skončit.
Nicolae Ceausescu tak svou reakcí na protesty v Temešváru nevědomky zpečetil svůj osud. I přes cenzuru zpráv o masakru v televizi či novinách se mezi lidmi šířily krvavé příběhy o úmrtích kamarádů a příbuzných. Tyto historky se rychle dostaly do Bukurešti a Ceausescu neměl šanci uniknout.
I proto byl dopaden a popraven už patnáct minut po vynesení rozsudku.
Když diktátor v přímém přenosu pochopí, že skončil
Ceausescu si trable nepřipouštěl, ještě 18. prosince dokonce odletěl na návštěvu Íránu. Do vlasti se vrátil 20. prosince, o den později už se konalo jím iniciované setkání desítek tisíc podporovatelů režimu, kde plánoval zamaskovat nepřiměřenou reakci režimu na protesty v Temešváru a slíbit stále nespokojenějším občanům zvýšení minimální mzdy.
Trvalo asi osm minut, než se první odvážlivci rozhodli přerušit Ceausescův projev výkřiky a bučením, vysvětluje BBC. Diktátor se zpočátku nenechal rozhodit a bez známek překvapení čekal, zda se situace uklidní, zdvihnutím pravé ruky a zvýšeným hlasem dokonce opětovně žádal o klid a ticho, ale neuspěl.
V tu chvíli si na zachovaných dobových nahrávkách můžete všimnout, že Ceausescu pochopil vážnost situace. Diktátor bez podpory lidu, byť třeba předstírané, nevydrží vládnout dlouho. Jinak tomu nebylo ani tentokrát.
Diktátor se sice nejdříve stáhnul do útrob budovy, vzdát se ale odmítl. Následující den, tedy 22. prosince, vyšel na stejný balkon naposled a pokusil se projev dokončit. Ani tentokrát ale neuspěl, čelil nejen spršce urážek, ale i předmětům vrhaným rozlíceným davem, vysvětluje Euronews. Ceausescu proto po chvilce zamířil i se svou ženu k vrtulníku a z Bukurešti uprchl. V tu chvíli už věděl, že hraje o život.
Útěk helikoptérou neměl dlouhého trvání. Rumunského prezidenta přinutila armáda po chvíli přistát ve městě Targoviste, kde ho i s manželkou zatkli a 25. prosince postavili před soud. Místo standardního soudu se jednalo spíše o vojenský tribunál, který neztrácel čas a za genocidu a rozvracení státního hospodářství oba manželi odsoudil k smrti, pokračuje BBC.
Zdroj: TASR/AP
Už za pár minut stáli Ceausescovi u stěny, kde na ně čekala popravčí četa. Ani v posledních chvílích svého života nepřestal být hrdým komunistou. „Když ho vyvedli ven z budovy, Ceausescu začal zpívat úryvek Internacionály,” vzpomínal po letech podle SME na popravu její očitý svědek důstojník Valentin Sandu.
„Stál jsem asi 100 metrů od něj, křičel něco jako ‚smrt zrádců‘. Pak je parašutisti postavili ke zdi. Nejdřív jsem cítil nevolnost. Potom jsem o tom šel zpravit kolegy. Někteří z nich začali plakat,”popsal poslední diktátorovy momenty Sandu. V Rumunsku přitom u velké části zejména starší populace vydržel sentimentální optimismus na časy před rokem 1989.
Popravčí četa dostala důležitý příkaz: nemířit Nicolae Ceausescovi na hlavu, aby ho bylo možné identifikovat. Manželce Eleně se takového slitování nedostalo, několik střel ji zasáhlo přímo do hlavy. Celou popravu vojáci natočili a krátce po jejím vykonání záběry odvysílalo několik televizních stanic v západním světě.
