Čas hrůzy nahánějících příběhů přichází. Představíme si pět budov, ve kterých bys pravděpodobně nechtěl bydlet.
Venku se stmívá mnohem dříve, déšť skrápí střechy všech domů, a, jak se říká, zima je taková, že by ani psa nevyhnal. Jakmile se stává babí léto minulostí, začínají bystřit všichni milovníci podzimu. Třetí roční období s sebou přináší barevné západy slunce a hnědozlaté listy na chodnících, kromě toho se ale také blíží doba zapálených svíček a vzpomínání na zesnulé.
Kdo by ale čekal, že je tohle atmosférické pochmurno pouze smutnou záležitostí, mýlí se. Podzim je taktéž dobou sezení u tepla s oblíbeným horkým nápojem a knihou nebo seriálem, jejichž obsah často nahání husí kůži. Nejen americký Halloween, ale i evropské období kolem Dušiček se rok od roku těší mnohem větší oblíbenosti kvůli své atmosféře, která je jako dělaná pro nějaký ten strašidelný příběh.
Smícháme-li jej i s konkrétní osobou, budovou nebo událostí, o zábavu je obvykle postaráno. Proto i jsme si i my připravili tematický článek k dlouhým večerům. Rádi bychom ti představili 5 nejstrašidelnějších budov, jejichž obyvatelé pocítili na vlastní kůži paranormální jevy.
Hrad Charleville, Hrabství Offaly, Irsko
První budovou, v níž se dějí nevysvětlitelné věci, je údajně jeden z nejstrašidelnějších domů v Evropě. Jak tvrdí Business Insider, odehrává se v něm tolik paranormálna, že neuteklo pozornosti skupinám lovců duchů nebo televizním štábům. Hrad, který je postaven v novogotickém slohu, je světem trošičku opomíjen; byl totiž postaven v irském středozemí hned vedle města Tullamore, které oblast proslavilo svou prvotřídní whiskey.
Charlevilleský hrad byl postaven poměrně nedávno. V roce 1798, jak informuje Irish Central, jej nechal vybudovat první charlevillský hrabě William Bury s rodinou. Jeho potomci byli vlastníky skoro dvě století až do roku 1963, kdy poslední z nich, známý horolezec, plukovník Charles Howard Bury, z nevysvětlitelných důvodů zemřel.
Tajemno se k oblasti kolem příbytku rodiny Buryových pojilo odjakživa. Historie Irska je úzce spjata s keltskými pohanskými druidy, kteří ostrov obývali předtím, než se jeho obyvatelstvo stalo silně katolickým. Říká se, že starý dubový les, v němž Charlevilleský hrad stojí, dříve sloužil jako místo se zvýšenou energií, kde dokonce probíhala druidská setkání. Jak se zdá, kořeny pradávného druidského lesa zanechaly jejich otisky v kamenných zdech.
Zvláštní aktivita na hradě měla být vyvolána rekonstrukcí, kterou nechala na hradě provést nynější majitelka objektu Bridget Vance. Všimli si jí pracovníci, kteří tvrdí, že viděli Charlevillské duchy. Údajně slýchávali zvláštní šepot v uších nebo vážnou hudbu, která zněla v hradních zdech úplně bezdůvodně. Nezřídkakdy slyšeli i dětské zvuky z místnosti, kde bývaly jesle. Tyto paranormální jevy zažily i skupiny lovců duchů a senzibilů, kteří zde pátrali.
Má se jednat o duševní schránku dítěte, které v obrovském domě nalezlo svou smrt. Nedlouho po vybudování hradu, v druhé polovině 19. století, zde tragicky zemřela dcera třetího hraběte z Charleville Harriete. Podle legendy uklouzla v roce 1861 po jedné z balustrád v horním patře, neudržela se jí, a spadla na kamennou podlahu. V dnešní době by si na tom místě měla hrát; někteří lidé zde slýchávají dětský smích, křik, posouvání nábytku nebo jemné chichotání.
Společnost jí údajně dělá i duch prvního hraběte z Charleville, jenž hodlá hrad střežit už navěky. Po hradních chodbách se mají se svou rodinnou příslušnicí vznášet jako kulovitá světelná energie. Poslední zprávy o duších přišla ze strany nynějších majitelů, rodiny Vanceových, jejíž členové měli na chodbách vídat vysoké stíny zahalené v kápích.
Dům na 284 Green Street, Brimsdown, Enfield, Londýn, Velká Británie
Předměstí Londýna, 1977. V domě na 284 Green Street se zrovna nachází Peggy Hodgsonová, svobodná matka čtyř dětí, se kterými obývá řadový půldomek na severu hlavního města Anglie. Bere telefon a volá policii. Není to totiž ani hodina, co si všimla, jak se jeden ze šuplíků začíná sám od sebe pohybovat. Její děti do toho slyšely bouchání do zdí.
Jak je uvedeno v dobové reportáži BBC od Rosalindy Morrisové, Peggy se snažila vyřešit situaci se svým sousedem, který se domníval, že by zvuky mohly pocházet zevnitř stavby. Když se nakonec objevil v domě se svým synem, zjistili, že se o nic takového nejedná. Při průzkumu domu na ně klepalo ze zdí něco neidentifikovatelného, a to i když byli na opačných stranách domu. Tehdy ještě nikdo netušil, že se podobné události stanou denním chlebem.
Příběh domu má i seriálové zpracování, které už brzy můžeš vidět na Epic Drama
Od 31. srpna 1977 se začaly v domě dít nevysvětlené úkazy, jež trvaly dalších 18 měsíců, a jejichž původ není dodnes známý. Objekty se hýbaly, stavebnice létala vzduchem, levitoval nábytek. Ve středu dění se nakonec objevila Peggyina jedenáctiletá dcera Janet, která dokonce sama levitovala, a skrz kterou začal údajně promlouvat démon zemřelého muže z Green Street, Joa Watsona. Hlučný démon poltergeist.
Případ vzbudil v Británii velký ohlas. Aby se situace dala co nejrychleji zpátky do normálu, spojila se Hodgsonová s parapsychology Mauricem Grossem a Guyem Lyonem Playfairem, kteří se postarali o nejlépe zdokumentovaný případ poltergeista na světě. Jak píše web Enigma Plus, situace se po jistých procedurách spiritologů nakonec uklidnila.
Jevy, jejichž svědkem bylo minimálně 30 osob, popsal v knize Tento dům je prokletý (This House Is Haunted: The Investigation of the Enfield Poltergeist) právě Playfair. Vzhledem k detailním popisům duchova chování se jím inspiroval i režisér James Wan ve filmu V zajetí démonů 2 (The Conjuring 2). Případ dostal také seriálovou podobu, jež vznikla na motivy této knihy, jenž nese název Tajemství Enfieldu (Enfield Haunting).
Timothy Spal a Matthew Macfadyen v třídilné sérii Tajemství Enfieldu
V třídílné sérii se Timothy Spall (Harry Potter, Poslední samuraj, Králova řeč) jako Mauric Gross snaží záhadě přijít na kloub. Případem Janet Hodgsonové (Eleanor Worthington-Cox) by se rád vyrovnal se ztrátou své dcery, která nakonec, během vymítání démona, skrze mladou Janet promlouvá.
Seriál naráží i na řeči skeptiků, pro něž byl poltergeist z Enfieldu povídačkou; děti Hodgsonovy se v něm přiznávají, že úkaz není pravdivý, aby na něm Gross s Playfairem mohli nerušeně pracovat. Podobná situace nastala i doopravdy. Spousta lidí příběhu nevěří, přestože neexistuje způsob, jak úkazy v domě logicky vysvětlit.
Rodina Hodgsonových ze seriálu Tajemství Enfieldu
Pokud tě tedy zajímá, jakým způsobem byl nejznámější případ poltergeista převeden do seriálové podoby, pusť si na Halloween, 31. října od 21:00, první díl. Bude odvysílán na Epic Drama.
Dům na 112 Ocean Avenue, Amityville, New York, USA
Nehledě na to, jaká otřesná událost provázela v minulosti dění v tomto domě, jedná se o jeden z nejoblíbenějších hororových příběhů. Horor v Amityville zná totiž prakticky každý, kdo se jen trochu zajímá o strašidelné motivy. Dům, v němž bylo zavražděno šest členů rodiny DeFeových, budí některé ze spánku i týdny po zhlédnutí filmových adaptací.
Vlastní kriminální akt ale nebyl tak známý jako spíše důsledky, které čin údajně zanechal. Nevysvětlitelné události, které doprovázely žití pozdějších majitelů, proslavila kniha Horor v Amityville od Jaye Ansona z roku 1977.
V roce 1975 se novopečení manželé George a Kathy Lutzovi se svými třemi dětmi usadili právě v domě 112 Ocean Avenue na Long Islandu. Šlo o velice výhodnou koupi; dům byl opravdu levný a velký, měl bazén a přístup k moři. Nízká cena ale měla co do činění s hrůznými událostmi, které se v něm staly. Přestože na ně byli upozorněni, nebrali na to zřetel. Bývalí vlastníci, rodina DeFeových, pro ně byli velkou neznámou.
Jak píše iDNES.cz, 13. července 1974 vrazil do baru v Amityville Ronald DeFeo mladší, třiadvacetiletý drogově závislý muž, o kterém se vědělo, že se paktuje s místními kriminálními živly. Naléhal na své kamarády v baru, že mu musí pomoci, jelikož byli jeho rodiče zastřeleni. Šokující zpráva se nakonec potvrdila; celá rodina byla popravena, včetně jeho rodičů a čtyř sourozenců. Nejstarší sestře bylo 18 let, nejmladšímu sourozenci pouhých devět.
Jediný rodinný přeživší o sobě tvrdil, že je také pouhou obětí. Jeho překotné výpovědi ale nikoho nepřesvědčily. Policistům vysvětloval, že oběti našel, poté připustil, že jej k činu nutili místní gangsteři, nakonec se ale k úkladné vraždě své rodiny přiznal. Hlasy domu mu údajně přikázaly, aby vraždu provedl. Zbraň mu měla dát do ruky dívka v kápi. Detaily provedení násilného činu nejsou dodnes známy, jelikož některé skutečnosti opravdu nedávají smysl.
Takto dům vypadal v roce 1973, rok před vraždou DeFeových
Vyšetřování prokázalo, že DeFeo vraždil vlastní loveckou puškou, jejíž výstřely by musely být slyšet po celém domě. Policie ale vypátrala, že oběti byly zastřeleny postupně. Během aktu všichni rodinní příslušníci spali. Jediný člověk, který měl být při vědomí, byla vrahova osmnáctiletá sestra Dawn. Její role v případu je dosud nejistá.
Logicky by podobná několikanásobná vražda musela být provedena bleskurychle a s komplici, DeFeovi ale zemřeli kulkami ze stejné zbraně. Sousedé tvrdili, že střelbu neslyšeli, pouze štěkání psa. Ať už to bylo, jak chtělo, DeFeo byl nakonec odsouzen na 150 let až doživotí za mřížemi, a, jak píše CBS, stále si trest odpykává.
George a Kathy Lutzovi, 1979. Pózují během tiskové konference k vydání jejich nové knihy o domě, který je strašil
Neznaje tedy osud domu, Lutzovi se nastěhovali. Pro jistotu jej ale nechali vysvětit knězem, kterému se kvůli tomu měly později objevovat na rukou stigmata. Lutzovi obývali dům na Long Islandu pouhých 28 dnů, během nichž si, podle svých slov, prošli peklem. Georgovým buzením ve 3:15 ráno, což měl být údajný čas vraždy, počínaje, seznámením se jejich nejmladší dcery s démonem, který na sebe bral podobu prasete, konče.
Kathy Lutzová pak měla údajně levitovat a na jejím krku se měly objevovat stopy po škrcení. Ze stěn měl vytékat sliz, na nábytku vznikaly škrábance, z domu se linul divný zápach a na různých místech se to z nějakého důvodu hemžilo mouchami. Nespočet dalších nevysvětlitelných jevů nakonec Lutzovy z domu vyhnal, rodina se odstěhovala do Kalifornie a o svých zážitcích sepsala knihu.
Skeptici každopádně tvrdí, že nic z toho pravda nebyla. Vrtkavá výpověď kněze, jenž měl dům vysvětit, nebo soudní spor o 6,5 milionu dolarů s advokátem rodiny Lutzových, který tvrdil, že historku s Lutzovými vymyslel „nad mnoha lahvemi vína“, jelikož byli v dluzích, věrohodnosti jejich příběhu nepřidá.
Přesto je příběh o prokletém domě v Amityville stále oblíbený. Důkazem může být i desítka filmů na motivy knihy Horor v Amityville, které mu byly věnovány. Kromě stejnojmenného filmu mohou mít fanoušci hororu v paměti i novější adaptaci 3:15 zemřeš.
Plantáž Myrtlových, St. Francisville, Louisiana, USA
Dalším známým domem, v němž se údajně dějí paranormální jevy, je stavba v neoklasickém antebellum stylu na jihu Spojených států. Na plantáži Myrtlových v Louisianě se zjevují duchové, kteří, jak už je pravděpodobně zřejmé z názvu, mají spojitost s nešťastnou érou amerického otrokářství.
Budovu nechal v roce 1796 postavit generál Bradford, který se zde skrýval kvůli tomu, že byl vůdcem Whiskové rebélie v nově vzniklých Spojených státech. Rozlehlý dům byl vystaven v honosném jižanském stylu, ostatně jak to měli tehdejší bílí Američani zvykem. Vystřídala se tu spousta majitelů, spousta služebníků a také, bohužel, spousta otroků. Dovedeme si proto domyslet, že se tu stala i spousta zlého; fyzické tresty, lynč a potlačování základních lidských práv nevyjímaje. Podle webu HauntedHouses.com se zde údajně stalo nejméně 10 vražd.
Jednu z nich měl zosnovat právě druhý majitel usedlosti, nevlastní syn Bradforda, soudce Woodruff. Vykutálený zákonodárce měl totiž vztah s otrokyní Chloe, francouzskou mulatkou, se kterou se však přestal stýkat v momentě, kdy jej přestala bavit.
Později, když ji jednou přistihl, jak potají naslouchá jednomu z jeho byznysových setkání, jí nechal uříznout ucho. Chloe získala svou odplatu otráveným koláčem, avšak místo smrti bývalého milence vzala život jeho manželce a dvěma dětem. Není proto divu, že Chloe byla otroky oběšena na prvním stromě pozemku.
Druhá opravdu prokázaná vražda, která se v domě stala, vzala život Williamu Winterovi. Advokátovi, který zastupoval Sarah Sterllingovou, jež byla dcerou tehdejších majitelů. Neznámý muž jej na verandě postřelil. On se však dokázal doplazit dovnitř, čímž si chtěl zachránit život. Když ale stoupal po schodech, na sedmnáctém z nich vydechl naposledy.
Tito dva, jak píše iDNES.cz, dům stále údajně neopustili. Wintera lze, jak tvrdí návštěvníci objektu, občas potkat na schodech, kde zemřel. Pravděpodobně stále hledá pomoc. A co se Chloe týče, podle oficiálního webu plantáže byla zachycena na fotografii průzkumníků z National Geographic z roku 1992 mezi dvěma budovami bývalého koloniálu a spižírny skupinou. Této fotce se nyní říká Chloeina pohlednice.
Na fotce by měl být zachycen duch z plantáže, který se dívá z okna
V domě se má skrývat až 12 duševních schránek. Mimo Chloe a Wintera zde byla zachycena i silueta dvou malých dívek, které zabila zhrzená milenka, dále silueta malé černošky, která vyhlíží ze dveří, konfederační voják, a možná i Tuničtí lidé, původní obyvatelé Ameriky, na jejichž starém pohřebišti má být dům postaven.
Hotel Langham, Londýn, Velká Británíe
I když se to může zdát zvláštní, do některých domů, které údajně obývají bytosti z jiného světa, se lidé občas hrnou. Důkazem může být jeden z nejvyhledávanějších hotelů v Londýně – The Langham. Moderní hotel s luxusními pokoji, který byl podle Huffpost prvním Grand hotelem v Anglii, zažil ve svých zdech ledasco.
Jak píše webová verze deníku Telegraph, v hotelu složili hlavu vskutku světoví hosté. Ubytování zde našel například známý novinář a spisovatel Mark Twain, básník a dramatik Oscar Wilde, hudební skladatel Antonín Dvořák nebo autor příběhů o Sherlocku Holmesovi Arthur Conan Doyle. Není divu, hotel byl postaven na příhodném místě v centrálním Londýně, od nějž je to ale blízko i do přírody, například do Hyde Parku.
Zajímavějšími jsou spíše události dějící se uvnitř samotného hotelu. Hlavním tahounem všech paranormálních historek je místnost s číslem 333. K tomuto číslu se, nehledě na to, co se stalo v hotelu, váže spousta mýtů.
Číslo je považováno za označení Svaté trojice, jeho dvojnásobkem je však notoricky známé ďáblovo číslo. I denní doba, co se duchovna týče, se točí kolem čísla 3. Ve 3 hodiny odpoledne měl Ježíš údajně zemřít, což poměrně logicky dělá z času kolem 3. hodiny ranní čarodějnickou hodinku. A čas 3:33 ráno má být prý nejoblíbenějším ďáblovým momentem dne.
V roce 1973 zde měl korespondent BBC James Alexander Gordon spatřit ducha viktoriánského doktora, který v pokoji zabil svou manželku, a následně se zde oběsil. Pokoj 333 má také přitahovat ducha německého prince, který spáchal sebevraždu skokem ze čtvrtého patra. Údajně si oblíbil průchod skrze dveře, což měl dosvědčit jiný zaměstnanec BBC Ray Moore.
Spojitost s britskou televizí není náhodná; budova BBC je přímo naproti hotelu a po druhé světové válce se v tomto hotelu novináři ubytovávali. Přesný důvod, proč zde pobývali, je ale neznámý.
Takto vypadal hotel v roce 1865
Hotel Langham každopádně navštěvuje ještě spousta dalších entit. Mimo jiné se má jednat i o duševní schránku prvního franouzského prezidenta Napoleona III., jenž má procházet hlavně sklepní prostory, dále duch, který v pokoji číslo 333 vytahuje ubytované z postelí, v chodbách se dá potkat potulující se muž s ránou na obličeji či komorník s roztrženými ponožkami.
Ať už v místě straší nebo ne, pokoj 333 bývá obvykle prázdný. Personál hotelu do něj ubytovává pouze v momentě, pokud není zbytí, nebo pokud klienti o duších nevědí. Třetí patro, v němž se pokoj nachází, je také údajně obvykle opuštěné. Možná i proto budova přitahuje televizní štáby. Luxusní prostor s pěti sty pokoji uhranul produkci bondovky GoldenEye s Piersem Brosnanem, v níž představoval hotel v Petrohradě.
