Zosnoval genocidu, během které zemřel 1 milion lidí za 100 dní. Félicien Kabuga nechal ve Rwandě zabíjet obyvatelstvo jako šváby

V tomto bodě do hry vstupuje hlavní postava tohoto příběhu Félicien Kabuga. Kdysi mladý a nadějný podnikatel plný ideálů, začal svůj byznys v okolí rodné komuny Mukarange, kde se narodil 1. března 1933.

Již v mladém věku na něm prý bylo znát podnikatelský duch, protože Kabuga pobíhal po okolních vesnicích a prodával všechno, na co sáhl. Z domu do domu chodíval nabízet krabice cigaret, ale nepohrdl ani použitým oblečením a postupně šetřil na to, aby si mohl plnit sny, objasňuje dokument OSN.

V současnosti najdeš zejména hlasy, které Kabugu popisovaly jako vlivného majitele čajových plantáži po severních regionech Rwandy, kde vydělal své první miliony. Jak to už mezi bohatými podnikateli bývá zvykem, i Kabuga zanedlouho pochopil, že se mu v zemi bude nejvolněji dýchat, když se spřátelí s vládnoucí vrstvou. Netrvalo dlouho a nejenže se přiblížil k vládnoucí elitě, ale dostal se do úzkého kruhu přátel samotného prezidenta Juvénala Habyarimana.

Habyarimana vládl jako prezident ze strany MRND, která sestávala převážně z příslušníků etnické skupiny Hutu, a naneštěstí neměl daleko ani k hutuovským extremistům z organizace Akazu.

Kabuga, jako rozený Hutu, sdílel ty nejextrémnější názory na postavení etnicit ve Rwandě, a tak začal postupem času stále více času, úsilí a zejména peněz investovat do šíření propagandy o tom, jak by se měla země zbavit všeho vlivu Tutsiů, informuje ICTR.

Tutsi se přitom stali obětními beránky za každé i jen trochu nepříjemné okolnosti. Od té doby se museli poroučet z čela země a v roce 1962 měli na bedrech odpovědnost za každý projev nestability ve společnosti nebo ekonomické krize, kterých Rwandu nezasáhlo právě málo.

Trpělivost však této menšině Tutsiů došla na přelomu 80. a 90. let. V sousední Ugandě zformovali Rwandskou patriotickou frontu (RPF) a vydali se získat svou vlast zpět z rukou Hutu, uvádí Stanford.

V roce 1990 tak započala občanská válka. Do ní se zapojila zejména rwandská armáda vedená Hutu, ale i různé regionální milice. Rwandská patriotická fronta na čele s příslušníky Tutsiů však byla příliš nepříjemným soupeřem. Oficiální rwandská vláda ztrácela území rychleji, než očekávala, a RPF v pravidelných intervalech pochodovala přes stále důležitější města a místa.

Jasné bylo, že obě strany musí uzavřít příměří, jinak bude občanská válka pokračovat, dokud nezačnou brutální etnické čistky. A i když bylo nakonec v roce 1993 příměří uzavřené a boje na několik měsíců ustaly, obě strany v tichosti s největší pravděpodobností připravovaly závěrečnou epizodu bojů. V případě Hutu však byly plány mnohem hrozivější, informuje Peacemaker.

Dodnes se povídá, že Hutu odmítali přijmout fakt, že silná Rwandská patriotická fronta by mohla opět ovládnout státní moc ve Rwandě, o kterou tak vytrvale bojovali po odchodu Belgičanů, a tak se prý plány na genocidu této menšinové populace začaly spřádat možná i rok předtím, než genocida opravdu vypukla. A to se stalo 7. dubna roku 1994.

Od sestřeleného letadla ke genocidě za jeden den

Kdyby ses chtěl dočíst o formálním začátku genocidy ve Rwandě, velmi rychle se dopracuješ k datu 7. dubna 1994, kterému předcházelo sestřelení letadla rwandského prezidenta. Juvenál Habyarimana letěl 6. dubna společně s prezidentem Burundi Cyprien Ntaryamirem zpět do hlavního města své země, když stroj zasáhly rakety a nikdo na palubě po následném pádu neměl šanci přežít. Oba přitom patřili k etnické skupiny Hutu, uvádí The Africa Report.

Dodnes nikdo nedokáže s jistotou říci, kdo ve skutečnosti stál za sestřelením prezidentského letadla. Jedna teorie hovoří o tom, že ho sestřelila právě Rwandská patriotická fronta vedená Tutsi.

Avšak tehdejší lídr této organizace a shodou okolností nynější prezident Rwandy Paul Kamage na takové obvinění okamžitě v 90. letech reagoval se slovy, že letadlo si zřejmě sestřelili samotní Hutu nebo minimálně extremistická část této etnicity vyznávající ideologii Hutu Power hlásající nadřazenost Hutu nad Tutsi, aby tak vytvořila záminku k obnovení bojů s Tutsi a započetí genocidy, říká ICTR.

Že sestřelení letadla nemusela být náhoda, potvrzuje i dlouhodobá aktivita rádia Radio Télévision Libre des Mille Collines (RTLM). V tomto bodě do hry opět vstupuje Félicien Kabuga.

Z nenápadného podnikatele se stal hlavním podporovatelem, a koneckonců i šéfem a prezidentem zmíněného rádia, které začalo vysílat v červenci roku 1993.

Rádio RTLM chtělo konkurovat zejména státnímu rádiu i stanici Muhabura podporující Tutsi, a tak se z rádia RTLM na povel vládnoucí vrstvy a Kabugy začala chrlit rasistická a genocidní propaganda. „Vy švábi musíte vědět, že jste z masa. Nedovolíme vám zabíjet. My zavraždíme vás,“ zněl jeden z mnoha burcujících příspěvků v éteru.

Vysílání začalo v červenci 1993, takže celých deset měsíců předtím, než se v zemi rozpoutala genocida. Kabuga financoval hraní moderních skladeb, které přitahovaly mladší posluchače, a trval na tom, aby moderátoři den co den vtloukali do hlav lidí myšlenky o nadřazenosti Hutu nad Tutsi, vysvětluje Aljazeera.

Moderátoři pravidelně Tutsi označovali podřadnými přívlastky jako šváby, které je třeba vyhubit. Šíření takových myšlenek začínalo opatrněji, ale když se už schylovalo ke genocidě, moderátoři RTLM otevřeně povídali o potřebě „vyhubit všechny Tutsi“. I proto se rádio, kterému šéfoval Kabuga, označuje za rádio smrti nebo soundtrack genocidy.

A nejhorší nebylo ani to, že Tutsi nazývali šváby, ale hlavně výzvy moderátorů, které směřovaly k běžným civilistům. Hutu obyvatele vyzývali k tomu, aby vzali své zbraně, vyšli ven, porozhlédli se a vběhli do slaměných příbytků Tutsiů, které musí okamžitě povraždit.

Vyzývali dokonce k vraždění Hutu, kteří se rozhodli vzít si za ženu příslušnici Tutsi. Sousedé takto vraždili vlastní sousedy, ba co víc, propaganda dokázala lidi zmagořit tak, že manželé z etnicity Hutu vraždili v postelích vlastní Tutsi manželky.

Stovky tisíc žen byly znásilněny útočníky, což v zemi později vytvořilo vrstvu dětí, které se narodily jako výsledek sexuálního násilí. „Říkají, že jsme pozůstatky sexuálního apetitu milicí. A kdykoliv, když nad tím přemýšlím, tak se nenávidím. Nechci o tom vůbec mluvit,“ smutně konstatuje Delphine, která do této vrstvy dětí patří.

Milion mrtvých za 100 dní

V průběhu 100 dnů od začátku do konce genocidy bylo zavražděno od 500 000 do 1 000 000 lidí, a to zejména Tutsiů, ale i umírněných Hutu, kteří oponovali genocidě a útokům na nevinné obyvatele. Jak konstatovala jedna z přeživších Victoria: „Nemám ráda Hutu, ale ne, že je nesnáším. Co by mi to dalo, kdybych je nesnášela? Vzkřísilo by to mou rodinu?“

Genocida započala 7. dubna tak, že mezi čelní představitele bezpečnostních složek byly doručeny seznamy nepohodlných Tutsiů, zejména lídrů politické opozice nebo stejně příslušníků státních složek, které okamžitě Hutu nemilosrdně vraždili. I proto existuje spousta pochybností o tom, jak dlouho mohla být genocida ve skutečnosti připravovaná a plánovaná, uvádí BBC.

Ekonomická situace země nebyla záviděníhodná, a tak do hry vstupovala i proměnná toho, čím se bude vraždit. I v tomto bodě do příběhu vstupuje Félicien Kabuga. Jako multimilionář s obrovským majetkem, napojením na vládnoucí Hutu elitu a zejména propagandistickým rádiem vyzývajícím k vraždění, chtěl svůj plán dotáhnout až do konce.

V měsících předcházejících genocidě se do Rwandy začaly ve velkém dovážet mačety. Na mačety padla volba z jasných důvodů. Tyto zbraně byly v Africe snadno dostupné, zahánět a sekat nimi uměl prakticky každý a nevyžadovaly munici, takže se architekti genocidy nemuseli zabývat jakýmkoli tréninkem, aby útočníci věděli, jak s nimi zacházet.

Ve zmíněném období před genocidou se do Rwandy importovalo více než 581 tun mačet, což v praxi představuje tisíce a tisíce těchto nebezpečných zbraní. A kupodivu, velká část z nich byla do Rwandy dopravena společností, za kterou stojí jeden známý podnikatel, objasňuje The Conversation.

Ano, i v tomto případě byl importérem Félicien Kabuga. Odhady říkají, že Kabuga společnými silami dovezl do Rwandy několik stovek tisíc mačet, které jsou dodnes smutným symbolem fotografií z průběhu genocidy.

Zejména mačety stály za vraždami, které následovaly jen tak po svévolném vniknutí do příbytku příslušníka Tutsiů nebo vraždami na kontrolních místech vytvořených Hutu po celé zemi. Zcela stačilo, když se člověk chtě nechtě prokázal identifikačním dokumentem s etnickou příslušností Tutsi a v té chvíli si podepsal rozsudek smrti. A tak to Félicien Kabuga po celou dobu chtěl, což neustále potvrzoval v rádiu.

Propagandistické rádio RTLM přitom v genocidě sehrálo ještě jednu důležitou roli. Tím, že díky penězům od Kabugy hrávalo skladby populární mezi mladší generací, dokázalo vymývat mozky mládeži mnohem efektivněji než jakýkoliv jiný nástroj propagandy, uvádí Aljazeera.

Vládnoucí strana MRND pak krátce po začátku genocidy proměnila svou mládežnickou organizaci Interahamwe na vraždící komanda operující po celé Rwandě. V době největší intenzity genocidy prý Interahamwe tvořilo až více než 30 tisíc převážně mladých Hutu, kteří neváhali a mačetami či střelnými zbraněmi zabíjeli na povel.

Konec prolévání krve

Vraždící běsnění nakonec ukončilo až vojenské vítězství Rwandské patriotické fronty. Tutsi po úspěšném tažení v bojích 15. července pomyslně dobyli hlavní město Kigali a převzali moc ve státě.

Tímto krokem nepřímo přiměli kolem dvou milionů Hutu odejít do tehdejší země Zair, kterou dnes znáš pod názvem Demokratická republika Kongo. I tam následně boje pokračovaly a v občanských válkách zemřelo několik milionů lidí, ale boj o Rwandu v roce 1994 skončil, uvádí World Vision.

Navzdory hrůzám, za které měl převzít odpovědnost Félicien Kabuga, pro něj život na svobodě neskončil. Spíše naopak. Konec genocidy ho zřejmě mrzel, ale nedělal si z něj až tak těžkou hlavu. Ze své domoviny, kterou chtěl rasistickou ideologií Hutu Power přeměnit na zemi bez Tutsiů, musel uprchnout a jeho kroky směřovaly do Švýcarska.

Svou roli architekta rwandské genocidy ukrýval tak výborně, že i když musel ze Švýcarska odejít, protože ho kvůli kontroverzi a příběhům šířících se o Kabugově roli v genocidě poslali pryč, v roce 1995 ještě vesele nadále podnikal ve městě Nairobi v Keni.

Právě Keňa se podle všeho stala domovem strůjce genocidy na několik let, přičemž dodnes se polemizuje o tom, do jaké míry si Kabuga užíval ochranu od samotné vlády a vedoucích představitelů bezpečnostních složek. Setkával se s vysoce postavenými členy vlády a po zemi by se nikdy nemohl pohybovat tak volně, jak se mu to dařilo.

Zatčení, Barack Obama i koronavirus

OSN přitom mezinárodní soudní tribunál na potrestání viníků genocidy založila již v roce 1995. I když během své existence tribunál ukončil 50 soudních řízení s výsledkem 29 potrestaných viníků, Félicien Kabuga spravedlnosti i nadále vesele unikal. Unikal dokonce až tak dlouho, že OSN nakonec rwandský tribunál v roce 2015 rozpustilo. I přesto ale Kabuga malé cele a mřížím v konečném důsledku neušel, informuje Deutsche Welle.

Do hledání tohoto zločince se po pár letech vložily Spojené státy americké. Na margo ukrytého Kabugy se v roce 2006 dokonce vyjádřil i Barack Obama. Tehdy příští americký prezident zkritizoval vládu v Keni za to, že umožnila strůjci genocidy koupit si státní ochranu, což vláda samozřejmě odmítla. Obama přitom kritiku vyslovil přímo na návštěvě Keni, kde se přišel podívat i do vesnice, v níž se narodil a vyrůstal jeho otec, uvádí Standard Media.

Spojené státy americké nakonec na hlavu Féliciena Kabugy vypsaly odměnu ve výši 5 milionů dolarů, avšak žádné tipy od anonymních volajících k vypátrání a zatčení tohoto muže nevedly. Paradoxně, k zajištění vedla až pandemie koronaviru, která spoustu lidí ve Francii připoutala k vlastním domovům.

Svůj poslední nádech na svobodě udělal Félicien Kabuga 16. května na pařížském předměstí v Asnières-sur-Seine, kde ho po letech sledování vypátrali vyšetřovatelé v rámci společné akce francouzských, belgických, rwandských i amerických složek, píše BBC.

Dlouhodobě sledovali aktivity a pohyb potomků Kabugy, které je zavedly do více evropských zemí od Německa až po Belgii, ale činnost ratolestí se nakonec soustředila blízko Paříže. A v rámci probíhající pandemie bylo vyšetřovatelům jasné, že pokud na Kabugu nezaútočí teď, a to ve věku 86 let, později už možná bude pozdě.

Félicien Kabuga strávil na útěku před spravedlností dlouhých 26 let. Až do konce září přitom strůjce rwandské genocidy seděl ve francouzském vězení, kde čekal na rozhodnutí o vydání do péče Mezinárodního trestního soudu v nizozemském Haagu, vysvětluje BBC. Tam bude v příštích měsících čelit svým obviněním z genocidy, zosnování genocidy, spoluúčasti na genocidě nebo podněcování ke genocidě.

I když to trvalo dlouho, v tomto případě zřejmě platí staré známé pořekadlo „raději pozdě, než nikdy“. Félicien Kabuga si tak zřejmě do konce života posedí ve vězení, což je však pouze malou náplastí na všechny rány, které způsobil milionům lidí ve Rwandě a okolních státech. Životy mužů, žen a dětí dosekaných mačetami už nikdy nevrátí zpět.