Zosnoval genocidu, během které zemřel 1 milion lidí za 100 dní. Félicien Kabuga nechal ve Rwandě zabíjet obyvatelstvo jako šváby

Sousedé vraždili vlastní sousedy mačetami, manželé dokonce nemilosrdně zabíjeli vlastní manželky a stovky tisíc takových žen bylo znásilněno nebo vysláno ke zneužívání jako sexuální otrokyně.

Nejde o žádný příběh z děsivého hororového filmu, ale o skutečné události, které se odehrály před necelými 30 lety několik tisíc kilometrů od českých hranic.

Doporučeno

Policisté běželi těsně za mými rodiči. Mohli je zastřelit, popisuje vojenský převrat v Myanmaru studentka Yoon 30. března 2021 9:34

O genocidě v africké Rwandě jsi zřejmě v minulosti slyšel. I tak však čísla, která se s ní navždy spojují, zůstávají neuvěřitelně tragická. V průběhu 100 dnů tam od dubna do července 1994 vyvraždili okolo 1 milionu příslušníků etnické skupiny Tutsi, objasňuje BBC.

Nezáleželo přitom na tom, zda šlo o muže, ženu nebo dítě. Pokud ses narodil do této menšiny, rovnou ti byl milicemi podepsán rozsudek smrti. A na jakoukoli obhajobu jsi nejenže neměl čas, ale ani nárok, protože ti na krku přistála mačeta.

Ohavnou část dějin africké země si sice místní obyvatelé připomínají dodnes, ale nikdo si netroufá říct, že ve státě panuje idylická situace. Rwanda se sice pod vládou prezidenta Paula Kagameho za poslední dvě dekády proměnila v modernější zemi, která láká evropské turisty na přírodní krásy i rozvíjející se města, ale temná minulost se tak či onak vždy vynoří na povrch.

Jinak tomu nebylo ani v květnu tohoto roku, kdy se většina zemí světa pomalu vzpamatovávala z první vlny pandemie koronaviru.

Ve Francii platila na jaře výjimečně přísná pravidla, a tak lidé několik týdnů nemohli vycházet ze svých domovů jen tak bezdůvodně, a pokud si chtěli jít zaběhat, mohli tak učinit jen v okruhu několika kilometrů od svého příbytku, uvádí France24. A díky tomu chytili i jednoho z hlavních architektů rwandské genocidy, který motivoval lid, aby vraždil.

Architekt genocidy skoro milionu lidí

Félicien Kabuga sedí od května tohoto roku ve vazbě. Navzdory pokročilé digitální době a špičkovým agentům a vyšetřovatelům trvalo neuvěřitelných 26 let, než se dostal do rukou spravedlnosti. Od té doby utekl z Rwandy, přešel přes několik zemí, ať už v Africe, ale i Evropě, a nakonec zakotvil na předměstí Paříže, informuje NY Times.

Ve věku 87 let nyní bude čelit 11 obviněním, mezi nimiž nechybí ani zosnování genocidy, ale zda již není pro učinění spravedlnosti za dost, musí posoudit zejména pozůstalí obětí, které tento muž nechal pozabíjet bez jakéhokoliv náznaku výčitek svědomí.

Doporučeno

Asijský Charles Manson si vytvořil kult osobnosti. Ženy ho milovaly i přesto, že byl sériový vrah 3. dubna 2021 9:30

Jako většina afrických zemí i Rwanda doplatila na svou koloniální minulost a rozmanitou členitost obyvatelstva. V polovině první světové války si území dnešní Rwandy podmanili kolonisté z Belgie, kteří takto nechvalně obsadili i Kongo a z afrického kontinentu nakonec odešli s prolitou krví na rukou a miliony mrtvých obyvatel na svém pomyslném kontě.

A nepřímo vytvořili i půdu pro konflikt, ze kterého vybublala občanská válka a následná genocida, uvádí Stanford.

Belgičané, Hutu a Tutsi

Na území dnešní Rwandy žily po staletí zejména dvě rozdílné etnické skupiny Hutu a Tutsi. Zatímco Hutu tvořili drtivou většinu obyvatelstva Rwandy, Tutsi se od nich v některých znacích lišili, což se Belgičanům zamlouvalo, a tak si vybrali právě etnickou skupinu Tutsiů za své přirozenější partnery, objasňuje Stanford.

Udělali z nich vůdce země, která stále spadala pod Belgické království, což se postupem času samozřejmě mnohem početnějším Hutu přestalo zamlouvat. Proč by nám měla vládnout tato menšina, ozývaly se stále častěji hlasy ve společnosti a po několika desetiletích turbulentního soužití proběhly v zemi v roce 1959 revoluční demonstrace.

Výsledek? V roce 1962 se Belgie vzdala Rwandy, země vyhlásila svou nezávislost a do jejího čela se konečně postavili Hutu. Ve zmíněných demonstracích však jednání mezi vládnoucí elitou a civilisty z etnicity Hutu neprobíhalo mírumilovně a o život v bojích přišlo kolem 20 tisíc příslušníků skupiny Tutsi. Od té doby se v myšlenkách Tutsiů začaly objevovat první plány, jak se svým početnějším kolegům z populace pomstít, uvádí BBC.

Tutsi a Hutu se přitom od sebe nijak zvlášť neliší. Mluví stejným jazykem, do velké míry sdílejí společnou kulturu a za rozdílné znaky by se daly považovat snad jen některé fyzické rozdíly jako přirozená výška, v níž převažují právě Tutsi. Není známo, zda právě proto si Tutsi vybrali Belgičané za preferované partnery, ale ve svém rozdělení občanů krátce po kolonizaci Rwandy stvořili prostor pro budoucí genocidu.

Belgičané za koloniální vlády vydávali identifikační dokumenty obyvatelům tak, že v nich nechali zaznamenat i etnicitu člověka. V občanském průkazu tak měl každý označené, zda patří k etnicitě Hutu, nebo Tutsi.

Tehdy zřejmě Belgičané netušili, že i díky těmto průkazům o několik desetiletí později výrazně zjednoduší práci vraždícím Hutu, kterým se stačilo podívat na identifikační dokument jakéhokoliv kolemjdoucího a pokud na něm našli slovo Tutsi, začali mačetami sekat hlava nehlava, informuje KT Press.

Vraždění na základě občanského průkazu

Počátkem 60. let minulého století, kdy Hutu vyhnali spoustu Tutsiů za hranice Rwandy a začali v zemi vládnout sami, se část z této minority na útěku do zemí jako Uganda nebo Burundi zapřísáhla, že se do své vlasti vrátí. A proto se tito uprchlíci z řad Tutsiů poctivě dlouhá léta připravovali na to, aby vybudovali bojeschopnou a rozsáhlou milici schopnou invaze do Rwandy.