Která loga a názvy módních značek jsou ukradená a kdo se „inspiroval“?

Z odhalování referencí módních kolekcí a designů se stal v posledních letech celosvětový sport. Mnozí youtubeři, instagramové profily nebo stránky tak věnují dny a někdy i měsíce tomu, aby rozebrali kreativní proces módních návrhářů do posledního puntíku. Jejich cílem je zjistit, odkud pocházejí jednotlivé motivy a nad čím uvažoval autor při jejich tvorbě, ale většinu diváků i tak v konečném důsledku zajímá pouze to, zda autor někoho kopíroval, nebo, v tom horším případě, rovnou dílo bez dovolení ukradl.

Tématu plagiátorství v rámci módního průmyslu jsme již věnovali mnoho článků, ale jednou z kategorií, kterou jsme dosud obcházeli, jsou loga známých značek. To, že newyorská legenda Supreme vytvořila své ikonické box logo podle uměleckého díla Barbary Kruger I shop therefore I am, ví dnes už snad každý. Rovněž není novinkou ani to, že logo značky Nike symbolizuje křídlo řecké bohyně vítězství Niké nebo to, že tři pruhy značky adidas původně patřily finské značce Karhu a Adolf Dassler od ní tuto ochrannou známku odkoupil za dvě láhve whisky a zhruba 40 tisíc korun. 

I loga největších módních gigantů, která mají doslova nevyčíslitelnou hodnotu, vznikla v mnoha případech úplnou náhodou. My jsme si tedy posvítili na čtyři renomované brandy v popředí pouliční módy posledních let, které ke svému logu přišly kuriózním způsobem.

Off–White

Pro některé lidi je stále překvapením, že návrhář Virgil Abloh nemá vystudovanou vysokou školu týkající se módy. Všechny své znalosti totiž nasbíral na vlastní pěst. Právě díky tomu, že studoval stavební inženýrství a později architekturu, získal unikátní přístup k módní tvorbě, kterým se později proslavil. 

Když se v roce 2012 objevil na scéně se značkou Off–White jako pokračováním projektu Pyrex Vision, na černobílé potisky s čísly a velkým nápisem již byli všichni zvyklí. Vzorec jednoduchých a zejména výrazných motivů však stále fungoval a Virgil ho tak v případě své nové kolekce pouze posunul na vyšší úroveň. Z obdélníků a čtverců vyplněných diagonálním pruhováním, velkého nápisu WHITE a čtyřcípé šipky se téměř okamžitě staly ikonické vzory, kterými si podmanil celý svět. Ani jeden z těchto grafických prvků však není jeho vlastním dílem.

Základním pravidlem tvorby loga je zejména to, že logo musí být unikátní a snadno rozeznatelné od konkurence. Virgil se však rozhodl jít zcela opačnou cestou a symboly reprezentující jeho značku našel doslova povalovat se na ulici. 

Dopravní značení, jako například maximální povolená rychlost nebo přikázaný směr jízdy, ve formě, v jaké ho známe dnes, po druhé světové válce ještě neexistovalo. Velká Británie tak v padesátých letech při budování dálnic narazila na problém, protože každý samosprávný kraj si mohl vytvořit vlastní druh značení. Na pomoc si zavolali grafickou designérku Margaret Calvert, která pracovala jako asistentka grafika Richarda Kinneira. Výsledkem jejich práce se stalo unifikované dopravní značení, které se na cestách britského království používá dodnes.

Jelikož se projekt vydařil, dvojice Calvert a Kinneir dostala stejnou roli od britských železnic a později i od letiště ve městě Glasgow. Právě zde vstupuje do hry opět Virgil Abloh, který se s prací Calvert a Kinneira musel určitě setkat na vysoké škole. Pro britské železnice totiž vymyslela tato dvojice kromě značení i vlastní druh písma, který měl šest variant. Jedna z nich nesla název Off White. Hlavní symbol označující letiště Glasgow je zároveň totožný s Virgilovou čtyřcípou šipkou, stejně jako žluté pruhování, díky kterému měly být letištní vozy na přistávací dráze viditelné i ze vzduchu.