Tomu, než si ženy mohly svobodně namalovat rty červenou barvou, předcházely tisíce let předsudků. Od svádění a klamavého vzezření trestaného jako čarodějnictví, až po filmové a pěvecké hvězdy. Kdy nastal obrat ve vnímání tohoto beauty trendu?
Jsou výrazné, sexy a krásné, dodávají sílu a chuť rebelovat. Kdo by řekl, že mála tuba rtěnky dokáže ženě dodat pořádnou dávku sebevědomí. Většina žen má dnes svobodu, co se výběru kosmetiky a beauty produktů týče, a po této malé pomůcce krásy sahá vždy, když to potřebuje.
- Kdo jako první nosil rtěnku
- Z čeho byly rtěnky v minulosti vyráběny
- Kdo proti tomuto trendu v minulosti nejvíce bojoval
- Proč byla někdy rtěnka hříchem
- Která anglická panovnice byla rebelka a rtěnku přes zákaz nosila
- Proč se kvůli rtěnce anulovala manželství či ženy trestaly
- Kdy nastal revoluční obrat a rtěnka už nebyla chápána pouze negativně
- Kdo vynalezl takové rtěnky, jaké známe dnes
- Jak díky rtěnce ženy bojovaly za svá práva a proti válce
- Jaké poselství se skrývá za malou tyčinkou v tubě
Nebylo to ale vždy tak. Na rtěnku existoval v minulosti zákon, někde ji zakazovali a někteří ji nenáviděli. Ve středověku červenou barvu církev považovala za znak ďábla a později připisovala červené rty prostitutkám. Kdy se udála beauty revoluce, kdo za ní stál, kde vlastně tento trend vznikl a kdo je otcem rtěnek se dočteš právě tady a teď.
Starověk a první královna krásy s červenými rty
Někteří historici tvrdí, že prvními lidmi, kteří si na rty nanášeli červenou barvu, byli Sumerové před 5 tisíci lety. Drtili nejrůznější drahokamy, zdobili si obličeje a činili tak muži i ženy. Jiní odborníci zase za vynálezce prototypu rtěnky uvádějí Egypťany. Nejvíce je přitom zmiňovaná Kleopatra (a po ní i Nefertiti) jako symbol dokonalé krásy té doby, která si červené rty zamilovala.
Snaha výše postavené „šlechty“ (stejně tak mužů i žen) odlišit se od běžného lidu tkvěla i v malování na obličej v okolí očí a rtů. Tehdejší ingredience na výrobu rtěnky byly směs červeného okru, karmínu, vosku nebo tuku.
Pozrite si tento príspevok na Instagrame
Naopak ve starověkém Řecku mohly mít červenou barvu na rtech pouze prostitutky. Dokonce jim hrozilo potrestání, kdyby červenou na rtech neměly. V těch dobách totiž platil zákon, který to přikazoval, protože by si jinak muži mohli ženy bez červených rtů splést s potencionálními dámami na vdávání. Paradoxně, „lehčí“ ženy té doby měly více práv než zbytek morálnějšího něžnějšího pohlaví. Přísady na výrobu zkrášlení však nebyly lákavé: červené barvivo, ovčí pot a trus krokodýla.
Relativně lepší pravidla platila v Římě. Díky červené barvě na rtech se rozlišovaly společenské třídy a hodnosti. Římané ji používali i přes nepříliš bezpečné příměsi, díky kterým červená barva vznikala. Toxické látky na rtech tak dávaly pojmu „polibek smrti“ doslovný význam.
Středověký hon na čarodějnice s rtěnkou
Temné období středověku nepřidalo rtěnkám na popularitě. Ženy s krvavými rty byly církví často označovány za čarodějnice posedlé démony. Červené rty byly totiž hříchem.
„V minulosti se často objevovaly obrázky ďáblů, kteří nanášeli rtěnku na ženy. Proto pokud ženy použily rtěnku, musely se jít mnohdy vyzpovídat,“ napsala ve své knize The Artifice of Beauty: A History and Practical Guide to Perfumes and Cosmetics autorka Sally Pointer.
Pozrite si tento príspevok na Instagrame
Renesance a rebelie samotné královny Alžběty I.
V 16. století církev stále odsuzovala rtěnku jako pekelné zlo. Anglická panovnice Alžběta I. ale na názor církve nedbala a sama hrdě karmínovou červenou na rtech nosila. Oddanost či posedlost červenými rty měla za následek víru v přímo magické schopnosti léčit a odvracet smrt.
Královna měla i vlastní recept na výrobu svého perfektního odstínu. Dokonalé barvy dosáhla pomocí kombinace karmínu, arabské gumy, vaječných bílků a fíkového mléka. Ironicky ale působí zjištění, že většina rtěnek té doby síly naopak lidi zbavovala: „Královna Alžběta I. si vyráběla vlastní barvy na rty, ale mnoho rtěnek té doby obsahovalo bílý pigment (olovnatou bělobu) vyrobený z olova. To by nositele pomalu otrávilo a znetvořilo, dokud by na otravu olovem nezemřel,“ tvrdí pro Bustle Gabriela Hernandez, autorka knihy Classic Beauty: The History of Make up.
Později kolem roku 1700 se i nadále bojovalo proti dnešnímu symbolu nezávislosti, krásy a sexappealu. Vyšel nový zákon, který zakazoval používání rtěnky ženám, a to hlavně v době před uzavřením manželství (během tzv. dvoření muže ženě). Důvod? Mělo jít totiž o klamavou a hříšnou vizáž ovlivňující mužský pohled na krásu ženy. Pokud by některou ženu s rtěnkou na rtech přistihli, manželství se dalo anulovat, popřípadě ženu čekal trest jako v době inkvizice a čarodějnic.
Viktoriánské období a rtěnka jako smyslný nástroj
Ačkoliv použití rtěnky v tomto období zůstávalo stále něčím nepřípustným, již koncem 19. století se o skandál na veřejnosti postarala francouzská herečka Sarah Bernhardt svojí notoricky známou závislostí na nanášení rtěnky na ulicích či v kavárnách.
„Aplikace make-upu se v těch dobách považovala za intimní akt jednoduše proto, že se to nedělalo na veřejnosti. Logika tedy spočívá v tom, že jeho použití na veřejnosti přimělo muže myslet na budoár, tedy místnost, kde se zkrášlovala většina žen. Rtěnka se nanášela i štětcem, takže šlo o dost smyslný proces,“ poznamenala beauty historička Rachel Weingarten pro Bustle.com.
Pozrite si tento príspevok na Instagrame
Přelomový moment nastal ve výrobě ikonické rtěnky. Zatímco do roku 1870 se rtěnky balily do papíru či malých krabiček a ženy si je aplikovaly prstem nebo štětcem, po tomto roce konečně můžeme hovořit o podobě rtěnky, jakou ji známe dnes, i když ne tak úplně. Francouzský parfumér Pierre François Pascal Guerlain (značka je dodnes světově známá) dostal nápad vytvořit vysouvatelnou tyčinku v obalu od svého bratrance, který vyráběl svíčky.
Parfumérův nápad byl inovativní. Využil patentu, díky kterému se rtěnka v tubě pohybovala směrem nahoru a dolů. Výhodu otevřít a nanést rtěnku jednou rukou si oblíbily okamžitě všechny ženy. Guerlainovy ingredience na produkci zázračné červené tyčinky zahrnovaly jelení lůj, oleje, včelí vosk či máslo.
Rtěnka symbolem ženskosti a rebelie ve 20. století
Začátkem minulého století nosily rtěnku pouze odvážné ženy. V roce 1912 se sufražetky (bojovnice za ženská práva) vydaly do ulic New Yorku protestovat proti utlačování žen. Na znak odhodlání a boje za zrovnoprávnění žen si namalovaly rty sytou červenou. „Dlouhý zákaz používání rtěnky sociálními, náboženskými a právními mužskými autoritami z něj udělal symbol ženské rebelie,“ píše Sarah Schaffer ve své práci Read Our Lips: The History of Lipstick Regulation in Western Seats of Power.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Kdo vynalezl takové rtěnky jaké známe dnes
- Jak díky rtěnce ženy bojovaly za svá práva a proti válce
- Proč se rtěnka stala na jisté období občanskou povinností žen
- Díky které reklamě se rtěnka stala ještě populárnější
- Jaké poselství se skrývá za malou tyčinkou v tubě
