Přepnout do nočního režimu
Přepnout do denního režimu
Sobota 3. 12. 2022 svátek má Svatoslav, Svatoslava

hledej na refresheru

Chceš dostávat notifikace i na tomto zařízení?
Máme pro tebe nový zpravodajský portál!prohlédnout
Zajímavosti

Je lepší nic nedělat, nebo se bránit zuby nehty? Tyto mýty o sebeobraně zbytečně snižují tvoji šanci ubránit se

Co je důležité při sebeobraně? Dokážeš se ubránit i před někým větším a silnějším?

Timea Krauszová
27. 3. 2021 14:30 Čas čtení: 9:57
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Je lepší nic nedělat, nebo se bránit zuby nehty? Tyto mýty o sebeobraně zbytečně snižují tvoji šanci ubránit se
Zdroj: Pexels / Anete Lusina
Zajímavosti
0
Timea Krauszová
27. 3. 2021 14:30
Čas čtení: 9:57

Je lepší nic nedělat, nebo se bránit zuby nehty? Tyto mýty o sebeobraně zbytečně snižují tvoji šanci ubránit se

Co je důležité při sebeobraně? Dokážeš se ubránit i před někým větším a silnějším?

Timea Krauszová
27. březen 2021, 14:30
Čas čtení: 9:57
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Je lepší nic nedělat, nebo se bránit zuby nehty? Tyto mýty o sebeobraně zbytečně snižují tvoji šanci ubránit se
Zdroj: Pexels / Anete Lusina
Odebírat newsletter REFRESHERu
10 nejlepších článků Refresheru, jednou za týden. Pokud tě emaily přestanou bavit, tak je kdykoli zrušíš. Zadáním emailu souhlasíš s podmínkami portálu.

Co uděláš, když tě někdo napadne na ulici? Utečeš, popereš se, nebo máš v rukávu několik triků, jak útok odvrátíš?

  

Sebeobrana je něco, o čem se na školách a také ve společnosti mluví málo. Jde však o užitečnou dovednost, o které koluje velmi mnoho mýtů. Je načase zbourat je a zjistit, jak se můžeš v případě potřeby ubránit, a to i v případě, že jsi menší, slabší či pomalejší. Abychom měli informace z praxe, zeptali jsme se dvou profesionálních lektorů sebeobrany.

 

Pavel Houdek se sebeobraně věnuje již 25 let, kurzy vede v Praze pod názvem Moderní sebeobrana. Spolu s manželkou vyučují nejen osobně, ale i online, a kromě kurzů pravidelně připravují i webináře na různá témata. Kromě toho píše články pro magazín Heroine a věnuje se specificky tématům feminismu, násilí a sebeobrany.

 

Bianka Urbanovská je slovenská lektorka sebeobrany pod značkou Za seba. Její kurzy jsou povzbuzující a specializuje se na ženy a děti, kterým pomáhá nabrat sebevědomí a umožňuje jim bránit se před obtěžováním a násilím. Říká, že své žáky učí najít vnitřní sílu, a je jedinou na Slovensku, která se takové empowerment self-defense (tedy posilující či povzbuzující sebeobraně) věnuje.

 

V tomto článku si přečteš:
  • Zda má žena šanci ubránit se proti muži.
  • Co musíš ovládat, aby ses ubránil v případě napadení.
  • Jaké hmaty potřebuješ znát.
  • Jak komunikovat, když tě někdo napadne.
  • Proč se někdy lidé, kteří excelují v bojových uměních, nedokáží bránit.
  • Co jsou nejlepší zbraně na sebeobranu.

 

Ubráníš se, i když jsi malý a slabý

Sebeobrana není o hrubé síle, zdůraznil pro Refresher Pavel Houdek, který sebeobranu vyučuje již 25 let. Podle jeho slov je přirozené, že ve většině případů sebeobranu potřebuje člověk, který je menší a slabší než útočník. To však neznamená, že nemáš šanci se ubránit.


Podle této studie z roku 2014 je dokonce zřejmé, že až 59 % žen je schopno fyzicky se před útočníkem ubránit. Jde přitom konkrétně o ženy, které se sebeobranu nikdy neučily – to znamená, že je načase přestat ženám, ale například i stereotypicky slaběji působícím mužům říkat, že se neubrání. Není to pravda. Mají obrovskou šanci ubránit se, a přitom nemusí být vysportovaní MMA bojovníci.


Samozřejmě, jsou situace, ve kterých se rozhodneš nezasáhnout. Je na místě prakticky zhodnotit, zda se ubráníš, případně zda ti ten fyzický střet za to stojí. Podle Houdka je celkem normální některé situace vyhodnotit jako příliš rizikové na to, abys zasáhl.

 

Zdroj: Pexels / Keira Burton

 

Může to být od upozornění, aby si někdo vzal roušku, pokud ten někdo vypadá, že tě knokautuje jedním úderem, až po pokus něco ti ukrást. „Sám cvičím sebeobranu a i tak jsou tam rizika. Nemusí se mi podařit ubránit, útočník může být lepší než já, může být ozbrojený, mohu zranit jeho i sebe, po útoku může dojít i k právní dohře. Vždy je třeba zvážit rizika.“

 

Tyto rady se týkají nejen lidí, kteří útoku čelí, ale i svědků, kteří se rozhodují, zda se do toho zamíchají a pomohou nebo ne. Co ovlivňuje kolemjdoucí, aby zasáhli?

1. Útok musí být viditelný. Šance, že kolemjdoucí přiběhnou na pomoc, pokud jen slyší křik, je menší, než když jsou očitými svědky. Pokud člověka někdo napadne, důležité je, aby ho útočník nezatáhl někam do tmavého kouta či za keře.

2. Útok musí být jednoznačný na první pohled. Pokud je útočníkem muž a obětí žena, lidé si často pomyslí, že jde o partnerskou hádku. Do té se nechtějí míchat. Proto je vhodné útočníkovi vždy vykat, nenadávat mu a nehrozit mu pěstmi. Houdek doporučuje zaujmout obrannou pozici s otevřenými dlaněmi a jasně komunikovat, že nechceš, aby ti ten člověk ublížil.


Houdek říká, že pokud je ve hře tvé zdraví či život, jednoduše není o čem debatovat. Na svých lekcích sebeobrany svým žákům vždy říká, že si musí předem promyslet, co jim za to riziko stojí a co ne. Pořádek v hodnotách by měli mít lidé udělaný předtím, než dojde k nějakému útoku, protože v té chvíli už nebudeš mít čas se rozhodovat. Na ilustraci zmiňuje jistou profesorku, která přišla na jeho hodiny.

 

Je to distingovaná dáma v letech. Procházela parkem u hlavního nádraží. Přijela vlakem z nějaké přednášky a šla domů. Vyskočil na ni nějaký chlapík, v ruce měl nabroušený šroubovák a začal ji tahat za kabelku.“ Zmiňovaný park je dnes už revitalizovaný, ale v povědomí Pražanů a zřejmě i pravidelných pendlerů stále rezonuje jako nebezpečné místo, kde se seskupují různí lidé. Profesorka se své kabelky nechtěla vzdát, místo toho si ji přitáhla na hruď. Muž ji strhl na zem a pobodal šroubovákem.

 

Způsobil jí dvanáct bodných ran v oblasti obličeje a kabelku jí ukradl.


Někdy prostě nestojí za to dohadovat se s lidmi. „Pokud budete mít předem promyšlené, co vám stojí za riziko ublížení na zdraví, tak v té chvíli se nenecháte vést výchovou nebo instinktem, ale vyhodnotíte situaci jinak,“ uzavřel Houdek. Neznamená to, že musíš dát svou kabelku každému, kdo o ni požádá, ale expert na sebeobranu doporučuje předem si určit hranice toho, co ti za to stojí.


Co však dělat, pokud jsi vyhodnotil, že máš šanci uspět? O sebeobraně koluje mnoho rad, ale mnohé z nich profesionální lektoři odsuzují a praxe ukazuje, že jsou spíše škodlivé než nápomocné.

 

Hmaty jako Chuck Norris nepotřebuješ

Lidé se tomu na mých kurzech vždy smějí, ale já je i tak vždy upozorním. Na kurzu vás naučím velmi málo. Budou to úplně jednoduché pohyby, které v té stresující situaci dokáže člověk použít,“ říká Houdek. Komplikované hmaty v případě útoku podle něj lidé v praxi nevyužijí ani tehdy, když je nacvičují roky, natož po krátkém kurzu.

 

„Jasně, musíte to umět dělat, ale nejsou to takové hmaty, jak si lidé představují,“ říká Houdek o sebeobraně. Zapomeň tedy na filmové scény, kde zastavíš úder, vykloubíš útočníkovi rameno, podlomí mu kolena a rozbiješ čelist. Houdek pohyby přirovnává spíše k pralidem: jsou základní, každý se je může naučit, ale fungují.

 

Jde o hrubé motorické pohyby, které útočí na slabá místa. Pokud totiž budete čelit napadení jakéhokoliv druhu, budete pod vlivem stresových hormonů, zejména adrenalinu. Tělo pod stresem funguje úplně jinak. Pokud netrénujete na tento stav absolutního stresu, tak netrénujete vůbec. Ve stresu tělo zvládne jen velmi omezené spektrum věcí.“

 

Zdroj: Pexels / Burst


Houdek říká, že naučit se hmaty sebeobrany zabere možná 15 minut. Ale potřebuješ další lekce, aby sis je procvičil a staly se přirozenými a byly takříkajíc po ruce, když je třeba. Není to nic sexy, ale o tom sebeobrana ani nemá být. Ačkoli může vypadat primitivně a určitě se nebudeš cítit jako v Mission Impossible, může ti to zachránit život, zabránit znásilnění či jiným následkům.

 

Většina toho, co na lekcích učíme, je spíše psychologická. Můžete se umět prát, ale v reálném životě to nevyužijete, protože vás zradí hlava.“ Sám si vzpomíná na jednu svou studentku, která měla černý pás v karate. A přece, když ji na dovolené v hotelovém baru obtěžoval muž a došlo až ke škrcení, zasahovat musel barman. Mysl zkratovala a ona jednoduše nevěděla, co dělat. Mentální příprava na potenciální útok je prostě důležitá.

 

Houdek i Urbanovská se shodují na tom, že na kurz sebeobrany jít nemusíš. Člověk je schopen ubránit se bez něj, ale kurzy zvyšují sebevědomí, vyvracejí mýty a lépe tě připraví na skutečný život. Kromě toho už po absolvování krátkého tříhodinového kurzu máš až o 60 % nižší šanci, že se staneš obětí znásilnění a jiného násilí. Potvrzuje to i tato studie z roku 2015. Na kurzech se však soustředí právě na praktické věci, nastavení mysli a pochopení souvislostí.

  

Podle Houdka je nejčastější příčinou, proč lidé útok psychicky nezvládnou, to, že ho neočekávají. „Lidé si říkají, že jim se to nestane. Mají velký rozpor mezi očekáváním a realitou.“ Jako ilustrativní příklad hovoří o znásilnění: v popkultuře a i ve společnosti si lidé představují, že neznámý násilník skočí na ženu kdesi v tmavém parku.

 

Statistiky však dokazují, že ke znásilnění dochází nejčastěji ze strany někoho, koho oběť (převážně žena) zná. Největší podíl na tom mají současní nebo bývalí partneři, dále rodina, kamarádi či kolegové. Jednoduše, ten útok nepřijde odtud, odkud ho většina lidí mylně očekává. A když už situace nastane, mozek zkratuje a má problém zpracovat, co se vlastně děje a zda se to opravdu děje nám.

 

Klíčovým faktorem sebeobrany je tedy psychika. Urbanovská navíc zdůrazňuje, že nejen v případě nátlaku, manipulace či obtěžování je důležitá asertivní komunikace. Nebezpečnou situaci třeba včas vyhodnotit, je třeba si určit své hranice a chránit si je.

 

Zdroj: Pexels/Anete Lusina/na voľné použitie

Boty, kabelka, paralyzér a jiné zbraně

Mezi nejrozšířenější rady patří klíče mezi prsty. Tento „tip“ je tak rozšířený, že ho vidíš i ve filmech a většina lidí ho má přímo vrozený. Podle Houdka je to však neúčinné, protože hrozí, že si ublížíš. Pokud tomu nevěříš, zkus si dát (na vlastní odpovědnost) klíče mezi prsty a vší silou udeř do zdi...

 

Problémem je i to, že klíč potřebuješ, upozornil Houdek. Bez něj si neotevřeš dveře a poslední věc, co chceš, je zřejmě to, aby útočníkovi zůstaly v ruce, když utečeš. „Jediná chvíle, kdy je klíč vhodnou zbraní, je, když jste už před dveřmi a chystáte se odemknout,“ říká lektor sebeobrany. I tehdy je však praktičtější použít ten jeden klíč, který už držíš mezi prsty, a mířit na obličej – což stále může být potenciálně nebezpečné.

 

Když jsme se čtenářek ptali, co dělají, aby se cítily bezpečněji, některé pro Refresher řekly, že používají paralyzér. Ten považuje Houdek za neefektivní – musíš ho na holé kůži, například na krku, podržet i několik sekund. „On neparalyzuje, nefunguje to. Já jsem si několikrát nechal na lekcích přiložit paralyzér k tělu. Je to nepříjemné, ale není to něco, co vás zastaví.“

 

Dostatečný časový luxus navíc zřejmě při fyzickém útoku nedostaneš. Přiblížit se k násilníkovi, pokud nevíš, jestli je ozbrojený, ti může více ublížit. Podle lektora sebeobrany můžeš jako zbraň použít teoreticky cokoli, zejména, pokud se ti to vejde do jedné ruky a dokážeš tím posílit svůj úder. Ale udeřit můžeš zejména tehdy, když umíš údery rozdávat.

 

Podle Houdka je praktičtější, lehčí, efektivněji i bezpečnější mít slzný sprej. Důležité je naučit se s ním pracovat dříve, než dojde ke krizi. Houdek doporučuje jít s ním do lesa a jednoduše se jím naučit mířit – ve stresové situaci to totiž nemusíš napoprvé zvládnout.

 

Zdroj: Pexels/cottonbro

 

Obrovským postrachem lidí je také možná právní dohra sebeobrany. „Pokud vám bezprostředně hrozí útok, například vám někdo vyhrožuje, jde k vám se zbraní v ruce nebo si nějakou zbraň připravuje, nebo máte důvod se domnívat, že vám ten člověk může ublížit, tak se můžete bránit. Důležité je, že síla, kterou se bráníte, by měla být taková, abyste ten útok zastavili natolik, abyste z místa mohli bezpečně odejít“.

 

Samozřejmě, míra toho útoku bude záležet také na tom, zda vůbec máš šanci odejít. Pokud jsi sám, máš boty vhodné na běh a dokážeš běžet, je to jiné, než když tě útočník překvapí během procházky s babičkou či s malým dítětem – tehdy potřebuješ zajistit bezpečný odchod i pro ně. Právní dohru by taková potyčka sice mohla mít, ale soud se vždy dívá na okolnosti. Houdek se tomuto tématu věnuje profesionálně a podle jeho slov prostudoval řadu případů, které se dostaly k soudu. „Nepamatuji si jediný případ, při kterém se žena bránila útoku a odsoudili ji za to.“

 

Výjimkou byl případ ženy, která se bránila při pokusu o znásilnění kapesním nožíkem. „Bodla ho tak, že ho na místě zabila. Za usmrcení ji odsoudili, ale získala prezidentskou milost a do vězení nešla.“ Houdek říká, že obavy z právní dohry by měly být naší poslední starostí. „Riziko za následky nese útočník.“

 

Ještě horší než strašit lidi tím, že za sebeobranu je někdo pak ještě potrestá, je radit jim, aby se nebránili vůbec. „Zejména ženám se často radí, aby se při znásilnění nebránily. Prý jim to méně ublíží – jako by znásilnění samo o sobě už nebylo ublížením,“ dodala k tématu Bianka Urbanovská, slovenská lektorka sebeobrany. Přitom i studie říkají, že bránit se vyplatí. Pokud se žena při znásilnění nebrání, dojde k těžkým zraněním v třetině případů. Pokud se brání, toto číslo klesne na 4 procenta.

 

Ženy se často bojí, že pokud někomu řeknou ne, vyprovokují útok,“ říká Urbanovská, která se specializuje na trénink sebeobrany pro ženy a děti. Ženy se nejednou ocitnou pod společenským tlakem a musí čelit i situacím, které se zpočátku nezdají nebezpečné: nabízejí jim pomoc s těžkými zavazadly či drink navíc v klubu, a pokud odmítnou, tak protistrana dotírá ještě více. Mylně totiž nadále převládá názor, že pokud žena řekne ne, ve skutečnosti tím myslí ano. Nebo ještě hůře, mýtus, že ženy vlastně nevědí, co chtějí.

 

A přestože nepochybně existují výjimky, takové stereotypické škatulkování – ženy budou odmítat a muži musí dobývat – vysílá i jiný signál. Urbanovská upozorňuje, že pokud jednou žena na něco řekne ne (například nechce si dát další drink), ale pak se k tomu nechá přemluvit, pro muže to může signalizovat, že je možné či dokonce vhodné přesvědčovat ji i v jiných oblastech.

 

Zdroj: Pexels/Anete Lusina

 

I proto své žákyně učí stanovit si hranice a chránit si je. Nemyslí si, že pokud je někdo překročí, pokaždé je třeba zasáhnout hrubou silou – právě proto, že zejména v kontextu sexuálního násilí je útočníkem někdo známý. Důležité je těm situacím předcházet, a pokud se v ní přece jen žena ocitne, tak vědět, jak komunikovat a co může udělat pro svoji ochranu.

 

3 kroky k úspěšné asertivní komunikaci podle Urbanovské
Pokud se ocitneš v rizikové situaci, je důležité komunikovat. Podle Urbanovské je důležitou součástí sebeobrany komunikace.

1. Pojmenuj situaci. Neskočí přímo na útočníka, nevyhrožuj násilím (ani ho nenaznačuj, například sevřenými pěstmi). Například: „Nelíbí se mi, že na mě křičíte.“ V případě rodinných neshod doporučuje větu: „Řekla jsem ti, že o tomto tématu se s tebou nechci bavit.“ 

2. Jasně popiš své pocity. Například: „Není mi to příjemné/Bolí mě to/Necítím se dobře.“

3. Vyslov, co chceš, aby se stalo: Vyzvi člověka, aby přestal, aby dal ruku pryč, aby se tě nedotýkal nebo se na něco už neptal.

 

Urbanovská říká, že lidem můžeme dát i ultimátum. Například že pokud nepřestanou, odejdeme. Důležité je toto ultimátum dodržet, nenechat se uklidnit, protože pak naše slova mohou ztratit váhu. Připomíná, že lidé mají plné právo vyhradit si své hranice a chránit si je. Důležité však je nesklouznout k nadávkám: zmínit je třeba chování, které ti vadí, ale nemusíš hanlivě komentovat člověka samotného.

 

Ta osoba má na výběr. Rozhodne se, zda bude naše hranice respektovat, zda je překročí nebo nám ublíží. Sebeobrana by měla obsáhnout techniky, které jsou vhodné pro každý bod této situace,“ vysvětluje slovenská lektorka. Zdůrazňuje, že jedinou odpovědností potenciální oběti násilí je vyslovit své hranice, a to v takovém bodě, kdy jsou ještě schopni komunikovat.

 

Samozřejmě, máš právo například odvolat souhlas se sexem kdykoliv v průběhu večera, ale pokud se už na začátku necítíš pohodlně nebo bezpečně, tehdy je ten čas říct to druhé osobě. „Ten druhý člověk vůbec nemusí vědět, že vám něco vadí, a to ani v partnerském vztahu. Mnoho žen si nedá hranici, když poprvé pocítí diskomfort, ale dávají větší hodnotu pocitem toho druhého člověka,“ vysvětluje.

 

Je to odraz postoje k sobě samé. Ženy navíc věří jakýmsi společenským normám o tom, jak by se měli chovat. Mohou se bát i toho, že budou za hysterické, a nechtějí zveličovat nebo přehánět. Urbanovská ženy povzbuzuje, aby se ozvaly, pokud jim něco vadí, a nebály se reakce druhé strany. „Čím je situace vyhrocenější, tím má žena větší strach odmítnout.“ Jednoduše, pokud si s někým, kdo tě respektuje, bude mu záležet na tom, aby ses cítil nebo cítila bezpečně.

 

Upozornit na chybu. Pokud spatruješ v článku nedostatek nebo máš připomínky, dej nám vědět.
Náhledový obrázek: Pexels / Anete Lusina
NAHORU
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Dostávej nejlepší obsah mailem
Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.
Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.
Posílat e-mail
Nejčtenější články
Nyní
24 hod
7 dní
30 dní
Více z tématu zajímavosti
více článků
Sponzorované články
více článků
Další news
včera v 20:03
včera v 19:40
více news
Mohlo by tě zajímat
Přejít na úvodní stránku
Domů
Sdílet
Diskuse
Hledat
Více
Zapni upozornění a už ti nic neunikne!

Chceš vědět, co se děje, a mít přehled? Dostávej upozornění o nejžhavějších zprávách na Refresheru.

(Příklady: Hořel Notre Dame, Zemřel Mac Miller, Trailer na Avengers)
(Příklady: Sagan skončil první, Nový zákon s vlivem na moderní lidi, Dnes nás čeká zatmění slunce)
Pokud chceš, abychom ti poslali téměř všechny novinky, vyber tuto možnost.