Zuzana Prostredníková pro REFRESHER otevřeně promluvila o své zkušenosti se znásilněním. Popisuje, jak jí to ovlivnilo život a říká, že kdybychom měli řádnou sexuální výchovu, nemuselo by se lidem stávat to, co jí.
„Sex je něco, o čem ve společnosti musíme mluvit. Nebránila jsem se tomu ani předtím, ale po své zkušenosti se znásilněním jsem si to zvnitřnila. To je důvod, proč jsem tehdy napsala ten post, a důvod, proč dělám i tento rozhovor,“ řekla nám otevřeně Zuzana Prostredníková během online videohovoru, ke kterému se připojila ze své bruselské kanceláře.
Prostredníková zažila před několika lety znásilnění. Nešlo o typický obraz jako z filmu: nebyla spoře oděná v pochybné čtvrti a nevyskočil na ni podnapilý násilník zpoza tmavého rohu. Bylo to během zpočátku příjemného Tinder rande, které se však zvrtlo z jedné minuty na druhou. Přestože chtěla odejít, muž jí v tom fyzicky zabránil.
Trvalo téměř rok, než o tom dokázala poprvé promluvit. Od té doby však nepřestala a svou zkušenost proměnila na příležitost hovořit o potřebě sexuální výchovy (nejen) na Slovensku. V rozhovoru pro REFRESHER nám popsala svou zkušenost se sexuálním násilím a vysvětluje, jak jí to ovlivnilo život poté.
- Jak došlo k znásilnění a proč trvalo devět měsíců, než si přiznala, že šlo skutečně o násilí.
- Zda to nahlásila na policii a jak na to reagovali rodiče a blízcí.
- Jaký vliv mělo znásilnění na její budoucí vztahy a zda nadále využívá Tinder.
- Proč promluvila o své zkušenosti během pochodu za život a jak to souvisí s
- potraty.
Na úvod rozhovoru jsi mi řekla, že jsi se zážitkem vyrovnaná a dokážeš o něm mluvit. Můžeš mi říct, kdy došlo k znásilnění?Stalo se to těsně po škole, v roce 2017. Bylo to Tinder rande ve Vídni, já jsem už v té době žila v Bratislavě. Šlo o naše první rande a setkali jsme se u něj doma. To je také jeden z důvodů, proč jsem to dlouho neřešila – byla jsem přesvědčena o tom, že jsem byla hloupá a že jsem se do toho namočila sama.
Ve smyslu, že jsi přijala pozvání domů od někoho na Tinderu?
Ano. Ale to, že jde o Tinder, nic neomlouvá. Není to paralelní vesmír, jsou to úplně stejná setkání, jaká by vzešla z jiných okolností. Respekt má platit i tam.
Jak zpočátku probíhalo rande?
Povídali jsme si, něco jsme vypili a po nějaké době došlo na intimitu. Ze začátku jsem s tím i souhlasila, ale velmi rychle se to zvrhlo.
Co myslíš tím, že se to zvrhlo?
Bez nějaké dohody nebo přípravy ten muž inicioval anální sex, bez ochrany nebo přípravy, jednoduše násilím. Na to jsem hned řekla, že to chci ukončit, ale nevyslyšel mě. Pokračoval dál a došlo i k vaginálnímu sexu, také bez ochrany. Zůstala jsem z toho ochromena, pak jsem odešla pryč, smazala si ho z Tinderu a už ho nevyhledávala.
Nahlásila jsi to někam?
Ne.
Vyhýbala ses potom Tinderu nebo jiným seznamkám?
Já jsem to na dlouhou dobu vytěsnila. Když jsem se přestěhovala do jiné země, znovu jsem ho začala používat, ale spíše na poznávání nových lidí. Z toho pak vzešel vztah, ale ten byl již o něčem jiném. Ale nezastavilo mě to v používání Tinderu, jen jsem věděla, na co si dávat pozor a jak být opatrnější.
V čem se tedy změnil tvůj přístup ke vztahům? Jsi opatrnější nebo citlivější na varovné signály ze strany mužů?
Vybudovala jsem si sebevědomí, takže se už nebojím říci „nemám na toto chuť“ nebo „nechci, aby jsi toto dělal“.
Když říkáš sebevědomí, mluvíš ve smyslu sebepoznání, že si uvědomuješ svoje potřeby?
Ano, ale myslím tím i kuráž ozvat se. Nebojím se už, že druhého člověka urazím, když mu řeknu ne. Nejde o to, přetrpět to, co ten druhý chce, abych mu udělala radost – neboť to tě pak dožene. Když jsem v takové situaci byla a jen napůl jsem s něčím jakoby souhlasila, odrazilo se to na vztahu a také na mně samé.
Říkala jsi, že sis ještě dlouho po této zkušenosti myslela, že si za to můžeš sama, „že ses do toho namočila“. Kdy sis sama před sebou přiznala, že šlo o znásilnění?
Pocity viny jsem měla asi devět měsíců, během kterých jsem o tom nikomu neřekla. Říkala jsem si, že jsem hloupá, styděla jsem se říct to někomu.
Vždy jsem měla z té interakce špatný pocit. To, že jsem zažila nějaké násilí a že to není moje vina, jsem si však uvědomila díky jedné blízké kamarádce. Ona mi byla velkou oporou a řekla mi, že to není v pořádku.
Nějaký čas po tomto uvědomění jsi o své zkušenosti promluvila i veřejně. Jak na to reagovalo tvoje okolí?
Moji rodiče byli zklamáni – ze sebe. Mrzelo je, samozřejmě, že jsem měla takový zážitek, ale zklamaní byli proto, že neměli pocit, že o takových věcech třeba nějak mluvit. V rodičích mám velmi pěkný vzor, vždy jsme si povídali i o vztazích, ale jen do jisté míry.
I jejich prožívání vztahů je přece jen jiné než randění na Tinderu. O takových věcech nebo o násilí jsme nemluvili, ale nedávám jim to za vinu. Myslím si, že v žádné rodině, jakkoli otevřenou mysl mají rodiče, není nějaká výslovná debata o konsentu. Bere se to automaticky, vždyť je jasné, že s tím musí obě strany souhlasit.
Konsent se v poslední době zmiňuje stále častěji, znamená to dobrovolný souhlas, který člověk udělí bez fyzického nebo psychického nátlaku. Když si na to zpětně vzpomínáš, myslíš si, že ten muž pochopil, že v sexu pokračovat nechceš, že tam chybí konsent? Nemohl to špatně pochopit?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Co se stalo, když navzdory jasnému ne muž v sexu pokračoval.
- Proč si Zuzana myslí, že dostatečná sexuální výchova jí mohla v takové situaci pomoci.
- Proč o znásilnění promluvila v době, kdy se organizovaly pochody za život a jak to souvisí s potraty.
- Zda nadále randí a jak znásilnění ovlivňuje její nynější život.
- Co by mělo podle ní být předmětem sexuální výchovy a zda taková výchova patří do školy.
