Evropská Superliga skončila dříve, než vůbec mohla začít.
Evropská fotbalová Superliga skončila dříve, než začala. Miliardové obraty, exkluzivní vysílací práva a pohádkové výdělky pro dvanáct zakládajících evropských velkoklubů zněly lákavě až do momentu, dokud proti ní nezačali bojovat fanoušci, UEFA, FIFA a dokonce vlády jednotlivých států.
Majitelé klubů měli před očima stovky milionů eur, které mohly téct do klubových pokladen, ale fanoušci reagovali opačně. Před stadiony se navzdory probíhající pandemii koronaviru shromáždily tisíce rozzlobených lidí, kteří přišli uctít pohřeb svého oblíbeného týmu. Fotbal zabily peníze, vykřikovali na funkcionáře.
Veřejnosti se nelíbil nápad vytvořit si vlastní ligu, do které by se všech dvanáct členů automaticky kvalifikovalo každý rok bez ohledu na to, zda ve své domácí lize skončí na předposledním místě nebo vyhrají mistrovský titul.
V tomto článku si přečteš:
- Jak se do Superligy dostaly kluby jako Arsenal, Tottenham a AC Milán.
- Proč Bayern i PSG svou účast rovnou odmítly.
- Jaké výhrůžky si pro kluby i hráče připravila UEFA a FIFA.
- Jak Petr Čech z Chelsea vysvětloval situaci rozhorleným fanouškům.
- Proč šéf Realu Madrid tvrdil, že Superliga chce přivést mladé k fotbalu.
- Zda zrušení Superligy způsobí revoluci uvnitř UEFA a FIFA.
- Jak fanoušci začínají útočit na mistrovství světa v Kataru.
Myšlenka existovala roky
Myšlenka vytvořit nadnárodní ligu, ve které budou hrávat jen ta nejlepší evropská mužstva, není nová. V roce 1998 s ní přišla italská společnost Media Partners, ale nepochodila a vytvoření superligy zůstalo v pozadí, dokud majitelé nejhodnotnějších klubů nepocítili touhu vydělat více, než jim umožňuje účast v Lize mistrů, píše The Independent.
Vytvoření Superligy podle jejího šéfa Florentina Péreze, jinak prezidenta španělského velkoklubu Real Madrid, urychlila pandemie koronaviru. Kluby ztratily příjmy ze stadionů, sponzoři museli částečně upustit od svých závazků, a tak kluby zjistily, že díru v pokladně je možné efektivně zaplnit, pokud se spolčí proti UEFA, která dodnes ovládá evropský fotbal.
Cíl zněl jasně. Namísto Ligy mistrů, do které je třeba se každý rok kvalifikovat, a navíc o rozdělování peněz pro jednotlivé kluby rozhoduje UEFA, si kluby vytvoří vlastní soutěž, která se bude hrávat uprostřed týdne místo Ligy mistrů, peníze budou proudit mezi zakládající členy Superligy, a aby kluby nevypadaly špatně, budou dávat část ze zisků menším klubům na podporu fotbalu.
Úvodní návrh byl jako z říše snů. Kluby si měly rozdělit 3,5 miliardy eur, přičemž každý rok soutěže by se dělily přibližně 3 miliardy eur získané z televizních práv či marketingu. Každý klub by však nedostal stejný podíl, ale i ten nejmenší z týmů by měl garantovaných okolo 100 milionů. Není nejhorší za účast v lize, z níž nelze vypadnout.
Jak se do Superligy dostal Arsenal?Zakládajících členů Superligy bylo dvanáct. Real Madrid, FC Barcelona, Atlético Madrid, Arsenal, Tottenham, Chelsea, Liverpool, Manchester City, Manchester United, Juventus, Inter a AC Milán. Pokud v posledních letech sleduješ fotbal, rozhodně na první pohled vidíš, že tuto skupinu klubů nelze považovat za aktuálně nejúspěšnější na světě.
Arsenal a Tottenham se trápí v Premier League stejně jako momentálně Liverpool, Juventus je zase v italské lize jen na čtvrté příčce a Inter s AC se poslední roky pomalu drápaly zpět na vrchol po nelichotivých umístěních. O všem svědčí dlouhodobá absence AC Milán v Lize mistrů.
V aktuální sezoně Ligy mistrů jsou sice tři ze čtyř klubů v semifinále právě ze zakládajících členů Superligy, ale loňský vítěz Ligy mistrů Bayern Mnichov účast odmítl, stejně jako Borussia Dortmund nebo PSG. Na základě uniklých dokumentů a smluv přitom víme, že Superliga chtěla tyto tři kluby ve svých řadách, jenže nečekala odmítnutí.
Jak se tedy AC Milán nebo Arsenal dostaly do Superligy? Za všechno může historický význam klubů, ale v první řadě jejich hodnota. Na základě dat z portálu Transfermarkt je jasné, že Arsenal sice nevyhrává trofeje, ale je 15. nejhodnotnějším klubem světa.
Vůbec nejméně hodnotným klubem ze zakládajících členů Superligy je AC Milán na 17. příčce, což poukazuje na obrovský ekonomický potenciál vydělávat díky historii, prestiži a značce mnohem více peněz než za účast v Lize mistrů. A garantované by byly rok co rok.
Bayern, Dortmund i PSG nápad odmítly
Jak je možné, že aktuální vítěz Ligy mistrů odmítl vstoupit do evropské Superligy? V uniklých dokumentech a smlouvě byly Bayern, Dortmund i PSG pozvání mezi elitu v Superlize, přičemž Bayern s Dortmundem měly na rozhodnutí 30 dní, zatímco PSG jen 14, píše Daily Mail.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
125 Kč 25 Kč
Máš již předplatné?
Přihlásit se
Dočíst článek
Poslat sms
Pošli SMS na 90211 s textem CLANEK 97419 a dočti tento článek.
Cena SMS za otevření článků je 89 Kč s DPH.
Jak to funguje?Po odemčení získáš
Přístup k prémiovým článkům
Přístup k benefitům
Např.:
Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 30 % zľava na ročné predplatné Rejoy
nebo 20 % sleva na nákup v The Streets
Zobrazit všechny (9)
Na sociálních médiích se proto začalo spekulovat, že delší časové období na rozhodnutí pro německé týmy souviselo zejména s vlastnickou strukturou klubů z bundesligy. V Německu platí pravidlo, podle kterého vlastní fanoušci jako kolektiv minimálně 51 procent klubu, a tak by případný vstup do Superligy museli schválit právě fanoušci.
A právě fanoušci se proti Superlize postavili tak ohnivě, že Petr Čech jako funkcionář londýnské Chelsea v konfrontaci s nimi před sídlem klubu sotva slyšel vlastní slova, když mu přišly stovky z nich vytmavit, jak Superligu odmítají. Netrvalo dlouho a Chelsea oznámila odchod. V případě Bayernu a Dortmundu si zřejmě šéfové týmů přepočítali, jakou šanci by měli na úspěch při přesvědčování fanoušků.
Ve francouzském PSG měli na rozhodnutí o vstupu jen 14 dní, což podle spekulací souvisí s faktem, že majitelem týmu je organizace Qatar Sports Investments, kterou vlastní stát Katar. Zakladatelé Superligy tak zřejmě očekávali, že Katar bude schopen učinit rozhodnutí mnohem rychleji, protože se po právní stránce nemusí ve vlastnické struktuře zodpovídat fanouškům a veřejnosti.
Vlastnictví způsobilo škrt přes rozpočet i v FC Barcelona, kde měl klub do evropské Superligy zaregistrovat ještě bývalý prezident Josep Bartomeu. Ten se před pár měsíci ze své židle poroučel a nové volby vyhrál Joan Laporta, který konstatoval, že vstup do Superligy musí schválit fanoušci alias socios. I v případě Barcelony se jedná o klub vlastněný právě členy klubu, a tak je prezident se svým týmem pouze manažerem, nikoliv samotným vlastníkem.
Model pro privilegovanéVe fotbale se v posledních letech často mluvilo o rovnosti a spravedlnosti, ale podle sportovního redaktora RTVS Dominika Kříže si nejbohatší kluby vymyslely vlastní ligu tak, aby nemusely doplácet na ty méně významné.
„Vymyslel se model pro privilegované. Pro bohaté. Nejpodstatnějším kritériem pro přijetí do Superligy byly peníze. Když to přitáhneme za vlasy tak více evropských titulů než Arsenal, Tottenham, Manchester City nebo Chelsea má v Anglii i Nottingham Forest. Jakákoliv slova obhajoby z úst Fiorentina Pereze prokoukne každý soudný člověk. Je to právě Real Madrid, který v době pandemie renovuje stadion,“ konstatuje Kříž.
Nelíbí se mu ani fakt, že vznikem Superligy by se z fotbalu vytratila soutěživost a element překvapení. „Kluby by v Superlize měly místo garantováno, což znamená, že by fotbalu vzala soutěživost. Světovému sportu by vzala příběh o Davidovi s Goliášem, kde by vítězství outsiderů nebyly a rozdíl mezi bohatými kluby a jejich stoupenci by se definitivně prohloubil. Stále přece chceme žít ve světě, kde dětem můžeme říci, že mohou uspět, mohou i když se to zdá nemožné,“ říká Kříž.
Vysvětluje, že několik klubů ze Superligy má americké majitele, kteří zřejmě toužili na starém kontinentu vytvořit model, jaký dlouhá léta stabilně funguje za oceánem. Z NHL nebo NBA se nevypadává. „Jako mechanismus k udržení konkurence však funguje draft, kde se kvalita přesouvá k těm nejslabším. V Superlize se na něco podobného jaksi zapomnělo,“ zakončuje.
Konec za 48 hodin
Velkým klubům se nechce hrát zbytečné zápasy s malými kluby, protože nejsou finančně atraktivní ani pro televizní společnosti, ani pro diváky. V principu byl základ Superligy jasný, každý týden se měla veřejnost těšit na nový zápas mezi nejlepšími kluby světa, nebylo by třeba, aby FC Barcelona hrávala se Spartou Praha nebo BATE Borisov, a „všichni“ by byli spokojeni.
Jenže fotbal takto nefunguje a na prvním místě by měla zůstat otevřenost a soutěživost místo chamtivosti. Dvanáct zakládajících klubů oznámilo vznik Superligy náhle v neděli 18. dubna, a to těsně předtím, než UEFA schválila rozšíření Ligy mistrů na celkových 36 týmů. V praxi to bude znamenat přibližně sto nových zápasů každý rok, z nichž podle týmů v Superlize bude množství nedostatečně relevantních, málo atraktivních a zbytečně unavující pro samotné hráče, uvádí The Independent.
Šéf evropské Superligy Florentino Peréz v rozhovoru pro španělskou televizi obhajoval myšlenku Superligy osobitými argumenty o tom, jak fotbal umírá a mladá generace o tento sport nejeví dostatečný zájem.
Prý kolem čtyřiceti procent mladých lidí fotbal nesleduje, a tak chtěl prostřednictvím Superligy zájem o fotbal obnovit a zejména rozšířit do celého světa. Fanoušci ze stadionů sice platí za vstupenky, dresy a suvenýry, ale lidé z opačné strany planety představují dosud nepokrytý trh s potenciálními výnosy v miliardách eur.
Výhrůžky vlád, UEFA i FIFA
Evropská Superliga však skončila dříve, než začala, a to zejména pro obrovský hněv veřejnosti. Fanoušci vyhrožovali bojkotem vlastních milovaných týmů, neboť Superliga by zabila jakoukoliv soutěživost a motivaci menších týmů probojovat se ze dna až na vrchol.
Britský premiér Boris Johnson se zapřisáhl zastavit vznik Superligy za každou cenu, protože anglická Premier League patří mezi nejlukrativnější značky ve Spojeném království a nepochybně patří i mezi diplomatický arzenál samotné vlády. Organizace UEFA a FIFA by zase po odchodu dvanácti zakládajících klubů ztratily prestiž a hlavně obrovské množství peněz.
FIFA hráčům vyhrožovala, že pokud budou působit v evropské Superlize, mohou zapomenout na reprezentování svých zemí na mistrovství světa nebo Evropy, a tak se vůči Superlize postupně postavili i samotní hráči a trenéři. Své pochybnosti vyjádřil velikán Pep Guardiola, ale znechuceně a kriticky reagoval i Bruno Fernandes z Manchesteru United. Ve většině případů přitom majitelé klubů své hráče o vstupu do Superligy ani předem neinformovali.
Otázkou tak prozatím zůstává, do jaké míry si zakládající kluby Superligy myslely, že se tento odvážný plán skutečně podaří zrealizovat. V kuloárech se už spekuluje o tom, zda nešlo jen o tah, kterým chtěly vytvořit obrovský veřejný tlak na UEFA, a v pozadí budou postupně probíhat diskuse, na základě kterých si největší kluby vyjednají z evropských soutěží více peněz než dosud. Pokud by to fungovalo a rozdělování financí by výrazněji naklonily na svou stranu, na myšlenku evropské Superligy zřejmě za pár měsíců všichni zapomenou.
Skandál se Superligou však podle mnohých fanoušků nesmí překrýt korupční kauzy a krveprolití, které údajně způsobily UEFA a FIFA. V roce 2022 nás čeká mistrovství světa ve fotbale, které se má konat v Kataru, kde na výstavbě stadionů podle uniklých informací pracovali novodobí otroci, a stovky z nich na stavbách i zahynuly. Fanoušci tak po zničení myšlenky Superligy obracejí svou pozornost k existujícím organizacím, které si možná výhrůžkami zakládajícím klubům střelily do vlastní nohy.
