Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Asexualita není dysfunkce, nýbrž sexuální identita. Své o tom ví Ondřej Beck, kterého můžeš znát z dokumentu AsexuaLOVE.
Ondřej Beck nikdy neměl potřebu navazovat romantické vztahy a pohlavní styk mu přišel divný, až nepříjemný. Díky diplomové práci Evy Lammelové zjistil, že je aromantický asexuál, díky čemuž mu konečně spadl kámen ze srdce a postupně tak dostal odpovědi na otázky, které se mu honily hlavou. V rozhovoru se dozvíš, co vlastně asexualita znamená, jak často se vyskytuje v naší populaci, ale například i to, zda Ondřej někdy zkoušel randit či provozovat sex.
Škatulek mezi asexuály je velká spousta a já jsem přímo aromantický asexuál. Asexuál je obecně člověk, který se ve svém životě obejde bez sexuálních aktivit, ale neznamená to, že odmítá sex. Například aromantický asexuál se nezamilovává a nepotřebuje ke svému životu vztah, partnera. Pro člověka, který je tzv. allosexuál, což je jakýkoliv sexuál, ať majoritní heterosexuál, bi nebo homosexuál. Aby si majorita udělala představu, tak allosexuál to má podobně. Allosexuál říkáme těm, kdo nejsou asexuální, takže heterosexuálům, bi nebo homosexuálům. Ti se taky nezajímají o pohlaví, které je nepřitahuje, a aromantický asexuál to má stejně, nezajímá se o žádné.
Zdroj: se souhlasem Ondřeje Becka
V kolika letech jste si uvědomil, že jste asexuál?
Jsem staršího data narození a pojem asexuál se začal objevovat až někdy po roce 2000, takže až po své čtyřicítce, kdy jsem se s ním setkal poprvé. O pojmu asexuál se mluvilo i před tím, ale bylo to spíše spojováno s diagnózou nějaké sexuální dysfunkce, která by se měla léčit.
Takže ještě v pubertě jste o své asexualitě nevěděl? Jak jste si vysvětloval to, že nikdy nemáte chuť na sex?
Myslel jsem si, že jsem zastydlý (smích). Zastydlý, opožděný a měl jsem za to, že chuť na sex přijde později, avšak nic nepřišlo. Na střední škole probíhal hon o to, kdo jako první přijde o panictví, a tehdy jsem si dokonce zkoušel najít partnerku, protože jsem si připadal odstavený, byl na mě vyvíjen společenský tlak, abych byl tím fungujícím samcem a měl přítelkyni, a až časem se ten tlak začal uvolňovat a po svých 25 letech jsem to nějak přestal vnímat. Pár pokusů o to navázat vztah jsem uskutečnil, většinou přes inzerát, ale vůbec jsem necítil potřebu mít vztah a vždy, když jsme si s dotyčnou nakonec řekli, že to nepůjde, tak ač to někoho může psychicky zdeptat, tak mně spadnul kámen ze srdce.
Občas nějaký kamarád navrhl, zda nechci zkusit prostitutku, která by mě „vyléčila“, ale to není nic pro mě.
To jste na jednu stranu šťastný člověk, že nemusíte řešit partnerské rozbroje...
Je to tak (smích). Taková ta klasická hláška „pojď, budeme přátelé“ může někoho zamilovaného poslat do těžké deprese, ale mně spadnul kámen ze srdce.
Několik let jsem si pak ve společnosti připadal jako mimozemšťan, tak jsem se více uzavíral do sebe, díky čemuž jsem měl více času na své zájmy a nějakou dobu jsem dělal i aktivně astronomii. Pak jsem to ale přestal řešit, okolí neřešilo, že žiju sám, a takhle to funguje i nyní. Občas nějaký kamarád navrhl, zda nechci zkusit prostitutku, která by mě „vyléčila“, ale to není nic pro mě. Ve chvíli, kdy jsem našel pojem asexuality, mi znovu spadl kámen ze srdce, protože jsem se konečně ocitl v krabičce, do které patřím, v ní jsem se uvelebil a od té doby si v ní už několik let spokojeně sedím.
Pojem asexuál jste si vyhledal sám nebo vás na něj navedl nějaký odborník?
Já sám. Chodil jsem k psychologům i psychiatrovi, neboť jsem měl nějaké problémy s depresemi, avšak nikoliv v souvislosti se vztahem a podobně, spíše tak obecně. Pak jsem někde zaslechl pojem asexuál, začal jsem se po něm pídit a někdy v roce 2011 jsem našel diplomovou práci Evy Lammelové z univerzity Jana Evangelisty Purkyně, katedra sociologie a andragogiky, filozofická fakulta UP Olomouc, která si jako téma své práce vybrala právě asexualitu. S ní jsem se později setkal i osobně, strašnou náhodou, protože Eva Lammelová je mimo jiné režisérkou dokumentárního filmu, který jsme spolu natočili.
Dokázal by vůbec doktor či sexuolog diagnostikovat asexualitu? Nebo se fyzicky od ostatních nelišíte, například nižším množstvím hormonů?
Asexualita se začala vnímat podobně jako minoritní homosexuální orientace, tudíž ne jako zdravotní problém, ale jako standardní sexuální orientace. Stejně jako u homosexuality se nezjišťuje, co a kde způsobí, že jde člověk tzv. „proti přírodě,“ tak nelze zjistit, jakým způsobem vznikne asexualita, proč dotyčný nemá zájem o žádné pohlaví. Asexualita se třídí do více skupin. Například romantický asexuál nechce přímo sex, ale chce romantický vztah a partnera, s nímž nebude muset mít pohlavní styk.
Co se týče návštěvy sexuologů, tak většina těch starších se k asexualitě staví jako k dysfunkci. Paradox je, že svoje deprese jsem před rokem 2007 léčil u pana doktora Trojana, psychiatra a sexuologa, který je největším českým odmítačem asexuality, což jsem se dozvěděl až ex post. Tehdy mě léčil velmi korektně, neporušil žádné lékařské postupy, problémy s depresivními stavy mi zaléčil medikací a pak mi doporučil, zda nechci zkusit jiného psychologa. Musím vyzdvihnout i to, že mě perfektně naučil, jak brát antidepresiva, abych si nezpůsobil vedlejší nežádoucí účinky, což mnohdy psychiatři své pacienty nenaučí.
Dnes již naštěstí máme moderní psychology a sexuology, kteří se ztotožňují s asexualitou a vnímají ji jako sexuální identitu.
Myslím si, že aromantičtí asexuálové to mají v životě velmi jednoduché, takoví gayové a lesby to mají daleko horší
Cítíte, že se postupem času pohled společnosti na asexualitu změnil k lepšímu?
Podle mě byl pohled na asexualitu vždy vstřícný, neboť vždy existoval někdo, kdo zůstal sám a nijak to nevadilo, okolí to neřešilo. Myslím si, že aromantičtí asexuálové to mají v životě velmi jednoduché, takoví gayové a lesby to mají daleko horší, protože jsou transparentně na veřejnosti vidět jako dvojice stejného pohlaví, a to společnosti vadilo, mnohdy je odsuzovala i vlastní rodina, docházelo k vydědění, ale to je naštěstí již minulost. Po roce 1960 byla dokonce homosexualita uzákoněná jako trestný čin, což bylo naštěstí ihned po roce 1989 zrušeno.
Zdroj: AsexuaLOVE/se souhlasem Ondřeje Becka
Jak na váš coming out reagovala rodina?
Rodina, přátelé i všude v práci na to reagovali velmi vstřícně. Ono okolí člověka rychle prokoukne a vidí, zda ukrývá svoji LGBT+ orientaci či cokoliv jiného. Pokud budu mluvit za sebe, tak jsem nezaznamenal jedinou negativní reakci, maximálně jsem se setkal s vyptáváním, jak si to má dotyčný představit, jak to má pochopit, nebo rádoby rady kamarádů, jak jsem již zmiňoval, kteří mi nabízeli prostitutku, aby mě z toho „vyléčila“, což by někomu udělalo radost, ale mě by taková nabídka vyděsila (smích).
Podobný argument může být i „když jste to nezkusil, tak nevíte, o co přicházíte“. Jak byste doporučoval reagovat na takový popich?
I já jsem se poznával a stále poznávám. Tím, že jsem nějakou dobu dělal astronomii, vědecký obor, tak se snažím nic nepřijmout jako dogma, vše chci nějakým způsobem pochopit, podívat se na věc z více úhlů pohledu, ale na nabídku „léčivé sociální pracovnice“ jsem nikdy nepřistoupil.
To mě přivádí k jedné situaci, kdy jsem se s kamarádem díval na film, taková gay romance, v níž se do sebe zakoukají dva mladí kluci a je tam i scéna, kdy zkouší první sexuální styk. Ptal jsem se svého kamaráda, jak je možné, že jim to hned jde, že vědí, co mají dělat, když jsou nezkušení, a on mi odpověděl, že to přece víme od přírody. V ten moment mi došlo, že mně se nikdy nic pudově nevnukávalo, že se ve mně nikdy žádné zvířátko neozývalo (smích). Do té doby jsem si myslel, že to, jak postupovat při sexu, nám musí poradit někdo starší, ale nikdy mě nenapadlo, že by to našeptávala sama příroda. Díky tomu jsem si ujasnil, že jsem se opravdu nespletl a jsem asexuál.
Vy jste zmiňoval, že jste zkoušel randit. Došlo někdy až k pohlavnímu styku?
Ne, moje rande bylo většinou návštěva koncertu, procházka, ale žádná pusa ani nic. Mě vlastně ani nikdy nenapadlo dát někomu pusu, příroda ani „zvířátko ve mně“ se nikdy neozvalo.
Mohu se dívat na nějaký erotický obsah, abych měl inspiraci, ale v minutě, kdy si představím, že bych cítil pach nějakých těl, různých výplodků a podobně, tak bych byl velmi vyděšený.
Nezajímalo vás někdy, čistě ze zvědavosti, jaký to je pocit zažít sex?
Asi ne, kdyby mě to zajímalo, tak by se jednalo o nějaký druh touhy. Občas provozuji autoerotiku, abych tzv. upustil páru, ale to je něco jiného. Sexuální potřeba je, co jsem tak vyčetl a poznal u jiných, spojena s postupným vyzráváním člověka a jeho vztahu, kdežto u mě je to víceméně jenom ubrání nahromaděné energie. Mohu se dívat na nějaký erotický obsah, abych měl inspiraci, ale v minutě, kdy si představím, že bych cítil pach nějakých těl, různých výplodků a podobně, tak bych byl velmi vyděšený.
Zdroj: se souhlasem Ondřeje Becka
Takže autoerotiku vnímáte čistě jako upuštění páry, nebo to je určitý sexuální apetit?
Je to sexuální apetit bez potřeby vztahu. Kdyby to nebyl sexuální apetit, tak bych šel běhat dálkové trasy, abych to napětí třeba vyběhal (smích).
Asexuál nemůže partnerovi dát sex, který on požaduje. Může se překonat, trpět, ale většinou to nezvládne, což končí rozchodem, depresemi atd.
A vy se tedy nedokážete zamilovat?
Ne, nikdy se mi to nepodařilo, proto jsem aromantický asexuál. Zamilovat se dokáže romantický asexuál, který to má mimochodem v životě strašně složité, protože si hledá partnera, ale problém nastává právě v otázce sexu, který asexuál nechce. Pak dochází ke krizi, protože ve vztahu už panuje emoční fixace, budování společného života a asexuál nemůže partnerovi dát sex, který on požaduje. Může se překonat, trpět, ale většinou to nezvládne, což končí rozchodem, depresemi atd. Ale potkal jsem pár šťastných párů, kterým se podařilo se synchronizovat.
Dlouho jsem měl dva spolubydlící, kteří před pár měsíci odešli bydlet jinam, a spolu s tím lockdownem, který u nás panuje, se přiznám, že mi samota trochu lezla na hlavu, a to ještě chodím naštěstí do práce, kde mám kolegy. Ale nejedná se o nic katastrofálního, jsem zvyklý žít sám, pracuji v IT, takže komunikace přes internet či telefon mi nepřipadá neosobní a samotu zkracuje. V 80. a v 90. letech jsem byl úplně sám, to nebyly žádné telefony, tehdy to těžké bylo.
Jaké koníčky, kromě astronomie, vám pomáhají zvládat samotu?
Astronomie je už jen takové okrajové hobby, ale hodně se věnuji filmu a všemu kolem něj. Zajímám se i o digitalizaci kin, pracuji u Krátkého Filmu Praha, takže tento obor mě zabaví až až. Občas jdu na procházku, doma mám kocoura, ale sem tam je příjemné vidět i další lidi.
Vy jste mimo jiné vystupoval v dokumentu AsexuaLOVE. Co je záměrem tohoto snímku?
Jedná se o pokračování diplomové práce Evy Lammelové, která začala točit dokumentární filmy, například snímek Nedej se: Jídlo zdarma pro všechny, v němž se věnovala vyhazování potravin v supermarketech a nesmyslným pravidlům, kterými se řídí obchodní řetězce. Tímto dokumentem se proslavila a následně chtěla natočit film o asexualitě, který dávala dohromady několik let.
V roce 2014 jsme se náhodou setkali na Prague Pride, kde jsem byl spolu se svými kamarády a přišel k nám malý filmový štáb s anketou, jestli víme, co je to asexualita. Vůbec jsem nevěděl, kdo to je, a na kameru jsem se vyoutoval, poprvé v životě jsem nahlas řekl, že jsem to já (smích). Vyměnili jsme si kontakty a byl jsem vtažen do projektu AsexuaLOVE, který světlo světa spatřil až v roce 2018. Snímek je k dispozici stále legálně a zdarma na webu festivalu Jeden svět, promitejity.cz.
Mohl jsem to zapřít, z čehož by mi bylo blbě, takže jsem šel s pravdou ven a díky tomu jsem se pak dostal ke spolupráci na snímku AsexuaLOVE, který jsme natočili opravdu pravdivě a pořádně.
Nebyl to šok? Sice jste už několik let věděl, že jste aseuxál, ale pak to naprosto neplánovaně řeknete přímo do kamery…
Byl to šok a zároveň výzva. O tom, zda to řeknu, jsem se rozhodoval v ten určitý moment, uprostřed Prague Pride, kde na mě mířila kamera. Mohl jsem to zapřít, z čehož by mi bylo blbě, takže jsem šel s pravdou ven a díky tomu jsem se pak dostal ke spolupráci na snímku AsexuaLOVE, který jsme natočili opravdu pravdivě a pořádně.
Mohl by zmíněný dokumentární film pomoci i dalším asexuálům ke coming outu?
Ano, už jenom na premiéře se nám vyoutoval jeden asexuál, na první repríze v rámci festivalu další… My jsme si tímto filmem vyoutovali takovou skupinku, která se i dál scházela a postupně se rozšířila až do takové velikosti, že minulý rok na Prague Pride nás bylo zhruba 40.
Říká se, že zhruba 1 % populace jsou asexuálové. Je to podle vás pravda?
Řekl bych, že je to pravda, neboť homosexuálů je něco mezi 4–10 %, takže čistých asexuálů bude tak to jedno procento. Je to však čistě statistický údaj, který může lavírovat.
Nepřemýšlel jste někdy o založení spolku či organizace, která by pomáhala lidem s coming outem a hledáním sebe samého?
Nepřemýšlel, tomu se spíše věnuje Jana Kunová, která se mnou vystupovala ve zmíněném dokumentu AsexuaLOVE a která se v problematice asexuality dosti veřejně angažuje a v rámci dvou předchozích Prague Pride dokonce zprostředkovala návštěvu Yasmin Benoit, což je známá asexuální influencerka a blogerka z Velké Británie. Já osobně nic nezakládám, jen se většinou účastním dalších věcí, jako je například rozhovor s vámi (smích).
