Česká MMA legenda se vrací do boje: Petr „Monster“ Kníže si chce v Oktagonu dojít až pro titul (Rozhovor)

To nebylo z hrdosti. Bylo to proto, že to škrcení bylo nasazené takovým způsobem, že mě v té dané pozici neohrožovalo. Jsou dva druhy škrcení. Jedno škrcení bolí a v tom případě to odklepete. Druhé škrcení nebolí a usnete u toho, ale ani o tom nevíte. Můj byl ten druhý případ.

Jak jste se potom po probuzení cítil? Vzpomínáte si na to?

Je to úplně stejný pocit jako když na chvilku upadnete do bezvědomí. Když omdlíte a pak se vrátíte zpátky. V podstatě to je hezký. Každý profesionální judista nebo kdo dělá jiu-jitsu a podobné sporty, tak ví, že se to stává poměrně často i na tréninku, že někdo usne.

Původně jste se měl v Oktagonu utkat s Apollem, to ale kvůli zranění nevyšlo. Měl byste o tento zápas zájem někdy v budoucnu?

Myslím si, že k tomu určitě dojde. Dřív, nebo později.

Pokud sobotní zápas proběhne podle plánu, uvidíme Vás v kleci znovu ještě tento rok?

Ano, určitě to bude ještě tento rok.

A další zápas už bude ve welterové váze?

To teď ještě říct nemůžu. Pravděpodobně ano, ale uvidíme, jak dopadne zápas a jak se k tomu postaví organizátoři. Jestli mi už nabídnou šanci, nebo jestli budu bojovat ještě s někým jiným. Takže podle toho se uvidí.

Teď v sobotu se na Oktagonu 23 pobije Bryczek a Brito o post příštího vyzyvatele šampiona welteru. Je tedy možné, že s některým z nich se utkáte v budoucnosti i Vy. Jak tento zápas tipujete? Máte nějakou predikci výsledku? Fandíte někomu z nich?

Nefandím nikomu z nich, protože je tolik neznám, ale myslím si, že vyhraje Bryczek. Samozřejmě ten zápas musím potom zpětně nastudovat, protože to jsou oba dva potenciální soupeři.

Vy jste součástí domácího MMA vlastně od úplných začátků. V čem podle Vašeho názoru se za posledních zhruba 20 let stal ten největší pokrok? Sleduje to samozřejmě víc lidí, ale je tam ještě něco z Vašeho pohledu, nějaký zásadní rozdíl?

Těch rozdílů od začátku k dnešnímu dni je samozřejmě spousta. Tenkrát to byly opravdu pro všechny strany těžké chvíle a teď to prošlo velkým vývojem. I tak nás ale ještě čeká dlouhá cesta, protože tady není zdaleka vše tak, jak by to mělo v profesionálním sportu být.

Myslím si, že ta nejvýraznější změna je to, že většina kluků se už opravdu začala chovat jako sportovci, začali se chovat jako profesionálové.

Je tady ale trošku mezera v amatérské scéně a jsou tady pořád mezery v metodice tréninků. Máme pořád na čem pracovat, ale určitě jsme už udělali spoustu práce, a to nejen ze sportovního hlediska, ale třeba i z toho, jakým způsobem funguje Oktagon, jakým způsobem se starají o zápasníky a podobně. Na začátku to totiž byla opravdu tragédie.   

Tenkrát v začátcích se bojovalo třeba i víc zápasů za večer, což je dneska asi nepředstavitelné. Jaké to bylo válčit v takovém tempu?

Pro mě zásadní rozdíl byl i ten, že jedno kolo trvalo dvacet minut. Dneska trvá pět. Takže už to samo o sobě je naprosto zásadní změna. I dneska se dělají večery, kde má bojovník víc zápasů za večer, ale já nejsem toho příznivcem, protože tak může dojít ke zranění.

Samozřejmě pokud jsou to amatérské závody, tak tam si to dokážu představit, ale v případě profesionálních zápasů tomu nejsem vůbec nakloněný, protože zaprvé při větším počtu zápasů může přijít úraz a potom už to není fér, když jeden nastupuje zraněný a ten druhý je oukej.

A zadruhé ten tlak na jednotlivce je tak velký, že osobně z pohledu profesionálního sportovce v tom pro něj nevidím žádný progres. Dřív jsem měl i tři zápasy za večer, ale příznivcem toho nejsem. To je stará věc, která by se už měla vynechat.

Vidíte na české scéně, třeba i přímo v Oktagonu, nějakého bojovníka, který by to mohl dotáhnout tak daleko jako Mach Muradov?

Je tady určitě hodně mladých kluků, kteří mají potenciál a mají na to se tam probojovat. Když už máte ty správné podmínky, tak je to potom hodně o vytrvalosti, píli a vůli pokračovat. Pak si myslím, že se dokážete prosadit.

Jsou tady třeba dva tři lidi, kteří mají stejný potenciál. Mach má samozřejmě ještě velký záběr na sociálních sítích, a to ho dělá ještě slavnějším, než by normální sportovec byl. To je další věc. K tomu dnešnímu sportu patří i sociální sítě a show nebo byznys kolem toho.

Nedávno jste v pořadu Bez rukavic mluvil o noze, se kterou máte dlouhodobě problém. Limitovalo Vás to nějak zásadně v přípravě?

Je to něco, co mě provází už dvacet let, takže jsem si na ten hendikep zvykl a snažím se sním pracovat. To je zásadní věc. Samozřejmě mě to omezuje, když totiž máte sníženou hybnost v koleni, tak nemůžete dělat všechno. Ale už s tím žiju dvacet let, a i takto hendikepovaní sportovci se mohou připravit na stoprocentní výkon.