Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Hlavní hvězdou turnaje Oktagon 23 bude Petr „Monster“ Kníže, kterého může výhra přiblížit k šanci zabojovat o titul ve welterové váze.
Živoucí legenda. Tak by se dal stručně popsat slavný MMA zápasník Petr „Monster“ Kníže, který je neodmyslitelnou součástí domácí bojové scény už od jejích počátků. Prošel si těžkou dobou, kdy se u nás MMA teprve rodilo a zápasilo i vícekrát za jednu noc, s jedinou výjimkou pokořil každého, kdo se mu postavil do cesty, a kromě toho vybudoval i vlastní úspěšný gym, z něhož vzešla i současná rostoucí hvězda UFC Makhmud Muradov.
Jediné, co mu chybí, je titul velké organizace, za kterým si však nyní neohroženě jde. Nejprve však musí třiačtyřicetiletý Petr „Monster“ Kníže zvládnout sobotní zkoušku – na turnaji Oktagon 23 totiž poměří síly s Italem Andreou Fusim. Nejen o tomto zápase jsme si s nestárnoucím veteránem popovídali v novém rozhovoru, kde jsme probrali i dávné rivalství s Karlosem Vémolou nebo i to, jak u nás MMA vypadalo před dvaceti lety.
Základní informace o turnaji Oktagon 23 Kdy: Sobota 1. května od 18:00 Kde: Brněnská Zoner Boby Hall, živě na Oktagon.tv (první zápas zdarma na YouTube) Hlavní hvězdy turnaje: Petr Kníže, Vašek Mikulášek, Leo Brichta, Tereza Bledá a řada dalších
Pavol Neruda nám v rozhovoru řekl, že hledat pro Vás soupeře je velmi obtížné, protože domácí scéna se Vám prakticky vyhýbá. Vnímáte to tak i Vy? Cítíte od ostatních bojovníků zvýšený respekt?
Myslím, že to je spíš o něčem jiném. Já se na této scéně pohybuju už dvacet let a většinu kluků, kteří tu teď zápasí, jsem trénoval nebo jsem s nimi spolupracoval. Nebo jsem trénoval a spolupracoval s jejich trenéry. Tohle je ten první problém – že se známe. A samozřejmě druhá věc je, že kluci nechtějí prohrávat se starým chlapem. (Smích)
Nedivím se jim, ostatně všichni Vás označují za legendu. Cítíte od mladých bojovníků, že k Vám vzhlíží?
Já to takto nevnímám a nepřipouštím si to. To z toho důvodu, že mám svůj vlastní gym, snažím se s mladými bojovníky pracovat a chci, aby ti, co tam chodí, měli připravené vše, co potřebují. Jde mi o to, aby se vyvíjeli. Ostatní věci jdou trochu mimo mě, proto ani tolik nevyužívám sociální sítě. Jsem stará škola.
Jak se Vám dařilo zkombinovat vlastní přípravu s tréninkem dalších bojovníků ve Vašem Monster Gymu? Měl jste sám na sebe tolik času, kolik jste potřeboval?
Mám to takto pořád stejně. Od doby, co trénuju, tak víceméně pořád zápasím. Když se na nějaký zápas připravuju, tak samozřejmě musím trochu omezit ty ostatní tréninky, nicméně vzhledem k tomu, že připravuju profesionály a trénuji s nimi, tak v tom takový zásadní rozdíl není. Nemám tady ale sparring partnery, takže musím jezdit někam jinam, třeba do polského Ankosu. Tím pádem, když tu nejsem, tak to musí vést někdo jiný, ale jinak normálně trénujeme spolu.
V sobotu budete hlavní hvězdou turnaje Oktagon 23, kde Vás čeká zápas s Italem Fusim. Jak se teď krátce před bojem cítíte? Jste s přípravou spokojen?
Víceméně jsem spokojený. Jedná se jen o to, že za těchto podmínek, které v současnosti jsou, tak to není zcela ideální. Spousta lidí nemá podmínky k tomu, aby mohla co nejlépe trénovat. Pro profesionály to sice bylo povolené, ale do gymu chodila polovina lidí. Museli jsme to tedy nahrazovat tím, že jsme jezdili do zahraničí. To byl jediný zádrhel, ale jinak příprava proběhla v pořádku.
Pomohl Vám v přípravě nějakým způsobem i Makhmud Muradov? Pomohl Vám třeba vymyslet taktiku nebo podobně?
Za normálních okolností spolu pravidelně trénujeme, ale protože byl tentokrát celou dobu v Uzbekistánu, tak ne. Má příprava byla už od ledna, takže ještě předtím, než odletěl, jsme spolu trénovali, ale bylo to v rámci jeho přípravy. Jinak ale samozřejmě spolupracujeme jako tým.
Za svou kariéru jste vyhrál skoro všechny zápasy, jedinou prohru máte s Karlosem Vémolou a tenkrát mezi vámi byly vyostřené vztahy. Dneska už jste zadobře, ale proč jste se tehdy neměli rádi?
Tenkrát jsme se neznali a on vůbec nepůsobil na české scéně. Ten rozkol byl tedy především kvůli tomu, že on narážel na českou scénu a ponižoval úroveň českých zápasníků a českého MMA, ale přitom o tom nic nevěděl. Takže to byl ten problém, ale to jsme si pak vyříkali a dneska jsme kámoši.
Zajímavé je, že jste ten zápas s Vémolou ale neodklepal a nechal jste se uspat. Bylo to kvůli hrdosti bojovníka, nebo proč jste to udělal?
To nebylo z hrdosti. Bylo to proto, že to škrcení bylo nasazené takovým způsobem, že mě v té dané pozici neohrožovalo. Jsou dva druhy škrcení. Jedno škrcení bolí a v tom případě to odklepete. Druhé škrcení nebolí a usnete u toho, ale ani o tom nevíte. Můj byl ten druhý případ.
Jak jste se potom po probuzení cítil? Vzpomínáte si na to?
Je to úplně stejný pocit jako když na chvilku upadnete do bezvědomí. Když omdlíte a pak se vrátíte zpátky. V podstatě to je hezký. Každý profesionální judista nebo kdo dělá jiu-jitsu a podobné sporty, tak ví, že se to stává poměrně často i na tréninku, že někdo usne.
Původně jste se měl v Oktagonu utkat s Apollem, to ale kvůli zranění nevyšlo. Měl byste o tento zápas zájem někdy v budoucnu?
Myslím si, že k tomu určitě dojde. Dřív, nebo později.
Pokud sobotní zápas proběhne podle plánu, uvidíme Vás v kleci znovu ještě tento rok?
Ano, určitě to bude ještě tento rok.
A další zápas už bude ve welterové váze?
To teď ještě říct nemůžu. Pravděpodobně ano, ale uvidíme, jak dopadne zápas a jak se k tomu postaví organizátoři. Jestli mi už nabídnou šanci, nebo jestli budu bojovat ještě s někým jiným. Takže podle toho se uvidí.
Teď v sobotu se na Oktagonu 23 pobije Bryczek a Brito o post příštího vyzyvatele šampiona welteru. Je tedy možné, že s některým z nich se utkáte v budoucnosti i Vy. Jak tento zápas tipujete? Máte nějakou predikci výsledku? Fandíte někomu z nich?
Nefandím nikomu z nich, protože je tolik neznám, ale myslím si, že vyhraje Bryczek. Samozřejmě ten zápas musím potom zpětně nastudovat, protože to jsou oba dva potenciální soupeři.
Vy jste součástí domácího MMA vlastně od úplných začátků. V čem podle Vašeho názoru se za posledních zhruba 20 let stal ten největší pokrok? Sleduje to samozřejmě víc lidí, ale je tam ještě něco z Vašeho pohledu, nějaký zásadní rozdíl?
Těch rozdílů od začátku k dnešnímu dni je samozřejmě spousta. Tenkrát to byly opravdu pro všechny strany těžké chvíle a teď to prošlo velkým vývojem. I tak nás ale ještě čeká dlouhá cesta, protože tady není zdaleka vše tak, jak by to mělo v profesionálním sportu být.
Myslím si, že ta nejvýraznější změna je to, že většina kluků se už opravdu začala chovat jako sportovci, začali se chovat jako profesionálové.
Je tady ale trošku mezera v amatérské scéně a jsou tady pořád mezery v metodice tréninků. Máme pořád na čem pracovat, ale určitě jsme už udělali spoustu práce, a to nejen ze sportovního hlediska, ale třeba i z toho, jakým způsobem funguje Oktagon, jakým způsobem se starají o zápasníky a podobně. Na začátku to totiž byla opravdu tragédie.
Tenkrát v začátcích se bojovalo třeba i víc zápasů za večer, což je dneska asi nepředstavitelné. Jaké to bylo válčit v takovém tempu?
Pro mě zásadní rozdíl byl i ten, že jedno kolo trvalo dvacet minut. Dneska trvá pět. Takže už to samo o sobě je naprosto zásadní změna. I dneska se dělají večery, kde má bojovník víc zápasů za večer, ale já nejsem toho příznivcem, protože tak může dojít ke zranění.
Samozřejmě pokud jsou to amatérské závody, tak tam si to dokážu představit, ale v případě profesionálních zápasů tomu nejsem vůbec nakloněný, protože zaprvé při větším počtu zápasů může přijít úraz a potom už to není fér, když jeden nastupuje zraněný a ten druhý je oukej.
A zadruhé ten tlak na jednotlivce je tak velký, že osobně z pohledu profesionálního sportovce v tom pro něj nevidím žádný progres. Dřív jsem měl i tři zápasy za večer, ale příznivcem toho nejsem. To je stará věc, která by se už měla vynechat.
Vidíte na české scéně, třeba i přímo v Oktagonu, nějakého bojovníka, který by to mohl dotáhnout tak daleko jako Mach Muradov?
Je tady určitě hodně mladých kluků, kteří mají potenciál a mají na to se tam probojovat. Když už máte ty správné podmínky, tak je to potom hodně o vytrvalosti, píli a vůli pokračovat. Pak si myslím, že se dokážete prosadit.
Jsou tady třeba dva tři lidi, kteří mají stejný potenciál. Mach má samozřejmě ještě velký záběr na sociálních sítích, a to ho dělá ještě slavnějším, než by normální sportovec byl. To je další věc. K tomu dnešnímu sportu patří i sociální sítě a show nebo byznys kolem toho.
Nedávno jste v pořadu Bez rukavic mluvil o noze, se kterou máte dlouhodobě problém. Limitovalo Vás to nějak zásadně v přípravě?
Je to něco, co mě provází už dvacet let, takže jsem si na ten hendikep zvykl a snažím se sním pracovat. To je zásadní věc. Samozřejmě mě to omezuje, když totiž máte sníženou hybnost v koleni, tak nemůžete dělat všechno. Ale už s tím žiju dvacet let, a i takto hendikepovaní sportovci se mohou připravit na stoprocentní výkon.