Příběh emoji se začal psát již v minulém tisíciletí. Tušíš, jak vznikly a jak se rozšířily do celého světa? 🌍

Jazyk, kterému rozumí téměř všichni. Jazyk, který se v posledním desetiletí zpopularizoval nejvíce ze všech. Jazyk, pro který neplatí žádná pravidla. Mluvíme o emoji – nejpopulárnější skladbě emotikonů na světě. V současnosti je jich více než 3 300 a průměrný uživatel facebookového Messengeru jich pošle přibližně 3 až 4 denně.

Doporučeno

8 zajímavostí o mobilech, kterým nebudete věřit 3. června 2021 17:45

Mnoho uživatelů této obrázkové klávesnice si myslí, že ji v roce 2008 vymyslela americká společnost Apple. Pravda se však skrývá na opačné straně zeměkoule – první prototyp emoji vznikl v Japonsku před více než 20 lety. Kdo za nimi stojí a jak se dostaly tam, kde jsou dnes?

Z online nástěnky do každého smartphonu

První emotikony se začaly používat ještě dříve, než byl internet nástrojem pro všechny. Za jejich vynálezce se považuje profesor Scott Fahlman z Carnegie-Mellonovy univerzity v Pittsburghu. V roce 1982 zpozoroval, že na online nástěnce zmiňované univerzity se objevilo několik nevhodných příspěvků, které sice mohly v určitých kontextech vyznít jako vtipy, ale jejich podtón byl z psaného textu jednoduše nečitelný.

Toto je lingvistický fakt, který platí dodnes a vždy platit bude – psanému textu chybí část výpovědní hodnoty, a to právě jeho intonace. Při dnešních možnostech formátování se dají důležité slova v textu vyznačit tučně nebo kurzívou, ale od téměř 40leté online nástěnky se nic podobného jako „okrášlení“ textu speciálními znaky očekávat nedalo. Profesora Fahlmana však napadlo originální řešení a 19. září 1982 na nástěnku zveřejnil jeho znění:

Dva nové emotikony se po univerzitě rozšířily jako požár a už v průběhu týdnů se dočkaly dalších přírůstků vytvořených na podobné bázi. Za krátký čas se dostaly i mimo nástěnky univerzity a o pár let později byly celosvětovým hitem tehdejšího baby-internetu.

Umělecká příležitost

Právě „pandemie“ emotikonů zrodila myšlenku v hlavě autorů konceptu tzv. kaomoji – japonské verze textových tvářiček. Mimochodem, kaomoji je v doslovném překladu „obličejová postavička“. Bylo to v roce 1986, kdy se v zemi vycházejícího slunce začaly objevovat anime-inspirované obrázky, které se daly psát přímo do textu. Patřily mezi ně například tyto:

Díky kódovacímu systému Unicode, o kterém bude v dalších řádcích ještě řeč, se však v současnosti dají mezi běžná slova psát ještě mnohem zajímavější emotikony, včetně těchto:

Začíná éra emoji

Japonské umění však v roce 1986 neskončilo. O jedenáct let později, v roce 1997, se právě v této asijské zemi zrodily první prototypy emoji. První dostupnou skladbou byly emotikony od japonské společnosti Softbank, v té době zvané J-Phone, která je přidala do svého mobilního telefonu Skywalker DP-211SW. O dva roky později ve vývoji pokračoval i japonský umělec a designér uživatelských rozhraní Šigetaka Kurita, který měl na starosti vývoj konkurenčního mobilu jménem i-mode od společnosti DoCoMo.

Právě pro antagonistické postavení společností nastal na japonském trhu problém – každý poskytovatel měl své vlastní emotikony a ty nebyly vzájemně kompatibilní. V roce 2007 se naštěstí našla společnost, která se rozhodla ho vyřešit.

Emotikony všech vývojářů, spojte se!

Bude to znít překvapivě, ale byla to společnost Google. Právě americký gigant sídlící v téměř 9 000 kilometrů vzdálené Kalifornii se ujal najít řešení a ve prospěch všech milovníků barevných miniobrázků na zkrášlení psaného textu to udělal velmi sofistikovaně.

Doporučeno

Nový Android 12 a pokroky v umělé inteligenci. Podívej se na shrnutí úterní prezentace Google I/O 19. května 2021 11:27

Vývojáři v Googlu si na svůj unifikační projekt našli partnera, kterým bylo konsorcium Unicode. Právě Unicode je standard, který se na zobrazování textu a emoji používá od roku 1991 až dodnes. Díky skvělé spolupráci japonských operátorů, společnosti Google a neziskové organizace Unicode přibylo v květnu roku 2007 do aktualizované verze standardu Unicode 5.2 prvních 114 emotikonů, které od toho dne podle původního návrhu jejich designéra Šigetaku Kurita používají společný název emoji.

Z Japonska do celého světa

Rok 2007 hrál ve světě emoji roli i v jiné americké firmě. V červnu stejného roku přišel na trh první iPhone. Chyběla v něm však funkce, která byla pro japonské uživatele velmi důležitá – emoji. Kvůli zklamání zákazníků z Dálného východu však Apple v roce 2008 vydal aktualizaci tehdejšího softwaru iPhone OS 2.2, jejíž součástí byla i klávesnice s oblíbenými emotikony.

Ve zkratce: ne, emoji nevymysleli ve společnosti Apple, jak si mnoho lidí myslí.

V roce 2009 navrhli designéři v Apple více než 600 nových emotikonů, které do iPhonů přidali o rok později. Popularita emoji celosvětově rostla, ale verze operačního systému pro iPhone tuto obrázkovou klávesnici mimo Japonsko vůbec nepodporovaly. To se však změnilo v roce 2011 s vydáním nového iPhonu 4S a systému iOS 5. Tehdy se emoji klávesnice v smartphonech Applu objevila již na celém světě.

Další neshody

A tentokrát nemluvíme o neshodách mezi japonskými společnostmi. Problém nekompatibility mezi emoji od SoftBank a od DoCoMo byl s příchodem Unicode do světa obrázkové řeči dávno zažehnán, krizovou éru však zažívaly konverzace mezi uživateli iPhonů a smartphonů s Androidem.

Princip kódování a dekódování emoji se od roku 2007 nezměnil. Kódování textu, které se používá ve většině světa, zastřešuje již zmíněný systém Unicode, který ukládá, resp. odesílá řetězec jedinečných kódů znaků, které se při otevření, resp. přijetí dekódují zpět do příslušného Unicode znaku. Každý znak v databázi Unicode má přidělen svůj kód a jeho vizuální interpretace závisí na tom, na jakém zařízení se dekóduje.

Vždy když do databáze Unicode přibudou nové emoji, vytvoří se jim i jedinečné kódy. Někdy se však stane, že verze systému, kterou má nainstalovanou odesílatel zprávy, je novější než verze systému příjemce. Adresát tedy ve zprávě dostane Unicode kód, na který v jeho systému ještě neexistuje emoji, a proto zobrazuje pouze symbol „🖾“.

Jiným problémem, který může příjemce zprávy nejen obrat o část jejího významu, ale dokonce zmást, znejistit či znepokojit, je různý vzhled emoji. Chybějící emotikon nahrazen čtvercem je přece jen mnohem méně matoucí než jakési „chlupaté srdce“, které se od října do prosince 2013 na smartphonech s Androidem zobrazovalo místo žlutého srdce.

Tato chybička se objevila v Androidu 4.4 jako následníkovi Androidu 4.3, který byl první verzí s nativní podporou emoji. V říjnu 2013 přibyly do prostředí smartphonů poháněných Androidem další emotikony, které měly stejné Unicode kódy jako nové emotikony pro iPhony. Designéři v Googlu se však rozhodli, že žluté srdce bude v Androidu vypadat „tak trochu jinak“. Neuběhly ani dva měsíce a změnili názor – od verze 4.4.1 je emoji žlutého srdce žluté a „oholené“.

Emoji jako moderní jazyk

Emotikony původně vznikly pro vyjadřování emocí – o tom svědčí i příspěvek Scotta Fahlmana z roku 1982. V dnešní době se však jejich využití posouvá trochu jinam, než jejich designéři původně zamýšleli. S emoji se v poslední době setkáváme kromě soukromých zpráv i na webových stránkách, v médiích či v reklamě, protože se na ně ve velkém chytají hlavně příslušníci mladších generací – výjimka potvrzuje pravidlo.

Emoji, podobně jako slova v jazyce, mají v mnoha případech nejednoznačný význam. Krásným příkladem je emoji s úsměvem 🙂, které pro mnohé znamená obyčejný upřímný úsměv, pro jiné však nese mnohem ironičtější význam. Pravda je taková, že závisí na kontextu.

Zajímavé statistiky

Podle portálu Emojipedia jsou emoji i terčem ostrého sledování pro účely statistik. Některé z nich sice nepřekvapují, ale jiné jsou docela slušně vysoko. Toto jsou ty nejzajímavější:

Máš své oblíbené emoji? Zanech komentář, které to je a proč!