NBC odvysílala první epizodu Přátel 22. září 1994. Seriál nepřestala vysílat až do 6. května 2004. Během tohoto období stihla vydat 10 sérií a 236 epizod o obyčejných lidech, z nichž se stali i naši přátelé. Skupina lidí, se kterými jsme se dokázali ztotožnit, být jejich fanoušky a rozebírat jejich problémy, ale i radosti. Nebylo to však tak růžové od samotného začátku.

V USA šlo nejprve o docela obyčejný a ničím výjimečný seriál. Po první sérii dokonce televizní stanice NBC uvažovala, že Přátele zruší a další série se nenatočí. Nakonec se však rozhodla pokračovat. Toto rozhodnutí nepochybně potěšilo mnoho lidí. Ty nejlepší série totiž určitě přišly až po té první.

Čti také

Recenze: Army of the DeadRecenze: Army of the Dead

Tvůrci tehdy měli za sebou pár seriálů, ale až s Přáteli přišel obrovský úspěch. Expert na popkulturu Juraj Malíček říká, že seriál byl na tu dobu dost progresivní.

„Fenoménem se v 90. letech stali i díky tématům, které rozebírali. Skvělým příkladem je lesbický vztah matky Rossova dítěte s jinou ženou. Tehdy nebylo běžné, aby něco podobného běželo v hlavním vysílacím čase na velké televizní stanici v mainstreamu. Druhou věcí je již inkluzivita a fakt, že v seriálu nehráli černošští či asijští herci. Hollywood však byl v těch letech zcela jiný, což můžeme vidět i na jiných seriálech,“ říká pro Refresher Malíček.

Seriál se nesnažil šířit nějaké dramatické poselství, ale zobrazoval život takový, jaký je, a díky tomu se nám tak dostal pod kůži. Většinu času šlo o feel-good formát, který se snažil děj nenarušovat negativními událostmi ve světě. Neřešili hladomor, války, ekologii a děj nijak neovlivnil ani pád dvojčat, který se udál během vysílání osmé série.

„Jednou z největších kritik jinak vynikajícího seriálu bylo to, že mladí lidé po skončení školy žijí v New Yorku v drahých bytech. Přátelé se snažili žít a fungovat v reálném světě, přizpůsobovali si ho však svým potřebám a konceptu seriálu,“ upozorňuje Juraj Malíček.

Seriál se většinou nezabýval tím, kde vlastně jednotliví „přátelé“ pracují, odkud berou peníze a podobně. Jindy měli zase až příliš mnoho volného času, ale to jsou detaily, které nikdo později nerozebíral.

„V Česku se seriál začal vysílat celkem rychle po americké premiéře. My jsme tehdy byli pár let po změně politického i společenského režimu, takže i Přátelé byly pro nás něco nového, svěžího a nevídaného, i když jsme ve více případech nechápali kontext děje či humoru, což je vidět i na původních překladech. Seriál ukázal, že problémy té generace jsou globální, takže jsme k těm postavám měli zase blíž, protože se nás jejich problémy týkaly přímo,“ říká Malíček.

„Jedna z epizod, která silně zarezonovala, byla ta, v níž Ross žádá Rachel, aby se oblékla jako princezna Leia ze Star Wars. Diváci tehdy tematizovali Leiu a herečku Carrie Fisher, která ji hrála, jako sexuální objekt. Celé té generaci fanoušků Star Wars to bylo blízké, protože stejně jako Ross, i my jsme o ní měli sexuální fantazie,“ dodává.

Přátelé se stali celosvětovým fenoménem a lokální televizní stanice je vysílají do dnešního dne. Jak je však možné, že je seriál tak populární a úspěšný i po 17 letech, kdy ho objevuje nová generace diváků?

Jednoduchou odpovědí by bylo, že jsou v něm sympatické postavy, vtipné události, dialogy a témata, které jsou blízké i dnešnímu divákovi. Přátelé byli skvělým odrazem tehdejší doby, o níž se tak dnešní diváci dozvídají více než z historických knížek (které nečtou).

Doba se měnila společně s přibývajícími sériemi, takže diváci v reálném čase sledovali změny ve společnosti a technologiích. Mladí lidé si v seriálu dokáží najít spoustu zajímavostí o tom, jak žili jejich rodiče.

Proč Přátelé skončili?

Seriál po 10 letech skončil. Juraj Malíček nabízí jedno z logických vysvětlení, proč se tak autoři rozhodli. Vysvětluje, že s postavami jsme žili 10 let, během nichž se nějakým směrem vyvíjely a měnily.