Při prohlídce kostnic si rychle uvědomíš, že tu nikdo z nás nebude věčně.
Opravdu zde bylo kdysi více než 50 000 kosterních pozůstatků? Nemohli jsme tomu uvěřit. Po příchodu do podzemí jsme zleva i zprava viděli nespočet lidských lebek a tříkomorová krypta jimi byla doslova přeplněná. Není divu, že v minulosti museli lidé po pozůstatcích v kostnici přímo chodit. Epidemie cholery a moru pozabíjely takové množství lidí, že je jednoduše nebylo kam uložit.
- Kdo mohl být pohřben v kostnici.
- Jak vypadá schodiště z lidských lebek.
- Co se skrývá v nejstarší třetí komoře.
- Proč byl hřbitov ve městě problémem.
- Proč je jedna část kostnice posvěcená.
Když se tělo rozložilo, pozůstatky vzali do podzemí
Kostel sv. Jakuba v Brně prostě nemůžeš přehlédnout. Dominanta centra města postavená počátkem 13. století se tyčí ve svém okolí a možná by sis ani nevšiml, že na pravé straně kostela se nachází vchod do druhé největší podzemní kostnice v Evropě. Číslo jedna představují obrovské pařížské katakomby.
I když na celý týden hlásili poměrně teplé červnové počasí, pro jistotu jsme si s sebou vzali bundu — a dobře jsme udělali. Jak se dalo očekávat, podzemní chodby kostnice byly poměrně chladné. Zatímco jsme se pustili do prohlídky podzemí, museli jsme podle současných opatření podepsat čestné prohlášení, že jsme otestovaní antigenním testem nebo očkovaní.
Vstupní hala kostnice je její nejmodernější částí a budovali ji až do roku 2012. Nás ale zajímalo především historické podzemí, které představuje zbytek někdejšího hřbitova. Ten v minulosti obklopoval prostranství na povrchu v okolí kostela sv. Jakuba.
„Kostnice byly kdysi velmi časté objekty, protože samotný hřbitov nefungoval jako pietní místo jako dnes. V minulosti se lidé na hřbitovech pravidelně setkávali, probíhaly tam trhy, vystupovali tam baviči. Jednoduše měly úplně jiný smysl,“ prozradila nám průvodkyně Lucie Křížová.
Hřbitovy jsou v současnosti většinou situovány na okraji měst, případně v oblastech, kde je prostor k jejich rozšíření. Hřbitov při kostele sv. Jakuba byl ale obklopen zástavbou hradeb a rodinných domů. Bylo tedy nutné, aby se začalo pohřbívat i do podzemní kostnice. Dělali to tak, že tělo nejprve pohřbili na hřbitově a po zhruba 10 až 12 letech, když už se rozložilo, uložili pozůstatky do podzemí.
Kosti až po strop
Prohlídku jsme si dohodli na dopoledne uprostřed týdne, díky čemuž byla kostnice kromě personálu zcela prázdná. Procházení se podzemními chodbami v obklopení tisíců kosterních pozůstatků je samo o sobě zážitkem. Nejlépe si ho ale člověk vychutná o samotě, respektive pouze v přítomnosti těch, kteří na místě odpočívají dlouhá staletí.
Podzemí se skládá ze tří částí. Po levé straně od vchodu (na výše přiložené fotce mapy místnost číslo 4 vpravo) se nachází prostorná tříkomorová krypta, která leží přímo pod kostelem sv. Jakuba. V ní jsme se zdrželi nejdelší čas.
Uvnitř sloupu na fotografii je husté pletivo, do kterého jsou kosterní pozůstatky zasazeny
Na konci krypty je zcela nejstarší část kostnice. „Říká se jí třetí komora. Je ponechána bez úprav tak, jak byla objevena. To znamená, že uskladnění kostí v dané části odpovídá tomu, jak to tu vypadalo původně,“ řekla nám průvodkyně.
Vzrůstem vyšší návštěvníci mohou ve třetí komoře nahlédnout na vrch navršených koster, které byly od nás odděleny skleněným krytem. V minulosti byla kostnice naplněna kostrami odspodu po strop a v některých částech proto lidé po kostrách přímo chodili, upřesnila Lucie.
Zapomeň na vizuálně působivé, do sloupů tvarované pozůstatky. Tohle bylo moře kostí, u kterých si člověk rychle uvědomí, že nikdo z nás nebude žít věčně.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak objevili kostnici pomocí sondy.
- V jakém stavu byla, když ji našli.
- Proč měl hřbitov problém s vyplavováním těl během silných bouří.
- Jak těla na hřbitově zapříčinila epidemii cholery.
- Jak přistupovali k tělesně nebo duševně postiženým osobám.
