Navštívili jsme podzemní říši mrtvých s tisíci lidských kostí. Archeologové ji objevili náhodou (Reportáž)

V tříkomorové kryptě se dále po levé straně nachází velký kříž. Lucie nám vysvětlila, že tento prostor je posvěcený a původně mělo jít o křesťanskou kapli, kde by se mohly i dnes konat bohoslužby. Upřímně řečeno si neumíme představit, jak by se na takovém místě účastnily bohoslužeb děti či osoby citlivější povahy. Z místa určitě nevyzařuje pozitivní energie. Inu, posuď sám.

Po několika minutách v chladném podzemí jsme se zaposlouchali do hudby v pozadí, která nám připomínala soundtrack z neznámého hororu. Lucie řekla, že jde o skladbu s názvem Sub Terra (z latiny podzemí) od skladatele Miloše Štědroně, který ji složil exkluzivně pro brněnskou kostnici po tom, co ji sám navštívil. Na internetu ji tedy nenajdeš.

Na hřbitově v okolí kostela sv. Jakuba a v kostnici v prvním období jejich existence pohřbívali lidi, kteří zde byli pokřtěni nebo tu měli pohřeb. Mezi pozůstatky bychom našli významné místní měšťany nebo duchovní. V podzemí měl například náhrobní kámen František Felix Žalovský, „pán na Víceměřicích, Hosticích a Horních Moštěnicích“. Podle nápisu prý šlo o urozeného rytíře, který se dožil 63 let.

Doporučeno

Když se proti Hitlerovi postavila mládež: Teenagery mučili, věšeli a posílali do koncentračních táborů 20. října 2020 v 9:30

Osoby tělesně nebo duševně postižené, sebevrahy, katy, nevěřící a mnoho jiných pohřbívali jinde. To se ale změnilo díky pozdějším dekretům, které zaručily, aby do kostnic pohřbívali všechny. Místo se dokonce našlo i pro sebevrahy, což je vzhledem k církevnímu postoji k lidem, kteří si sáhnou na život, poměrně překvapivé. Záměrně jim ale přidělovali okrajové části místností.

Největší unikát z pozůstatků ale ukrývá samotný kostel sv. Jakuba, ve kterém se nachází hrob legendárního obránce Brna Louise Raduita de Souches, vojevůdce z období třicetileté války, který ochránil město před švédskými vojsky.

V největší a nejstarší místnosti kostnice se nachází i dvojice kovových schránek na kosterní pozůstatky, které se podařilo zachovat a zrestaurovat. Předpokládá se, že v nich byly uloženy ostatky významných osobností města.

V pravé části místnosti jsme obdivovali barevnou vitráž, za kterou se kdysi nacházel originální vstup do kostnice. Do ní se v minulosti vstupovalo přes kostel sv. Jakuba, kudy i přinášeli kosterní pozůstatky. Barvy vitráže zvýrazňuje malá lampa umístěná přímo za sklem. Bohužel je tento vchod zastavěný, a tak jsme se přes něj přímo do kostela nedostali.

Kostnici a hřbitov zavřeli v 18. století, kdy vydal císař Josef II. takzvané josefínské reformy. Ty mimo jiné z hygienických důvodů zakázaly pohřbívání lidí ve městě. Hroby v okolí kostela sv. Jakuba byly totiž často velmi mělké, a když přišla pořádná bouřka, voda vyplavila těla z hrobů.

„Bylo to neuctivé a nehygienické. Další věc je ta, že přes hřbitov vedl jeden z místních vodojemů. Nečistoty z rozložených těl tedy prosákly do vody, v důsledku čehož propukla i epidemie cholery,“ upřesnila průvodkyně Lucie. Hřbitovy se tedy přesunuly za město a kostnice byla uzavřena. Evropa je prý stále plná kostnic, které dosud nikdo neobjevil.

Na existenci kostnice pod kostelem sv. Jakuba se od roku 1784 až po začátek 21. století prakticky zapomnělo. Když v roce 2001 brněnskou kostnici objevili, našli v ní přes 50 000 kosterních pozůstatků. Lidské kosti sahaly až po klenbu místností a byly tam naskládané ve vrstvách tak, aby se jich tam vešlo co nejvíce.

Aby zůstaly kosterní pozůstatky dobře zachovalé, jednou za rok či za dva do kostnice přijdou technici, kteří je čistí a bělí. V současnosti v kostnici ponechali přibližně 10 procent z jejich celkového počtu a zbytek pochovali v masovém hrobě na Ústředním hřbitově v Brně. 

Objevit kostnici přitom vůbec nebylo jednoduché. Archivy z místního kostela totiž nejsou kompletní, protože během historie ho několikrát vykradli a nacisté ho během druhé světové války i vypálili. Kostnici v Brně našli archeologové víceméně náhodou při rekonstrukci dlažby.

Lebky do tvaru schodiště

Z tříkomorové krypty jsme se vydali na opačnou stranu do expozice situované pod náměstím. Po levé straně nás zaujaly oválné železné dveře s obrazy koster. Ty podle Lucie sloužily v roce 2001 jako vchod, přes který se zaváděly sondy s kamerami.

Doporučeno

Jak probíhal Hitlerův předvánoční večírek? Historické fotografie ti ukáží Vánoce minulého století 22. prosince 2020 v 15:30

Díky nim dokázali zjistit, co vše se nachází v podzemí. V hloubce čtyř metrů sonda potvrdila, že se pod zemí skutečně nachází kostnice. V současnosti jde pouze o místnost s technikou, kde je umístěný například reproduktor. Žádné tajemné pozůstatky za nimi tedy nehledej.

Chodba, přes kterou jsme prošli na druhou stranu, vznikla v roce 1741 v reakci na vysokou úmrtnost obyvatel, která se tehdy zvýšila na asi 16 obětí denně, což bylo na ty časy obrovské číslo. Podzemí se tehdy zaplňovalo zejména následkem morových a cholerových epidemií.

Nápor mrtvých neustával a i nová chodba přestávala stačit. Do šesti let ji úplně naplnili, a tak se vedení města rozhodlo v rozšiřování pokračovat. Na konci jedné chodby pod náměstím najdeš plastiku s názvem Věčný svit od umělce, který má pseudonym Gary.

Ve druhé chodbě jsou lebky postavené do tvaru schodiště. Tato chodba měla podle Lucie vést přes náměstí ještě dál. Z jakého důvodu se tak nakonec nestalo, nikdo neví.