Turritopsis nutricula je unikátní druh žahavce, který se dokáže omladit a znovu dospívat. Díky tomu si živočich vysloužil přezdívku „nesmrtelná medúza“.
Nesmrtelnost. Představa nekonečného života je jedněmi vnímána jako dar, jinými jako prokletí. Klíč k jejímu dosažení je předmětem literárních žánrů již odnepaměti, ovšem jak se zdá, nemusí se nutně jednat jen o pouhý smyšlený mýtus, ale skutečnost. V minulosti jste v našem článku o zajímavých faktech z přírody mohli narazit na zmínku o jistém živočichovi, který tajemství života bez smrti dokázal rozluštit, a jelikož se jedná o skutečně jedinečného tvora, rozhodli jsme se mu věnovat celý článek.
Pětimilimetrová medúza Turritopsis nutricula
Je nasnadě si nyní vysvětlit, jakým způsobem lze této „nesmrtelnosti“ rozumět. Během svého života se Turritopsis nutricula stejně jako většina žahavců mění ze stadia pohlavně nedospělého polypa do plně vyvinuté medúzy. Je typické, že po procesu rozmnožovaní medúza často umírá, ovšem Turritopsis nutricula se dokáže navrátit zpět do stadia polypa a její dospívání tak začíná nanovo.
Teoreticky v této proměně může pokračovat donekonečna a v tomto smyslu se tak medúza za ideálních podmínek stává biologicky nesmrtelnou. Je ovšem přinejmenším náročné odhadnout, kolik takových proměn stihne reálně ve volné přírodě vykonat, jelikož výzkum života medúzy v oceánech je značně ztížen, například kvůli jejím velice drobným rozměrům nebo skutečnosti, že samotný přerod se odehraje během velice krátké doby. Výzkum tak zatím probíhá jen v laboratoři. Objevuje se ale teorie, že většina medúzek v přírodě hyne vnějšími vlivy ještě před vykonáním procesu omládnutí. Ovšem na druhou stranu fakt, že medúza rychle zaplavuje všechny světové oceány, této teorii příliš nenapomáhá.
Medúza Turritopsis nutricula zachycená na kameru
Jedním z vědců, který se věnuje tomuto fascinujícímu stvoření, je Šin Kubota, pocházející ze země vycházejícího slunce a podle jeho názoru lze tento mechanismus mládnutí aplikovat i na člověka. Domnívá se, že díky studii a pochopení chování genů této medúzy by bylo možné najít způsob, jak přetočit ručičku biologických hodin i v našich tělech a radikálně tak prodloužit lidský život. V tomto se s ním ovšem většina dalších biologů rozchází a tvrdí, že jakkoliv lákavě taková představa může působit, proveditelné to není. Kubota ale i přesto trvá na svém a říká, že kromě vnějškové odlišnosti jsou lidé láčkovcům (mezi něž medúza patří) podobní.
Dalším vědcem, který se výzkumem nesmrtelné medúzy dlouhodobě zabývá, je italský biolog Ferdinando Boero. Ten její mechanismus mládnutí vysvětluje na příkladu motýla: kdyby podobného procesu byl schopen i dospělý motýl, z tohoto stadia by se dokázal navrátil do stadia kukly. Z té by se poté vyvinul v krásného motýla s barevnými křídly a tímto způsobem pořád dokola.
Snahou vědců je díky tomuto tvorovi prodloužit lidský život
Fascinace zkoumaným objektem může vědce doslova pohltit a Šin Kubota je takového pohlcení zářným příkladem. Ten se totiž svým osobním zaujetím nesmrtelnou medúzou, které dalece překračuje i rámec běžného vědeckého bádání, rozhodně nijak netají. Aby vyjádřil svůj hluboce zakořeněný vztah k tomuto úžasnému tvorovi, rozhodl se o něm skládat písně, se kterými již několikrát vystupoval. Zde se můžete podívat na záznam jeho vlastní sklady o nesmrtelné medúze, kterou zazpíval na jednom karaoke představení:
Ačkoliv to není potvrzeno, předpokládá se, že podobnými vlastnostmi jako Turritopsis nutricula disponují i někteří další živočichové. Zřejmě nejblíže k této schopnosti mají další druhy řádu nezmarů, mezi které Turritopsis nutricula patří. Ti jsou totiž schopní regenerovat části svého těla i v případě, že jsou většinově poškozené. Nedá se tedy vyloučit, že budoucí výzkum odhalí i další „nesmrtelné“ živočichy.
Slova o pokusech vědců tento mechanismus využít pro omlazení člověka se poslouchají vskutku hezky, ale pokud jde o bezprostřední přínos pro lidskou medicínu v praxi, nedá se zatím mluvit prakticky o žádných převratných výsledcích, pokud tedy o vůbec nějakých. Podle teorií některých futurologů je pro lidstvo reálnější dosažení nesmrtelnosti pomocí přenesení vědomí do počítačové podoby. A i to samo o sobě se v současné době stále jeví pouze jako téma pro žánr sci-fi. Otázkou navíc zůstává, zda je vůbec o co stát. Slovy novelistky Susan Ertz, „milióny lidí touží po nesmrtelnosti, a přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší“. Čili nekončící život možná není ideální úplně pro každého. Hrozí totiž, že po nějaké době by člověk začal prožívat „propršenou neděli“ každý den.
