Pro jednoho výmysl, pro druhého realita. Jaroslav Drábek pomáhá lidem s neživými entitami již 17 let, a v rozhovoru pro REFRESHER se podělil prakticky se vším, co k tomu patří.
Ať se to někomu zdá přitažené za vlasy nebo ne, když jsem se blížil na smluvené místo k rozhovoru do brněnských Šlapanic, začalo se schylovat k velké bouři. Čím blíže jsem byl, tím více zesilovala. Po třetím přestupu a překročení hranice města Brna se pod trolejbusem začaly tvořit potůčky vody, nad poli se výhružně ozývaly hromy a blesky protínaly šedavou až brunátnou oblohu, zdálo se, až nebezpečně blízko.
Říkal jsem si, jaká ironie to musí být, když se blížím k domu jednoho z nejznámějších „lovců duchů“ v republice a potká mě zrovna takové pekelné počasí. V krátkém čase však přišla změna. Na území malého města nalepeného na hranice Brna jsem sice ještě suchou nohou nevstoupil, čím více jsem se ale přibližoval k místu setkání, z nějakého důvodu se katastrofa na obloze začala trhat. Zvláštní, pomyslel jsem si, jakmile jsem po několika minutách zaklepal na dveře malého domku.
„To Libuška Šafránková tady nad námi bdí,“ otevřel mi dveře se zdravicí muž, který mi po vylíčení cesty k němu připomněl slavnou šlapanickou rodačku, jež nedávno zemřela, a její vliv na okolí. Byl jím Jaroslav Drábek, zakladatel skupiny EPRV777, jenž, jak jsem se dozvěděl, duchy neloví, nýbrž odvádí entity na onen světa. Jak se to dělá, co k tomu používá a jaké příhody se mu při tom staly, se dozvíš v rozhovoru.
- Co je duše a jak vypadá
- Jaký je rozdíl mezi vystrašenou duší a démonem
- Co obnáší „lovení duchů“
- Jestli existuje posmrtný život
- Jaké přístroje slouží k mluvení s nemrtvými
- Jestli má během prováděných obřadů strach
- Proč se zřekl pomoci posedlým a vymítání zla
- Co mají filmy, v nichž se bojuje s duchy, společné s realitou
Když se o někom řekne, že pracuje jako lovec duchů, zní to zajímavě, velice tajemně, ale nevím, jestli je to správné označení. Je to vaše povolání?
Ne. Už třicet let jsem lektor, léčitel, dělám léčitelské kurzy rozvoje ducha a poznání, proutkařské kurzy pro vyhledávání vodních zdrojů a prodávám bylinky. Ve volném čase, již 17 let, poskytujeme pomoc při řešení paranormálních jevů, což všichni zkracují na lovce duchů. Máme za sebou 600 výjezdů, v nichž duchy ale nelovíme, lépe, jak říká naše motto, se snažíme pomoci živým, abychom mohli pomoci mrtvým a naopak.
Každý případ je lidský příběh, nikdy to není o žádném strašení. Je to o tom, že v životech lidí dochází ke změnám, a ty změny jsou tak markantní, že jim to začne měnit řád života, a proto nás zavolají. Začnou se jim totiž samovolně hýbat předměty, objevovat šedivé či černé postavy, a to už něco naznačuje.
Něco určitě ano.
Se získanými zkušenostmi jsme se podělil na našem webu, kde jsem vytvořil rubriku Nauka o entitách a duších, aby v tom bylo jasno. U nás totiž nenajdete žádné zdroje, skoro všechno pochází z Ameriky.
Jednoho dne ke mně přišel mnich, a říká, jestli už to dělám naplno. A já říkám, že co? A on, že bych měl odvádět duše. Že trpí a už se těší, že jim budu pomáhat, tak ať to koukám dělat. Pak zmizel, už jsem ho neviděl.
Důležitým českým zdrojem je Břetislav Kafka, který napsal Nové základy experimentální psychologie a jiné duševědné výzkumy a obory. Tento člověk začal prosazovat teorii protonačního pole, která mluví o poli, v němž jsou určité informace, jež si mohou citliví jedinci načíst. Na této bázi funguje proutkaření i věštby. No a komunikaci s entitami v prvopočátku se říká reziduální strašení. Někdo třeba zemře při tragické události, což zůstane zapsáno v místě a čase, a ten děj, který se na tom místě stal, se objevuje. Například bitva, u nás konkrétně tady Slavkov.
Tam se dějí paranormální jevy?
Já zastávám spíše termín anomální jevy. Paranormální jevy jsou jevy, které se dají vyvrátit vědecky, anomální ne, protože existují na bázi nějakých fyzikálních zákonů, a podobně. To, že vědec nemá tak rozvinuté vnímání a nedokáže je vysvětlit, je jeho chyba. Věda se posouvá dál, schopnosti lidského mozku se teprve teď objevují a budou dál. Chápu, že je to štve, protože když na něco šest let studujete, a pak je to jinak, tak to člověka naštve.
Jinak ano. Normálně tam pochodují vojáci po poli. Teď byl sice koronavirus, tak byla stopka, ale jinak to vybudí rekonstrukce bitvy. Není to o tom, že by mrtví vstávali z hrobu a bojovali, ale pouze se nabije obraz, přirovnal bych to k hologramu, a v něm se začne promítat ta událost přesně, jak byla. Lidé tam vidí vojáky v uniformách se zbraněmi, kteří tím místem prochází a pak zmizí.
Dobře, ale vraťme se ještě na začátek. S entitami pracujete 17 let, jak jste říkal. I to proutkaření, léčitelství jsou samy o sobě zajímavé činnosti. K práci s anomálními jevy vás přivedly ty vaše profese?
Přišlo to ke mně hned. První setkání jsem měl v roce 1986 s panem Jindřichem Pasekou. Můj starší syn je dítě Černobylu a má defekt komorové přepážky jako všechny děti v té době, a já jsem to chtěl řešit jinak než přes lékaře, tak jsme šli k němu. V momentě, kdy jsme se poprvé viděli, tak se na mě podíval a vyhodil mě ven. Říkal, že mám spoustu energie, že budu jednou léčit, ale teď ne. A pak mu pomohl. Řekl, že mu „zalátá třímilimetrovou dírku v srdíčku“, a za dvě návštěvy zmizela.
Drábek při práci
Pak jsem se pustil do učení s jeho žákem, dědkem kořenářem Břetislavem Novým. Prvně jsem si udělal proutkařský kurz, pak jsem se začal zajímat o léčitelství. K tomu jsem dělal i studoval bojová umění, hlavně nindžucu.
Pustil jsem se do toho s velkou vervou, až jsem toto bojové umění začal učit sám. Patnáct let jsem učil na soukromém Institutu alternativních studií v Ostravě, garantovaným Vyšší odbornou zdravotní školou, v Olomouci a v Brně. Institut po smrti majitele zanikl, ale byl na úrovni vysoké školy, kde studenti skládali odborné zkoušky z anatomie, biologie, fytoterapie a dostávaly se známky. Chodili tam nejen laici, ale i lékaři ze Slovenska, Rakouska a vyšší zdravotní pracovníci. Nedávno se i legislativně projednávalo, že by se tento obor měl stát normálním oborem, jenže se změnil ministr zdravotnictví a bylo vymalováno.
Pak jsem se začal zabývat tibetskými mísami, duchovnějším směrem, a jednoho dne ke mně přišel mnich, a říká, jestli už to dělám naplno. A já říkám, že co? A on, že bych měl odvádět duše. Že trpí a už se těší, že jim budu pomáhat, tak ať to koukám dělat. Pak zmizel, už jsem ho neviděl.
To zní velmi zvláštně. Pojďme rovnou k vaší práci a vysvětlení základních pojmů. Co je vlastně duch?
To, čemu lidé říkají duch, je vlastně energie odcházející duše. Duše opouští tělo do 54 hodin po smrti. Nikdo nevysvětlil, proč je to zrovna takovou dobu. Kafka mluvil o tom, že oduší, tedy napojení duše s tělem, probíhá mnohem déle. Oni tehdy prováděli měření a různé pokusy u čerstvých hrobů. Zjistili, že tam stále zůstává energie, jelikož ta duše neodešla. Jenomže dneska, při kremaci, se to urychlí. Duše poté buď zůstává u schránky svého popela a stává se revenantem (z fr. revenir, vrátit se, pozn. red) – nemrtvým.
Často to bývá na přání rodiny, která se nemůže se smrtí smířit, a chrání rodinu nebo to místo, ale nikdy neškodí. Oni třeba mohou dělat rachot, ale neublíží. Dám příklad: V jednom starém domě se oběsí člověk na půdě. Po čase se tam přistěhuje rodina, která jej chce rekonstruovat. Nic se neděje a najednou, když říznou do prvního krovu, tak se začnou dít věci. Dělníkům se začnou samy spouštět nástroje, po konci rekonstrukce mohou slýchat kroky na půdu po schodech, které tam třeba už nejsou. Ten dotyčný zůstává většinou na místě, když se tam stane sebevražda nebo vražda. Jednoduše nestihne do těch 54 hodin odejít.
Když tu duše zůstane, tak komunikuje přímo s protonačním polem. To znamená, že jako by tu vlastně ten člověk ve skutečnosti byl, akorát nemá fyzické tělo.
Je vůbec správné je nazývat duchy?
Oni to nemají rádi. Také, když se řekne, že straší. To dostanete ťafku. Oni nestraší, jen se projevují. Znovu, jsou to anomální aktivity, ne paranormální.
Zní mi to trochu jako filmový scénář. Tam známe několik druhů nejen duchů, ale i jejich lovců. Máme tady Ghostbusters s plazmovými děly, Constantine s Keanu Reevesem, pak tu máme vymítače s krucifixy. Realita bude asi jinde, že?
Řekl bych, že je to jako ve filmu Duch s Patrickem Swayzem. Podobně to probíhá ve skutečnosti.
Znamená to tedy to, že je nechytáte do kontejnerů na zádech, ale normálně s nimi mluvíte?
Pokud tu entita zůstane, je možné s ní komunikovat. Pakliže je ochotná, můžeme to díky elektromagnetickému vlnění nahrát do záznamu. V normálním poli totiž dochází z ničeho nic k určitým výkyvům. Nebo je v místě vyšší hodnota, a vy požádáte, jestli by ji nešlo snížit o konkrétní číslo, a ono k tomu dojde. Potom záleží, co používáte. Jestli je to přístroj v analogové verzi, tam je to rychlejší, než v digitální verzi.
Přístroje, kterými Drábek komunikuje s mrtvými
Používáte ke komunikaci s entitami ještě jiné způsoby?
Komunikace s entitou se pohybuje na určitých frekvencích, a do toho tam musí být vytvořen bílý šum. Přístroj, jenž komunikaci umožňuje, se jmenuje spiritbox PSB-7, který vynalezl technik od Zaka Baganse, jenž je nejpopulárnějším lovcem přízraků. Vypadá to jak rádio, ve kterém se ladí radiové frekvence, ale aby se zabránilo vstupu rádií, tak jsou ty frekvence nasekané na sto, tři sta nebo dvě sta milisekund.
Mezitím tam vznikají čistá místa s bílým šumem. A v tom bílém šumu vy dáte otázku, na níž můžete dostat odpověď. Někdy jsou odpovědi tak zarážející, že i lidé, kteří tomu moc nevěří, kolikrát sami sebe přesvědčí, že to tak je. Když s námi byla redaktorka Záhad života u márnice v Mariánských Lázních, a položila jim dala dotaz, jak se jmenuje, tak jí řekli její jméno a příjmení. A to by musela být sakra náhoda, aby zrovna nějaké rádio vysílalo její jméno.
Z toho je potřeba udělat záznam, což spiritbox kvůli sekvenování udělá jen těžko. Nicméně jakýkoliv jiný zdroj je toho schopen, například kamera i normální telefon. Je i spousta aplikací, ale těm já moc nevěřím. Nemůžu přece přístroj fungující na bázi elektromagnetického pole dávat do stejné škatulky. Navíc ten mobil je sám o sobě rušička; když totiž používáte detektory na bázi elektromagnetického pole, tak telefon nesmíte mít zapnutý, jinak se to projeví v těch změnách hodnot.
Jak tedy probíhá vaše práce s anomálními jevy?
Naším úkolem je situaci uvést do klidu, což znamená, aby se lidi cítili v bezpečí, za druhé aby našli v sobě víru řešit problém v realitě.
Když už na něco narazíme, tak přijdeme k baráku, kde víme, že někdo zemřel. Neznáme jeho jméno ani příjmení. Vezmeme spiritbox a zeptáme se, jestli tam někdo zemřel. Dostaneme-li odpověď, že ano, poté se zeptáme na jméno a často dostaneme jméno i příjmení. To si zapisujeme pro pozdější vyhodnocení.
Další otázka zpravidla bývá, na co zemřel. Odpověď zní, že třeba na infarkt, čímž máme indicie. Následně hledáme odpovědi v realitě, tak jdeme do archivu nebo za sousedy, kteří o tom mohou něco vědět. Když se jedná o příběh staršího data, tak je zapsán v kronikách nebo v jiných zdrojích.
Aha.Když tu duše zůstane, tak komunikuje přímo s protonačním polem. To znamená, že jako by tu vlastně ten člověk ve skutečnosti byl, akorát nemá fyzické tělo.
A ona se nemůže dostat sám na onen svět?
Sama ne, protože jak to prošvihne, tak nemá možnost.
Kdo jí pomůže?
Lidská duše. Vždycky to musí udělat člověk, který má zameteno před svým vlastním prahem. Nemusí to být kněz ani nemusí být vysvěcený, pokud mu to jde ze srdce, tak je schopen duši odvést.
Někdy je to o narovnání vztahů přímo na místech v těch rodinách. Naším koníčkem není jezdit po hřbitovech, hradech a zámcích. Je to o tom příběhu. S tím dotyčným je třeba rozebrat, proč se tam něco děje, abychom se dopídili podstaty. Až se ji dozvíme, tak s pomocí liturgie a víry, ta víra je tam dost podstatná, probudíme víru v lidech a entitách, kteří tam jsou.
Jakou víru?
Víru v Boha.
Jakéhokoliv?
U nás je to většinou spojené s vírou v Ježíše Krista, každý to ale může mít nasunuto jinak. Bůh je stejně jen jeden. Jak ho budu nazývat, jestli bůh člověk, bůh vesmír, bůh příroda, to už je jen pohled lidí. Já to mám nastavené tak, přestože jsem křesťan, že existuje vyšší Boží řád, kterého jsme součástí.
Jakou liturgii a k čemu ji konkrétně používáte?
Používá se Žalm 23,26 z Knihy žalmů ze Starého zákona. Je přímo k tomu určen. U nás se to nahradilo jednodušší formou liturgie – modlitby. Žalm se dřív četl sedmkrát za sebou.
Účel je soustředění lidí na svou vlastní víru, čímž dojde k vyrovnání napětí. Je něco jiného, když se modlitba řekne jednou nebo sedmkrát za sebou a pomalu se dvěma speciálními částmi promluv. Závěrem, než vyzveme ty, kteří tam jsou, aby odešli, tak je během jejich odcházení někdy cítíte a dokonce i vidíte. Někdy to jsou fyzické dotyky, někdy to je i komunikace.
Během posledního případu v mlýně mi řekli dělej, když jsem se zeptal, co mám pro ně udělat. Někdy, po vyzvání, řeknou hned jméno i příjmení, a přitom nevíme, kdo z těch předků tam předtím byl. Pak se podíváme do historie, a ono to sedí. Nejde tedy o to, jak říkají skeptici, že zachytíme náhodné vysílání pořadů z rádia.
Mluvíte v množném čísle. Vy jste totiž založil skupinu EPRV777, v níž nejste sám...
Já tam mám dvě úžasné holky, Janu Vlčkovou z Uherského Ostrohu a Lenku Duškovou z Kamenné. V současné době jsou aktivní pouze tyto dvě ženské, na které se mohu absolutně spolehnout. Je důležité, aby vás někdo podržel. Když něco přijde, tak musíte mít záštitu. Čím víc lidí, tím líp. Jenže takových moc není.
Tým EPRV777 v akci
Čím to?
Když jsou to hodně mladí lidé, tak do toho jdou, začnou to studovat, a najednou třeba otěhotní nebo propadnou něčemu jinému. Je to proto, jelikož chtěli jít ve svém duchovním vývoji rychleji. My se všichni vyvíjíme od hmoty k duchu stejně, ale když jdete moc rychle do duchovna, tak vás to šupne do hmoty. Člověk by pak chtěl rozdávat něco, co nenabral.
Jak často jste k příběhům voláni?
Já řeším denně tak 50 případů přes mobil.
Přijeli jsme do hospody a v ní seděl štamgast, který se tam v minulosti někde oběsil ve dvoře na trámu. A on tam sedával u stolu, protože mu to tam v minulosti patřilo. My jsme tam přišli, že si dáme jídlo, a viděli jsme ho tam.
Když jsme šli dál, tak se stalo, že jsme skoro neodjeli, protože se nám kolem auta míhala šedá postava a najednou se zpod kapoty zahulilo. Oni umí nějaký výboj, čímž vám zničí elektroniku
Denně?
Dennodenně. Plus nějaké maily. Drtivá většina, asi 90 %, bývá taková, že jim někdo něco napovídal. Nejedná se tedy o jejich vlastní zkušenosti. Ti lidé se napojí na informační pole, protonaci, odkud si vytáhnout informace, a dovede je to k tomu, že se mají podívat na internet. Svým vlastním strachem si poté začnou vykládat, že to je neodvratné, a tak si vytvoří podmínky pro lepší řešení aktivit. Také je možné, že se jim tam mihne nějaká postava, a z internetu jim přijde, že mají doba čtyři démony. Přitom příčinou, proč se to začalo dít, je například spodní voda.
Spodní voda? Ta způsobuje co?
Spodní voda podle teorie, která je moje a kolegů z třicetileté praxe, vytváří infrazvuk, který dělá změny v geomagnetickém zemském poli. Jako proutkař dále dokážete určit nejen to, že je tam voda, ale uvedete, ve které vrstvě voda je a kolik jí je. Není to jen o pohybu virgule, což umí s prominutím každý blbec, ale je to schopnost, které využívají i studnařské a vrtařské firmy. My jim vždy připravíme místo s nejsilnějším zdrojem, aby nemuseli vrtat naslepo.
Hydrogeologie to počítá z matematických vzorců. Oni spočítají, že je tam voda, ale už nedokáží určit, kolik vody tam ve skutečnosti je. Skeptik stejně řekne, že je to blbost, ale v životě si to nevyzkoušel. Je to obor, ale ne vědecký, jelikož věda neuznává nic, na co si nemůže sáhnout.
Každopádně někdy stačí, když se uklidní okolí, a energie se samy vyrovnají a nějakou dobu je klid. Kdežto když někam musíme, tak to už jsou ty vyšší stupně, kdy už člověk musí dojet na místo a najde někoho, kdo má s lidmi nějaký záměr. Někdy si řeknou, někdy ne. My stejně nemůžeme odvést někoho, kdo si to nepřeje. Musí panovat souhlas. I přesto ale děláme liturgii, v drtivé většině pak odejde.
Co když ne?
Když ne, tak přestane dělat problém, ale zůstane. Vy nemáte právo ho vyhánět. Vy ho respektujete. Nebudete odcházet? Tak dejte těm lidem pokoj. A třeba dostaneme odpověď, že ano.
Co když odmítne dát lidem pokoj?
To se neděje. Oni jsou z nějakého důvodu nešťastní. Například spáchali sebevraždu, protože bylo něco špatně v rodině, a protože se to špatné předává dál do budoucna, tak ten člověk nechce, aby jeho příbuzný nebo potomek dopadl stejně. Proto začne ty lidi osahávat, nebo něco. Kolikrát jsou ty příběhy hluboké, hodně intenzivní, přičemž tím příběhem dávají najevo jejich pozici, ve které se nachází. Člověk, když to může identifikovat, zjistí, že umrlci chyběla víra to ukončit. Zemřelý nemá třeba vyrovnanou minulost, většinou to bývají stopky z minulosti.
Kdy jste měl při své práci největší strach?
Strach? Když se děje něco někomu blízkému z týmu. Tam máte strach, ale to je pud sebezáchovy, tak se snažíme podpořit jeden druhého. Ale nemusí to souviset pouze s entitami. Co se týče entit, tak jsme před rokem měli strach, když nám vyhořela cívka na Octávce.
Stalo se to ve Starém Vestci, to si pamatuju dodnes a do smrti na to nezapomenu. Přijeli jsme do hospody a v ní seděl štamgast, který se tam v minulosti někde oběsil ve dvoře na trámu. A on tam sedával u stolu, protože mu to tam v minulosti patřilo. My jsme tam přišli, že si dáme jídlo, a viděli jsme ho tam. To byl takový husí kůži nahánějící pocit, protože jsme nevěděli, s kým máme tu čest.
Když jsme šli dál, tak se stalo, že jsme skoro neodjeli, protože se nám kolem auta míhala šedá postava a najednou se zpod kapoty zahulilo. Oni umí nějaký výboj, čímž vám zničí elektroniku.
Když vám praskne osmimilimetrová skleněná zeď a rozprskne se na cucky, zornice člověka jsou přes celé oči, mluví cizími jazyky, na vás to řekne úplně všechno, co víte jen vy....Toho oni využívají, to jsou ty zbraně.
Říkal jste, že potřebujete mít kolem sebe spolehlivé lidi, když přijde něco. Není tohle právě ono? Neměli jste náhodou co do činění se zlou entitou?
Nejsou zlé a hodné entity, jsou jen nepochopené entity.
Takže to nebyl démon.
Ne. To udělal, protože věděl, že přijedeme a uvědomil si, že z toho místa bude muset odejít. Ale on nechtěl odejít, protože si nikdo nevyslechl jeho příběh. Jeho příběh byl přitom o tom, že byl ožebračen. Lidé mu ublížili, tak šel a toto učinil. Dokonce jsme našli jeho fotky, tím se to během vyšetřování ještě víc oživovalo.
Když jsme s ním pak komunikovali, tak první odpovědí bylo ne, já jsem tady šéf. Ale když jsme jej pak začali rozebírat celý jeho příběh, který je zapsaný i v místní kronice, tak souhlasil. Dochází k tomu, jak to já vnímám, že ta šedivá postava se začne měnit před odchodem na bílou postavu. Sebevrah pak může odejít, když je za něj přímluva v liturgii, a proto se to čte. Já jej nevymítám, já v pokoře čtu liturgii a dávám dotyčné bytosti šanci odejít vždy, aby ta duše měla navždycky klid, tak zprostředkovávají odpuštění, které jim je stejně dáno, ale oni si to musí uvědomit. Všechny hříchy jsou odpuštěny, řekl Ježíš, proto se obětoval, tak v tomto duchu to je. Vždycky je to zloba, zášť, nenávist, z čehož vzniká ukřivděnost, kvůli které si to neuvědomil. Když s nimi začnete komunikovat, tak to začne odpadat a zbude čistá duše.
Vy ale máte zkušenosti s vymítáním démonů.
My jsme to dělali sedmkrát a pak jsme přestali.
Medvídek, se kterým Drábek utěšuje na místech, kde působí, přítomné malé děti
Proč?
Kvůli poslednímu případu. Šlo o mladou čtrnáctiletou holku kousek od Brna, která šla s kamarádkou, z blbosti, na popravčí místo. Zjistily si, že tam v roce 1520 popravili člověka, jenž byl podle tehdejšího práva podroben vymítání, protože byl posedlý ďáblem. Byl rozčtvrcen a zakopán na různých místech popraviště, jak se to dřív dělávalo. Holky šly, sedly si tam, vzaly si tabulku ouija, a vyvolávaly démona, který se ozval. Při otázce démona, jestli může vstoupit, jedna z nich souhlasila.
Sedm měsíců se nedělo vůbec nic, to byla inkubační doba. Pak se začaly dít jevy, jakože se posunula postel s její matkou, jež byla mimochodem hluboce věřící. Poznala, že je něco špatně, a pozvala faráře. Ten řekl, že jí pomůže, dal holce ruku s biblí nad hlavu, že ji bude očisťovat, a to, co v ní bylo, jej chytlo a vymetlo s ním koupelnu. Ještě mu to řeklo, že on to nebude vymítat, protože má sám nějaké hříchy. Tím to skončilo. Pak měl přijet exorcista, který to ale odmítl, protože holka nebyla pokřtěná.
Exorcista a kněz jsou tedy dva různí lidé...
Kněz je obyčejný farář, běžný služebník Boží. Exorcista je specialista, který má speciální školení z Vatikánu, který má pravomoc od arcibiskupa k vymítacímu obřadu, a než mu jej schválí, trvá to tři měsíce. Není to tak jednoduché.
Vymítání je komplexní záležitost, musí tam u toho být i nějaké indicie – člověk musí být pokřtěn, musí projít psychiatrickým vyšetřením, musí se prokázat, že je zdravý. V procesu totiž hrozí těžké poškození psychiky, člověk může zemřít. Známý případ je z Německa, případ Anneliese Michel, tak tam to došlo až k soudu. Kněz byl souzen za to, že prováděl exorcismus, jelikož holka při tom vymítání odmítala potravu a úplně se ztratila.
Toto už je jiná parketa než nějaké entity. Když vám praskne osmimilimetrová skleněná zeď a rozprskne se na cucky, zornice člověka jsou přes celé oči, mluví cizími jazyky, na vás to řekne úplně všechno, co víte jen vy....Toho oni využívají, to jsou ty zbraně. V domě, kde je přítomno zlo, tak je cítit síra, jako by to vyvěralo z podloží. Předměty se posunují, ochladí se o 10 stupňů. Posedlí reagují i na liturgické předměty, při slově Bůh se začne kroutit, tak je potřeba svěcená voda, znamení kříže – okamžitě u dotyčného nastává problém. Nebo také zvrací.
Skeptikům vzkazuji jediné: Nikdy neříkej nikdy. Jednoho krásného dne se může totiž stát, že toho největšího skeptika budeme odvádět do světla.
Viděl jste to?
Ano. Toto jsme zažili několikrát a není to nic příjemného. Když to člověk zažije víckrát, tak si řeknete, že dost.
Když ten exorcista potřebuje k vymítání kurz z Vatikánu a další věci, jak se stane, že jste k tomu dostali vy?
Já jsem se k tomu dostal tak, že mě oslovil člověk, který vymítal 40 let. On nás sledoval, pak si mě vybral a přidal mi k tomu ještě nějaké důležité věci, speciální liturgie. Vymítání trvá někdy dny i měsíce, poslední případ byl otázkou osmi hodin. Pak nastal zvláštní klid, a když jsme udělali ještě vykuřování a kropení svěcenou vodou, tak to byla dost náročná záležitost. Každopádně pokud nemá exorcista v sobě ukotvenou víru, tak to nejde. Ani entity nebo revenanti neodejdou, dokud nemáte víru.
Já vždycky, když se s tím setkám, jak tam je satanismus, obrácený pentagram, od toho ruce pryč. To není moje cesta. Já jsem jí mohl jít, ale ne, protože vím, že bych ohrozil přátele a rodinu. Zásada je, že si tuto práci netaháme domů, aby nám tam seděly nějaké jevy po každém případě, protože ze Šlapanic by se museli dávno všichni vystěhovat. Tady by nikdo nevydržel.
Příprava kadidla k vykuřování
Kolik stojí vaše služby?
My si necháváme uhradit jen náklady, benzín, a popřípadě, když jedeme 200 kilometrů, tak očekáváme, že se o nás postarají, a ne, že nás nechají někde ve stodole. Neřekneme si ale ani korunu. Přitom po internetu jedou mýty, že si Drábek bere 150 tisíc. My se lidem snažíme pomoc, jak to jde. A když jim pomůžeme, tak z toho máme dobrý pocit. Každý máme jinak svá zaměstnání.
Co pak říkáte na všechny ty falešné vymítače-youtubery, kteří točí videa o tom, jak v noci vymítají duchy?
Je to zábava jako každá jiná pro ně. Většinou se jim to nepovede, protože tam chybí tři pilíře – respekt, úcta, pokora. Pokud nemáte pokoru, tak vás to dřív nebo později sejme. Oni naštěstí točí na hřbitovech a starých urbexech, kde nehrozí, že by je tam mohlo něco ve skutečnosti potkat. To by je mohlo potkat, kdyby přišli do rodiny.
Nepodkopává to potom vaši věrohodnost?
Trochu možná ano, ale tím se nezabýváme. Není to totéž, co děláme my. Důležité je, aby lidé neutíkali do mystik a démonských aktivit a normálně použili rozum. Máme studnu pod barákem, tak ty naše jevy jsou podporovány aktivitou spodní vody.
Máte nějakou zprávu, kterou byste vzkázal skeptikům?Skeptikům vzkazuji jediné: Nikdy neříkej nikdy. Jednoho krásného dne se může totiž stát, že toho největšího skeptika budeme odvádět do světla. Ostatně, jak už to tak bývá.
