Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Lékař vytvořil dvouhlavého psa a historik vykopával pozůstatky malých dívek, aby si z nich vyráběl panenky. Matka uvěznila svou dceru na čtvrt století v jednom pokoji a nechala ji žít ve vlastních výkalech.
Dav rasistů zavraždil afroamerickou mámu se synem a při jejich mrtvolách si udělal fotografii, ze které vznikla pohlednice. Lídr sekty donutil celou osadu se stovkami obyvatel spáchat masovou sebevraždu. Tyto a mnohé další děsivé momenty historie si pamatujeme i díky fotografiím, na které se někteří lidé neodváží ani jen podívat.
Další historické fotografie a jejich příběhy najdeš v této sekci.
V tomto článku si přečteš:
O vojákovi americké Unie, který před smrtí působil jako živá kostra.
Jak vypadala poslední známá oběť Jacka Rozparovače.
Proč se ženám rozpadávaly při práci čelisti.
Co se stalo dívce, která 25 let žila v jednom pokoji.
Kdo vytvořil dvouhlavého psa a jak dlouho pes přežil.
Vězni Konfederace (1865)
Zdroj: United States Library of Congress (Public Domain)
Ne, tato fotografie opravdu nepochází z koncentračního tábora Auschwitz. Ve skutečnosti jde o záběr vězněného vojáka Unie na konci občanské války v USA. Podle webu National Park Service mezi Konfederací a Unií existovala dohoda o výměně vězňů.
Ta však nakonec ztroskotala a počet zajatců se zvýšil natolik, že jim nedokázali zajistit dostatek stravy. Výsledkem byli extrémně podvyživení zajatci, kteří vzhledem k podmínkám, v jakých přežívali, většinou zemřeli. Některé fotografie z daného období pocházejí z vězení v Andersonville, jiné například z Richmondu.
Na fotografii z roku 1865 se nachází Phillip Hattle z 51. pensylvánské pěchoty. Začátkem června 1865 ho přijali ve velmi špatném zdravotním stavu do nemocnice v Annapolisu. Koncem měsíce zemřel. Podle dobového dokumentu zveřejněného na webu Library of Congress se mu osudným stalo nevhodné zacházení ve vězení.
Oběť Jacka Rozparovače (1888)
Zdroj: City of London police archives (Public Domain)
Co je hrozivější? Fotografie, na níž je vidět, jak sériový vrah s přezdívkou Jack Rozparovač nakládal se svou údajně poslední obětí? Nebo skutečnost, že ho policie nikdy nechytla?
Jack Rozparovač má na kontě spoustu vyhaslých životů. Jeho posledním pravděpodobným cílem se stala mladá prostitutka Mary Jane Kelly, píše Wales Online. Informace o tom, odkud Mary Jane Kelly pocházela a jak se dostala do světa sexbyznysu, se rozcházejí.
Jisti si nemůžeme být ani jejím jménem. Víme však, že bývala na londýnské ulici Dorset Street, kde 9. listopadu 1888 našli její extrémně zohavené tělo. Podle autorky kriminální literatury Patricie Cornwell strávil Jack Rozparovač při vraždě Mary Jane Kellyové nejvíce času.
Zabil ji v interiéru, a tak měl dostatek prostoru na to, aby jí zohavil celé tělo. Tvář nebohé ženy byla absolutně nerozpoznatelná, prsa odříznuty a z pravé nohy koukala kost. Kromě toho jí vrah vyprázdnil břišní dutinu, v níž se podle pitevní zprávy našly částečně strávené potraviny. Střeva a vnitřní orgány rozmístil po pokoji, ale srdce oběti na místě činu nenašli.
Shnila jim čelist (konec 19. století)
Zdroj: Wikimedia (Creative Commons)
Práce v některých odvětvích výroby je i v současnosti velmi nebezpečná. Koncem 19. století však pracovnice v továrnách na výrobu zápalek zasáhl postrach nazývaný „phossy jaw“ – fosforová osteonekróza čelisti. Ženám, které pravidelně pracovaly s bílým fosforem, začala postupně hnít čelist a nejednou o ni nakonec úplně přišly.
Kromě toho jim však v důsledku onemocnění hrozilo i poškození mozku a podle Science Direct přibližně 20 procent případů končilo úmrtím. Prvním příznakem nemoci, který lékaři u pacientů zaznamenali, byla bolest v čelisti. Bizarní je, že dásně některých pacientů s osteonekrózou čelisti v důsledku přítomnosti fosforu ve tmě dokonce zářily.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak práce s rádiem zabíjela dělnice v továrně.
Jak 900 obyvatel jedné osady spáchalo masovou sebevraždu.
Proč se muž, který vyráběl panenky z mrtvol dívek, neomluvil rodičům obětí.
Jak si dav, který zlynčoval matku a dítě, udělal při jejich mrtvolách fotografii na pohlednici.
Ženy v továrnách se tak každý den vystavovaly vysoce toxickému bílému fosforu, při kterém strávily dlouhé hodiny. První případ osteonekrózy čelisti údajně zaznamenali lékaři ve Vídni již v roce 1838, uvedl magazín zabývající se dentální hygienou RDH.
Aktivisté a dělnice z továren se snažili o zákázání bílého fosforu. Ten v Británii nakonec dostal červenou až v roce 1910. BBC America uvádí, že tyto události v zemi v roce 1888 nastartoval článek White Slavery in London od aktivistky a novinářky Annie Besant.
25 let. Tak dlouho Francouzka Blanche Monnier neviděla denní světlo. Její matka ji totiž celé čtvrtstoletí držela zavřenou v jednom pokoji, kde jedla, vykonávala potřebu a spala. Blanche Monnier pocházela z bohaté rodiny, které vadilo, že se zamilovala do právníka bez peněz, píše Science Info.
Matka ji potrestala 25letým vězením v hrozných podmínkách. Mezi lety 1876 až 1901 se po Blanche Monnier slehla zem. Osvobození se dočkala až díky dopisu anonyma, který generálnímu prokurátorovi v Paříži odhalil, jaké tajemství skrývá rodina Monnier v jednom z pokojů svého domu.
Po příchodu do pokoje, v níž byla Blanche vězněna, se prý policisté ze zápachu v místnosti téměř pozvraceli. Vězenkyně žila v obklopení shnilého jídla a vlastních výkalů. Údajně jí rodina nedopřála ani základní hygienu a nenosili jí ani žádné šatstvo. Krmili ji pouze tak, aby přežila. Vážila jen 24 kilogramů.
Když ji matka zavřela, byla Blanche krásnou mladou ženou plnou entuziasmu a radosti ze života. Po útrapách, které si asi nikdo z nás neumí představit, se změnila k nepoznání nejen fyzicky, ale i duševně. Z otřesných zážitků se nikdy nevzpamatovala a nakonec zemřela v roce 1913 v psychiatrické léčebně. Její matka však zemřela už 15 dní po tom, co Blanche osvobodili. Dostala infarkt. Druhý z údajných věznitelů – její bratr – tvrdil, že za vším stála jeho matka, které nedokázal oponovat. Soud ho nakonec uznal nevinným.
Dav zlynčoval matku a syna (1911)
Zdroj: (Wikimedia, Public Domain) George H. Farnum/Oklahoma Historical Society Research Division/James Allen, Without Sanctuary: Lynching Photography in America, Twin Palms Publishers/Research Division of the Oklahoma Historical Society
Manžel Afroameričanky Laury Nelson ukradl a zabil krávu, aby nakrmil jejich děti. Během prohlídky domu se jejich mladý syn L. D. Nelson chopil zbraně a chtěl ji podat matce. Šerif George Loney s ním o zbraň začal zápasit, přičemž ho mladík údajně nechtěně postřelil, následkem čehož šerif zemřel, píší na webu StMU History Media.
Matku a syna koncem května 1911 odvezli do vazby, kde čekali na soud. K tomu však už nedošlo. K jejich cele napochodoval dav přibližně 40 mužů, který 14letého chlapce a jeho matku násilím odvedl.
Nedaleko města dvojici obviněných spoutali a Lauru Nelson znásilnili. Oba následně oběsili na konstrukci mostu, přičemž mladému teenagerovi ještě předtím stáhli kalhoty a obnažili pohlavní úd. Než dav lynčovatelů odešel, udělal si z místa činu fotografii, která později kolovala v podobě poštovní pohlednice.
Podle jiné verze zabití šerifa George Loneyho L. D. Nelsonem nebylo nehoda, ale úkladná vražda. Ani to však nedávalo přibližně 40 mužům právo, aby dvojici obviněných potrestali oběšením (a znásilněním ženy) bez soudu.
Rádiem si natíraly i zuby a rty (1920+)
Zdroj: libraries.rutgers.edu (Public Domain)
Bílý fosfor a nekróza čelisti nebyly jedinými problémy, se kterými se setkávaly dělnice v továrnách. V americké firmě The U.S. Radium ženy pracovaly s radioaktivní barvou, kterou společnost v té době označovala za bezpečnou.
Každý den jí natíraly hodinky či ciferníky, a přestože šlo o nekvalifikovanou práci, dobře si vydělaly. Podle portálu Buzzfeed byl jejich plat třikrát vyšší než průměrná mzda v tehdejších továrnách. Radioaktivní barvou si dokonce natíraly zuby či rty, aby před ostatními lidmi „zářily“. V práci je učili, aby dokonce při malování čas od času oblízly konec štětce, aby jejich práce vypadala lépe.
Přestože objevitelka radia Marie Curie-Skłodowská na následky práce s tímto materiálem zemřela, pracovnice ve fabrice jejich zaměstnavatel nijak nechránil. Věřily tehdy, že malé množství rádia je nezabije, ba právě naopak, pomůže jejich zdraví.
Dělnicím v továrně však postupně začaly vypadávat zuby a jejich kosti se rozpadávaly. V jiných případech zaměstnankyně pracující s rádiem umíraly na následky zhoubných nádorů sarkomů, které jim rostly na různých částech těla. Na výše přiložené fotografii například můžeš pozorovat sarkom na bradě.
Dvouhlavý pes (1959)
Zdroj: Bundesarchiv/Wikimedia (Creative Commons)
Někteří milovníci psů nahlížejí na sovětského lékaře Vladimira Demichova jako na nacistu Josefa Mengeleho. Zatímco Mengele experimentoval na lidech, Demichov si za objekt svých pokusů zvolil psy.
Podařilo se mu transplantovat několik jejich životně důležitých orgánů a později se začal věnovat propojení těl. Jeden z jeho dvouhlavých psů přežil po operaci 29 dní. Nejznámější z lékařových 24 experimentů je však ten poslední, o kterém psal i magazín LIFE. V tom případě však dvojice psů přežila jen 4 dny.
Fenka německého ovčáka jménem Brodyaga se stala hostitelem pro menšího psa, fenu Savka, které lékař amputoval vrchní část těla a připojil ji ke krku Brodyagy, píše Vice. Celá operace trvala přibližně 3 a půl hodiny.
Výsledkem experimentu byla dvojice psů v jednom těle. Brodyaga a Savka dokázali nezávisle na sobě slyšet, cítit, vidět, polykat a pít vodu. Tělo Savky však nebylo připojeno na Brodyagy žaludek, a tak veškerou vypitou vodu museli odvádět přes trubici.
Představ si, že se svými kamarády stanuješ v lese, někdo vás během spánku napadne a ty jako jediný přežiješ. Takový hororový zážitek zažil v roce 1960 na vlastní kůži tehdy pouze 18letý Nils Gustafsson, který tábořil při finském jezeře Bodom.
Záhadný útočník tehdy pobodal a utloukl na smrt jeho kamaráda, 18letého teenagera Seppa Antera Boismana, a jejich přítelkyně, 15leté dívky Mailu Irmeli Björklund a Anju Tuulikki Mäki, uvádí Ranker.
Vražedné zbraně policie nikdy nevypátrala a krátce po vraždě pochybila v tom, že neuzavřela celou oblast. Na místo se tak dostalo hodně zvědavců, čímž možná přišla o důležitý důkaz.
Nilse Gustafssona našli ve stanu pobodaného a se zlomenými kostmi obličeje. I když na něj policie zpočátku nahlížela jako na oběť, v roce 2004 ho zatkli pro podezření, že by vrahem mohl být právě on. Motivem prý byla žárlivost. Soud ho však prohlásil za nevinného a skutečný vrah je tak do dnešního dne neznámý. Nils Gustafssononovi je v současnosti 79 let.
Policie od roku 1960 označila za podezřelé více osob, ale ani jedné z nich nedokázali prokázat trojitou vraždu, která je dodnes jedním z nejtajemnějších kriminálních případů Finska.
Masová vražda v osadě Jonestown (1978)
Zdroj: U.S. National Archives (Public Domain)
Lídr sekty Peoples Temple Jim Jones vedl své následovatele až do jejich posledního dechu. V roce 1978, po 23 letech od založení sekty, spáchalo zhruba 900 členů podle jeho příkazů sebevraždu. Hromadnou sebevraždu provedli v osadě Jonestown, v níž žil Jim Jones se svými nejvěrnějšími stoupenci, píše History. Ti se museli vzdát vlastního majetku a žít podle příkazů svého lídra, kterému říkali Otec.
Podle výpovědí bývalých členů prý byli týráni i sexuálně zneužíváni. Jim Jones jim údajně odpíral kontakt s okolním světem a kromě toho jim zamezil užívání léků přesto, že některé trápily těžká onemocnění.
Aby tyto „fámy“ o zneužívání ve své sektě před světem vyvrátil, přivítal v Jonestownu kongresmana Lea Ryana a více novinářů. Někteří členové před nimi otevřeně hovořili o svých pochybnostech a chtěli s kongresmanem uprchnout.
Radikální sektáři je proto zabili. Jim Jones následně svým lidem přikázal, aby provedli „revoluční čin“ – zabili své děti a následně i sebe. Většina poslechla a dobrovolně vypila jed. Ty, kteří odmítli, převážně zastřelili. Utéct se podařilo jen málokomu. Na místě našli 909 mrtvých, z toho třetinu dětí.
Anatolij Moskvin je historik zaměřující se na hřbitovy, ovládající 13 jazyků. Celosvětově se však neproslavil svým vzděláním a prací, ale vykopáváním mrtvol malých dětí, z nichž si vyráběl morbidní panenky. Podle vyšetřování z roku 2011 se tak dostal k 29 tělům malých dívek od 3 do 12 let.
Moskvinovy výtvory viděli v jeho bytě dokonce i jeho rodiče. Netušili však, že se za maskovanými panenkami skrývají skutečné holčičky, a tak si mysleli, že jde jen o netradiční hobby. Jeho diagnózu odborníci stanovili jako paranoidní schizofrenii. Soud historika nakonec poslal do psychiatrické léčebny, v roce 2020 požádal o propuštění z ní, informuje Daily Mail.
Během své výpovědi řekl, že se rodičům vykopaných těl dívek nemá za co omluvit. Podle jeho tvrzení rodiče děti zakopali, čímž na ně „ztratili právo“, on je vzal do teplého domova, kde je oblékl. Tvrdí, že pokud by se dostal na svobodu, začal by vyučovat děti angličtinu a žil by se svou novou přítelkyní.
