Co je to za otce, který zbije svou dceru za to, že porušila jeho příkaz a začala mluvit? Jak může lékař testovat na zajatcích pohlavní nemoci či mor? A jaký zvrácený dozorce by svlékal vězně do naha a fotografoval si jejich sexuální zneužívání a mučení? 

Těchto 10 fotografií zachycuje momenty, které působí už na první pohled děsivě. Jejich příběhy ale nejsou hrozivé o nic méně.

Staré psychiatrické metody (1869)

Psychiatrické zařízení West Riding Pauper Lunatic Asylum přijímalo pacienty už od roku 1818. Už z názvu vyplývá (pauper, z angličtiny velmi chudá osoba — pozn. red.), že ústav byl určen pro lidi s nejnižším příjmem, kteří trpěli duševními obtížemi.

Podle All that’s interesting se na fotografii z roku 1869 nachází trestanec, čemuž napovídá i jeho pruhovaný oděv. V daném období na psychiatrii stále využívali zastaralé metody „léčby“, mezi které patřilo nucené zvracení, pouštění žilou, vytváření puchýřů nebo používání projímadla, píše v knize Mark Davis.

Vypouštění velkého množství krve se využívalo v medicíně již dlouhá léta před vznikem psychiatrického oboru. Historické záznamy sahají až do období antiky. Pouštění žilou ale duševní onemocnění léčit nepomáhalo. Pacientům naopak v mnoha případech ubližovalo. Na podobnou očistu měly sloužit i zbylé výše uvedené metody.

Nakazili je a sledovali, co se stane (1940)

I Japonsko mělo svého doktora Josefa Mengeleho, kterým byl Shiro Ishii. Jeho Jednotka 731 operovala během druhé čínsko–japonské války. Na vězních, mezi kterými se nacházely i ženy a děti, zkoušeli různé smrtelně nebezpečné experimenty.

Na fotografii z roku 1940 vykonávají členové Jednotky 731 bakteriologické testování a počítali s tím, že subjekt jejich pokusu nemusí přežít. V zařízeních řízených Shirem Ishiim bylo podle BBC zabito více než 10 000 ruských, čínských a korejských zajatců. 

Oběti pitvali zaživa nebo jim řezali končetiny, aby zjistili, jak rychle vykrvácejí. Některé z končetin se pokoušeli přišít na části těla, kam nepatřily. Jedna z divizí Jednotky 731 se zaměřovala na zkoumání šíření bakterií. 

Zajatce vystavovali choleře, tuberkulóze nebo dýmějovému moru. Do krve jim také vstřikovali krev zvířat a mořskou vodu nebo je vystavovali extrémně vysokým a nízkým teplotám. Zajatce s pohlavními chorobami, jako například se syfilidou, nutili pod hrozbou smrti k sexuálnímu styku, aby šířili nákazu dál, uvádí History Collection.

Může člověk vzplanout sám od sebe? (1951)

 

 

 

Pozrite si tento príspevok na Instagrame

Príspevok, ktorý zdieľa History Uncovered (@realhistoryuncovered)

Když hasiči vešli v roce 1951 do bytu 67leté Mary Hardy Reeser, namísto stařenky našli pouze hromádku popela, kus její nohy, část hřbetní kosti a ohořelou lebku ve velikosti sklenice, píší Tampa Bay Times. 

Nikdo nepochyboval o příčině jejího úmrtí. Všem bylo jasné, že uhořela, ale nedokázalipochopit jak. Křeslo, na kterém seděla, shořelo, svíčky se roztekly a stěny byly špinavé od kouře, ale kousek od ohořelé oblasti zářilo vše čistotou. Proč se tedy oheň nerozšířil dál?