Slipknot: Na pódiu se chovají, jako kdyby je ovládal sám satan. Vystupují s baseballovými pálkami a v hororových maskách

Devítičlenná parta z drsné Iowy. Vypadají, jako kdyby právě utekli z té nejstřeženější a nejnebezpečnější psychiatrické kliniky plné největších psychopatů. Na pódiu agresivně, ale přesto rytmicky třískají (občas hořícími) baseballovými pálkami do sudů, podpalují a mlátí se pěstmi, tančí a poskakují, jako kdyby je posedl ďábel, spontánně se házejí do davu nebo zběsile a zuřivě demolují pódiovou konstrukci i nástroje. Jsou ovšem jen zrcadlem společnosti, která je vytvořila a vštípila do nich hněv a nenávist.

Zastupují všechny outsidery, oběti šikany, posměšků, předsudků, všechny, kteří jsou neustále označováni jako divní, nenormální nebo prostě jiní. Nesnášejí pokrytce, chamtivce, pozéry, nadutce a oportunisty. Vždy konzistentně stáli na straně menšiny, i když se stali megalomanskou kapelou hrající na těch největších pódiích. Umí si totiž vzpomenout na to, odkud přišli, kde vyrůstali a čím si museli projít, než se stali milionáři a celosvětovými hvězdami.

Nevídaný čistokrevný chaos

Slipknot lze přirovnat k nezastavitelnému tornádu, které bez milosti trhá střechy, bere auta a devastuje vše, co mu přijde do cesty, nebo klidně také k masakru, při kterém létají odříznuté hlavy, všude stříká krev a na zpustošené zemi začínají hnít mrtvá těla. Americká kapela z města Des Moines je skutečným fenoménem, jediným svého druhu. Když na jejím koncertě začnou hrát první tóny, nastává čistokrevný, nevídaný chaos.

Vše se najednou mění. Šlehají plameny, tlaková vlna z reproduktorů doslova tyranizuje ušní bubínky a vyráží dech. Zvýšený tep, trans, husí kůže. V člověku se probouzí něco nepoznaného. Z útrob vycházejí na povrch staré rány, křivdy a bolesti, ale pouze proto, abys je mohl*a během energické a brutální show navždy pohřbít. Když totiž dohraje poslední tón, přichází znovuzrození. Člověk už nikdy není takový, jaký byl předtím.

Chytí vás pod krkem a zatřesou vámi

„Totální exploze smyslů. Doopravdy vás chytí pod krkem, zatřesou s vámi, hodí vás na zem, trochu po vás poskáčou, zvednou vás, ale následně vám dají hlavičku... přesně tak vypadá živá show Slipknot,“ řekl promotér Andy Copping v dokumentu Slipknot Unmasked: All Out Life z produkce BBC. Pro zpěváka Coreyho Taylora jde vždy o jedinečnou událost. „Jsi ochoten udělat cokoli, co je potřeba k tomu, aby lidé pod pódiem zažili tu nejlepší show v životě,“ říká s kamennou tváří do kamery režisérovi Edu Colemanovi a myslí to smrtelně vážně.

Taylor má sice jen metr sedmdesát a možná v civilu na pohled působí neškodně, ale když zařve z plných plic do mikrofonu, zježí se ti všechny chlupy na těle a máš pocit, že na tebe právě naskočila trojice dvoumetrových bouchačů.

Mimo pódia to však umí být i milý a vtipný chlapík. V jednom rozhovoru zaskočil novináře, když obrátil předem stanovené role a namísto odpovědí mu celou dobu kladl otázky. V jiném, pro Loudwire, zase s humorem a zcela otevřeně vypráví o duších, náboženství a děsivých zážitcích.