Portrét vizionáře a zakladatele Applu Steva Jobse.
„Myslet jinak.“ Na světě neexistuje moc známějších hesel a sloganů, než je právě tento. Za dvěma slovy se skrývá nejen pohled technologické značky Apple na svět, ale právě obraz světa, který se každému z nás dnes a denně naskytuje.
Bez produktů, které posouvaly technologie mílovými kroky tenisek New Ballance vpřed, by možná společnost vypadala úplně jinak. Bylo by pošetilé tvrdit, že se o posun zasloužila pouze společnost s nakousnutým jablkem v logu, ale je jen málo ostatních značek si okolo sebe vytvořilo takový kult.
Pravda, daleko přesnější by bylo říci, že kult se nevytvořil kolem značky, ale spíše kolem jejího zakladatele a vizionáře Steva Jobse. Člověka, který pod černým rolákem ukrýval nejen vizionáře, ale také mimořádně křehkou, komplikovanou a v jistých oblastech života i nebývale tvrdou osobnost, s níž nebyl jednoduchý úkol vyjít.
Člověka, kterého ani bohatství a zápal posouvat svět nedokázaly zachránit před nakousnutím jablka poznání přímo v ráji. Zakladatel firmy Apple zemřel před deseti lety, 5. října 2011 na rakovinu slinivky.
První odmítnutí ještě před narozením
První prasklina na displeji Stevova života vznikla ještě před tím, než si ji sám byl schopný uvědomit. Narodil se dvěma vysokoškolským studentům v roce 1955. Ti jej však krátce po porodu dali k adopci.
„Maminka chtěla, aby mě adoptoval právník a jeho manželka. Chtěla, aby moji rodiče byli vzdělaní lidé. Vše nasvědčovalo tomu, že se k nim dostanu, až do té doby, než těsně před porodem právnický pár zjistil, že chtěli holčičku,“ vzpomínal v jednom ze svých projevů Jobs.
A tak se stalo, že uprostřed noci zazvonil Paulovi a Claře Jobs telefon, na jehož druhém konci hlas oznámil, že na ně čeká malý Steve. Prostí rodiče malého vizionáře vychovali jako vlastního a později ho velmi podporovali, ať už během studia, chvil, kdy byl Apple v plenkách, v době úspěchu, i v období, kdy vše, co Steve vybudoval, vypadalo jako ztracené.
Psychedelika, minimalismus a víra
Během studií procházel Jobs, ostatně asi stejně jako většina mladých lidí, výraznými proměnami osobnosti. Najít se bylo o to těžší v době, kdy se Spojené státy americké, s prezidentem Nixonem v čele, bily v prsa, jak skvěle zvládají válku ve Vietnamu. Zástupný konflikt studené války silně zasáhl i mládež, která buď odcházela do asijských džunglí bojovat, nebo začala vést osobní válku proti násilí v rámci doznívající beatnické generace a hnutí Hippies.
