Steve Jobs: Vizionář, který experimentoval s drogami a odmítal uznat, že je otcem

Východní učení, svoboda, láska a psychedelika v té době ovládaly popkulturu a plnily duše mladých. Sám Jobs se výletům do jiných dimenzí nebránil. Sám nazýval prožitky s LSD jako jedny z nejhlubších ve svém životě. Cítil se jako mnich a psychedelika mu pomáhala zapomenout na rány z období před narozením a na veškeré hrůzy, které objímaly lidstvo v chladných spárech hlavní.

„Se Stevem jsme se skamarádili, když jsme zjistili, že oba čteme knihu Here and Now o psychedelikách a spiritualitě,“ vzpomíná v interview pro CNN jeden z prvních zaměstnanců Applu a bývalý Jobsův spolužák Daniel Kottke. S tím se později vydal na cestu nejen po Státech, během které se oba dva, jak ve stejném rozhovoru Kottke říká, rádoby mniši vzhlédli ve východních náboženstvích. 

V knize Steve Jobs: Můj život, má láska, mé prokletí popisuje Stevova někdejší žena Chrisann Brennan i několik velkých transformací, které Jobs zažil. Vzpomíná, že jednou přišla k němu do pokoje a zjistila, že se zbavil všeho, co mělo menší hodnotu než 20 dolarů. Statky podle něj neměly žádnou hodnotu a navíc jej rušily u hloubání. Jobs tak naplňoval stereotyp beatnického mnicha, který pláče nad obrazem světa i vezdejší realitou školy, která jej konfrontovala. 

„Netušil jsem, co chci ve svém životě dělat, a netušil jsem, jak mi vysoká škola pomůže přijít na to. A tady jsem utrácel všechny peníze, které pro mě rodiče celý život šetřili. Rozhodl jsem se tedy odejít a věřit, že to všechno dobře dopadne,“ svěřil se později již úspěšný Jobs při svém projevu na promocích Stanfordské univerzity. Než ale vše „dobře dopadlo“, chvíli to trvalo.

Z podlahy u kamarádů až k tátovi do garáže

Když Steve školu opustil, nebylo to nejveselejší období jeho života. V té době šetřil každý cent, přespával u kamarádů na podlaze a sbíral odhozené plechovky, aby si mohl alespoň jednou týdně dopřát plnohodnotné jídlo. Díky této zkušenosti a zápalu pro vzdělání, který v něm stále přetrvával, ale zjistil, že se může věnovat jakémukoliv oboru chce.

Absolvoval tak kurzy kaligrafie, designu nebo technologické semináře a později se díky svému charismatu a znalostem dostal do Atari jako designér her. Tam také našetřil dostatek peněz na to, aby se mohl vydat do své milované Indie a ukotvit v sobě východní hodnoty.

Plný nadšení se po svém návratu v roce 1974 znovu potkává se svým někdejším spolužákem a tehdejším zaměstnancem HP Stevem Wozniakem, který mu ukazuje něco, co by tehdy asi většině lidí nic neřeklo. Předchůdce osobních počítačů Apple I.

„Začínali jsme úplně od začátku. Z nejskromnějších začátků, jaké si můžete představit. Ale měli jsme výhodu. Naše kategorie produktu – osobní počítač – tehdy ještě neexistovala. Existovaly ohromné mainframové počítače, to nebylo nic pro lidi. A my přinesli počítače lidem,“ vzpomíná na Startup World Cup & Summit Wozniak. Tehdy Woz a Jobs, jako daleko větší „hippík“ a kreativní duše vedl v garáži svého otce vývoj prvního jablečného produktu, o kterém tehdy nikdo nevěděl, jak moc svět změní.

Vizionář i tyran v černém roláku

Ve stejnou chvíli, kdy se vrátil z Indie, se Jobs často vídal s výše zmiňovanou Chrisann Brennan, která pro něj v tu dobu představovala spíše kamarádku s výhodami. Steve ji inspiroval natolik, že se pak sama vydala na duchovní cestu po Indii.

V roce 1976 žil Jobs na ranči s Danielem Kottkem za 600 dolarů měsíčně. „Myslím, že tehdy nechtěl bydlet sám,“ vzpomíná Daniel v knize Jobs od Waltera Issacsona. Společně se tam oddávali meditacím a duchovnímu rozvoji. Apple v tu dobu již poměrně dobře fungoval, což se ale nedalo říct o vztahu mezi Chrisann a Stevem. 

Jobsova přítelkyně toho času otěhotněla, a to se mladému podnikateli nehodilo do karet. Sám tehdy odmítl, že by snad mohl být otcem mladé Lisy a zkresloval realitu nejen ostatním, ale podle jeho přátel i sám sobě. Issacson v knize popisuje odvrácenou stránku Stevova života, která se k problémům často otáčela zády a to, co by měl řešit, jednoduše vytěsnil.

Jobsovi bylo 23 let a trval na tom, aby šla Chrisann na potrat. Lisa se přesto narodila a jejich vztah po celý zbytek Jobsova života byl plný komplikací. Napomohl tomu i fakt, že svou vyživovací povinnost zanedbával a chtěl tahat Lisinu matku po soudech, aby dokázal, že jej Chrisann podvedla. Ani po DNA testech ale dlouho nebyl s to srovnat se s faktem, že by byl otcem.

Později Jobse dostihly výčitky svědomí a sám na sklonku života přiznal, že toto chování bylo jednou z největších chyb, kterých se kdy v životě dopustil. „Kdybych mohl teď něco změnit. Udělal bych to jinak. Nebyl jsem připravený být otec,“ přiznal se později.

Fakt, že dokázal tak dlouho zapírat otcovství, svědčí o strachu, který v sobě vizionář ukrýval. Rodina přitom nepředstavovala jedinou frontu, kde se Stevovou povahou lidé bojovali. Podle některých zaměstnanců se dokázal velmi krutě chovat i ke svým kolegům a konkurentům, snad v zájmu toho, aby produkty Applu posunul co možná nejdál. Často je dokázal velmi nevybíravě urážet a bez přestávky na ně křičet i půl hodiny vkuse. 

Jeho eskapády, které v pracovním prostředí Applu tvořily velmi napjatou atmosféru, vedly k tomu, že byl za velkého mediálního humbuku vyhozen ze své vlastní společnosti. V tom období rozvíjel práci na projektech své nové technologické firmy NexT a fungoval i v rámci známého Pixaru, kde se podílel i na velkých projektech, jako je Příběh hraček. V tu chvíli se skloubila Jobsova vášeň pro umění a technologii. 

Všechno je dočasné

Steve Jobs představoval velkého vizionáře, který ve své uniformě posouval svět dál. Nehleděl ani tolik na to, co lidé potřebují a chtějí, jako spíš na to, co lidé budou potřebovat a chtít. Nebýt tohoto nastavení mysli, těžko se domnívat, kde by svět byl a jaké technologie by ho zdobily. 

Vedle toho ale pro jeho nevybíravé chování přišel o velkou část svých blízkých, ať už z rodiny, přátel nebo kolegů. S nemocí, která často i v dnešních dnech znamená rozsudek smrti, bojoval roky, než jej v roce 2011 dostihla.

Je s podivem, že i člověk, který vždy hleděl dopředu a „šel přes mrtvoly“, aby jeho technologie vypadaly přesně tak, jak si je ve své, řadou traumat zasažené, hlavě vysnil, během sedmiletého souboje s nelítostnou nemocí otočil a přiznal, že vztahy a láska jsou to, na čem skutečně záleží. Nejsou to peníze a už vůbec ne názory okolí.

„Váš čas je omezený, tak ho neztrácejte životem někoho jiného. Nenechte hluk názorů ostatních přehlušit váš vlastní vnitřní hlas. A co je nejdůležitější, mějte odvahu následovat své srdce a intuici. Někde uvnitř víte, čím se opravdu chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“