Sex s dětmi placený státem. Oběti 30letého experimentu měla „dobrovolná soulož“ pozitivně ovlivnit

Profesor Kentler projekt označoval za úspěch a říkal, že kluci si navzdory sexu s dospělými muži zachovali heterosexuální orientaci. Kentler ale zdůrazňoval, že soulož v tomto experimentu nebyla násilným zneužitím dětí, což sexuolog údajně kontroloval.

Z dnešního pohledu to zní opravdu extrémně a děsivě, ale v dané době byl Kentler považovaný za jednoho z nejlepších sexuologů v Německu. Následky dobrovolného sexu mohly být podle profesora „velmi pozitivní, zvláště když sexuální vztah lze definovat jako vzájemnou lásku“, tvrdil podle The New Yorker.

Maďarský psychoanalytik Sándor Ferenczi však měl opačný názor. Napsal, že sexuální vztahy mezi dospělými a dětmi jsou „nevyrovnané, vykořisťovatelské a destruktivní“. Dítě proti nim sice nemusí protestovat, ale ne proto, že by souhlasilo, ale proto, že se podřídí dospělému.

Tuto skutečnost si zřejmě později uvědomil i Kentler poté, co jeho syn spáchal sebevraždu – údajně proto, že jej sexuálně zneužívala jeho biologická matka. V jednom ze svých posledních záznamů z roku 1999 obrátil kabát a naznačoval, že dítě a dospělý nedokážou vnímat sexuální kontakt na stejné úrovni.

V soukromí byl homosexuálně orientovaný muž, který vychovával několik adoptovaných dětí. Kromě toho se staral o jedno dítě jako pěstoun. Kentler byl obviněný z toho, že i on sám údajně udržoval sexuální kontakt se svými dětmi.

Pěstoun si sex s dětmi údajně natáčel

Holá pravda o experimentu vyšla najevo až o několik desítek let později, kdy se začaly ozývat první oběti. Jednou z nich byl muž s přezdívkou Ulrich (média uvádějí změněná jména kvůli ochraně identity obětí). Boulevardzeitung-Berlin píše, že dodnes trpí následky experimentu, neustále se léčí a neumí zpracovat události, které zažil.

Pedofilní pěstoun Fritz Henkel, kterého jsme zmiňovali výše, se podle zjištění RT Documentary staral dohromady o 8 dětí. Všechny údajně znásilňoval a zneužívání dětí si kromě toho také natáčel. Jak to ale viděl profesor Kentler? V dopise o Fritzi Henkelovi napsal, že je „důvěryhodnou osobou s přirozeným pedagogickým nadáním“.

Jeden z chlapců, které vychovával Fritz Henkel, jménem Marco, původně vyrůstal s otcem, který ho týral, píše The New Yorker. Později se dostal do péče Henkela, který ho nejen bil, ale také sexuálně zneužíval. Když spolu začali žít, Fritzovi bylo zhruba 50 let a Marcovi 6 (Deutsche Welle však informuje, že mu bylo 9 let). Chlapec s ním žil až do roku 2003, kdy mu bylo 21.

Kromě Marca si Henkel adoptoval také 5letého Svena, se kterým se Marco později kontaktoval. Společně u Fritze žili dlouhých 13 let. I když je oba Henkel zneužíval, v dětství o tom nemluvili. Podle Marca bylo to téma prostě tabu. „Nemyslel jsem si, že to, co se děje, je dobré, ale myslel jsem si, že je to normální,“ řekl.

Fritz Henkel byl tedy příkladem pedofila, který podle výpovědí svědků sexuálně zneužíval děti, což ovšem není pravidlo. Kontakt pedofila s dětmi podle psycholožky Pospíšilové nemusí vést automaticky k sexuálnímu kontaktu a nevidí důvod, proč by pedofilové nemohli pracovat s dětmi.

„Domnívám se, že v základu není důvod, proč by lidé s pedofilními preferencemi nemohli s dětmi pracovat. Mohou mít pro dětský svět opravdu velké pochopení a to je může předurčit k tomu, aby byli dobrými učiteli, vychovateli či spisovateli dětské literatury,“ řekla.

Je však třeba zdůraznit, že zde nemluvíme o akceptaci sexuálního zneužívání dětí. V případě, že pedofil začne pociťovat zájem o intimní kontakt s dítětem, je třeba se k tomu postavit čelem.

„Pokud člověk s tímto zaměřením vnímá, že by rád s dítětem navázal bližší kontakt, než je v naší společnosti přijatelné, a má obavu, zda své jednání ovládne, v první řadě jsou na místě režimová opatření, takže je třeba se vyhýbat například dětským hřištím, kroužkům, nevolit si takovou práci, kde přichází do kontaktu s dětským kolektivem. Velmi může pomoci i terapeutická práce, případně v kombinaci s medikací, která může jednak pomoci snížit sexuální apetit, jednak pomoci s obtížemi, které mohou na potíže se sexuální preferencí nasedat, jako jsou například úzkosti či deprese,“ tvrdí psycholožka.

„Sexuální preference, ať už jsou jakékoliv, nelze ‚léčit' v pravém smyslu. Nelze se jich zbavit, protože jsou nedílnou součástí nás samých. To, co však ovlivnit můžeme, je náš náhled na tyto preference, jejich přijetí, rozhodnutí, jak s nimi naložíme, a jak se s nimi naučíme pracovat v rámci bezpečných hranic,“ dodala.

Fritz Henkel však tuto hranici zjevně mnohokrát za život překročil.

Zneužívání chlapci si spolu nesměli ani povídat

Podle tvrzení obětí byli chlapci prakticky odříznutí od světa a svůj život přirovnali k sektě. Fritz děti držel v oddělených pokojích a nemohly spolu příliš komunikovat. Vzdělávání probíhalo pouze v domácnosti. Henkel se totiž obával, že by ve škole nad nimi ztratil kontrolu.

Ze stejného důvodu byly výjimečné i návštěvy lékaře, které probíhaly pouze za přísného režimu. Fritz dětem předem rozkázal, co mohou a nemohou říkat. V důsledku pozdního přivolání lékaře dokonce zemřel jeden z jeho „synů“ jménem Marcel, který měl zdravotní potíže.

Za celou dobu, co u něj Marco a Sven žili, je prý nikdo nepřišel zkontrolovat a ověřit, zda jim pěstoun neubližuje. Fritz Henkel však o jejich soužití pravidelně telefonoval s profesorem Helmutem Kentlerem. To, že je takové chování pěstouna nepřijatelné, si chlapci uvědomili až ve 21 letech, kdy od něj odešli. Do té doby prakticky nic jiného neznali. Následky dospívání se sexuálním deviantem a násilníkem si však vybraly svou daň.

Když bylo Marcovi 23 let, napadl venku muže, kteří na něj koukali. Během toho, jak je udeřil, si uvědomil, že je chtěl zabít, řekl The New Yorker. Tehdy začal chápat, jak ho ovlivnilo, že vyrůstal s násilníkem Fritzem Henkelem. „Byla to Henkelova reakce. Byl jsem produkt. Přeměňoval jsem se na věc, kterou ze mě udělal,“ vyjádřil se.

V dospělosti zůstal Marco emocionálně chladným a plakal jen jednou v životě. Tvrdí, že kdyby někdo před ním umíral, určitě by mu pomohl, ale s jeho emocemi by to zřejmě nijak nehlo. Dokud se případ nezačal v roce 2016 medializovat, držel svou trpkou minulost, v jejímž důsledku trpí úzkostmi a depresí, v sobě. Nikomu o ní dosud neřekl. Dokonce ani své partnerce, se kterou má dítě.

Hlavní pachatelé hrozivého příběhu zůstanou nepotrestaní

Jelikož oběti projektu se ozvaly až o mnoho let později, když už byly jednotlivé skutky promlčené nebo pachatelé po smrti, za jednotlivé trestné činy není nikdo odsouzen. Stát by však měl oběti Kentlerova experimentu finančně odškodnit.

Autor experimentu Helmut Kentler zemřel ještě v roce 2008, a tak se k šokujícím zjištěním nemůže nijak vyjádřit. Trestu se vyhnul i údajný sexuální násilník Fritz Henkel, který zemřel v roce 2015 na rakovinu.