Slovenská mistryně v šachu Anna k seriálu Queen’s Gambit: Pár mužů nedokázalo přijmout moji výhru, protože jsem žena (Rozhovor)

„Samozřejmě, většina mužů byla vyrovnaná s tím, že hrají proti ženě, a až tak nad tím nepřemýšleli, ale našly se případy, kdy pro ně to, že jsem žena, znamenalo, že nemůžu umět hrát šachy,“ říká o svých zážitcích z minulosti 15násobná mistryně Slovenska v šachu Anna Vrtiaková.

Nad šachovnicí proseděla tisíce hodin, což jí vyneslo obrovské úspěchy, ale dnes se věnuje spíše studiu ekonomie a filozofie na univerzitě v Nizozemsku než profesionálnímu hraní šachu. Ačkoliv ve svém okolí zná spoustu mladých šachistů, kteří využili díru na trhu a vrhli se na kariéru influencerů, ji osobně taková dráha neláká. 

„Hodně těchto šachových influencerů znám i osobně, protože jsme například byli kamarádi, když jsme před lety jezdili po turnajích,“ vzpomíná šachová mistryně Anna. Otázky o seriálu Queen“s Gambit, který způsobil před pár měsíci šílenství, ji zatím neotravují, protože se jí líbí, kolik pozornosti Netflix přitáhl k ženskému šachu.

Jsi 15násobná mistryně Slovenska v šachu. Co to pro tebe dnes po letech znamená? Máš pocit, že tě tyto úspěchy stále definují?

Nepochybně je to stále mou součástí, ale momentálně jsem studentkou univerzity, takže poslední dva roky se již šachu do takové míry nevěnuji. V každodenním životě ale pociťuji, že mi to nesmírně pomohlo s přemýšlením, ba dokonce jakoby otevřelo cestu na samotnou univerzitu. 

Díky šachu jsem mohla cestovat po světě, chodit na turnaje a získat novou perspektivu na to, jak mohu žít svůj život. Také prostřednictvím šachu jsem pochopila, že bych chtěla být obohacena studiem na univerzitě v zahraničí. Určitě mě titul mistryně Slovenska definuje každý den, ale teď z trochu jiné stránky. Ne tím, že jsem mistryně, ale že mi tyto tituly pomohly stát se člověkem, kterým jsem dnes.

Seriál dal lidem dobrý obraz o tom, jak probíhají šachové turnaje. A že na sobě hráč musí pracovat, není to tak, že přijdu, sednu si za šachovnici a po pěti minutách mám odehráno.

Od šachu jsi poslední roky trochu upustila a dnes studuješ v Nizozemsku. Umíš si představit, že se po škole k profesionálnímu šachu vrátíš?

Šachy jsou mou láskou i vášní na celý život. Dokážu si představit, že se k nim jednou aktivněji vrátím, ale teď nevím, jak by to fungovalo. Je to moje záliba na celý život, jenže momentálně v budoucnu nevidím svůj návrat do takové soutěžní sféry jako v minulosti.

Na šachu je dobré to, že nezáleží na tom, kolik je člověku let, v jakém rozpoložení nebo situaci se nachází. Umím si představit, že když jednou budu stará a v důchodu, tak se vydám na dovolenou i se šachovnicí. A kdyby mi to situace dovolila, tak bych mohla hrát šachové turnaje.

Už jsme říkali, že jsi 15násobnou mistryní Slovenska. Když jsi ale vyhrála titul tolikrát, nestalo se ti, že by ti tento úspěch zevšedněl?

Nelze definovat jediný oblíbený moment, protože všechny byly něčím speciální. Já jsem se radovala z každého vítězství, nejen z úspěchů na mistrovství Slovenska, ale z každé vítězné partie na turnaji. Každá partie byla jiná, při každé jsem musela být kreativní a nějakým způsobem řešit tu hloubku a abstraktnost té hry.

Seriál Queen’s Gambit způsobil před pár měsíci šílenství. Neotravuje tě dnes, že se tě na něj stále každý vyptává?

To největší šílenství přišlo před pár měsíci, ale mě ty otázky většinou potěšily. Nyní si lidé lépe dokáží představit, co hraní šachů znamená, protože seriál Queen’s Gambit byl dobře zpracován.

Samozřejmě, ne všechno zachytil tak, jak to dnes funguje, ale dal lidem dobrý obraz o tom, jak probíhají šachové turnaje. A že hráč na sobě musí pracovat, není to tak, že přijdu, sednu si za šachovnici a po pěti minutách mám odehráno.

Potěšilo mě to z té stránky, že seriál přitáhl více pozornosti na ženské šachy. Když jsem předtím hrála, tak se mnou nehrálo mnoho dívek a teď mám pocit, že i díky seriálu vzniká více příležitostí pro ženy v šachu.

Nyní je populární hrát na internetu, i já si tak někdy zahraju. Ale nejraději mám osobní šachy, kde vidím svého soupeře

V posledních dvou letech všechno ovlivnila pandemie. Říkáš, že šachy jsou tvou zálibou, ale během pandemie se na turnaje jezdit nedalo. Jak jsi tedy šachy hrála v době, kdy platil lockdown?

Většinou jsem během pandemie hrávala s kamarády. Nyní je populární hrát na internetu, i já si tak někdy zahraju. Ale nejraději mám osobní šachy, kde vidím svého soupeře, můžeme si případně popovídat s kamarády a je to celé sociálnější.

Šachy tě nejvíc baví, když hraješ osobně. Na základě šachových pravidel ale během partie se soupeřem nesmíš mluvit. Jsou tato pravidla vždy tak přísná?

Na turnajích platí pravidla šachové federace, takže při partiích se vůbec nesmí mluvit. Když se chceš pobavit, můžeš debatovat jen mimo hrací místnosti. Jinak šachová federace vyžaduje úplné ticho, protože pokud někdo během partie mluví, tak si všichni začnou stěžovat.

Tyto poslední dva roky už hraji jen pro zábavu, takže povídání nikdo neřeší, ale oficiálně bys měl být při šachu ticho. Ani když v seriálu Beth vyhrála šachovou partii, tak ostatní lidé v obecenstvu neměli výskat a tleskat, to se nedělá.

Chtějí s tebou hrát šachy kamarádi, aby si změřili síly s 15násobnou mistryní, a případně se mohli chlubit, kdyby tě náhodou zdolali?