Pil C: Nebudu říkat, že je to moje poslední album. Nikdy nevíš (Rozhovor)

Tebe tedy tolik nezasáhlo, když jsi nemohl koncertovat?

Možná i díky tomu, že pracuji spíše nárazově. Nedělám rap s ekonomickou pohnutkou.

Nejsi zvyklý mít pravidelný příjem z rapu?

Neřekl bych to tak. Spíš nejsem odkázán na to, abych měl pravidelný příjem z rapu. Já beru svou tvorbu jako diář nebo deník svého života. Teď jsem opět na vrcholu emocí.

Rozumím. Mnozí se v konečném důsledku shodujete na tom, že kulturní lockdown se dotkl zejména menších interpretů. Zpět tedy k původní otázce, vnímáš ve slovenském rapu od začátku pandemie více vypočítavosti?

Pár koncertů přes léto bylo, řada se mohla alespoň nadechnout. Upřímně, ani já bych nechtěl s dalším albem opět nemít tour. Chci být na pódiu pro fans. Ale ano, všímám si toho, mnohem více se streamuje. Rapeři se přizpůsobili době.

Vyplatí se nevydat album?

Jak se to vezme. Když se podíváš, dnes mají alba spoustu dvou, dvouapůlminutových tracků, aby se točilo počítadlo streamů na Spotify. To může být taktika, ale také nemusí. Proto může být nezvyk, že jsou mé tracky i pětiminutové.

Táhnou tedy slovenské rapery streamy?

U většiny z nás, kteří máme alespoň těch 100 tisíc pravidelných měsíčních posluchačů, i když nevydáváme, to lze říci. Samozřejmě, ta větší jména mají také kampaně. Když dávají smysl a jsou dobře nastaveny pro obě strany, je to výhra.

Jsou streamovací platformy nastaveny tak, aby minimálně podvědomě nutily interprety vydávat?

Já mám přibližně 120 až 130 tisíc měsíčních posluchačů, i když jsem dva roky nic nevydal. Předpokládám, že po vydání se dostanu na přibližně dvojnásobek. Ono se to potom nabaluje, a čím déle působíš, tím vyšší čísla máš i mimo vydávání. Bohužel, může se ti podařit i taková věc, že ​​uděláš jen jednu skladbu, dokonce i jako host, a jsi v top 10. Ale to bych nebral úplně vážně.

Co jsi dělal poslední dva roky? Ani nevím, byl lockdown. Když nebyl, jezdil jsem po světě, hrál golf a věnoval se svým nejbližším.

Z hudební stránky? Mířím i k tomu, jestli se udržuješ ve formě, zkoušíš, jestli náhodou nevyjde hit, a podobně. Nebo si možná hudbu zakazuješ?

Průběžně píšu texty, když jsem v autě. Zapisuji si poznámky, myšlenky, bars nebo slovní spojení, která chci potom použít. Všechno mám v poznámkách. Až jednou umřu a někdo mi vezme telefon, najde tam toho hodně, možná více než 30 tracků.

Chceš, aby ti vycházela alba i po smrti? Mnoha raperům se to děje.

Je pár lidí, kteří se mohou dostat k mým rozpracovaným projektům. Když zemřu, vydejte to, udělejte k tomu pěkný projekt. Ať se toho chytí někdo chytrý a dosadí tam dobré featy.

Kdo by tam určitě neměl být?

Ať tam nedají Molocha.

Vícekrát jsme se ve tvém případě setkali s náznaky, že jsi připraven skončit s rapem.

Nikdy bych žádné album nechtěl promovat tak, že je poslední. Pokud bude náhodou poslední, dám to lidem vědět v době, kdy tak budu rozhodnut. Nechci, aby lidé bláznili a říkali si, jak ho musí pořádně poslouchat a kupovat si ho, protože další nebude.

Ale děje se to.

V zahraničí zcela běžně. Jay-Z, Kanye West, 50 Cent. Ještě se i hecovali, že kdo prodá méně, ten skončí. A skončil někdo někdy?

Rozumím, nechceš si takhle zavřít dveře a být za hlupáka, když se k tomu potom vrátíš.

Pokud to někdy řeknu, řeknu to, až bude po všem.

Takže s těmi myšlenkami minimálně pracuješ.

Nonstop, už při práci na 2086 jsem si s tím pohrával. Každý, kdo si album poslechne, pochopí, o čem mluvím. Jsem v takové fázi svého života, kdy nemám chuť pokračovat. Teď jsem měl co říci, do budoucna ještě uvidíme. Jak se říká v politice a kdekoli jinde, nikdy neříkej nikdy. Možná přijde taková láska a feedback od lidí, že něco vydám.

Bude Peroxid 4? 

Politice se na albu věnuji, posluchači tam najdou spoustu odkazů v mnoha skladbách. Ale konkrétně neukazuji na nikoho prstem.

Sleduješ to? 

Stále, sleduji všechno, nonstop. Nejen slovenskou, ale i zahraniční politiku. Zvykl jsem si, že si novinky přečtu vždy ráno, když vstanu, ale i večer, přes den tolik času nemám. Chci mít přehled.

Už by se dal nahrát Peroxid i o aktuální vládě (momentální slovenská vláda byla jmenována v dubnu tohoto roku — pozn. red.)? 

Začínám mít pocit, že na Slovensku asi nikdy nebude dobře. Ještě se bude pravděpodobně muset vystřídat pár generací, než to u nás bude vypadat jako v politice západní Evropy. Kromě odbornosti mám na mysli také komunikaci a kulturu ve veřejném životě. Nebudu skákat dva metry do výšky radostí, ale mohlo to být i mnohem horší. Ale tím nechci říci, že to je dobře. Jednoduše když je jednou někdo papírově nejsilnější hráč podle volebního výsledku, měl by se tak chovat a tak by měl vypadat i stát. Je to věc, kterou Fico dělal dobře a dokázal to mít pod kontrolou. Nechci to rozvíjet. Na albu najdou posluchači ve skoro každé skladbě kousek Peroxidu.

S jakým záměrem jsi album dělal a co na něm máme hledat?

Jsou to mé myšlenky z posledního roku života. Je to můj diář, ventiluji a ukládám si své vzpomínky. Pokud se náhodou dožiji stáří a budu mít děti a vnoučata, ať si poslechnou, jaký měl taťka život. Je to hlavně popis mého života za období od posledního projektu. 

Nejprve jsem psal track po tracku a najednou jsem zjistil, že toho mám dost na celé album. Byl jsem už i ve fázi, kdy mě začali sužovat fanoušci. Není to tak, že by to na mě mělo zásadní vliv, ale když ti každý den napíše spousta lidí o tom, že jsou nedočkaví a jak jim tvá hudba pomáhá, určitě to podvědomě vnímáš. I lidé mě postavili do pozice, že mám vůči nim jistý druh zodpovědnosti. Ne takový, že jsem něco povinen udělat, ale že to chci udělat.

Myslíš tedy i na fanoušky, když tvoříš?

To zase ne, odděluji to a nerad se autocenzuruji.

Na albu si pouštíš lidi pod kůži, napsali to o tobě i ti, kteří ho už měli možnost slyšet. Co přesně to znamená?

První část alba je tvrdší. I když to není nejšťastnější přirovnání, můžeš si to představit jako cibuli. Skladbu po skladbě z ní jdou dolů vrstvy jedna po druhé. Když před tebou na začátku stál drsný raper, na konci po deseti, dvanácti písničkách před tebou stojí kluk svlečený donaha. Skladby jsou seřazeny chronologicky tak, jak vznikaly. Můžeš v nich cítit přerod a změnu.

Je důležité ho tak poslouchat?

Minimálně párkrát ano, pak už ne. Je to jako film, uvidíš, jak jsem se vyvíjel, zachytíš tematickou proměnu a jaká témata a emoce začnou převládat.

Na albu jsi dal opět prostor mladým producentům.

Rád se posouvám a chci se vyvarovat toho, abych se opakoval nebo vracel zpět. Mohl jsem udělat album se dvěma třetinami skladeb od Špeciála, ale nemyslím si, že by to byl dobrý krok. Jsem naučen pracovat takto a myslím si, že generační obměna je nezastavitelná a neplatí to jen v rapu nebo hudební produkci, ale také v životě.

Jaký to má efekt?

Každý jsme individuální osobnost a unikátní jedinec, proto má také každý jedinec svůj vlastní sound, vlastní vnímání světa a feelingy. V té hudbě je to slyšet. X–krát jsem producenty vyzýval, aby mi posílali instrumentály, dosud mám plné všechny maily a musím je promazávat, aby mi chodila pošta.

Kolik jsi toho slyšel, když jsi vybíral beaty?

Slyšel jsem tisíce různých beatů od stovek producentů.

Takže si to pustíš na tři vteřiny, a když tě to chytí, tak to doposloucháš?

Většinou je to tak 20—30 vteřin. Někdy víš hned, že je to špatné. Mám zároveň i mnoho příběhů, jak se producenti na album dostali. Jako úplně poslední jsem nahrál skladbu Malý kúsok nehy s Richardem Müllerem. Rok a půl mi producent Übeatz posílal beaty každý týden. Já jsem je poslouchal, ale nikdy se mi nic nehodilo. Když už jsem měl album nahrané a byl jsem na cestě domů, akorát mi opět od Übeatze pípl email. A tak se stalo, že první instrumentál, na který jsem klikl, je ten, který mám na albu na skladbě Malý kúsok nehy. Bylo to ani ne za 5 minut 12, ale minutu po dvanácté. Napsal jsem to za hodinu.

Když to děláš takhle, je to celé tak dost anonymní, nebojíš se toho, že můžeš natrefit na člověka, jehož hudba se ti sice líbí, ale jako lidé byste si nikdy nesedli?

Okruh lidí, kteří sympatizují například s extremisty a zároveň dělají hudbu, je minimální.

Moloch Vlavo je možná jediný příklad.

Určitě bychom se rychle dozvěděli, kdyby to měl být někdo problematický. Kluci mají credits na jiných albech, mají instagramové profily. Když je jednou někdo rapový producent, musel by být velmi pomýlený, aby šel tímto směrem.

Ty jsi zorganizoval i netradiční listening session po vzoru amerických raperů.

Více hlav, více nápadů. Zároveň ani ti producenti se navzájem neznali, a tak jsem si řekl, že se jim možná díky tomu bude lépe v budoucnu spolupracovat. Cílem bylo zachytit to celé pocitově, byli tam i rapeři z alba, například Matej Straka nebo Sak10denz.

Bylo to přínosné? 

Poprvé jsme tracky slyšeli pohromadě, poprvé se i samotní producenti dozvěděli, jak znějí ve finále jejich tracky. Zároveň jsem chtěl, aby mi řekli, mají–li připomínky, co bychom mohli vylepšit. Vzniklo mnoho dobrých nápadů. Vznikla tam sloka Mateje Straky, udělali jsme úpravy v beatech. Nebylo to v konečném důsledku o tom, aby mi všichni přikyvovali. Budu to dělat od nynějška pokaždé a ještě ve větší míře, když budu pokračovat.

Jak předcházet tomu, aby ses neopakoval? 

Tím, že to nedělám jako stroj nebo produkt mediálního domu. Nejsem produkt, který obdrží předpřipravené texty a hudbu. Každý můj zážitek je autentický a unikátní, i texty jsou unikátní.

Na Slovensku se to děje, jsou rapeři, kteří kolem dokola rapují o lásce, o mámě a o penězích.

I já budu témata stále opakovat, tomu se nedá po několika albech vyhnout. Snažím se na to ovšem dívat vždy z jiné perspektivy. Skladbu o lásce můžu zpracovat na 100 různých způsobů.

Opakuješ se i v hostech, máš tam Sergeie i Separa. 

Dělám hudbu i s lidmi, se kterými si rozumím. Zároveň tento okruh rozšiřuji například o Mateje Straku, Alana Murina a Ega. S ním jsem dosud neměl nic. Mám tam i Palerma, se kterým jsme dosud nespolupracovali.

Jak ses vyrovnal s tím, že po Palermovi ještě před měsícem a půl pátrala policie v souvislosti s drogovou trestnou činností?

Co já s tím mám společného? Album je reálné v každém ohledu, pokud ho hledala protidrogová, asi měla důvod. Já jsem o tom nevěděl.

Asi se nevyhneš tomu, že se Tě lidé budou ptát i na podrobnosti o druhé polovině alba, která se týká spíše vztahových témat. Máš v plánu to vysvětlit?

Určitě to budu vysvětlovat. Uvidím, jak se do té doby věci vyvinou, ale věřím, že to každý pochopí.

Možná to poprvé dotáhneš do rádia. 

„Píšu tracky pro tebe, nepíšu tracky pro rádia.“ To je část tracku Cara mia. Visí mi to u...

Byl bys proti, kdyby tě chtěla hrát?

Nevím, pokud chtějí, ať si to vezmou. Nechci nechat lidi, aby poslouchali ty h*vna, co se nyní dostávají do rádií. Chci pro lidi to nejlepší, ať poslouchají i něco jiného než generický pop. Asi proto bych byl rád, kdybych se tam dostal. Lidé by viděli, že to lze dělat i jinak.

Má to potom vliv na kariéru? 

Myslím si, že určitě. Interpreti z áčkové rotace mají tantiémy, které jsou úplně jinde.

Vyplatí se ještě dnes dělat klipy, když je všechno na streamech?

Nevyplatí. Ani se mi je nechce dělat a paradoxně jich mám zatím nejvíc. Já jsem nikdy nebyl na klipy, dva jsou však už venku a tři jsou v procesu. Ještě jeden plánujeme. Těžko říct, jestli se dnes vyplatí dávat 8 až 10 tisíc eur (200—250 tisíc korun — pozn. red.) na klip. Asi těžko se ti to vrátí. Pokud je to unikátní kombinace extrémně dobrého singlu a extrémně dobrého klipu, asi to potenciál má, jinak ne. Na to jsme příliš malý trh. Kdysi jsi dojel na chatu a pouštěla ​​se hudba z Youtube, dnes už jsou to streamy. Jsou to dvě spojené nádoby a lidé už dlouho přecházejí na Spotify a Apple Music.

Občas sdílíš ceny bitcoinu, věříš tomuto světu?

Ano.

Sleduješ to aktivně?

Když jsme se bavili o tom, co jsem dělal poslední dva roky, velkou většinu času jsem věnoval i tomuto.

A co NFT? 

Je to ještě ve větších začátcích než krypto. Určitě je na NFT hodně pozitivního, ale také mnoho nástrah. Věřím jim.

Dovedeš si představit, že si místo řetízku pořídíš profilový obrázek za stovky tisíc dolarů jako Post Malone? 

Já jsem to dělal, ale ne s NFT.

Bitcoin nikomu neukážeš, takže spíše myslím právě ty obrázky.

Já moc neflexím, nerad se ukazuji. Víc mě baví být nenápadný.

Přemýšlíš i nad tím, že bys se svojí tvorbou přešel do tohoto krypto světa?

Plánuji to už s tímto albem. Chci, aby byl každý track vydražitelný na OpenSea. Bude to někdy v blízké době. Chci, aby to bylo stoprocentní.

Děláš ještě spolupráce se značkami? Spousta tvých kolegů na to jde dost nesofistikovaně.

Dělám, pokud to má smysl. Naposledy jsem měl velkou kampaň s Auparkem. Dealy si vybírám, nechci si dělat z Instagramu teleshopping. Vnímám to tak, že je lepší mít jednu větší spolupráci než spoustu malých. Stále se snažím zůstat autentický. Nebudu promovat seskok z padáku, když mám strach z výšek.

Rozhoduje cena?

V tomto případě to byla viditelnost. Dostal jsem nabídku mít billboardy po celém Slovensku, fotit s Branislavem Šimončíkem a ještě jsem za to dostal peníze. Win-win-win.