Máme za sebou další pandemický rok, který byl však pro tuzemské interprety o něco schůdnější. Pro své fanoušky si připravili hromadu releasů, kterou jsme si poslechli a vybrali z ní to nejlepší.
Konec roku 2021 máme tady, a to je důvod k tomu, abychom zrekapitulovali veškeré dění. Tento článek je výsledkem naší usilovné roční práce, během níž jsme si poslechli většinu tuzemských rapových releasů a z nich vybrali, dle našeho názoru, tu nejlepší desítku.
Letošek má jedno specifikum – podle nás to byl totiž silný rok hlavně pro interprety, kteří koketují s UK soundem. Proto v žebříčku najdeš nováčky, ale nemusíš se bát, že by stálice letos nevydaly nic zajímavého, co by se do něj nevešlo. Tak se podívej.
10. KOJO – Wiley
Desítku v našem výčtu obsadil debut brněnského Wileyho. Se svým albem chtěl vrátit „korunu na Moravu“, což kvitujeme. KOJO navíc přináší obrodu českého hiphopového soundu nejen v tom, že od začátku reprezentuje UK sound podobně jako Smack v Praze, ale také revolucionalizuje jeho podobu.
Hlavním měřítkem kvality alba je hudba, která odpovídá vývoji a práci, jíž do ní KOJO vkládá. Nedávno se tu rozšířil hate kolem tracku Lízátko, ale každý, kdo se více zamyslel, pochopil jeho vznik a místo odsuzování si jej prostě užil. I ty největší pochybovače musel svým debutem český Eskiboy přesvědčit, že se od svého původního žánru vzdalovat nehodlá. Důkaz místo slibů níže.
9. Dorian – Sleepwalking
Od té doby, co odešel se svým bratrem a Psycho Rhymem z Blakkwoodu, si Dorian proráží cestu tak, jak umí. Je aktivní na sociálních sítích, hudbu i produkci nahrává doma a obratem ji vydává ven. Tento proces dal život v našich očích trochu opomíjenému projektu Sleepwalking, v němž nás jeho energická poloha s mírně přivřenýma očima zvláštně přitahuje.
Je to rychlovka – osm stop a pětadvacet minut. Nahrát, postprodukovat a vydat. Projektu se ale nedá upřít myšlenka; obyčejný soubor tracků bez konceptu to být nemůže, jelikož se vibe stará o ucelenost projektu. Musíme ocenit také výběr hostů, z nichž ji ani jeden neporušil. Nejde o přepálená jména, ale mladé a dravé interprety jako Osem, Blako, Totally Nothin a Ange Lo. Navíc Psycho Rhyme na tracku Byt spí zarapoval snad nejlepší sloku, kterou jsme mohli od něj v poslední době slyšet.
Vrcholem je píseň Ani jeden den s Barberem, která byla obléknuta do berlínské noci, a jejíž zvuk a feeling je jen třešničkou na dortu. Určitě si jej pusť.
8. Nik Tendo – Jsem v pohodě, sem v prdeli.
Miliony na kontě, konzistentní práce a loajalita se prostě vyplácí. V případě pardubických Milion+ obzvlášť. Každý, kdo letos vydal pod tímto labelem desku, slavil úspěch, což platí i o osmistopé rychlovce Nik Tenda. Hitmakera, jehož zlatý dotek na nahrávce znamená alespoň půl milionu poslechů za pár dní a spoustu fanynek.
Jestli jsme s Jsem v pohodě, sem v prdeli. dostali něco nového nebo neotřelého, co by nám nemohl nabídnout například Yzomandias, se dá těžko posuzovat. Je jasné, že z této dvojice nerozlučných souputníků, je Tendo zpěvavější a melodičtější. Avšak tématicky, frázováním nebo stylem je, samozřejmě logicky, svému staršímu kolegovi velmi blízko.
Úspěch se mu ale odpárat nedá. Jen tracky Malá Biš a 13. komnata mají dohromady skoro 8 miilionů poslechů. A to mluvíme pouze o Spotify. Nik Tendo se umisťuje v našem ročním zúčtováni na osmičce, a pokud by tě zajímal náš ucelený názor, nezapomeň se podívat na naši recenzi.
7. Ca$hanova Bulhar – ROMEO
Vystřelil raketovou rychlostí vysoko a zdá se, že se dolů nechystá. Kapitán mužstva Dvojlitrboyzz prožívá již druhou snovou sezónu. Ve světě rapu, kde se lyricky kope do všeho možného, se osmělil a okamžitě začal sázet parádičky a hostovat na velkých albech těch nejznámějších českých interpretů. Kromě toho se zdá, že se mu daří jak finančně, tak i psychicky, takže příprava je dostatečná a není třeba měnit dres.
Hudba totiž jen kvete. Bulhar opustil okresní přebor a hraje domácí ligu mistrů. Kdo by před třemi roky tušil, že bude mít dvě sloky na Yzomandiasově Prozyu? Otázka ale zní, jak dlouho mu to může vydržet. Hype je kolem Bulhara bezpochyby obrovský, vibe jeho alb je specifický, spojení fotbal a rap je zábavné a neotřelé, nicméně technické provedení jeho textů se lepší jen pomalu.
Budoucí kariéře pražského interpreta nahrává trend, v němž ti nejlepší upouští od „otrockého“ psaní textů na papír a nechávají se unášet emocí okamžiku. Propracovanost textů (nemyslíme tím myšlenku nebo vtip, kterých zde nalezneme dost) je tedy až druhořadá. Proto doufejme, v rámci zachování Bulharovy úspěšné kariéry, že mu statisícové poslechy, milionové klipy a prestižní spolupráce vydrží ještě další roky.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
125 Kč 25 Kč
Máš již předplatné?
Přihlásit se
Dočíst článek
Poslat sms
Pošli SMS na 90211 s textem CLANEK 107782 a dočti tento článek.
Cena SMS za otevření článků je 89 Kč s DPH.
Jak to funguje?Po odemčení získáš
Přístup k prémiovým článkům
Přístup k benefitům
Např.:
Celodenný Skipas v PARK SNOW Donovaly ZDARMA
, Poukázka v hodnotě 200 korun na nákup v Furiosa
nebo PPV kód na Oktagon 65
Zobrazit všechny (9)
6. Hugo Toxxx – Mumie
Nejlepší freestyle bars v Česku vlastní holub. Neforemná flow, rap bez pravidel, bez hranic. Proč tedy tak zakonzervovaný název? „Protože jsem omotanej zm*d,“ vysvětlil Hugo Toxxx. Dokud bude pražský reprezentant na scéně, bude dělat hluk, i kdyby měl být uložen do sarkofágu. A tuzemský rap mu bude tleskat.
Props si jistě zaslouží také za dodržování svého slibu, ke kterému se zavázal před pár lety. Mluvíme o podpoře nových interpretů. Skrze Mumii se do uší fanoušků Hypna 808 dostali mladí rapeři Arleta a Hirmix, kromě toho si Toxxx na desku pozval zástupce zaběhnutějších jmen jako Luisu či Dokkeytina a chybět nemohl ani James Cole. Korunu všemu nasadil Viktor Sheen. Paleta hostů je očividně barvitá.
Tématicky však nedostáváme nic nového už od alba 1000. Poměrně logicky, jelikož vymýšlet „poezii“ z hlavy zvládne snad jen génius. Bauch a spol. nás pouze unáší volným tokem myšlenek, a to fanouškům stačí. A přestože ne se všemi myšlenkami v albu souhlasíme, nedá se nesouhlasit s tím, že Toxxx stále drží svůj standard pěkně vysoko.
5. 58G – 58 tape vol. 2
Rapujících sportovců není v Česku úplně málo. Od bronzového medailisty z olympiády Alexandera Choupenitche k ligovým fotbalistům jich najdeme jistě víc, než by se dalo napočítat na prstech. Nikdo z nich ale nezískal takový ohlas jako teplický fotbalista Tomáš Kučera alias TK27 se svou crew 58G.
Jihlavský projekt jistě vděčí za počáteční hype Kučerovi, jehož dnes už památná sloka v tracku Off Season s Labellem a Bulharem zvedla ze židlí i fotbalové funkcionáře, nicméně dnes je to výrazně o něčem jiném. Domácí hip hop ví, kdo je Doktor i Humla, ví, kdo je autorem oceňovaného debutu 58 tape vol.1 a kdo se snaží o prohloubení spojení českého rapu s UK soundem.
Proto jsme dali samozřejmě šanci i dvojce v pořadí. Deska 58 tape vol. 2 je podobně raw jako její předchůdce. Nezměnilo se prakticky nic, kromě vyšších čísel na tracích a absence hostů.
Že to dělá tato crew dobře, dokazují i nominace na hudební ceny, kterých mladý kolektiv dosáhl prakticky okamžitě. Poslední z nich je právě nominace na desku roku letošního releasu v rámci cen Vinyla. Tolik k vysvětlení, proč si 58G místo v letošním výčtu zaslouží.
4. Robin Zoot – Robby Trouble (Deluxe)
Bylo to o fous. Jen těsně se do minulého zúčtovaní nejlepších rapových desek roku nedostal Pouzar od Robina Zoota. Ale letos je to jinak – takovou sudetskou nálož jsme již zařadit museli.
Věříme, že červnový release Robby Trouble se fanouškům Milion+ i spoustě dalších zaryl hluboko pod kůži. My jsme ale do výčtu vybrali jeho Deluxe verzi hned ze dvou důvodů: zaprvé je zde úplně všechno, co bylo v původní verzi (tudíž Hlavy na hlavy, Till I Die nebo Poznamenaný) a zadruhé byla extra verze doplněna all-star remixem, crossžánrovým remixem a extra slokami od členů labelu české jedničky, jichž není nikdy dost.
Ani jeden track není výplň nebo navíc, vše působí komplexně jako celek. Milovník tvrdého rapu, striktních bars (ať už to zní jako obrovské klišé, nebo ne), gangsta témat, ale také precizní flow, lyrické techniky a kvality provedení nahrávek musí uznat, že si album zaslouží minimálně TOP 5. Nic víc tam není, žádný bullsh*t, okolky, nuda.
Zoot je stoprocentně jedním z deseti nejlepších raperů v Česku. Možná trochu nešťastně upozaděný září Yzomandiase či Nik Tenda, kteří však dělají co mohou, aby ústecký reprezentant dostal dostatek prostoru představit divoký západ, ve kterém žije. Dobrá práce.
3. Smack – Chimera 3: Snake
Grime a drill jsme tu už měl, ale ruku na srdce. Čekali jsme, že přijde bomba, nicméně takto grandiózní završení trilogie znamená i přes vydání na konci roku jasné stupně vítězů. Je to podobné, jako minulý rok; Chiméra 2 přišla 20. prosince, pročež byla pouze přiřazena k Chiméře 1, na kterou jsme nemohli nic jiného než pět ódy. Chiméra 3 letos přišla ale o několik dnů dříve, což stačilo, abychom ji naposlouchali dostatečně a dokázali si obhájit její bronzovou pozici.
Na druhou stranu, je vůbec potřeba přínos Smackova releasu obhajovat? Vždyť bychom neřekli prakticky nic nového, jelikož mluví sám za sebe. Jedná se o o nejprémiovější UK sound v republice, který, ač z ulice, nezrezaví, přestože je to nekonečný drip. Kousavé lyrics, v nichž nalezneš návod na výrobu zápalné lahve, narážky na tuzemské rapové dění, názory na aktuální dění v politice i na ulici a další zajímavé informace, jsou prostě on point.
Hudba je skvělá. Sice žánrově jasně vymezená a tudíž ne pro každého, ale i tak si zaslouží vysoké umístění.
2. Yzomandias – Prozyum (Director's Cut)
Prozyum nás i loni zbavilo všech negativních emocí. Proto jsme jej v klidu a bez výrazně dlouhého otálení zvolili i do nejlepší trojky roku 2021. Přídavek Director's Cut, tedy hodinová rozšířená verze alba Prozyum, se skládá z původních deseti stop okořeněných sedmi dalšími. Zajímavostí je, že celkový počet zhlédnutí „přídavku“ na Spotify by udělal kariéru pětadevadesáti procentům českých raperů.
Kdyby někdo ukoval český rapový Prsten moci, vlastnil by jej Yzomandias. Na rozdíl od toho filmového by měl však opačný účinek; při nasazení by jej ještě více zviditelnil, zpopularizoval a přitáhl k němu nejen peníze, ale i věhlas. Navíc by jeho vliv působil i na další členy Milion+, což je ostatně vidět i z našeho výčtu.
O desce tedy tolik, že pokud máš zájem zjistit, co všechno rozšířené Prozyum obsahuje, doporučujeme zhlédnout náš loňský žebříček, kde je vše uvedeno. Tracky Rodinnej Typ, BodyBag nebo all-star remix JTNJD už jistě znáš. Proto říkáme méně slov a více hudby, pusť si Director's Cut z přiloženého odkazu níže.
1. Viktor Sheen – Příběhy a sny
V případě, že nás čteš, tě tento výsledek nepřekvapí. Hned, jak bylo možné poslechnout nový počin od Viktora Sheena s názvem Příběhy a sny, jsme to udělali a desku si zamilovali. Proč? To jsme ti vysvětili v naší recenzi.
Sheen zformoval své myšlenky do kompaktní podoby, která je srozumitelná, moderní, líbivá prakticky pro každého, ale zároveň neustupuje z rapových kolejí, které si zajel. Navíc jeho hlavní motiv je velmi dospělý, odpovědný a zároveň cool.
„Jde tu ale o dílo, jež se přetvařuje a formuje v nucený komerční trhák? Ani náhodou. Jedním z nejlepších aspektů, jimiž Sheen desku naplnil, je čirá upřímnost. Hlavním motivem desky je myšlenka uspokojení vlastních tužeb, zejména peněžitých. Byla však jeho motivem vlastní kupa peněz pro nevázaný život? Naopak. ‚Vydělaný love pro rodinu můj mood,'“ napsali jsme o desce na konci listopadu.
Deska i interpret získali zasloužený komerční úspěch, podporu kolegů z branže, velkou poslechovost a věříme, že i respekt Sheenových hejtrů a nepřátel. Jestli to tak půjde dál, je dost možné, že se jednou na pomyslném rapovém trůnu úplně osamostatní.
A jako každý rok dáváme prostor i tobě. Které z alb se tobě líbilo tento rok nejvíc, která deska ti v naší TOP 10 přebývala nebo chyběla a od koho doufáš, že se dočkáš nového nosiče příští rok? Dej nám vědět v komentářích!
