Poté, co Právnickou fakultou Univerzity Karlovy otřásl skandál týkající se bývalého poslance Dominika Feriho, řeší akademická půda další nepříjemnou situaci. Ta vznikla během odborné konference na téma Proměny právního postavení ženy v průběhu historie, které se s přednáškou Klady a zápory ženské emancipace zúčastnila i bývalá ministryně spravedlnosti za ODS a advokátka Daniela Kovářová.
Právě Kovářová měla během svého vystoupení poukázat na několik údajně negativních dopadů ženské emancipace, které ovšem nevycházely ze studií, nýbrž z osobní praxe paní Kovářové, proti čemuž se postavili někteří studenti Univerzity Karlovy. Podle nich slova bývalé ministryně zpochybňovala lidská práva, řeč byla plná dojmologie a postrádala podložení oficiálními výzkumy. Studentům se mimo jiné také nelíbí, že přednášku vedl někdo, kdo v minulosti údajně zlehčoval kauzu #MeToo a kdo se měl dopouštět sekundární viktimizace obětí sexuálního znásilnění.
S čím konkrétně studenti Univerzity Karlovy nesouhlasí? A jak se k jejich výtkám staví Právnická fakulta? Spojili jsme se studenty, bývalou ministryní Danielou Kovářovou i Univerzitou Karlovou a přinášíme ti odpovědi.
Když se začátkem prosince roku 2021 konala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy mezinárodní konference s názvem Proměny právního postavení ženy v průběhu historie, pravděpodobně nikdo netušil, jaký poprask tato akce způsobí. Mezi přednášejícími totiž byla i bývalá ministryně spravedlnosti a advokátka Daniela Kovářová, která do panelu přispěla svojí přednáškou Klady a zápory ženské emancipace. Tím způsobila rozruch u mnoha studentů, kteří se rozhodli napsat vedení katedry stížnost.
S Eliškou Koldovou a Veronikou Královou, autorkami otevřeného dopisu, jsme se spojili a získali jsme jejich vyjádření k celé kauze, ale i k tomu, proč podle nich Univerzita Karlova trpí i jinými strukturálními problémy v oblasti genderové rovnosti.
Nesouhlasíme s tím, že v dnešní době někdo zpochybňuje rovnost lidí. Od právničky je to však o to více zarážející, už článek 1 Listiny základních práv a svobod totiž říká, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Přednáškou prostupovala velká míra dojmologie a zobecňování, které nebyly podloženy ani odbornou literaturou, ani daty a výzkumy, ani judikaturou. Interpretovat historické posuny nerovného postavení žen ve společnosti jako boj proti mužům, výroky o tom, že se při debatě o znásilnění zapomíná, že podstatou společnosti je především přežití lidstva, nebo o „typických ženských nástrojích, kterými ženy ovládaly muže“ představují odklon od konsensu v právním odvětví gender a právo. Ten se momentálně drží antiesencialistického přístupu k genderu a zaměření na strukturální rozměr nerovností.
Přednášející má samozřejmě plné právo se od vědeckého konsenzu odklonit, nicméně by se tak mělo by stát po komplexní analýze, jejíž závěry nové přístupy prokazují. Příspěvek paní exministryně se ale ničemu takovému ani neblížil. Své postoje opřela o „bohatou zkušenost klientek z její advokátní praxe“, z nichž vydedukovala obecné závěry.
Paní přednášející se v médiích také opakovaně dopouští sekundární viktimizace přeživších znásilnění (o které se studentstvo učí v trestním právu), a to i v rámci kauzy Dominika Feriho.
Obě jsme konferenci absolvovaly online. Kvůli internetovému připojení a absenci vyhrazeného času pro diskuzi v rámci rozvržení konference jsme neměly prostor se vyjádřit. Výhrady, které jsme k neodbornosti přednášky měly, napsali ale lidé do chatu před námi. Vyhradili se proti nim i další přednášející, kteří na konferenci vystoupili.
Vadil vám i zmíněný negativní dopad emancipace. Máte pocit, že ženská emancipace žádný negativní dopad nemá?
Ano, není dokončena. Především kvůli podhodnocení a upozadění péče a reproduktivní práce, kterou vykonávají především ženy, nemáme stejné podmínky, a to v materiální, politické ani kulturní rovině. Nerovnosti se promítají ve sféře soukromé (převážně ženy jsou ještě pořád primárními pečovatelkami) i veřejné. Vidíme to na stavu gender pay gap (dlouhodobě se pohybuje okolo 20 procent), absenci nástrojů pro sladění rodinného a soukromého života, fenoménu skleněného stropu, chudobě seniorek (polovina z nich nemá důchod ani 13 000 Kč), podmínek matek samoživitelek, žen bez domova, ale i nerovného rozložení sil v Parlamentu, představenstvech a dozorčích radách firem. Všechny zmíněné problémy spolu souvisí.
Paradoxně právě na reproduktivní práci naše společnost závisí. Covidová situace je toho, bohužel tragickým příkladem. Bez sociálních pracovnic a pracovníků, zdravotníků a zdravotnic, pečovatelů a pečovatelek o děti, seniory a nemohoucí a učitelů a učitelek, by se společnost rozpadla. Důsledky pandemie přitom dopadly opět více na ženy – to ony byly doma s dětmi a přitom pracovaly, to ony jsou pracovnicemi ve feminizovaných profesích, to ony čelily nárůstu domácího násilí, to ony přišly statisticky více o svá zaměstnání. Emancipace bez uvědomění péče jako hodnoty per se pro nás není dokončená, protože se zdaleka netýká všech.
Paní Kovářová následně uvedla, že negativa možná nevidíte, protože jste „mladé“. Nejedná se o další předsudečnou a stereotypní reakci?
Není na nás, abychom to hodnotily. Upřímně jsme ale předpokládaly, že starší a zkušenější člověk ve sporu podloží své názory alespoň ex post bohatými znalostmi – tak jak to standardně bývá u našich vyučujících, kteří jsou zváni do médií, aby se vyjádřili k nějakému tématu. Paní přednášející si zvolila jinou cestu – poukázat na náš nízký věk a nezkušenost.
Fakulta podle vás trpí i jinými „strukturálními problémy v oblasti genderové rovnosti.“ Jakými?
S atmosférou a prostředím fakulty je, alespoň pro nás, spojen i fakt, o kterém často mluví ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. Talentovaných studentek má škola mnoho (absolventek vysokých škol je 60 %), vyučujících profesorek a docentek o poznání méně. Problém samozřejmě prostupuje celou společností, ale škola by mohla být proaktivní a zamyslet se nad tím, zda jsou potenciální doktorandky ze strany fakulty motivovány na ní učit. Jejich startovací podmínky, vzhledem k tomu, že převážně ony jsou primárními pečovatelkami, totiž nejsou stejné jako startovací pozice mužských doktorandů. Ženské vyučující jsou přitom velmi důležité, vzhledem ke stále specifické ženské zkušenosti a tím pádem i pohledu na právo. Mohou být také vzorem pro ženské studentky, které svou dráhu chtějí směřovat do akademie.
Kromě nerovností v profesorském sboru se studentky setkávají s výroky degradujícími ženy či poznámkami se sexuálním podtónem ze strany mužských vyučujících.
V dopise jste mimo jiné žádaly o „genderový audit.“ Došlo k němu?
Podle našich informací zatím ne. Fakulta nicméně přijímá jiné kroky k odstranění genderových nerovností, a to hlavně v reakci na kauzu Dominika Feriho. Jedná se především o novou platformu pro nahlašování nevhodného chování, kterou vedení školy studenstvu přislíbilo zavést do konce ledna.
Do 9. června by podle všeho měla být také spuštěna funkce fakultního ombudsmana. Věříme, že se školní prostředí bude postupně zlepšovat. Samy jsme se o to pokusily i našim otevřeným dopisem. Reflexe sexistické kultury má určitě fungovat nejen ve vertikální, ale i horizontální rovině, tedy v rámci studentstva.
Jak na tento dopis katedra reagovala?
Vedení si s námi sjednalo schůzku, na které jsme měly možnost o obsahu dopisu diskutovat, a to jak se současným děkanem, tak i s děkanem budoucím. To považujeme za vstřícný krok, který v minulosti nemusel být zvykem. Společenský sexismus je strukturální problém a přednáška paní doktorky byla podle nás jeho projevem. Na schůzce se proto probírala hlavně stávající absence strukturálních mechanismů umožňujících studentstvu upozornit na nevhodné chování na fakultě či na genderově stereotypní poznámky.
Pod otevřeným dopisem jste měly být podepsány vy dvě, ale další studenti se k vám měli přidat. Můžete mi říct, kolik studentů se proti přednášce paní Kovářové ohradilo?
Otevřený dopis jsme sdílely pouze v uzavřených skupinách. Nechtěly jsme obcházet vedení školy, kterému byl adresován. Dopis se však dostal k paní doktorce, která následně poskytla rozhovor pro Echo, kde jsou bez schválení či poskytnutí prostoru k reakci uvedena naše jména, stejně jako i dezinterpretované vyjádření vedoucí komunikace fakulty.
Našim cílem bylo ale také rozvířit debatu v rámci studenstva, což se nám podařilo. Setkaly jsme se s podporou, ale i věcnou kritikou, kterou jsme se do výsledné podoby dopisu snažily zapracovat. Někteří studenti a studentky nicméně nesouhlasili se samotným záměrem dopisu, takže byl napsán i dopis směřující proti našemu dopisu. Kromě toho vznikla spousta memes o psaní otevřených dopisů, nad kterými jsme se dost bavily.
Od zveřejnění do stažení dopisu (tedy během dvou dnů) jej podepsalo zhruba 250 lidí – jak ze studentstva, akademických pracovníků/ic a absolventů/ek PF UK, tak i podporovatelů/ek a po stažení nám ještě několik dnů psali lidé, kteří otevřený dopis podepsat nestihli.
Daniela Kovářová v minulosti kritizovala i kauzu #MeToo. Proč myslíte, že fakulta vybrala k tématu emancipace právě tuto přednášející?
Paní přednášející se už v roce 2018 účastnila konference na téma #MeToo, pořádané právě naší fakultou. Studenstvo se proti jejím výrokům ohradilo už tehdy, věc se nicméně neřešila s vedením ani veřejně. I proto nás zarazilo, že paní doktorku fakulta pozvala znovu. Považujeme za důležité připomenout, že kampaň #MeToo pomohla mnoha obětem sexuálního násilí se ozvat. Význam tak má i pro přeživší v kauze Dominika Feriho, jež je s naší školou spojena.
Fakulta údajně nevěděla, jaká konkrétní témata si přednášející připraví. Je to podle vás správné? Neměla by o tom mít fakulta přehled?
Než jsme dopis napsaly, zjišťovaly jsme, jaký je standard příspěvků na mezinárodních konferencích – především od vyučujících z různých fakult, kteří mají zkušenosti s přednášením na zahraničních univerzitách. Jednotliví ucházející se o místo panelisty předem zašlou rozpracovaný příspěvek, aby se organizátorský tým seznámil s jejich myšlenkami i zdroji výzkumné činnosti. Pokud v této fázi některý z příspěvků nesplní akademické standardy, autor či autorka dostanou prostor k přepracování. Jestli jsme to správně pochopily, v případě předmětné mezinárodní konference se řečníci a řečnice se svými tématy hlásili sami – šlo tedy o blanketní pozvánku. Ke screeningu tak nedošlo.
Myslíme si ale, že by na mezinárodní konferenci pořádané naší fakultou měli vystupovat přednášející, kteří se tématem, o kterém přednáší zabývají, aktivně se mu věnují a také o něm publikují odborné články či knihy (v Česku je to především kolektiv autorů a autorek sborníku Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální?). Paní přednášející vede Unii rodinných advokátů. V publikační činnosti se kromě rodinného práva věnuje především literární sekci humor a satira (knihy Jak zhubnout a nezblbnout, Jak chovat muže nebo Jak se žije padesátkám, kterou napsala s Radimem Uzlem). Pokud jeden řečník či řečnice tématu věnuje svůj čas, nastuduje si judikaturu, provede mezinárodně-právní komparaci, a druhý pouze prezentuje své dojmy, nemůže být kvalita jejich výstupů shodná. A to se týká jakékoli akademické přednášky, nejen této.
Ad absurdum si nedovedeme představit, že by na právnické konferenci o ekocidě vystoupil řečník nebo řečnice popírající globální oteplování, protože se za svou praxi setkali s mnoha klienty, kteří na změnu klimatu nevěří.
Na názor jsme se zeptali i Daniely Kovářové. Studentky prý mají problém s její osobou, více než 30letá advokátní praxe ji opravňuje mluvit o tom, jak vypadá život
Studentky UK, jež se účastnily Vaší přednášky nám sdělily, že „přednášku prostupovala velká míra dojmologie a zobecňování, které nebyly podloženy ani odbornou literaturou, ani daty a výzkumy, ani judikaturou.“ Jak byste na to reagovala?
Studentkám v první řadě vadí má osoba a názory, které reprezentuji. Neměla jsem přednášku, ale úvodní slovo. Na to se přece vážou jiná pravidla než na odbornou prezentaci.
Nicméně má více než třicetiletá advokátní praxe a 7 000 klientů mě určitě opravňuje o mluvit o tom, jak vypadá život. Připadá mi, že studentky mě a mou prezentaci zneužily jako páku na fakultu k prosazování svých vlastních zájmů. Ostatně na fakultě vznikl v reakci na tuto událost také otevřený dopis na podporu svobody slova a mého vystoupení a sama jsem dostala mnoho desítek mailů od psychologů a psychoterapeutů i od občanů, kteří mé názory podpořili.
Některé závěry jste údajně opřela pouze o „bohatou zkušenost klientek z advokátní praxe.“ Byla Vaše tvrzení o negativním dopadu ženské emancipace podložena nějakými výzkumy?
Už jsem odpověděla výše, ale klidně to zopakuji. Opírám se o 7 000 případů, které jsem během své praxe řešila. Dále čerpám z pravidelných workshopů a diskusí s kolegy z Unie rodinných právníků a s řadou psychologů. Tyto zkušenosti pak potvrzuje přinejmenším jeden zásadní zdroj, a to statistika rozvodovosti, jež je k nalezení na webových stránkách ČSÚ. Jestliže se u nás rozvádí téměř každý druhý pár, opravdu nevím, jaká pozitiva této statistice přinesla ženská emancipace.
Podobně se na mě obracejí ženy, jimž se dlouhodobě nedaří své partnery přimět ke svatbě. Dřívější společenský tlak dnes neexistuje, mnozí muži nemají zájem se vázat a ženit a v nesezdaném soužití pak ženy s dětmi zůstávají bez zákonné ochrany. Právní úprava nesezdaného soužití totiž neexistuje a mnohé ženy po mnohaletém soužití odcházejí zcela bez prostředků. V tomto tvrzení se tedy mohu opřít i o platnou právní úpravu. resp. o srovnání právního postavení manželů s nesezdanými partnery.
Stojíte si za vším, co jste na přednášce řekla? Nezměnil otevřený dopis studentek Váš pohled na negativní dopady emancipace?
Při vší úctě ke studentkám, mám za sebou mnohaletou úspěšnou praxi rozvodového terapeuta a advokáta. Denně se setkávám se ženami, jimž novodobá emancipace štěstí nepřinesla. Můj pohled nemohou změnit dívky, které se prožívají své první vztahy a životní zkušenosti postrádají. Možná, že natolik věří teoriím, že nechtějí vidět skutečný život.
Studentky poukázaly i na to, že jste se v minulosti údajně dopustila sekundární viktimizaci přeživších znásilnění, a to především v kauze bývalého poslance Dominika Feriho. V rozhovoru pro Expres jste uvedla, že „všechnu životní moc mají v rukou ženy, protože kvůli nám se to děje. To se neděje kvůli tělu Dominika Feriho, to všechno se stalo kvůli tělu těch holek, kvůli sexu, který ovládají ženy. Pojďme se tedy spíše s tím učit pracovat, abychom dokázaly v pravou chvíli něčemu zamezit, zacouvat, anebo když bude opravdu úplně nejhůř, dát nohy od sebe, ať to přežijeme.“ Stále si za tímto výrokem stojíte?
Mluvím tady o osobní zodpovědnosti. Máme zákony, které znásilnění dostatečně postihují. Tvrdím, že každý trestný čin má být vyšetřen a potrestán. Pokud studentky tvrdí cokoliv jiného, záměrně moje slova vytrhují z kontextu a překrucují. Ale nikdo nemůže očekávat, že ho v každé situaci ochrání právo, které je jen sociálním konstruktem. Nelíbí se nám, že se krade, ale zamykáme dům. Nelíbí se nám, že jsou dopravní nehody, ale před přechodem silnice se rozhlédneme.
Stejně musíme postupovat i v životě. Nemohu před realitou zavírat oči, to bych své děti špatně připravila na život a klienty balamutila. Převzetí zodpovědnosti za své vlastní chování nás chrání nejvíce. Opakuji, že ve škole, v knihách a v teorii může svět vypadat idylicky, ale za dveřmi domovů vám svět neodpustí chybí. Náš každodenní život se sice každou dekádu zlepšuje, ale to neznamená, že jej budu popisovat jako nebeskou procházku.
Z Vašeho výroku vyplývá, že sex ovládají ženy a ženy by se s ním měly učit pracovat. Muž tedy žádnou vinu nenese?
Samozřejmě nese. Žena určuje pravidla a ovlivňuje situaci svým chováním, které muž musí respektovat. To je podstatou lidské komunikace. Akce vyvolává reakci a naše chování ovlivňuje ostatní. Mimochodem mnohem více než poučky, definice a právní teorie.
Velkou roli v celé kauze hraje i Univerzita Karlova. Ta však zaujala roli pozorovatele
Podle studentů trpí Právnická fakulta dalšími strukturálními problémy v oblasti genderové rovnosti, které se týkají především toho, že na fakultě učí málo profesorek a docentek. To je prý způsobeno tím, že UK neposkytuje ženám stejné startovací podmínky jako mužům. Univerzity Karlovy jsme se proto zeptali, zda se v řadách profesorů/profesorek a docentů/docentek opravdu nachází méně žen.
„V řadách profesorů/profesorek a docentů/docentek u nás na fakultě ženy tvoří zhruba jednu čtvrtinu. Ve srovnání s jinými fakultami UK jde o mírně nadprůměrné číslo, v kategorii profesorů a profesorek na celé Univerzitě Karlově totiž ženy tvoří jen zhruba 15 %. Fakulta se snaží vytvářet prostředí, ve kterém mají všichni členové akademické obce, tedy studenti a studentky i učitelé a učitelky rovné šance,“ uvedla tisková mluvčí Vlasta Tichá s důrazem na to, že všichni členové akademické obce mají rovné šance.
Studentky si stěžovaly i na to, že se během výuky často setkávají s „výroky degradujícími ženy či poznámkami se sexuálním podtónem ze strany mužských vyučujících.“ Obdržela fakulta oficiální stížnosti? A jak je řeší?
„V červnu loňského roku jsme rozeslali anonymní dotazník, ve kterém se všichni mohli vyjádřit k tomu, zda na fakultě zaznamenali chování, které považovali za nevhodné. Většina respondentů takovou zkušenost nemá, někteří ale ano, přičemž šlo zejména o nevhodné vyjadřování při výuce. Celkově se jednalo pouze o několik učitelů z více než dvousetčlenného učitelského sboru, mužů i žen, se kterými děkan věc individuálně probral, aby se v budoucnu situace neopakovala. Všichni členové akademické obce mají kromě toho také možnost se na děkana obrátit přímo, a to jak s formální stížností, jejíž procedura je popsána ve statutu fakulty, nebo i neformálně. Žádnou takovou stížnost jsme zatím nezaznamenali. Abychom možnost podávání podnětů usnadnili, domluvili jsme se na spolupráci s platformou Nenech to být (https://www.nntb.cz/). Podnět bude možné adresovat například děkanovi či studijní proděkance a v budoucnu též fakultnímu ombudsmanovi. Tuto pozici chceme obsadit v nejbližší době, nyní připravujeme podklady pro výběrové řízení,“ řekla Vlasta Tichá.
V neposlední řadě jste se vedení fakulty zeptali, zda by Právnická fakulta neměla mít přehled o tom, jaké přednášky svým studentům nabídne, a to především proto, že vedení mělo podle studentů odhalit nevhodnost přednášky paní Kovářové ještě před tím, než ji nabídla studentům.
„Pokud jde o vystoupení paní Kovářové, je třeba zdůraznit, že nešlo o výuku, nýbrž o účast na odborné konferenci. Je důležité v tomto smyslu rozlišovat. V případě výuky je namístě větší míra kontroly nad tím, kdo a s čím před studenty vystupuje, za což odpovídá garant příslušného předmětu. V případě odborných konferencí je naopak obvyklá větší míra volnosti, což souvisí se svobodou projevu na akademické půdě, která je důležitou hodnotou. Za svá vystoupení odpovídají primárně sami jednotliví řečníci, svá tvrzení si zároveň před přítomnými musí obhájit v diskusi, kde s nimi každý z účastníků může svobodně polemizovat,“ dodala tisková mluvčí Vlasta Tichá.
