Albert Žirovnický se do hledáčku policistů dostal již v 80. letech 20. století, ale první vážná obvinění byla vznesena až v roce 1993, kdy byl vzat do vazby kvůli vraždě vlastní babičky. Tehdy do vězení nenastoupil, soud obvinění zrušil, ale to nebylo všechno. V roce 2001 byl Albert Žirovnický odsouzen za vraždu Milana Hosnedla, prodavače z obchodu Q-foto, který byl uspán a uškrcen prádelní šňůrou.
„V rámci 20–30 lidí, kteří mi potvrzovali alibi, byl vyslechnut i Milan Hosnedl, který vyšetřovatelům potvrdil, že jsem u něj byl 18. března na kávě a byl jsem s ním v obchodě. To je důležitá souvislost s tím, za co jsem byl odsouzen následně,“ dodává Žirovnický. Než se ale dostaneme do roku 2000, kdy byl Milan Hosnedl zavražděn, podíváme se na to, jak pobyt ve vězení Alberta změnil. Začal se tam totiž zajímat o právo, které od září 2021 studuje na Západočeské univerzitě v Plzni.
Protesty v 17 věznicích a Albert Žirovnický jako mluvčí nespokojených vězňů
Možná si vzpomeneš na rok 2000, kdy média řešila protesty, jež vypukly v 17 věznicích po celé České republice. Mluvčím Vinařické věznice, ve které vše začalo, nebyl nikdo jiný než Albert Žirovnický, který se spolu s ostatní vězni vzbouřil proti novému zákonu o výkonu trestu, který platí až do dnešního dne.
„První oddíl následovaly i další a tím se to spustilo, drželi jsme hladovku. Večer už přijela TV Nova a věznicí chodil speciální pedagog, který vybíral lidi pro komunikaci. Ihned zavolali mně, neboť věděli, že se věnuji právu, tak jsem to vzal,“ popisuje Žirovnický protesty, jež vznikly kvůli údajnému nedodržování zákonů ze strany vězeňské služby.
K věznici Vinařice, v níž odsouzení začali držet hladovku, se postupně přidalo i dalších 16 českých věznic. „Někteří vězni už plánovali hromadný útok, ale rozmluvil jsem jim to, vysvětlil jsem jim, že bychom zbytečně umírali a skončili bychom za mřížemi navěky. Místo toho tedy všichni vězni začali rytmicky mlátit do mříží, nonstop, po hodině jsme se střídali,“ vzpomíná na průběh protestu Žirovnický.
Protestující se nakonec dočkali dialogu s vězeňskou službou, která udělala určité úlevy a v březnu téhož roku byl Albert Žirovnický podmínečně propuštěn. Ani tentokrát však na svobodě nepobyl příliš dlouho.
Téměř 18 let za mřížemi za vraždu Milana Hosnedla. Prodavač z Q-foto byl uspán a uškrcen prádelní šňůrou
V říjnu roku 2000 byl zavražděn Milan Hosnedl, o němž se Žirovnický zmiňoval už na začátku rozhovoru. Prodavač z obchodu Q-foto byl nalezen uškrcený prádelní šňůrou a média ihned začala psát o tom, že ho z pomsty zavraždil Žirovnický. „Vzali to tak, že Pišta (Milan Hosnedl, pozn. redakce) vypovídal proti mně a jejich schéma bylo, že jsem se mu chtěl pomstít. To je blábol,“ vzpomíná.
Na konci listopadu 2000 byl Albert Žirovnický na policii, kde měl k vraždě Milana Hosnedla podat vysvětlení, ale nikdo se ho údajně nezeptal, co v době vraždy dělal. V okolí jeho domova se následně začaly dít podivné věci, Žirovnickému i jeho žene začaly chodit výhružné SMS zprávy, někdo jim pouštěl psy z pozemku a celá situace vyeskalovala v březnu 2001.
„6. března 2001 k nám vlítla zásahovka, postříleli moje psy, zmlátili moji těhotnou manželku, a to na základě toho, že v odposlechu zachytili, jak mi manželka říká: ‚Vem si kvér‘. Policie tak operativní kombinací na základě ilegálně instalovaných odposlechů zjistila, že mám být ozbrojen a furt do mě její příslušníci kopali, kde mám bouchačku, přitom žádnou nemám. Ex post jsem následně zjistil, že namísto slova kvér nám do poslechu zadrnčela akumulační kamna,“ říká Albert Žirovnický.
Zásah proti později odsouzenému a jeho ženě se uskutečnil na základě povolení na dům souseda, proti čemuž později Žirovnický podal i žalobu a po ministerstvu vnitra požadoval odškodnění 50 milionů korun. Žaloba byla v roce 2008 zamítnuta s tím, že šlo o administrativní chybu, neboť oba domy měly stejný vchod. Stejné odpovědi se Žirovnickému dostalo i v případě nelegálního umístění štěnic.
„V mezičase mě již zvládli odsoudit za vraždu. Pištu jsem měl navíc opít a uspat, ale při pitvě v něm nenašli ani alkohol, ani prášky. Na místě činu nebyla žádná moje stopa, DNA nalezená na vražedné zbrani v obchodě není ani moje ani Pišty. Policie nakonec 9 měsíců po jeho smrti upravila čas úmrtí Milana Hosnedla, a to na dobu, kdy jsem neměl alibi a bylo. DNA nikdo nikdy neprověřil prostřednictvím databáze DNA,“ vzpomíná Žirovnický na událost, která mu změnila život a která ho na téměř 18 let poslala za mříže.
Muž s cejchem vraha
„Jsem chlap s cejchem vraha, mám právoplatný rozsudek, který se mi ani po třech obnovách nepovedlo zvrátit,“ odpovídá Albert Žirovnický na otázku, zda se rozsudek nepokoušel zvrátit.
Albert Žirovnický se svým odsouzením nijak netají a pokud sedí v hospodě, kde se dá do řeči s cizími lidmi, na tuto skutečnost je upozorní. „Když jsem ve společnosti, bavíme se, lidé jsou příjemní, schopni se mnou komunikovat, tak jim to řeknu. Myslím si, že každý člověk, který se se mnou baví, má právo to vědět, ale povětšinou se dočkám reakce, že se lidé podivují, proč jim to říkám a nevadí jim to. Pokud by to někomu vadilo, zvedl by se a odešel, tak se na něj nebudu zlobit,“ říká.
„Vadí mi ale ten druhý úhel pohledu, nepříjemný a nebezpečný, kdy se se mnou někteří chtějí setkat jenom proto, že jsem odsouzený vrah, muž s cejchem vraha, a projevují mi nekritický obdiv,“ dodává Albert Žirovnický.
Albert Žirovnický podal na stát a vězeňskou službu více než 200 žalob. Po propuštění začal studovat právo
Svůj čas strávený za mřížemi se Albert Žirovnický rozhodl využít k něčemu smysluplnému a začal se věnovat právu, které dnes již studuje na Západočeské univerzitě v Plzni. Na stát a vězeňskou službu už podal více než 200 žalob, mezi kterými najdeš třeba i žalobu týkající se nebezpečných vězeňských autobusů, které neodpovídají bezpečnostním předpisům. Tu podal v roce 2013 a jen o 6 let později došlo k tragické havárii vězeňského autobusu, v němž zemřel dozorce.
Žirovnický mimo jiné upozorňoval i na nedostatečnou požární ochranu ve věznicích, což také nebylo vyslyšeno a v září 2020 ve věznici na Borech za podezřelých okolností uhořel vězeň.
„Například moje nejslavnější ‚nekuřácká‘ žaloba byla podána v roce 2006 ve Valdicích a opírala se o to, že ve státních budovách se nesmí kouřit, ale ve věznicích se kouřilo. V roce 2009 Ústavní soud rozhodl, že se moje žaloba musí projednat, ale věznice jen uvnitř nakreslila čáru, za kterou se nesmí kouřit a pokud ji někdo překročil, tak mu byl udělen kázeňský trest a byl poslán na díru. To je tedy řešení. Soudní řízení dodnes neskončilo, ani po 15 letech,“ dodává Žirovnický s tím, že jeho žalobám nikdy nikdo nenaslouchal.
Na svém kontě má však přeci jenom několik úspěchů, a to přímo z evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. „Nejpyšnější jsem na rozsudek ve věci Roberta Tempela, u kterého došlo k justičnímu omylu, ale mlčí se o tom. Nevinný člověk byl odsouzen na doživotí, aby byl po 20 letech zproštěn a propuštěn, což je prostě průšvih, který se za posledních 30 let ve Střední Evropě nestal. Navíc se můžeme ptát: ‚Jestliže Robert Tempel, tak kolik dalších?‘“ vzpomíná Žirovnický na moment, kdy právu úplně propadl.
Propuštění z věznice a návrat do normálního života
Začátkem ledna roku 2019 byl Albert Žirovnický propuštěn a po téměř 18 letech se dostal na svobodu. Začlenění se zpět do normálního života pro něj prý bylo neuvěřitelně těžké. „Bylo to nesmírně těžké a stále mám takové flashbacky. Začalo to ve chvíli, kdy jsem byl propuštěn, přijel pro mě kamarád a měl jsem usednout k němu do auta. Stál jsem před otevřenými dveřmi a vůbec jsem nevěděl, jak se nasedá do auta, jestli jdou první nohy nebo zadek. Hned jsem věděl, že je to průser. S přáteli jsme následně šli do restaurace, kde jsem si objednal Plzeň a když jsem se napil, tak mi začaly téct slzy, protože mi v puse vybuchl ‚hořký granát‘ a já od té doby na Plzeň nedám dopustit,“ řekl s úsměvem.
„Člověk navíc v base žije ze vzpomínek, začal jsem si vzpomínat i na věci, které si nikdo z rodiny nepamatoval. Když jsem po propuštění procházel Prahou, divil jsem se, jak se změnila, jak jinak voní, jak vypadá… bylo to velmi emotivní. Auta dnes jezdí jinak, lidé chodí jiným tempem, vnímal jsem velký rozdíl,“ dodal pak.
Protože si Albert Žirovnický uvědomuje, jak náročné pro „basmany“ je vrátit se zpět do života, založil spolek Basmani.cz, pomocí kterého chce veřejnosti ukázat, že propuštění jsou všude kolem nás a neměli bychom před nimi zavírat dveře. Kromě toho chce i nadále řešit „absurdity“ českého vězeňství, chce se zasadit o změnu vězeňského systému a také změnit trestní právo.
„Možná se mi to nepovede, nestihnu to, než zemřu, ale alespoň svým následovníkům snad ukážu cestu, začnu iniciovat zásadní změny, a oni to možná budou moci dotáhnout k nějakému výsledku. Proto i natáčím videa na TikTok a cílím na mladší generaci, která po nás ten svět bude přebírat. Z mé generace, která je v současné době u moci, jsem zklamán. Udělali jsme totiž příliš mnoho chyb, a zavírali oči před mnoha zly, které dnes společnost ovládají,“ říká v závěru.
