Standa ze StandaShow: Reklama je vždy omezením obsahu. Politikům se snažím sundat masku, kterou nosí

Obsahové trendy hodně sleduješ. Jaké nás čekají v roce 2022?Trendy se hodně vyvíjí a trendy, které vidím v Americe se vyvíjí hodně z podcastů. Pokud bych měl křišťálovou kouli a mohl bych si tipnout, bude to právě nějaká varianta z podcastů. Tradiční formát, kde si dva lidi povídají ve sklepě ve stylu Joe Rogana je asi už trochu nuda, ale existují právě variace.
 
V Americe začínají vznikat dlouhé povídací rozbory. U nás se to trochu prolíná s reakčními videy. Třeba Unbox Therapy se postupně transformoval z rozbalování produktů do nějaké analýzy nových Apple produktů při projíždění stránky Applu.
 

Dá se tedy říct, že je dobré stavět potenciální kariéru na nějaké jiné dovednosti? Například, když rozumím hudbě, budu rozebírat nová alba v podcastu?To je vlastně dobrý příklad. Dobře je to vidět třeba na TikToku. Často tam natáčí lidé určité profese, které se specializují jenom na jedno téma. Konkrétně na tom TikToku je třeba jeden český bachař, který rozebírá svou práci. Kdyby se tenhle člověk chtěl živit videem, může rozebírat třeba vězeňské kauzy ve formátu dlouhých videí.

Tihle tvůrci vznikají často tak, že chodí do jiných podcastů a pak si řeknou: „Proč bych měl chodit jako host, když můžu natáčet sám?“ Příkladem u nás může být Radovan Vávra, který byl už ve všech podcastech a teď má vlastní podcast, kde rozebírá svoje témata.

Dostal jsem se do okamžiku, kdy jsem se potřeboval rozhodnout, zda skončím, nebo si založím Patreon a uvidím, jestli to bude fungovat. A začalo.

V rozhovoru Deep Talks jsi říkal, že jsi do vlaku YouTube naskočil pozdě. Jaké byly největší výzvy, které jsi musel překonat?To jsem asi nikde neříkal, ale přiznám to na férovku. V okamžiku, kdy přestal fungovat monetizační model na donatech. Když jsem začal, nedělal jsem YouTube z nuly. Viděl jsem, že mi lidé posílají příspěvky na streamech a já si vypočítal, že se pravidelnými streamy mohu uživit.
 
Počet lidí ale postupně klesal, protože příspěvky fungují jako nějaká hra, kterou si lidé chtějí vyzkoušet. Málokdo je ale pravidelným donaterem (pravidelně posílá příspěvky, pozn. redakce) a moje show přestala po roce ekonomicky dávat smysl. Zkoušel jsem s tím bojovat asi tři měsíce i skrz spolupráce, ale ty mi nevyhovovaly.
 
Tak jsem se dostal do okamžiku, kdy jsem se potřeboval rozhodnout, zda skončím, nebo si založím Patreon a uvidím, jestli to bude fungovat. A začalo. Ale kdyby mě lidi nepodpořili, musel bych přestat vysílat a najít si nějakou jinou práci. Jsem rád, že jsme to vytáhli.
 
Na LinkedIn stojí, že uplynulo pět let a jeden měsíc od doby, co ses stal tvůrcem na plný úvazek. Pamatuješ si rozhodnutí odejít z práce?Pět let, jo? To je moje nejdelší zaměstnání (smích). Tam bylo několik indikátorů. Když jsem dělal produkťáka, byl jsem v kontaktu s youtubery a byl jsem na schůzkách s lidmi, kteří mi vyprávěli, jak to funguje, takže mě to trochu nahlodalo. Navíc jsem půl roku předtím začal dělat ty streamy, na kterých jsem nastavil platební bránu, takže jsem sám viděl, jak to funguje.
 
Pak jsem jednoho dne měl schůzku v Seznamu, která mě fakt nasrala. Byla to nepříjemná schůzka, nepříjemný kolega a tak. Já jsem pak zašel za svým šéfem, řekl jsem mu, že to nedělám rád a dohodli jsme se, že skončím. Takže ve finále to byla jedna blbá schůzka. Já mám navíc rád práci v týmu, který vedu a ne tu, kde jsem součástí týmu, kde se musím hádat s lidmi, kteří všem ostatním kazí práci.
 
Pomohla ti tvoje bývalá práce v získávání kontaktů do začátku?Já jsem ve Streamu dělal produkťáka, tudíž prakticky ajťáka. Takže já jsem si nic hmatatelného nepřinesl, možná nějaký skill, ale rozhodně ne diář plný kontaktů.

Přijde mi lepší bavit se s politikem normálně a snažit se jim dát pryč nějakou masku, kterou nosí. I komunista může být člověk s názory, které já osobně chci objevit.

Jak jsi tedy na začátku lidi hledal?Ta strategie je jednoduchá. Začneš od lidí, kteří prostě přijdou. Můj první host byl Tomáš Lukáš, později přišel Filip Grznár. To mi pomohlo, protože mezi sebou měli zrovna nějaké rozbroje. Pak jsem napsal dalšímu člověku, kterému jsem mohl říct: „Byl u mě Tomáš Lukáš.“
 
Podobně fungujeme i dnes. Měli jsme třeba problém získávat novináře z České televize. Musíme na to jít od lesa a nezvat hned Václava Moravce, ale začali jsme od menších ryb. Někdy taky děláme to, že si pozveme dva zajímavé kamarády hosta, kterého zrovna chceme. Takže přemýšlíme i tak, že máme nějaký cíl. Například Andrej Babiš by asi nepřišel, kdyby u mě půl roku předtím nebyla paní Schillerová.
 

Politickým rozhovorům se hodně věnuješ, proč ses do nich pustil?Mě politika baví už od puberty. Osobně mi chyběl formát, kde se lidé baví s politiky jako s lidmi. Profesionální novináři, nic proti nim, hrají nějakou hru, která má pravidla a mantinely. Vlastně ale nevím, jestli se z toho divák něco dozví. Přijde mi lepší bavit se s politikem normálně a snažit se jim dát pryč nějakou masku, kterou nosí. I komunista může být člověk s názory, které já osobně chci objevit.
 
Jak se na takové rozhovory chystáš?My si vybereme v týmu témata, která s ním chci probrat. Rešeršista Richard mi pak najde jeho citace a já přemýšlím, co s ním probrat. Narozdíl od jiných osobností se já snažím připravit také na to, jak mi bude odpovídat. Pokud bych se třeba nepřipravil na Andreje Babiše, použije na mě jednu z floskulí, já bych nevěděl, co mu odpovědět a rozhovor by skončil.
 
U politiků to ani jinak nejde, protože mají velmi dobré mediální školení a ví moc dobře, co v kterou chvíli mají říct.
 
Jak zpětně hodnotíš rozhovor s Andrejem Babišem? V jednom rozhovoru jsi říkal, že pro tebe bylo důležité najít rovnováhu ve výstupu mezi odpůrci a přívrženci bývalého premiéra. Kdybych jej dělal znovu, udělal bych ho asi velice podobně. Možná by se lišil v detailech. Mrzelo mě u něj trochu, že neakceptoval formát toho podcastu. Příklad je, že se ho zeptáš, jestli má radši Brno nebo Prahu a on ti řekne, kolik postavili dálnic. Nebo se zeptáš, jestli má rád Bitcoin a on ti řekne, jak bojují proti inflaci.
 
Jediné věci, kde mi odpověděl dobře, byly konfrontace. Zajímalo by mě, jestli by ho nějaký moderátor dokázal zlomit, protože ani u Xavera Veselého, který se k němu chová velmi kamarádsky, si svou politickou masku nesundal.
 
U rozhovorů je velmi důležitá první otázka. Jak se nad ní zamýšlíš?To je někdy věc, kterou nevím deset minut před vysíláním. Někdy ji ale mám vymyšlenou, už když hosta zvu. Někdy mi také pomohou diváci v komentářích. A někdy si také nechávám pomoci v postprodukci, kdy třeba prvních pět minut ustřihneme, protože nejsou zajímavé.
 
To přizpůsobujeme algoritmu YouTube, protože ten dává velký důraz na délku sledování, kterému říkám dočum. Pokud diváka hned zpočátku nezaujme, může být rozhovor sebekrásnější, ale divák jej nedokouká.
 
My jsme zmínili, že neděláš reklamy. Proč je neděláš? Přeci jen je to určitě lákadlo pro tvůrce.Určitě to jsou zajímavé nabídky, protože částky, které společnosti nabízí, jsou šílené. Nad reklamou jsem dumal nějakou dobu a zjistil jsem, že se mi v kontextu mojí tvorby nelíbí. Spolupráce podle mě mají v konečném důsledku určitě vliv na obsah. A to i ve velkých mediálních domech. I když se snaží sebevíc, vždycky tam vzniká nějaká cenzura. Za mě je reklama vždy omezení obsahu. Tečka.
 
Je zajímavé, jak jsou někteří influenceři překvapení, že mohou říct, že u mě pijí Coca-Colu. Chci, abych měl svobodu říct, že Pepsi je hnusná a Coca-Cola je super.
 
Tak schválně. Je lepší Coca-Cola, nebo Pepsi? Teď piju Pepsi, předtím jsem pil Coca-Colu a je mi to úplně jedno. Obojí je bublinkové a je v tom cukr, takže za mě super (smích).
 
Hodně tvůrců se přesouvá ne HeroHero, Patreon nebo zakládají vlastní televizi, aby se zbavili reklamy. Není ale možné, že si reklama najde cestu i za paywall? Jo, jo. Třeba DVTV má tuším reklamy a spolupráce i na svém webu. A já tomu rozumím, je to v pohodě. Takže to, na co se ptáš se už děje, reklama si vždycky cestu najde, protože je v ní hodně peněz a někdy představuje poměrně snadno vydělané peníze a prostředek monetizace toho, co si člověk musel vydřít. Když neděláš reklamu, vlastně možná okrádáš sám sebe, což dělám i já, ale reklamu prostě dělat nebudem.

V Seznamu jsi říkal, že stačí 500 platících lidí měsíčně, aby se člověk uživil tvorbou. Kolik lidí by takto uživilo tým? Otázka je, co je tým. Ale na tým často stačí i méně peněz. U nás vznikal tým tak, že jsem našel editora, kterému jsem dával třeba pětistovku za každého hosta. A Richard to teď dělá za lepší peníze a lepších podmínek, protože se nám podařilo se posunout. Myslím, že každý může najít střihače, se kterým se nějak dohodne.
 
Naše Talk TV je spíš ale takový mediální startup, protože vydáváme pět pořadů týdně a pět videí na YouTube, což nejde dělat v jednom člověku a nejspíš ani ve dvou.
 
Už teď máte na TALK TV několik pořadů, kam plánujete dál růst? V současnosti máme pět pořadů a myslím, že prostor pro ještě jeden najdeme. Také přemýšlíme o tom, že bychom nějaký obsah získávali ze třetí strany. Ale hledáme formát, kam by člověk přišel, když si chce třeba k nějaké činnosti pustit dlouhé povídání.
 
Kolik lidí vás teď odebírá?V současnosti máme přes dva tisíce předplatitelů na TALK TV a na Patreonu StandaShow přes tři tisíce lidí.
 
Budeš Patreon v budoucnu rušit?Asi ne, nevím, proč bych rušil něco, co funguje. Navíc beru lidi na Patreonu jako ty, kteří se mnou začínali, takže si jich moc vážím a nechci jim do toho sahat. Kdybych byl předplatitel StandaShow a platil bych si ji dva roky, nebyl bych rád, kdyby mi Standa něco měnil.

kvalitní obsah zůstane za platební bránou a thrash obsah zůstane volně dostupný na internetu. To je možná ještě větší riziko, které v téhle oblasti vnímám

Proč ses vlastně rozhodl přejít z Patreonu na TALK TV a odstartovat tak vlastní projekt? Patreon má svoje limity. Už to, že je v angličtině, je celkem na prd. Je to udělané moc univerzálně, což znamená pro nikoho dobře. Často tam některé věci nefungovaly, zlobilo třeba vyhledávání. Proto jsme se rozhodli začít si televizi dělat sami a chtěli jsme, aby člověk dostal za stejné peníze více obsahu.
 
Udělali jsme tedy jednu částku a šli jsme trochu naproti budoucnosti. Podle mě je totiž neudržitelné, aby si fanoušci platili deset tvůrců na deseti Patreonech, protože je to vyjde celkem draho.
 
Popularita nezávislých televizí na internetu roste. Osobně vnímám riziko toho, že některé mohou přerůst v dezinformační kanály. Existuje podle tebe takové riziko?To je otázka trochu na komoru. Pokud člověk zakládá paywall, jedna z nejjednodušších věcí je zaměřit se na konkrétní cílovou skupinu. Kdyby třeba antivaxeři byli trochu chytřejší, založí svůj paywall s informacemi o očkování a budou tam lidem říkat, proč by neměli chodit na vakcínu. Tam by se dělo to, o čem ty mluvíš.
 
To se asi dít bude a už se to na některých platformách děje. My se snažíme nebýt názorově vyhranění a snažíme se chytat lidi z různých skupin, čímž si to děláme trochu těžší. Určitě by bylo snadnější zacílit na pražskou kavárnu a sluníčkáře, ale to nechci, protože ani já nejsem názorově vyhraněný. Ale v kostce – ano, děje se to a je to riziko paywallů.
 
Je ale otázka, kolik lidé z dezinformační scény chtějí zaplatit za obsah. Možná se tohle ve finále změní tak, že kvalitní obsah zůstane za platební bránou a thrash obsah zůstane volně dostupný na internetu. To je možná ještě větší riziko, které v téhle oblasti vnímám.
 
Vy máte něco jako etický kodex Talk TV?Já jsem etický kodex Talk TV (smích). Nemáme žádná psaná pravidla, ale všichni jsme na podobné vlně a případně konkrétní věci konzultujeme. Já se řídím tím, že nechci škodit a pokud by rozhovor uškodil, neudělám ho.
 
Například rozhovor s Karlem Janečkem bych v době po Slavících asi neudělal, protože zrovna v tuhle chvíli jede antivax rétoriku, ale myslím, že ten rozhovor by mohl fungovat. Klidně bych s ním udělal rozhovor o prezidentské kandidatuře, kterou zmínil, a narazil tam i na očkování. Ale podílet se na neočkovacím narativu primárně nechci.
 
Stejně tak jsme kvůli vyjádřením, která mi přišla nebezpečná, nepozvali ani Václava Klause staršího. Teď se ale situace změnila a věci, které byly tehdy nebezpečné, by mi teď třeba připadaly zajímavé.
 
Říkáš, že v TALK TV cílíte na chytré diváky. Kdo to podle tebe je? Pro mě je chytrý divák ten, který se nebojí vystoupit ze své názorové zóny. Je hodně lidí, kteří se na internetu utvrzují ve svém názoru a jen říkají: „Ano, tohle je super, s tím souhlasím, a tohle je sračka, s tím nesouhlasím.“
 
Pro mě je tedy zajímavý divák, který přijde a řekne: „Sice mám jiný názor, ale rád si poslechnu i odlišný názor a rozšířím si obzory.“ Spoustu lidí na internetu považuje svůj názor za svůj majetek a když přijde někdo s odlišným názorem, snaží se proti němu bojovat, protože se cítí v ohrožení. Takže asi je to ten člověk, který si poslechne cizí názor a nenaštve ho.
 
To mě přivádí k rozhovoru s Chloé Monette, která v komentářích sklidila velkou vlnu nenávisti. To jsi čekal? Čekal jsem to. Moje zkušenost je taková, že jakmile je host holka, schytá větší hate, než kluk. Z nějakého důvodu jsou lidi v komentářích na holku ostřejší, ještě o to víc, když se jedná o mladou holku.
 
U Chloé se to navíc spojilo s tím, že má některé levicové názory a je trans, to vše dohromady udělalo pro hatery dobrý mix. Je zajímavé, že pokud má u mě muž levicové názory, neschytá tolik kritiky jako holka s názory umírněnějšími. Věřím, že kdyby místo Chloé seděl čtyřicetiletý cápek, reakce tak vyostřené nebudou.
 
Já se k tomu na Twitteru vyjádřil, ale tak nějak zoufale, protože jsem celý den mazal ošklivé komentáře. Nechci, aby mému hostovi někdo psal do komentářů, že by měl viset. Takové komentáře mě celkem zasáhly, reakce mě mrzely a musel jsem dát nějaký průchod svým emocím. Protože Chloé sice mohla mít nějaké názory, může se jí líbit komunismus, ale come on, je to dvacetiletá holka.
 

Myslíš, že názory dvacetileté holky nic nezmění? Spíš se divím, že dokážou nasrat tolik lidí. Kdyby podobné názory říkal padesátiletý politik, je to daleko nebezpečnější. Osobně mi šlo o to, abych pochopil její myšlení. Ale fakt myslím, že jednadvacetiletá holka revoluci neudělá, protože momentálně nemá žádný politický vliv.
 
Jak se stavíš k mazání komentářů?Komentáře na streamu mají na starost moderátoři a já jim do toho nekecám. Dělají si tam pořádek a dělají to dobře. A z komentářů pod videem mažu ty nenávistné, protože to beru tak, že za mnou přijde host na návštěvu do vysílání a já nechci, aby na něj někdo útočil, nebo mu vyhrožoval smrtí.
 
Nesouhlasné komentáře ale samozřejmě necháváme a jsme za ně naopak rádi. Je dobře, že vznikne zdravá diskuse.
 
Jak se ty osobně vyrovnáváš s hatery?Já už si asi zvykl. Člověk si musí v určité chvíli uvědomit, že na světě žije sedm miliard lidí a ani když jsi naprosto sluníčkový, vždycky se najde někdo, kdo tě nebude mít rád. A mezi lidmi, kteří tě nemají rádi, budou určitě lidi, kteří mají tendenci hejtovat.
 
Já ale beru hate jako známku, že se o StandaShow mluví. Když začnou nějaké takové komentáře chodit, znamená to, že má dané video dobrá čísla. Stavím se k tomu celkem pragmaticky.
 
Ani nevím, jestli mě nějaký hate v nedávné době zasáhl. Ti, co je píší, totiž nejsou moc kreativní, a to, že jsem tlustý, jsem už slyšel, a navíc to pro mě není úplně nová informace, protože to vím (smích). Je ale dobré si pamatovat, co jsem říkal. Pokud máš v komentářích nějaké hatery, je to známka toho, že jsi udělal dobré video, které má dobrá čísla. To ale v mozku člověka pochopitelně obzvlášť na začátku nefunguje.
 
Nedá mi to a vypůjčím si tvoje tradiční otázky z konce rozhovorů. Co sleduješ na Netflixu? Já ti řeknu spíš, co jsem dokoukal. Viděl jsem House of Cards, Papírový dům. Poslední série obou dvou byly hrozné, ale já nerad nechávám věci rozdělané. Na Apple TV teď koukám na For All Mankind. Před spaním ideální.
 
A do čeho investuješ?Já potřebuju nakoupit dobře Teslu, protože té firmě věřím. Něco mám zainvestováno v kryptu, ale na to nesahám. Před třičtvrtě rokem jsem koupil Boeing, který jsem ale společně s Beyond Meat projebal. Já tomu tolik nerozumím, takže investuji jen to, co můžu ztratit.
 
Pečuješ nějak o svoje duševní zdraví?Hele, že bych nějak meditoval, to ne. Ale když cítím, že jsem hodně na hraně, odjedu na tři čtyři dny do hor a tam chodím na procházky. Ale do to-do listu si dávám vždy úkol nestresovat. A když to tam mám, stresuju se o trošku míň.