Sexuální násilí mezi muži je do diskusí o obecné problematice zahrnováno jen okrajově. Dle přeživších, se kterými redakce mluvila, je o něm složité mluvit, především kvůli obavám z prohlubování ostrakizace již tak hypersexualizované komunity.
Sexuální násilí je dle dat ze zahraničí mezi gay a bisexuálními muži téměř stejně časté jako mezi heterosexuály. Statistiky o tom, kolik případů zůstane mezi gay a bi muži neohlášeno, však v Česku chybí. To je problematické, jelikož bez přesných dat je težké problémy odhalit a také na ně upozorňovat. To potvrzuje i ředitelka organizace Konsent, která se problematice sexuálního násilí věnuje. „My jsme se to téma snažili společně otevírat před dvěma lety společně s Prague Pride a žádné statistiky jsme nenašli. Problém ale je, že chybí pořádná data i na heterosexální populaci," říká Johanna Nejedlová z Konsentu.
Nejsou to ale pouze data o sexuálním násilí v LGBTQ komunitě, která Česku chybí. Podle odborníka na gender Zdeňka Slobody stát během loňského sčítání promeškal šanci, jak získat také všeobecná data o neheterosexuální populaci. „Máme k dispozici nejrůznější data, ale ta o sexualitě nám chybí. Neexistují žádné statistiky. Kdo jiný by je měl sbírat a kdy jindy než při sčítání lidu? Ve výzkumech se můžete zeptat poměrně opatrně tak, abyste získali informace, které potřebujete a které jsou žádoucí. Nemusí to být nazváno sexuální orientací, ale třeba partnerskou preferencí," řekl minulý rok serveru Aktuálně.cz Sloboda.
V minulém roce bylo na policii hlášeno 15 případů znásilnění, kdy pachatelem i obětí byli muži. Oproti tomu případů, kdy byly mužem znásilněny ženy, bylo v Česku nahlášeno 418. O tom, zda zůstane neohlášených případů poměrově stejně či gay a bisexuální muži chodí na policii méně, se tak dá pouze spekulovat.
Bagatelizace tématu
Otázku o tom, jak moc je ve společnosti bagatelizace sexuálního násilí mezi gay a bisexuálními muži přítomna, otevřel rozhovor s Pavlem Trčkou, šéfem mravnostního oddělení na Praze 4. V rozhovoru pro Deník N uvedl, že řešili pouze jeden případ. „Tahle komunita je hodně promiskuitní, tak si myslím, že to zas tak neřeší,” odpověděl Trčka na otázku, zda si myslí, že když k nim muži nechodí, tak se to neděje.
Po vydání rozhovoru se na sociálních sítích začali ozývat lidé s tím, že Trčka svými výroky bagatelizuje důležité téma a že právě takováto slova od autorit jsou důvodem, proč nejsou případy sexuálního napadení nahlašovány. „Tolik předsudků, zlehčování a bagatelizace bych čekal v hospodě, ale říct to jako vyšetřovatel ofiko do novin, to je síla,” uvedl například novinář a instruktor sebeobrany Pavel Houdek. „Kdyby se ještě někdo divil, proč není znásilnění nahlašováno,” dodal. Houdek poté vypsal dle něj všechny problematické pasáže rozhovoru se zmíněným výrokem o promiskuitě gayů na prvním místě.
Také Johanna Nejedlová vidí možný důvod zdráhání se napadení oznámit ve společenském postoji vůči komunitě. „Je pravda, že je gay komunita viděna jako silně hypersexualizovaná a že je těžké v ní o tomto tématu začít mluvit a nějak se proti tomu vymezit. Neznamená to, ale že se to neděje a že nejsou lidé, kterým to vadí. Mohou mít ale pocit, že není vhodné o tom mluvit,” uvedla.
