Den svatého Patrika: 7 zajímavostí, které ti pomohou pochopit rozsah irského fenoménu

Je možné, že trojlístek se stal symbolem Irska za ještě mnohem méně honosných okolností na základě předsudků Angličanů. Renesanční angličtí spisovatelé Edmund Spencer a Edmund Campion ve svých popisech Irska ze 16. století uvádějí, že především chudí a zaostalí Irové se pásli podobně jako dobytek a milovali právě trojlístky jetele. Symbol trojlístku si postupně osvojili irští nacionalisté natolik, že se stal jedním z hlavních národních symbolů země. Zelený trojlístek zdobí také logo basketbalového týmu NBA Celtics z města Boston s historicky významnou irskou diasporou.

Zelený dresscode

Zelený trojlístek souvisí také s volbou národní barvy země. Během svátku svatého Patrika je doporučenou barvou oblečení zelená a právě zelené dresy s minimálními prvky oranžové a bílé nosí asi všechny sportovní výběry země. Zelená barva se podle historičky Marion Caseyové stala pro Irsko charakteristickou od roku 1641 během prvních irských pokusů o získání nezávislosti v rámci Britských ostrovů.

Svatý Patrik dostal symbolický zelený odstín ještě později, až v roce 1798. Do té doby se s ním v křesťanské tradici dokonce spojovala modrá barva, která kdysi figurovala i na starých irských zástavách.

Podle tradice je ignorování zeleného dresscodu během oslav svatého Patrika neuctivé, a pokud nemá účastník průvodu či párty 17. března na sobě žádný zelený prvek, riskuje spršku štípnutí od ostatních disciplinovaně zelenajících se kolemjdoucích. Zelený kostým nosí také tradiční irský skřítek Leprechaun. Tato zrzavá pohádková bytost podle legendy ukrývá kotlík plný zlata na konci duhy.

Ke svátku svatého Patrika patří i do zelena zbarvené pivo, které v roce 1914 u příležitosti svátku jako první servíroval Američan irského původu Thomas Hayes Curtin. Zelené barvivo dnes používají také samosprávy na zbarvení fontán či vodních toků. Snad nejznámějším příkladem je řeka v Chicagu, jejíž každoroční zabarvování začalo v roce 1962.

Hladomor a irská diaspora

Hlavním důvodem popularity svátku svatého Patrika je široká irská diaspora vrcholící ve druhé polovině 19. století. Zejména v důsledku hrozného irského hladomoru v období mezi lety 1845 až 1851 odešla do anglicky mluvících zemí USA, Velké Británie, Kanady či Austrálie až čtvrtina populace.

Velký hladomor se do historie zapsal i jako „bramborový“, protože jeho příčinou byla nedostatečná úroda hlavního zdroje obživy, brambor. Venkovské obyvatelstvo Irska se na bramborách stalo téměř zcela závislým ve druhé polovině 17. století. V roce 1845 však začala jejich úrodu během vlhkých let ve velkém napadat plíseň. Podvyživená populace se slabou imunitou umírala během hladomoru i na doprovodné nemoci: tyfus, choleru, záškrt nebo tuberkulózu.

Historici se přou, zda je možné hladomor označit za genocidu. Angličtí majitelé půdy tehdy irské rolníky vystěhovali pro neschopnost platit nájmy a odmítli jim poskytnout stravu a adekvátní materiální pomoc. Hladomor výrazně vyostřil dlouhodobé napětí mezi Angličany a Iry, u kterých sílil nacionalistický politický odpor vůči anglické nadvládě. Irsko nakonec získalo od Velké Británie nezávislost v roce 1921, přičemž první veřejná omluva Irům přišla až v roce 1997 od tehdejšího premiéra Tonyho Blaira.

Podle odhadů The Irishstory z osmimilionové populace během hladomoru zemřel až jeden milion lidí a další dva miliony odešly do světa. Irská masová emigrace trvala hluboko do 20. století, kdy Irsko opustilo dohromady více než 40 % někdejší populace. V období hladomoru tvořili irští přistěhovalci do USA téměř polovinu všech lidí a v roce 1850 měla až čtvrtina obyvatel New Yorku irský původ.

„St. Paddy's Day“ a masové pochody v USA

Právě v zámoří se z výsostně křesťanského svátku svatého Patrika, spojeného s maximálně střídmou návštěvou kostela, stal globální fenomén. Podle National Geographic byly v Irsku dokonce od dob prvního vyhlášení svátku v roce 1631 až do 60. let 20. století zavřené všechny bary.

Svatý Patrik může za svou globální posmrtnou slávu děkovat právě irským emigrantům v USA. Podle Washington Postu se první skromný pochod na počest svatého Patrika uskutečnil v roce 1601 na Floridě. Mezi města s největšími pochody patří tradiční centra irské diaspory: Boston, který první tematickou oslavu uspořádal v roce 1737, a New York, jehož ulicemi v roce 1766 pochodovali zejména irští vojáci britské kolonialistické armády.

V USA dnes žije kolem 34 milionů obyvatel s irskou krví a na jeho území najdeme až devět měst, která se jmenují stejně jako hlavní město Irska, Dublin. Každoroční oslavy ve formě průvodů městem se konají až ve 100 různých městech USA.

Irish pub vlivnější než irské ambasády

Bezbřehé pití piva se stalo součástí oslav svatého Patrika relativně nedávno a patří k čistě komerčnímu rozměru svátku. Podle odhadu historika Lancee Geigera se během svátku celosvětově vypije pivo za více než 4,5 miliardy dolarů. Bezpochyby nejpopulárnější pivo oslav je irský Guinness, kterého se podle National Geographic vypije až 13 milionů sklenic.

Pivovar Guinness, vyrábějící převážně ikonický dry stout, dodnes sídlí v Dublinu v budově, kterou získal její zakladatel Arthur Guinness v roce 1759 do podnájmu na 9 000 let za fixní roční nájem ve výši 45 liber. Potomkům Arthura Guinnesse dnes patří 51% podíl společnosti, kterou spravuje koncern Diageo vlastnící značky jako Johnnie Walker, Captain Morgan či Smirnoff.

Centrem oslav se v mnoha městech stávají irish puby. Přestože neexistuje přesná statistika, na světě se jich podle BBC může nacházet přes 7 000 včetně toho v Nepálu, Dubaji a Mongolsku. Největší rozkvět zažil koncept na přelomu milénií a velkou roli sehrál byznys model pivovaru Guinness, který zájemcům z řad zahraničních podnikatelů nabízel kompletní designy barů i jejich zařízení. Guinness dnes čepují zákazníkům ve 150 zemích a kromě USA, Anglie či Irska patří mezi země s jeho největší spotřebou také Nigérie či Kamerun.

Diplomatický nástroj zviditelnění se

Státní agentury pracující na rozeznatelnosti svých zemí mohou Irsku svátek svatého Patrika závidět. Podle Lancee Geigera si ho připomínají obyvatelé ve více zemích než jakýkoli jiný národní svátek. 17. března se už nazeleno rozsvítily také budova Opery v Sydney, pyramidy v Gíze, římské Koloseum či Eiffelova věž v Paříži.

I samotné irské úřady a kulturní instituce během dekád přijaly vlivy ze zahraničí a postupně se smířily s tím, že tento svátek budou komunikovat tak, jak jej postupně vytvořily generace emigrantů v USA. Den svatého Patrika je dnes téměř výhradně sekulární oslava, která opomíjí křesťanské kořeny a soustředí se na širší a často povrchní aspekty irské symboliky a kulturního dědictví.