Madeleine Albright: Narodila se na pražském Smíchově, stala se jednou z nejmocnějších žen světa

V roce 1982 byla jmenována výzkumnou profesorkou mezinárodních záležitostí na Fakultě zahraničních služeb Georgetownské univerzity a ředitelkou jejího programu Women in Foreign Service. V roce 1993 byla prezidentem Billem Clintonem jmenována velvyslankyní při Organizaci spojených národů. V této funkci setrvala do roku 1996. Poté ji čekala nová výzva. 

Historický milník

Na konci roku 1996 ji Clinton navrhl jako nástupkyni Warrena Christophera do funkce ministryně zahraničí. Poté, co její nominaci jednomyslně potvrdil Senát, složila 23. ledna 1997 přísahu. Stala se tak historicky první ženou, která do tohoto úřadu ujala.

Významnou úlohu sehrála Albright při vstupu některých postsovětských republik do Severoatlantické aliance NATO v roce 1999. Mezi nimi byla také Česká republika. „Myslím, že pro mě to nebyla práce jen hlavou, ale i srdcem. Jsem hrozně ráda, že se to stalo a myslím, že to bylo moc důležité,“ řekla novináři Václavu Moravci v roce 2002.

Jako ministryně zahraničí Albright uplatňovala aktivní zahraniční politiku, včetně použití vojenské síly k nátlaku na autokratický režim v Jugoslávii. Její cesta do Severní Koreje v říjnu 2000 na setkání s vůdcem Kim Čong-ilem z ní udělala nejvyššího představitele USA, který do té doby tuto zemi navštívil.

Za Kosovem si stála

Role Albright v bombardování Jugoslávie americkým vojenským letectvem a dalšími spojenci v rámci NATO dodnes vyvolává kontroverze. Albright si ale za svými tehdejšími kroky stála. Operaci amerických jednotek označila za velmi důležitou. 

„Neřekla bych, že jsme útočili na Jugoslávii, protože Jugoslávie útočila na jiné lidi. To byl ten problém, že Bělehrad vedl válku proti lidem jen proto, že byli Albánci. Bylo hrozně důležité tam pomoci a museli jsme být přísní. Byla to zpráva, aby bylo vidět, že takové situace nemohou v Evropě a ve světě existovat. (…) myslím si, že historie ukáže, že to bylo moc důležité,“ uvedla v již zmiňovaném rozhovoru s Moravcem.

Odchod z úřadu

Funkční období Albright skončilo zvolením prezidenta George W. Bushe v roce 2000. Když úřad opouštěla, na tiskové konferenci hovořila o tom, že se jí některé záležitosti nepovedlo vyřešit. Uvedla, že se jí nepovedlo vyřešit problémy s Irákem a Saddámem Husajnem.

Začalo se spekulovat o tom, že by mohla nahradit Václava Havla ve funkci prezidenta České republiky. To se ale nestalo. „Mám hrozně ráda místo, kde jsem se narodila a české lidi, ale myslím si, že by tento krok nebyl správný. Je plno Čechů, kteří by se úřadu mohli ujmout. Já jsem Američanka,“ odmítla tehdy možnou kandidaturu. 

Místo toho Albright přednášela na univerzitě v Georgetownu, zasedala v několika správních radách. Stala se také Komise pro posílení práv chudých. V posledních letech svého života napsala také řadu významných knih. Mezi ty nejznámější patří Pražská zima (2012), Fašismus: Varování (2018) nebo Peklo a jiné destinace (2020).

Bojovnice za demokratické hodnoty

Madeleine Albright vzdal v den jejího skonu hold bývalý prezident Bill Clinton, během jehož éry Albright zastávala funkci ministryně. Vzpomněl na ni jako na „vášnivou sílu pro svobodu, demokracii a lidská práva.“ Její smrt označil za „nesmírnou ztrátu pro svět, navíc v době, kdy jsou lekce z jejího života nejvíce potřebné.“

Na kondolenci nezapomněl ani Barack Obama, od kterého Albright převzala Prezidentovu medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání ve Spojených státech. „Madeleine Albright byla první ženou, která sloužila jako nejvyšší americký diplomat. Byla také bojovnicí za demokratické hodnoty,“ uvedl Obama ve svém prohlášení.