Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Francie si po pěti letech znovu volí prezidenta a výsledek voleb ovlivní celou Evropskou unii. Proti stávajícímu prezidentovi Emmanuelovi Macronovi se postaví kontroverzní politička Marine Le Pen, která v minulosti žádala i o odchod Francie z EU.
Francie si v neděli 24. dubna zvolí po pěti letech nového prezidenta. Do druhého kola se z původních 12 kandidátů dostali jen dva, a to stávající hlava státu Emmanuel Macron, proti kterému se postaví Marine Le Pen. Francouzi tak již brzy rozhodnou, jakým směrem se v následujících pěti letech bude jejich země. Oba kandidáti razí naprosto odlišnou politiku.
Marine Le Pen se s Macronem utkala už v roce 2017, kdy souboj o prezidentské křeslo projela na plné čáře. Tentokrát se však zdá, že volby budou o něco vyrovnanější. Stávající prezident Franice v předvolebních průzkumech nad svou sokyní vede v průměru o 7 až 12 %. Rozhodnou ale až voliči v neděli 24. dubna.
Marine Le Pen dlouho kráčela ve stopách svého radikálního otce. Pro politický úspěch jej vymazala ze svého života
Marine Le Pen je třetí a zároveň nejmladší dcera francouzského politika a bývalého předsedy Národní fronty Jeana-Marie Le Pena. Stejně jako její otec, i Marine Le Pen je od roku 2011 předsedkyní Národní fronty, nacionalistické strany, která si za jejího vedení prošla významnou změnou. Původně se jednalo o populistickou stranu, která byla spojována s antisemitismem a jejíž předseda Jean-Marie Le Pen byl dokonce odsouzen za zlehčování holokaustu.
Od té doby, co se předsedkyní stala Marine Le Pen, se některé věci změnily, ale jiné zůstaly při starém. Politička věděla, že pokud chce stát v čele úspěšné politické strany, musí změnit její image a začala se proto více soustředit na sociálně slabší obyvatele, na mladé a ženy, čemuž také přizpůsobila svoji rétoriku v médiích. To vedlo k mnohým sporům mezi Le Pen a jejím otcem, kterého nakonec v roce 2015 z partaje vyloučila a o pár měsíců později s ním utnula kontakt i v osobním životě.
Národní sdružení, jak se Národní fronta jmenuje od roku 2018, však stále zastává názory, že by Francie měla omezit migraci, zastavit výstavbu mešit, měla by se vrátit k „tradičním hodnotám“, jako jsou zakázané potraty, měla by být více nezávislá na Evropské unii a NATO a měla by znovu obnovit trest smrti, a to především pro vrahy, překupníky drog a teroristy.
Ačkoli se Marine Le Pen nejen přejmenováním strany snažila od svého otce oprostit, i ona v minulosti několikrát prohlásila, že „nacistické plynové komory jsou jen detail v dějinách druhé světové války,“ či jinak znevažovala holokaust.
Právě kvůli těmto postojům se straně v minulosti příliš nedařilo a například v roce 2012 získala ve volbách do Národního shromáždění pouze dva mandáty. Není se proto čemu divit, že obě dvě kandidatury Marine Le Pen na prezidentku Francie dopadly fiaskem. Politička ale s postupem času své radikální názory mírní a takřka celá Evropa napjatě sleduje, jak letošní volba francouzského prezidenta dopadne.
Zdroj: TASR/AP/Ludovic Marin
Fiasko v prezidentských volbách 2017
Jak jsme již zmiňovali, není to poprvé, co Marine Le Pen kandiduje na post prezidentky země. O křeslo v Elysejském paláci, kde sídlí francouzští prezidenti, se pokoušela už v roce 2012, kdy v prvním kole získala 17,9 % hlasů a do druhého kola tak nepostoupila.
V roce 2017 byla již výrazně úspěšnější. V prvním kole prezidentských voleb získala 21,3 % hlasů a postoupila do druhého, kde už od začátku čelila výraznému náskoku Macrona v průzkumech veřejného mínění.
Volební účast se vyšplhala na 74,56 % a jen pár minut po osmé hodině večerní bylo jasno. Emmanuel Macron poráží Le Pen a získává téměř dvakrát více hlasů. Někteří politologové předpokládali, že se Marine Le Pen po tomto fiasku z politiky stáhne, ale nestalo se tak. Uběhlo pět let a o post prezidentky bojuje znovu.
Pryč z NATO, ignorace zelené politiky a zákaz Islámu. Program Le Pen chválil i Vladimir Putin
Jakou politiku Marine Le Pen zastává? Mnozí ji přirovnávají k českému Tomio Okamurovi a nejsou daleko od pravdy. Politička sice již nechystá vystoupení Francie z Evropské unie, ale stále považuje za důležité, aby byly francouzské zákony nadřazené mezinárodnímu právu. Evropskou unii by ráda nahradila Evropským sdružením národů a byla by pro, aby Francie vystoupila ze Severoatlantické aliance.
Dalším zásadním postojem Le Pen je ten k zelené politice, na kterou kladou důraz takřka všichni evropští lídři. Francouzská kandidátka zelenou politiku neuznává, chce odstranit větrné i solární elektrárny, které podle ní „hyzdí francouzskou krajinu“ a raději by podpořila jadernou energetiku.
Dalším kontroverzním názorem Le Pen je, že by se ve Francii mělo uskutečnit referendum o imigraci a pro vstup do země by měla platit přísnější pravidla. Politička je proti islámu a snaží se protlačit zákon, který by ženám zakazoval nosit šátek na hlavě, a pokud by jej na veřejném místě přeci jenom měly, hrozila by jim pokuta. Hidžáb je podle Le Pen „uniformou lidí podporujících Islám“.
Stejně jako Jean-Marie Le Pen i Marine Le Pen koketuje s populistickou politikou. Voličům slibuje snížení životních nákladu, zrušení daně pro osoby mladší 30 let či snížení DPH na pohonné hmoty z 20 % na pouhých 5,5 %. Podniky prý přiměje, aby zaměstnancům zvýšily mzdy o 10 %, učitelům zvýší platy o 3 % ročně a o 15 % sníží poplatky za dálniční známku.
Na voliče cílí také důchodovou reformou a slibuje že každý, kdo začal pracovat již v 20 letech, bude moci do důchodu odejít v 60 letech. Minimální důchod pak chce zvýšit na 1 000 eur a důchodový věk chce udržet na hranici 62 let.
Le Pen podporuje i Vladimir Putin, s nímž se politička setkala v roce 2017. Podle poradce Marine Le Pen Ludovice de Danne si oba politici velmi rozumí a jsou „na stejné vlně.“ Kandidátka se ostatně netajím tím, že je dlouholetou obdivovatelkou ruského prezidenta Vladimira Putina, a ačkoliv se před prezidentskými volbami začala kvůli ruské invazi stavět na ukrajinskou stranu, budoucí spolupráci s Ruskem neodmítá. Dle jejích slov je to lepší, než kdyby Moskva začala spolupracovat s Pekingem.
Zdroj: TASR/AP/Francois Mori
Kolem kontroverzní političky se to skandály jen hemží
Podpora Vladimira Putina není to jediné, co voliči Le Pen vyčítají. V červnu 2018 stanula před soudem kvůli tomu, že zaměstnávala fiktivní asistentku, za jejíž práci si vyplatila téměř 300 tisíc eur (tedy 7,3 milionu korun), které nakonec musela vrátit. Finanční audit se zabýval i tím, jak je možné, že strana Národní sdružení pořádá velkolepé večírky, na nichž teče šampaňské proudem, když do europarlamentu dluží více než půl milionu eur (zhruba 12 milionů korun). V tomto případě ale obvinění vznesena nebyla.
Dalšímu skandálu Marine Le Pen čelila již v roce 2015, kdy na svém Twitteru uveřejnila tři fotografie, které měly vyobrazovat zvěrstva páchána Islámským státem. Šlo o záběry z vražd tři rukojmí. Obviněna byla z šíření „násilných zpráv, které podněcují terorismus nebo pornografii nebo vážně ohrožují lidskou důstojnost“. Aby se kauza mohla posunout k soudu, byla v březnu roku 2017 Evropským parlamentem zbavena imunity, ale obžaloba neuspěla. Soud loni v květnu případ uzavřel s tím, že záběry sice byly násilné, ale Le Pen jejich zveřejním o šíření nenávisti neusilovala.
Jen pár dní před volbami, konkrétně v neděli 17. dubna, pak na povrch vyplula další kauza. Marine Le Pen měla údajně mezi léty 2004 a 2017, kdy byla europoslankyní, zpronevěřit z fondů Evropské unie přibližně 137 tisíc eur (3,3 milionu korun). Podle OLAF politička fondy využívala k vnitrostátním politickým účelům, na osobní výdaje a jiné služby.
Na to, zda proti Marine Le Pen budou vznesena obvinění, si však ještě budeme muset počkat, stejně jako na výsledek prezidentských voleb. Ty budou zásadní nejen pro Francii, ale také pro osud celé Evropské unie včetně České republiky.
