Slunečné počasí tě volá na výlet!
Deštivé jaro se rychle přehouplo přes 29 stupňů na sluníčku, což znamená jediné: Neseď doma u kompu, ale pojď se s námi provětrat na výlet!
Unavené nohy, vyčištěné hlavy a nádherná příroda. To nás čeká dnes na trase dlouhé lehce přes 10,5 kilometru. A je-li ti nad 18 let, možná i pivo. Je libo Radegast?
Výchozím bodem pro nás bude obec Trojanovice v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Od parkoviště se vydáme po modré turistické značce k Pustevnám. V místě sice funguje lanovka, ale co by to bylo za výlet, kdybychom vylezli z auta, nechali se vyvézt nahoru, pak zase dolů a nasedli zpět do auta? My půjdeme radši hezky po svých, pokud nám to zdraví a další predispozice dovolí.
Sedlo Pustevny se rozprostírá v Moravskoslezských Beskydech v nadmořské výšce 1 018 metrů. Název pochází od poustevníků, kteří se zde usídlili v polovině 18. století. Posledním z nich byl údajně Felix, který na Pustevnách zemřel snad v roce 1784. Obklopen byl čirou krásou, jen co je pravda.
Této neotřelé krásy místní přírody si kromě poustevníků všimli i členové frenštátského spolku Pohorská jednota Radhošť. Usmysleli si, že by rádi zpřístupnili odlehlá místa Beskyd, vyznačili turistické trasy a pomalu začali zřizovat síť horských útulen. Jako první tu vyrostla v roce 1891 Pústevňa, o tři roky později pak vedle ní útulná Šumná.
Turistů na Pustevnách přibývalo a bylo třeba navýšit ubytovací (i pohostinské) kapacity. Spolek proto nechal postavit další dvě srubové útulny – Libušín a Maměnku. Navrhl je slovenský architekt Dušan Jurkovič ve slohu lidové secese s bohatým dekorem, což je pro Valašsko typické. Návštěvníkům, strávníkům i turistům byly zpřístupněny v roce 1899. Jurkovič mimo jiné navrhl i místní sto let starou dřevěnou zvoničku.
Po první světové válce ale turistů ubylo a na další útulny si bylo třeba počkat až do období první republiky. V roce 1926 spatřil světlo světa moderní horský hotel Tanečnica, o šest let později pak hotel Radegast. Po tolika letech byla potřeba rekonstrukce a následně byl areál prohlášen národní kulturní památkou.
Po tolika zmíněných objektech, hotelech a útulnách by se mohlo zdát, že Pustevny jsou turistickým centrem, které přírodu trochu „přiškrtilo“. Pravdou ale je, že díky svému architektonickému slohu útulny působí jako milá lidová stavení, do kterých člověk rád zavítá na česnekovou polévku a borůvkové knedlíky polité máslem. Na stůl si tu ale mnohdy musí vystát frontu. I pokud patříš mezi zaryté odpůrce všech lidských stop v horách, Pustevny by měl každý alespoň jednou za život vidět. Stejně jako třeba rotundu na Řípu.
Stezka Valaška
Lehké „přiškrcení“ přírody přichází až s rokem 2017, kdy byla uvedena do provozu nová horní stanice lanovky. Stavba z kamene, dřeva a skla sice krajinný ráz příliš neruší, lanovka v horách ale vždy znamená turisty v džínách a bílých teniskách, kteří se jedou na místo jen vyfotit. Ale proti gustu. K narušení pak došlo ještě jednou, kdy pod vrcholem vznikla v roce 2019 panoramatická Stezka Valaška.
Stezka je od lanovky vzdálená zhruba 500 metrů a dospělý za vstupenku utratí 260 Kč. Dlouhá je 660 metrů a její nejvyšší patro je 22 metrů nad zemí. Za dobré viditelnosti lze odsud údajně dohlédnout až na Velkou Fatru.
Pro děti a milovníky výšek je to zcela jistě fajn atrakce – doplněno třeba o lanový most nebo automatický fotopoint, pro užití si výletu ale není jeho návštěva nutná. Hezké výhledy nabízí sama příroda po cestě nahoru i dolů. Možná, že k tomu časem dojdeme všichni a podobné stavby si necháme už jen do měst.
Od místa nás pak čeká zhruba 1,2 kilometru k soše Radegasta. Půjdeme po modré turistické značce, na které nejprve míjíme vyhlídkový altán Cyrilka, který byl postaven v roce 1894. Tady si můžeš prohlédnout i malovanou panoramatickou mapu. Přímo nad Radegastem je pak ještě jedno moc hezké vyhlídkové místo, které přímo vybízí k zastavení sebe i času.
Radegast s rohem hojnosti v ruce a býčí přilbou na hlavě
A jsme u Radegasta, pohanského boha slunce, hojnosti a úrody. Lépe řečeno u jeho sochy z dílny akademického sochaře Albína Poláška, který na díle začal pracovat již v roce 1924. Ke slavnostnímu odhalení došlo pak o sedm let později. Váží přeš tři tuny, měří přes tři metry a je vyrobena z vápenické žuly. V pravé ruce drží roh hojnosti, na kterém sedí kachna, na hlavě má býčí hlavu. Zvláštní.
Materiál Radegasta bohužel špatně snášel drsné klimatické podmínky na Radhošti, což nezlepšila ani nákladná rekonstrukce. Současný Radegast je tak pouze replika originálu. 16,5tunová žulového socha i tak ovšem působí majestátně.
Od Radegasta nám zbývá už jen 1,6 kilometru na rozcestí Radhošť – hřeben, kde vyměníme modrou turistickou značku za zelenou. Výlet si ale můžeš ještě o kousek prodloužit ke kapli se sousoším věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
My už se ale vydáme zpět dolů, přece jen na parkoviště jsou to ještě čtyři kilometry. I pokud si výlet neprodloužíš, čeká tě cestou do údolí krásná příroda, hluboké lesy, sem tam možná zajíc. I přes to, že jsou Pustevny oblíbeným a často vyhledávaným turistickým cílem, je to tu krásné a velký počet lidí se tu hezky „rozprostře“.
Tak sem nezapomeň vyrazit!
