Domácí násilí je stále velké a důležité téma. Jak poznám, že čelím domácímu násilí? Nebo jak to poznám u svých blízkých a jak jim můžu pomoct? Na to jsme se zeptali Jasmíny z Moderní sebeobrany.
Podle dat sdílených organizací proFem se v Česku setkala s domácím násilím každá třetí žena a každý devátý muž. Přesto je to neustále tabuizované téma, o kterém se lidé často bojí mluvit, možná právě proto, že nevědí, jak domácí násilí vypadá a jaké mohou být jeho podoby.
81 procent žen v Česku zažilo psychický nátlak. A většina z nich to neřekne ani nejbližším.
Z toho důvodu jsme se rozhodli spojit s Jasmínou z Moderní sebeobrany a vysvětlit ti, co je domácí násilí, jak jej poznáš u sebe nebo u svých blízkých a jak se proti němu bránit.
Jak poznám, že je někdo z mých blízkých v toxickém vztahu nebo zažívá domácí násilí?
„Jednoduše? Nepoznáš to vždycky hned. Ale jsou varovné signály,“ říká Jasmína. Podle ní vypadají následovně:
- Ztrácí kontakt s kamarády a rodinou. Prej „nemá čas“, ale ve skutečnosti ten čas nesmí mít.
- Změna chování. Z veselého kluka*holky je šedá myš. Nebo naopak působí až podezřele šťastně. Je prostě jiný*jiná než dřív.
- Neodpovídá ti hned. Nebo jen když „může“. Často je „unavený*unavená“ nebo „má toho moc“.
- Mění styl oblékání, mluvy nebo zájmů tak, aby „neprovokoval*a“.
- Začíná se omlouvat za partnera*partnerku. Že měl*a těžký den.
Jak mohu pomoci?
Když chceš pomoct někomu, kdo zažívá domácí násilí, je hrozně důležité, jak s ním mluvíš – buď otevřený*otevřená, citlivý*citlivá a dej najevo, že jsi na jeho*její straně.
Neptej se: „Proč s ním jseš?“ Ptej se: „Co pro tebe můžu udělat?“
Co skutečně pomáhá:
- Naslouchat bez nátlaku. I kdyby ti to říkal*a podesáté.
- Nezlehčovat. Neříkej „všichni se občas pohádají“.
- Ujišťovat, že má právo říct ne. Že má právo být v bezpečí.
- Nabídnout konkrétní pomoc: pohlídat děti, doprovodit na policii, zavolat společně na linku.
- Doporučit organizace typu proFem, Rosa, Bílý kruh bezpečí.
Hlavně však: nehrát si na spasitele*spasitelku. Respektuj jejich tempo.
„V Moderní sebeobraně učíme: nejsi zodpovědný*zodpovědná za to, co jim dělá on*ona. Ale můžeš být součástí toho, co je z toho dostane,“ dodává Jasmína.
Jak poznám, že jsem sám*sama v takovém vztahu?
Už to, že si kladeš takovou otázku, může být výstražným trojúhelníkem.
- Bojíš se říct vlastní názor, protože by byla hádka.
- Sex máš, i když nechceš, protože „by se urazil*a“.
- Jsi neustále pod tlakem. Cítíš vinu. Nejsi dost dobrý*dobrá.
- Ztrácíš půdu pod nohama. Nevíš, co je pravda. On říká, že jsi hysterka, ale uvnitř cítíš, že je něco blbě.
Tohle není normální. A rozhodně to není láska. A rozhodně za to nemůžeš ty. Nedávej za vinu sám sobě, jestli ti někdo ubližuje. I když ti to možná tvrdí, není to tvoje vina.
Jak se v tom případě bránit a kde hledat pomoc?
Bránit se podle Jasmíny dá i beze zbraní. Základ je to rozpoznat.
Co dělat pak?
- Mluv o tom. Klidně s kamarádkou, terapeutem, v anonymním chatu pomáhajících organizací. Hlavně nezůstávej sám*sama.
- Plánuj bezpečný odchod. Když to nejde hned, jdi krok po kroku.
- Vyhledej právní a psychologickou pomoc. Kromě výše zmíněných můžeme zmínit například organizaci Persefona.
- A uč se hranice. Sebeobrana začíná v hlavě. Ne až na chodníku.
„Naše kurzy pomáhají nejen proti útočníkovi v parku. Ale hlavně proti manipulaci, vině a podporují sebehodnotu a sebevědomí.“
Jak z toho ven?
- Psychoterapie.
- Lidi, co tě podrží – najdi si spojence. Kámošstvo, kolegyně, terapeutickou péči, lidi z podpůrné skupiny.
- A hlavně čas a bezpečí. Dokážeš to! Není to tvoje vina a nejsi v tom sám*sama.
Pokud se ztotožňuješ s body našeho článku a domníváš se, že ty, nebo někdo z tvých blízkých čelí domácímu násilí, neváhej se obrátit na organizace, které najdeš v tabulce.
Znovu ti opakujeme, není to tvá vina a není to slabost.
Linka bezpečí – 116 111
Linka první psychické pomoci – 116 123
Linka pro rodinu a školu – 116 000
Linka Bílý kruh bezpečí – 116 006
Celý text vznikl ve spolupráci s Moderní sebeobranou a my jim za to děkujeme!
