Kam na výlet: Po raketové základně v Brdech zbyla už jen opuštěná vojenská technika a všudypřítomné ticho

Výchozím bodem pro nás bude osada Na Rovinách, odkud je to k základně zhruba 4 kilometry daleko. Stačí celou dobu následovat červenou turistickou značku. Jít můžeš ale ze všech možných směrů, například z Kytína, Malého Chlumce či Vižiny. Z osady Na Rovinách to ale pravděpodobně bude nejméně do kopce. Hlavně do areálu nevjížděj autem, to je přísně zakázáno. Poměrně pohodlně se do okolí dostaneš i veřejnou dopravou, z Prahy nasedneš na linku S7, vystoupíš v Zadní Třebani a přesedneš na lokálku.

3 metry vysoká betonová zeď 

Celý areál je obehnaný dvojitým plotem nebo 3 metry vysokou betonovou zdí. Nicméně na řadě míst oplocení chybí – nebo spíše bylo odstraněno, a někde jsou dokonce provizorní dřevěné žebříky. Jak již bylo řečeno výše, místo je vyhledávaným turistickým cílem, tudíž dostat se sem opravdu není nikterak složité, zvlášť s ohledem na českou vynalézavost (nebo snad zvědavost?). Některé objekty lze vidět jen „nakouknutím“, opravdu tak není nutné riskovat, že si při přelézání plotu roztrhneš kalhoty. Zvlášť, když nám jde jen o atmosféru kolem místa a areál si můžeš detailně prohlédnout na veřejně dostupných fotografiích. Pokud se sem však vydáš, pamatuj, že tak činíš na vlastní riziko a odpovědnost. Základna je pořád hlídaná, a tak tě odsud mohou autority rychle vypakovat. 

Vojenská základna fungovala mezi lety 1985 až 2001. Výstavba byla velmi náročná kvůli špatným přírodním podmínkám, přístupnosti a také kvůli tomu, že všechno muselo proběhnout za přísného vojenského utajení. Aktuálně je část tvořena soukromou oborou rodiny Colloredo-Mansfeld. Část byla ale také přetvořena na fotovoltaickou elektrárnu, kam se rozhodně bez povolení nevydávej, jelikož ji hlídá statný bernardýn.

Součástí byla i posilovna či kino

Komplex tvořily tři části, zóny A, B a C. V zázemí pro personál byly kromě kasáren a kuchyně dokonce i kino a posilovna. V technické části nechyběly požární a čerpací stanice s pohonnými hmotami. Poslední samostatná část pak zahrnovala budovy, kde byly uskladněny rakety a podzemní prostory s výpočetní technikou. V areálu se vyjímají také tři betonové rampy vysoké 20 metrů, které naváděly raketu na cíl.

Na přelomu let 2001 a 2002 došlo ale k opuštění areálu. Větší část pozemků dostali zpět původní majitelé – šlechtický rod Colloredo-Mansfeldů, který nejprve uvažoval o zboření všech staveb v zóně C, kvůli nedostatku finančních prostředků tu ale raději zřídil oboru. Od té doby areál jen chátrá. Všechno „zajímavé“ vybavení bylo již rozkradeno – mediálně nejznámější byla asi krádež z roku 2010 patnácti šestitunových pancéřových vrat, která pak zlodějíčci prodali do sběrny. Lidé ale brali doslova všechno, co se dalo nějak zpeněžit. Je to velká škoda, nicméně asi nijak překvapivá. I tak toho v areálu zbyla spousta.

Je snadné se nechat unést tíživou atmosférou a všudypřítomným tichem. Pokud je člověk v okolí opuštěného areálu sám, ocitá se skoro až v postapokalyptickém filmu. Jako by nikdo jiný na světě neexistoval. Bývalá raketová základna byla ponechána svému osudu, tiše obrůstá trávou, klaní se jí už jen mladé břízy. Úzkostlivé prostředí občas využívají i filmaři. Natáčely se zde epizody seriálů Kapitán Exner, Rapl či Bez vědomí. Pochází odsud i několik záběrů dokumentárního snímku Zátopek.

Klondajk mají rádi také sprejeři, což je viditelné na četných graffiti. A samozřejmě hráči airsoftu a paintballu, na to je areál jako dělaný.

Pokud hodláš vyrazit do okolí Klondajku, dbej opatrnosti a nedělej žádné hlouposti. Nedělej díry do plotu a neber si s sebou domů žádné „suvenýry“. Je nutné si také uvědomit, že v místě dost pravděpodobně tvůj mobil nechytne signál.

Pokud ti po výletě vyhládne, nejvíce možností nejspíše nalezneš ve městě Mníšek pod Brdy, které je od základy vzdáleno asi jen osm kilometrů. V okolí je ale také řada malých pivovarů, které jistě stojí za návštěvu. Doufáme, že se ti dnešní výlet líbil a přidáš se i příště!