Dorothea Puente si zřídila pečovatelský dům, ve kterém se starala o seniory a zdravotně postižené. Nejméně devět nájemců brutálně zabila a zakopala na zahradě.
V rámci našeho krimi seriálu Ženy, které se dopustily brutálních vražd, ti přinášíme příběh vraždící seniorky Dorothey Puente. Ta během let 1982 až 1988 zavraždila ve svém domě nejméně devět nájemníků, seniorů či tělesně postižených. Záměrně si vybírala osoby, které zůstaly bez rodiny a přátel, takže jí hrůzné činy dlouhou dobu procházely bez povšimnutí. Její krvelačné vraždění odhalila až policie, která od jednoho z nájemníků pečovatelského domu dostala podivný vzkaz…
> Série o Nevyřešených vraždách
> Série, v níž ti představujeme všechny Češky a Čechy odsouzené na doživotí
> Další články z naší krimi sekce
V 16 letech se začala živit prostitucí
Dorothea Puente, rozená Dorothea Helen Gray, se narodila 9. ledna 1929 v Redlands v Kalifornii. Ačkoli vyrůstala s dalšími šesti sourozenci, její rodina rozhodně nebyla stabilní. Když bylo dívce teprve osm let, její otec zemřel na tuberkulózu a její matka, alkoholička, všechny své děti již od útlého věku týrala. Jen rok po otcově smrti měla Dorotheina matka nehodu na motocyklu, která ji stála život, a z dívky se stal sirotek.
Všech sedm dětí, které po zesnulé matce zůstaly, bylo rozděleno do různých měst a k různým rodinám do pěstounské péče. Když bylo Dorothee 16 let, usoudila, že je čas se osamostatnit. Odjela proto do Olympie ve státě Washington, kde se živila jako prostitutka.
Jen o rok později, v roce 1945, se seznámila s Fredem McFaulem, za kterého se také provdala. Jejich manželství však nemělo dlouhé trvání. Po třech letech začaly na povrch vyplouvat problémy, kterým manželé čelili, a nakonec se rozvedli. Dorothea Puente měla s McFaulem několik dětí, ale nevychovávala ani jedno. Některé děti byly poslány k příbuzným, jiné dala k adopci, a ženě tak nic nebránilo v tom, aby se po rozvodu přestěhovala do Kalifornie a začala nový život.
Ani tentokrát se však nedočkala šťastného konce. Dorothea se vrátila k prostituci, k životu plnému zločinu, a poprvé v životě se dostala i do hledáčku policie, když si v San Bernardinu nechala proplatit falešný šek. Kvůli tomu ostatně také skončila na 4 měsíce ve vězení. Když pak byla podmínečně propuštěna, z města utekla a odjela do San Francisca.
V San Franciscu se znovu provdala. V roce 1952 si vzala svého druhého manžela Axela Brena Johanssona, avšak ani tento sňatek neměl dlouhého trvání. Johanssonovi vadilo, že Dorothea často pije, propadá hazardním hrám, a když se pak dozvěděl, že jeho žena dochází do domu plného prostitutek, poslal ji na psychiatrii. V roce 1966 se pak manželé rozvedli.
Puente se nevzdávala a manželství si v následujících letech vyzkoušela ještě dvakrát. V roce 1968 se provdala za Roberta Puenteho, ale o šestnáct měsíců později se pár rozvedl. Další manželství bylo ještě kratší. Sňatek s Pedrem Angelem Montalvou vydržel pouhý týden.
Empatická pečovatelka? Nikoli
Dorothea Puente odjela do Sacramenta, a protože věřila, že by mohla být velmi schopnou pečovatelkou, otevřela si tam svůj první pečovatelský penzion. Když její nemovitost v 70. letech 20. století navštívili sociální pracovníci, nestačili se divit. Penzion byl krásný, Puente měla pověst ženy, která s láskou pečuje o vyléčené alkoholiky, narkomany, duševně nemocné, tělesně postižené i seniory, a její služby začalo vyhledávat čím dál více osob. Pak se ale dala na scestí…
O svůj první pečovatelský penzion přišla poté, co vyplulo na povrch, že důchody svých klientů vybírá na své jméno. Začátkem 80. let proto začala pracovat jako osobní pečovatelka, ale klienty omamovala a kradla jim cennosti. V roce 1982 byla kvůli krádežím odsouzena, a ačkoli u ní státní psychiatr diagnostikoval schizofrenii bez „výčitek svědomí a lítosti“ a doporučil, aby Dorothea byla „pečlivě sledována“, úřady ji jen o tři roky později propustily.
Puente se chopila šance a otevřela si druhý pečovatelský penzion, ve kterém se však velmi rychle vrátila ke svým starým praktikám. Do domu přijímala především lidi z okraje společnosti, osoby, které nemají domov, blízkou rodinu ani přátele. Když pak nájemníci začali mizet, nikdo si toho nevšiml. Ani probační úředníci, kteří se v domě Dorothey zastavili na kontrolu. Brutální vražedkyně jim totiž řekla, že v domově žijí pouze její přátelé, nikoli senioři či tělesně postižení.
Dorotheu prozradil až tajemný vzkaz od jednoho z nájemníků
V dubnu roku 1982 se do pečovatelského domu Dorothey Puente nastěhovala jistá 61letá žena jménem Ruth Monroe. Jen krátce poté ale zemřela na předávkování kodeinem a paracetamolem. Její smrt přijela do domu prověřit policie, které Dorothea vypověděla, že Monroe měla deprese kvůli smrtelné nemoci svého manžela a léky si vzala sama. Úřady byly spokojeny, její smrt uzavřely jako sebevraždu a domov mohl fungovat dál.
O tři roky později, v listopadu 1985, si pak Puente najala řemeslníka Ismaela Floreze, který v jejím domě pracoval na novém dřevěném obložení. Když svoji práci dokončil, Dorothea jej požádala, zda by jí nemohl postavit metr dlouhou dřevěnou krabici, kterou by naplnila knihami a dalšími nepotřebnými věcmi. Oba by ji odvezli do skladu. Ismaelovi na tomto požadavku nepřišlo nic divného a brutální vražedkyni vyhověl. Když pak dvojice společně krabici odvážela do skladu, Puente náhle řemeslníka požádala, aby zastavil u břehu řeky, a náklad do ní vhodila.
Na Nový rok si krabice všiml rybář, kterému přišlo zvláštní, že plovoucí objekt tvarem připomíná rakev. Informoval proto policii, která ihned přijela na místo a uvnitř dřevěné bedny našla rozkládající se tělo staršího muže. Následující tři roky policie pracovala na identifikování těla, až zjistila, že se jedná o jednoho z nájemníků domu Dorothey Puente.
Důkazy o tom, že by se smrtí nájemníka měla něco společného sama pečovatelka, však chyběly. Klec spadla až v roce 1988, když se policie do domu vydala znovu. Tentokrát kvůli smrti Alvara Montoyi. Dvaapadesátiletý muž se potýkal s psychickými problémy, několik let žil na ulici a do pečovatelského domu Puente byl odkázán právě proto, že v něm podobně sociálně slabší lidé vždy našli útočiště.
Montoya byl však hlídán úřady, a když zmizel, poradkyně organizace Volunteers of America Judy Moise pojala podezření, že za jeho zmizení může pečovatelský dům. Puente poradkyni tvrdila, že Montoya odjel na dovolenou, ale Moise jí to nevěřila a zkontaktovala policii.
Když do pečovatelského domu hlídka přijela, s úsměvem ji přivítala seniorka s velkými brýlemi, která zopakovala, že je Montoya na dovolené. Aby byla její verze uvěřitelnější, podpořil ji i další nájemník, John Sharp. Když se pak policie chystala z domu odejít, Sharp jí podstrčil vzkaz: „Nutí mě, abych kvůli ní lhal.“
Policie se proto do domu vrátila a začala jej prohledávat. Nic podezřelého ale nenašla, a tak požádala o povolení překopat dvůr. Dorothea Puente jí souhlas udělila, dokonce jí poskytla náhradní lopatu a pak se zeptala, zda hlídce nebude vadit, když skočí do obchodu pro čerstvou kávu. Policisté souhlasili a začali kopat.
Dorothea Puente mezitím uprchla do Los Angeles, neboť věděla, co se na jejím dvorku skrývá. Jako první policie vykopala 78letou Leonu Carpenter. Pak dalších šest těl.
Puente byla obviněna z devíti vražd
Na útěku byla Dorothea Puente pouze pět dní, než ji v jednom z barů v Los Angeles poznal z televize jeden muž. Do podniku ihned přijela policie a vražedkyni zadržela.
Puente byla letecky převezena zpět do Sacramenta, kde byla obviněna z devíti vražd. Novinářům po cestě tvrdila, že nikoho nezabila a že je „velmi dobrý člověk“. Tak byla ostatně vykreslována také během soudního procesu, ke kterému bylo předvoláno více než 130 svědků. Někteří o Dorothee mluvili jako o milé babičce, avšak jiní ji označovali za manipulativního zločince, který se přiživoval na slabších. Její právníci proto zaujali postoj, že Puente možná byla zlodějka, ale nebyla vražedkyně. K jejich tvrzení nahrávalo i to, že patologové u žádné z mrtvol nedokázali určit příčinu smrti.
Obžaloba ale stále tvrdila, že Puente své nájemníky omámila prášky na spaní, udusila je a pak najala trestance, který oběti pohřbil na dvoře. V těle všech zavražděných byl nalezen flurazepam, tedy lék užívaný proti nespavosti. „Puente je jednou z nejchladnějších a nejvypočítavějších vražedkyň v zemi,“ uvedli prokurátoři.
Jednání trvalo několik dní, až se Dorothea ocitla v patové situaci, a nakonec byla odsouzena za tři vraždy na doživotí. Až do konce svého života však tvrdila, že je nevinná a že se o lidi, které měla na starosti, starala velmi dobře. „Jediná doba, kdy byli senioři v dobrém zdravotním stavu, byla ta, kdy pobývali v mém domově. Každý den jsem je nutila, aby se převlékali, koupali, jedli třikrát denně… Když ke mně přišli, byli tak nemocní, že nikdo neočekával, že budou žít dál,“ tvrdila.
Život Dorothey Puente vyhasl 27. března 2011, když ve věku 82 let zemřela ve vězení přirozenou smrtí. Na její vraždící běsnění však mnozí jen tak nezapomenou.
