Nový film režisérky Olivie Wilde stojí za návštěvu kina, potenciál ale nenaplnil.
Alice (Florence Pugh) žije navenek dokonalým životem... pokud bychom se na to tedy dívali stereotypním pohledem společnosti minulého století.
Alice totiž bydlí spolu se svým mužem Jackem (Harry Styles) v idylickém městečku, které je součástí projektu Vítězství. Jejím úkolem je být podporující manželkou svému milovanému, který každý den chodí do práce. Smějí tam jen muži a nikdo pořádně neví, co přesně tam dělají.
Utopie pro muže, peklo pro ženy
Ženy se na to nikdy nemají ptát. V podstatě se mají postarat o to, aby měli muži plná břicha a spokojený (i sexuální) život. Už od začátku je jasné, kam tímto režisérka Olivia Wilde (Booksmart) míří. Zčásti se jí kritika patriarchální společnosti daří, ale podobně jako u dalších témat v tomto filmu, ani zde nejde dostatečně do hloubky.
Ženy vykresluje podle „ideální“ mužské představy jako stvoření bez ambicí a cílů, kterým stačí málo a rády se podřídí. V rámci filmu odkáže i na zažitý neduh společnosti spočívající v nálepkování žen slovy jako bláznivá (crazy) či hysterická.
Režisérka a scenáristé nevyužili prostor k tomu, aby široké veřejnosti představili tento společenský a kulturní problém, jehož podstatu stále velké množství lidí nechápe a ani nad ním nepřemýšlí. V konečném důsledku je to jen jeden z mnoha aspektů filmu, který není vyloženě špatný, ale můžeme o něm říci, že tvůrci nevyužili jeho potenciálu.
Alice každý den uklízí, vaří a tráví čas s přítelkyněmi, se kterými probírají drby a popíjejí víno. Na 50. léta, ve kterých se děj snímku odehrává, je to navenek „utopie“ pro téměř všechny obyvatele tohoto města. Jak to však už v podobných příbězích bývá, i tady si někdo začne všímat, že společnost stojící za utopií skrývá tajemství. Alice si začne klást stále více otázek, přičemž postupně odhaluje pravdu o celém tomto umělém snu.
Postavy se k velkému odhalení dopracují nezajímavým způsobem
Bohužel pro diváka to nedělá moc zajímavým způsobem. Nejde tak ani o to, že by film byl příliš dlouhý nebo nudný. Problematický je způsob, jakým se Alice postupně dozvídá pravdu. Režisérka Olivia Wilde v druhém aktu filmu nedokázala vytvořit dostatečně velký pocit zvědavosti a napětí, takže když divák sleduje „šokující“ odhalení na konci, může být už pozdě.
Mezitím se ve filmu pokusila odkázat na témata kapitalismu, patriarchální společnosti, mužské nadřazenosti a několika kritik společnosti. Žádné z těchto témat však divákovi neřekne dostatečně mnoho na to, aby ho přinutilo k zamyšlení. Dnes už režisér nikoho neohromí, poukáže-li na to, jak zkažení dokáží být muži a jak zvráceně funguje jejich myšlení. Nestačí to jen říct a ukázat.
Tvůrci by to měli efektivněji využít jako součást komplexní zápletky, respektive rozvinout problematiku do podoby, která je něčím originální. Dramatu Don't Worry Darling však originalita chybí. Film zároveň není tak inteligentní a úderný, jak si o něm tvůrci myslí.
Trpí podobnými neduhy jako poslední dva filmy tvůrce Jordana Peela. U nich (v porovnání s jeho famózním debutem Get Out) selhal ve scénáři, v jeho exekuci a kreativní režii. Olivia Wilde předvedla něco podobného, a tak se zatím nestala špičkovou režisérkou, v což jsme mnozí po zábavném debutu Booksmart doufali. Určitě však zdůraznila, že je nesmírně talentovaná.
Žádná Truman Show, spíše méně výrazné Black Mirror
Zpočátku jde o vynikající retro film, ve kterém z hlediska vizuálu, práce s kamerou a atmosféry fungovalo naprosto vše. Více než Stepfordské paničky či Truman Show v ženském kabátě tak Don't Worry Darling připomíná méně zajímavou epizodu seriálu Black Mirror.
Prostost témat a jejich neoriginální ztvárnění tě ale nedokáží překvapit ani uchvátit. Naštěstí to fantastický výkon Florence Pugh v hlavní roli zčásti maskuje. Florence znovu ukazuje, že patří mezi hollywoodskou špičku a dokáže tě strhnout jak v napínavých, tak v dramatických nebo sexuálních scénách.
Těch je zde požehnaně a ve všech se režisérka věnuje primárně ženské rozkoši, což je příjemná změna. Hollywoodské filmy se v drtivé většině zaměřují na sexuální potěšení mužů a ignorují ženskou vášeň.
Florence Pugh okouzlí, Harry Styles ale úžasný herec není
Bohužel pro film nemá Florence Pugh dostatečně dobrého hereckého partnera. Harry Styles je ve snímku přinejlepším průměrný a je obrovská škoda, že v roli nakonec nezůstal Shia LaBeouf, kterého nahradil právě Styles. Se Shiou v hlavní roli to mohl být podstatně jiný film s nepochybně strhující dynamikou mezi partnery Jackem a Alice.
Harry ve společných scénách s Florence nestíhá, což je o to citelnější, když se k nim přidá i Chris Pine jako Frank, zakladatel utopického projektu Vítězství. Chris Pine a Florence Pugh ukázali během dvou scén lepší chemii a hmatatelnější napětí, než jaké s ní předváděl Harry Styles v rámci celého filmu dohromady. Snažil se i zbytek hereckého obsazení, ale nejde o nic, co by stálo za speciální vyzdvihnutí.
Na rozdíl od amerických kritiků nám tolik nevadil závěrečný dějový zvrat. Nejde o nic nadstandardního, ale jeho podstata a události, které vedly k samotnému filmu, byly dějově výživné. Samotný film je skvěle natočen a v případě, že by měl lepší scénář a kvalitnějšího herce v hlavní roli, se mohl alespoň přiblížit statusu nové klasiky.
Tvůrci nevyužili potenciál, natočili však kvalitní film
I v takové podobě se ale jedná o zábavný a skvěle natočený mysteriózní thriller, na kterém si užiješ zejména jeho vynikající retro vizuál doplněný o famózní soundtrack. Ten vyčnívá obzvláště v napínavých scénách včetně závěrečné honičky, kdy několikanásobně zvýrazňuje skvělou výstavbu scén.
Don't Worry Darling jsme si v kině užili, i když je jasné, že snímek nevyužil svůj potenciál a měl všechny předpoklady k tomu dopadnout lépe. Scénář a vyznění filmu nejsou tak úderné a inteligentní, jak se tváří, a prostřední část filmu se dala natočit zajímavěji. Dějem tě provedou dva vynikající herci a ani okouzlující atmosféře 50. let minulého století se nedá říct ne.
Don't Worry Darling je nepochybně dobrý film, v jehož útrobách se skrývala klasika. Režisérce Olivii Wilde a scenáristům se ji ale nepodařilo najít. I proto jí udělujeme slabších sedm bodů z deseti.
