V pokračování úspěšné franšízy dostaneme více Sherlocka Holmese, ale i Heleny Bonham Carter.
Enola Holmes 2 je sequelem stejnojmenného filmu z roku 2020, ve kterém podala Millie Bobby Brown v hlavní roli (jako sestra Sherlocka Holmese Enola) životní herecký výkon a zcela tě přinutila odosobnit se od její slavné postavy Eleven ve Stranger Things. Druhé a dynamické pokračování mysteriózní Enoly pod taktovkou režiséra Harryho Bradbeera streamuje od 4. listopadu na Netflixu a bude dokonalým plánem na deštivý večer.
Zatímco ve většině případů ztrácejí filmová či seriálová pokračování na kvalitě, Enola Holmes 2 překonala svůj originální díl a stává se úspěšnou franšízou, jejíž pokračování bude chtít divák vidět klidně i každý rok. V porovnání s první částí tentokrát dostáváme i větší dávku Heleny Bonham Carter (v postavě Enoliny matky Eudorie Holmes) a samotného Henryho Cavilla jako Sherlocka Holmese. Nechybí ani vizuálně přitažlivé scény či dialogy, kterým se s chutí zasměješ, a také se dočkáme prvního polibku mezi Enolou a jejím Lordem Tewkesburym (Louis Partridge).

Pokračování úspěšné detektivky začíná tehdy, když si po vyřešení prvního případu otevírá Enola vlastní detektivní kancelář. Velké ambice zhatí zjištění, že pronájem vlastního prostoru není ani zdaleka tak náročný, jako zbavit se stínu slavného bratra, Sherlocka Holmese. Poté, co jí většina zákazníků dá najevo, kde je její místo (i kvůli mladistvému věku) se Enola chystá zavřít svůj první byznys a rozloučit se s velkým snem. Právě v momentě, kdy se zdá vše ztraceno, jí do cesty přichází slibný klient, mladá dívka jménem Bessie (Serranna Su-Ling Bliss), která hledá svou pohřešovanou sestru jménem Sarah Chapman (Hannah Dodd).
Enola se díky Bessie dostává do továrny se zápalkami, kde Sarah pracovala předtím než zmizela, ale i do světa intrikářské londýnské smetánky, která se pohybuje ve vizuálně dokonalých viktoriánských interiérech a barevných hudebních sálech. Když mladá detektivka zjišťuje, že je případ záhadnější, než si sama na začátku myslela, na paty jí začne šlapat největší darebák a zkorumpovaný policista Grail (David Thewlis), kvůli kterému je sama obviněna z vraždy.

Zatímco v prvním díle si byla Enola jistá tím, že je na zdolání světa zcela sama, v této části se ji scénárista Jack Thorne rozhodl emočně potrápit a dát jí a divákovi najevo, že všichni potřebujeme spojence. Enola tak o pomoc se zúčtováním s antagonisty a vyřešením případu poprosí přátele, vlastního bratra Sherlocka Holmese a samozřejmě i dávnou lásku, které se konečně odhodlá vyznat city.

Kromě tématu přátelství je mysteriózní detektivka postavena na síle ženských postav, které se nebojí oponovat pravidlům společnosti a nespravedlnosti. Film je také inspirován skutečnými událostmi z protestní akce žen (Match Girls' Strike z roku 1888), které pracovaly v londýnské továrně se zápalkami Bryant & May a za záhadných okolností měly umírat na tyfus. Sarah Chapman, kterou ve filmu ztvárňuje Hannah Dodd, se odhodlá sesbírat potřebné dokumenty a dokázat, že za úmrtími dívek není zákeřná nemoc, ale nebezpečné pracovní podmínky v továrně. Takto získává spravedlnost pro všechny dívky, které zemřely. Na konci filmu se stává také hlavním spojencem Enoly Holmes.

Inspirativní ženské postavy jsou sympatické jak dětskému, tak dospělému divákovi, který se s nimi umí ztotožnit díky vizuální přitažlivosti kostýmů, make-upu, ale i síle charakterů, která je formována dialogy a akcí.
Za úspěchem filmu kromě skvělé produkce od Legendary Pictures a samotné Millie Bobby Brown stojí také režie a nápaditý střih. Film si pohrává s retrospektivou a do některých scén vkládá místo živé akce a herců i poutavé animace či ilustrace. Zajímavou volbou filmařů je pravidelná komunikace Enoly s divákem díky přímému pohledu do kamery. Hned v úvodní sekvenci se setkáváme s tím, že Enola prchá před policií, ale najednou se zastaví a akci přeruší větou: „Možná bych to měla vysvětlit.“ Rovněž nešetří vtipnými připomínkami, ale ani svými obavami. To vše je oživeno výběrem hudby, která ve velké míře dotváří atmosféru.

Nejsvětlejším bodem filmu je již zmiňovaný herecký výkon samotné Millie Bobby Brown, která se proslavila v úspěšném seriálu Stranger Things. Zdálo se, že herečka se už nikdy nezbaví své nálepky Eleven, a upřímně jsme čekali, že ji bude pronásledovat podobně jako Emmu Watson pronásleduje duch Hermiony. Dovolíme si tvrdit, že Brown se v tomto případě povedl nejlepší herecký výkon její kariéry a díky řeči těla a propracované mimice překonala vlastní hranice ve světě kinematografie. Ve filmu fungovala také dokonalá chemie mezi ní a filmovou matkou Helenou Bonham Carter. S bratrem Sherlockem to bylo naopak o něco chladnější.
Co bychom filmu rozhodně vytkli, je příliš velké množství akce, která je vystupňována s již zmiňovanými animacemi. V některých případech tato kombinace vytváří příliš velkou dramatičnost a napětí, které může zmást zejména mladšího diváka. V Enole je také cítit příliš očividnou dávku feminismu. Do určité míry schvalujeme, že se tvůrci snažili o dosažení rovnosti žen a mužů, ale v některých akčních scénách to považujeme za opravdu přehnané. I v případě fyzického boje s „armádou“ silných a ozbrojených mužů, v Enole totiž vyhrávají ženy. Navzdory místy náročné stylistice nás tento formát zaujal natolik, že už teď se nemůžeme dočkat jeho pokračování. Film vytříbí tvé schopnosti vnímání, pobaví a také vizuálně upoutá i ty nejnáročnější diváky. Enola Holmes v podání Millie Bobbie Brown dokázala, že je tou správnou jiskrou, která detektivce z prostředí Sherlocka Holmese dodává vtip a přitažlivost. Filmu proto dáváme osm bodů z deseti.