Pojďme zakončit rok plný nového, mladého rapu noblesně. Fresh kapelou s netradičním nástrojem a oceňovanými psavci a muzikanty.
V rámci rapové invence jsme si zvykli na ledasco. Divoká elektronika, autotune z jiné planety, tisíc a jedna flow, rap bez rýmu. Objevují se však i jména nové vlny, jejichž projev nemusí nutně zatřást s hudbou v základech. Jejich „zvláštností“ je skutečnost, že jsou to vlastně normální hudebníci nevymykající se standardu s, pravda, trochou exotického koření. Tím může být přístup k tvorbě, neotřelá kompozice či neobvyklý nástroj.
Druhý rok seriálu FRESH RAP jsme chtěli zakončit s patřičnou noblesou, proto jsme se rozhodli po jedné z podzimních návštěv brněnského Music Labu oslovit čtyřčlennou kapelu Bartleby. Hudební těleso – jehož zakladateli jsou spisovatel, básník a mimo jiné bývalý mistr České republiky ve slam poetry Ondřej Hrabal a muzikant, producent a držitel hudební ceny Anděl 2015 s kapelou Ponk Jakub Nožička – je dle našeho názoru širokou veřejností stále neobjeveným klenotem.
Dle hudebních či kulturních ostruh a superlativ, která nejsou v našem seriálu úplně obvyklá, je zřejmé i laikovi, že půjde o dobrou hudbu. Jenže jakou?
Věru zajímavou. Nikoho jistě také nepřekvapí, že vzhledem k tomu, že jsou zvyklí hrát s nástroji, uslyší i instrumenty strunné. Bartleby tasí na českou alternativní rapovou scénu mocnou zbraní s folklorními motivy. Její nedílnou součástí je totiž cimbál.
Baskytara, klávesy, bicí, cimbál a rap. Čtveřici, doplňující cimbalista Michal Procházka a bubeník Matej Štefík, jejíž kořeny jsou více či méně zapuštěny na Moravě, představil v našem seriálu frontman Ondřej Hrabal vystupující pod pseudonymem TCKR. První otázka byla nabíledni: Odkud se pseudonym vzal?
Hudba však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za měsíc přinášíme story tuzemských producentů v rámci seriálu FRESH BEATS.
K tomu jsme nedávno začali vydávat i (ob)týdenní updaty o tom, co se děje nového u českých rapových person na vzestupu. Pokud ještě nesleduješ FRESH RELEASE, klikni sem.
„TCKR je zkratka společnosti Tuckersoft, která v Black Mirror vyrábí některé z těch technologií, co se tam vyskytují. Není to tam nikde moc explicitně prezentované, ale přijde mi to jako hezký příklad toho, že někdo vytváří univerzum, ve kterém myslí i na takové detaily, které třeba uniknou pozornosti většiny diváků,“ vysvětluje Ondřej detailně spojitost se slavným seriálem. Naopak vznik kapely komentuje poměrně jednoduše.
„Kapelu jsem založil já s Jakubem a společně jsme na koleně u Kuby doma vyrobili desku #happiness. Potom se přidali kluci. Nazkoušeli jsme to a zjistili, jak to funguje nejlíp,“ shrnuje umělec.
Na rozdíl od Ondřeje, jenž je dále známý například tvorbou literárního programu na Letní filmové škole v Uherském Hradišti nebo pořádáním ostravského festivalu Inverze, nejsme v literatuře úplně kovaní, nicméně víme alespoň to, že se postava Bartlebyho vyskytovala v knize od autora Bílé velryby Hermana Mellvilla. Je tam mezi ním a jménem kapely nějaká spojitost?
„Jo, Bartleby je jedna z mých nejoblíbenějších krátkých próz,“ odpovídá rapper. „Přijde mi, že se to i tematicky dotýká toho, o čem rapuju. Vlastně bych řekl, že ta Bartlebyho vzdorovitost je dost rapové východisko. Pokud to někdo nečetl, tak moc doporučuju,“ zmiňuje.
Hudebník, básník, slamer, autor dětských knížek...
Cesta členů k hudbě, a zejména k cimbálu, by jistě byla pro čtenáře zajímavá. TCKR však mohl mluvit akorát za sebe. „Na kytaru jsem hrál vždycky a do ZUŠky jsem chodil na klavír,“ začíná. „Asi v patnácti jsem měl první punkovou kapelu a od té doby jsem hrál v různých dalších projektech. Na výšce se mi to zlomilo víc do psaní a hudba šla stranou, hlavně protože jsem se přestěhoval do Olomouce a najednou kolem sebe neměl muzikanty,“ vysvětluje.
Izolovaná práce ale nebyla pro něj. „Chtěl jsem zase mít kapelu a tvořit s dalšími lidmi společnou věc. Tím, že jsem dělal slam a točil se kolem textu, se pak rap vyjevil jako přirozený posun,“ vyvozuje. „Všechno se mi to děje dost organicky. Chápu, že zvenku to může působit jak nějaká roztříštěnost nebo nesoustředěnost, ale pro mě jsou to všechno spojené nádoby a spíš to vnímám jako otevírání ploch širší tvůrčí svobody,“ upřesňuje.
Ondřej má vůbec poměrně nabušenou pětiletku. V roce 2019 vydal sbírku básní Nezkoušej se usmát, v roce 2020 sbírku Racci a letos dětskou knížku Tasemnice hledá byt. To je hodně práce. „Některý věci se mi líp vyjadřují básní a některý rapem. Navíc si myslím, že ty skills nejsou tak nepřenosný. Baví mě to prozkoumávat,“ ví. Takže pokud můžeme o někom hovořit jako o renesančním člověku, bude to nejspíš frontman Bartleby. „Nevím, jestli to tak opravdu je,“ děkuje.
Jeho mysl musí logicky přetékat inspirací. Zajímal nás její původ. „Na první dobrou bych řekl, že k psaní básní se inspiruju čtením básní a k psaní rapových textů poslechem rapu. Jinak mě ale inspiruje všechno, co prožívám a sleduju, nehledě na to, jak banální je tohle výpověď,“ říká. „Co se týče témat, která mě zajímají, tak tam se to potom podle mě o dost víc prolíná. V ideálním případě bych chtěl, aby se to všechno doplňovalo,“ popisuje.
Co ale škatulky? Tím, jak je ponořen do české literatury, by mohl, dle našeho názoru, být v rapu „poznamenán“. Přece jen by se od něj mohlo očekávat, že bude psát hluboké texty se složitými metaforami. „Mě tolik nezajímá, co se očekává, protože si myslím, že ode mě nikdo moc ve skutečnosti neočekává a že je tohle dost iluzorní,“ argumentuje Ondřej.
„Ale rozhodně jsou pro mě svazující mé vlastní ambice a očekávání. Řekl bych, že v rapu postupně píšu čím dál uvolněnější rukou a víc se bavím. Nemám rád rapové texty, které jsou za každou cenu zatížené významem,“ předkládá.
Rap s příměsí folkloru
Ondřej Hrabal, podobně jako Jakub Nožička, mají velmi blízko ke Slovácku na východě Moravy. S ním je úzce spjat folklor, jenž se do jisté míry zrcadlí i v jejich hudbě. „Bartleby jsme dali dohromady s Kubou Nožičkou, který má dost blízko k folkloru, respektive k hledání cest, jak ho aktualizovat,“ potvrzuje frontman.
„Netradiční“ nástroje pro hip hop nejsou v rapové muzice úplně neviděné. Nepočítáme-li spoustu samplů v instrumentálech, i živé kapely tu a tam disponují například příčnou flétnou, či dokonce orchestrem. Zde se však budeme bavit o cimbálu, alfě a omeze folklorních cimbálových muzik, kterých je na Slovácku, Valašsku i jinde na východě či jihovýchodě Moravy stále dost.
Ondřejův vztah k obrovskému strunnému nástroji nicméně není takový, jaký bychom čekali. „Z mého pohledu je cimbál ve většině případů poměrně otravný nástroj a líbí se mi, že jsme dokázali najít způsob, jak s ním pracovat tak, aby to dávalo smysl a přišlo mi to fresh,“ komentuje. „Potom se přidal Matej, což je hodně groovový bubeník a celé to víc sedlo, přičemž je tam mnohem větší tlak. Náš cimbalista Michal má zase úplně jiný background, ale dohromady to podle mě živě funguje dobře,“ nevynechává ani rytmickou část kapely.
Nutno podotknout, že cimbalista Michal Procházka koketuje s různými žánry už několik let. V roce 2017 aranžoval Popfolklortour zpěváka Voxela, o dva roky později spolupracoval s Davidem Kollerem na Acoustic tour a tři roky se věnoval gypsy jazzu v kapele Cimbalband. Vystudovaný bubeník Matej Štefík, spoluzakladatel kapely Carpet Cabinet, nyní hrající v kapele Ritmo Factory, je kromě své lásky k latinskoamerickým rytmům a zejména k sambě známý svým hostováním v cimbálové muzice Harafica. Tato čtveřice se prostě hledala, až se našla, a zakotvila v tom nejméně pravděpodobném žánru.
Kapelní soukolí jim však šlape na výbornou. Ač jsou všichni zkušení ve více hudebních směrech, nikdo nikomu neleze na sílu tzv. do zelí. „První album jsme připravovali tak, že Kuba dělal beaty a já texty. Samozřejmě jsme ty tracky pak nějak dokončovali spolu při nahrávání, ještě v dost punkových podmínkách,“ pokračuje Ondřej. „Až po dokončení desky se k nám přidali Matej s Michalem, kteří to celé posunuli o kus dál, takže to teď live zní dost jinak. Nové věci už skládáme víc společně,“ dodává.
Štěstí a dál
Mluvíme-li o první desce Bartleby, hovoříme o štěstí. Nese název #happiness a je jejich dosud jediným velkým uceleným projektem. Vše začalo tak, že se TCKR setkal s Jakubem Nožičkou v kavárně. „Kuba jamoval s kamarádem. Já jsem se k nim přidal a začal rapovat a byl z toho dost vtipný večer. Ještě před odchodem mi Kuba řekl, že zkusí udělat nějaké beaty a poslat mi je. Vzhledem k tomu, že to byl asi dvacátý člověk, co mi tohle slíbil, jsem tomu nepřikládal váhu,“ krčí rameny.
Jaké překvapení to tedy pro něj bylo poté, když ty beaty opravdu dostal. „Já jsem pak hned odjel na několik měsíců do Anglie, takže jsme si posílali věci na dálku a po mém návratu jsme to nahráli u Kuby doma,“ doplňuje. Z #happiness se nakonec vyklubalo skoro jednatřicet minut muziky v jedenácti stopách plných rapové poezie, sociálních témat, politických názorů, opravdových metafor a hudební alternativy. Tedy alespoň tam jsme je zařadili my.
„Nevím, když je to potřeba někam zařadit, tak mi ta alternative hip hop kategorie přijde dostatečná. Naše debutové album je za mě dost hip hopové,“ přitakává Ondřej. „Je to pořád do velké míry o hledání. A taky bych chtěl dělat odlišné věci. Myslím, že ten rukopis nestojí na subžánrové pozici,“ dodává vzápětí.
Z celého projektu se na světlo světa dostal pouze jediný videoklip na track Infekční režírovaný dvojicí Gabriela Polomíková a Petra Ponczová. Další videoobsah je na jejich YouTube pouze ve formě live sessions ze studia Golden Hive v Praze. K desce, která je dva roky stará, asi nové klipy nepřibudou. Ale co kdyby? „Na to úplně nemám odpověď, je zima. Klipy k trackům z #happiness určitě dělat nebudeme, tak uvidíme, jestli pak k něčemu z nové tvorby,“ rozhodně potvrzuje rapper, který si myslí, že vzhledem k charakteru kapely live sessions prakticky rovnocenně zastoupily klipy.
Další zajímavostí je to, že deska nedisponuje žádným rapovým featem. Jedinou hostovačku poskytla zpěvačka Kleopatra a Tata, vypravěč lidové moudrosti. Záměr to údajně nebyl. „Nějak nad tím takhle asi moc nepřemýšlíme. Není v tom záměr,“ říká TCKR a zároveň odkazuje na track Mythos, který je dle jeho názoru nejvíce reprezentativní. I když ví, že by se na to názory v kapele rozcházely.
.
„Pro mě je to nejosobnější track. Zpracovávám tam témata, která se mě pořád v něčem drží a podle mě budou vždycky. Taky mě to dost baví živě, s kapelou to má výbornou energii,“ zve na koncerty.
Chystáme grunge EP, tvrdí TCKR
Bartleby jsou podle frontmana spokojení s tím, co mají. Nevnímají svou existenci jako nutné šplhání po kariérních žebříčcích. Úspěchem je vytvoření posluchačské komunity. „Máme za sebou několik skvělých koncertů a hodně lidí, jejichž názoru si vážím, to chápe, cení a vidí v tom hodnotu. Úplně osobně potom považuju za velký úspěch vůbec to, že se dali dohromady tak výborní muzikanti, aby se mnou hráli. Mám je rád a je to výborná věc do života,“ libuje si Ondřej.
Kam jeho kapelu zavanou žánrové větry, je otázka nasnadě. Přestože poslouchá rap, v průběhu časů se v něm mísily vlivy tvrdé hudby, grunge, punku i metalcore. Pak to byla zase elektronika a jazz. „Přes výšku už jsem hledal v různých zákoutích, vím, že jsem měl třeba období, kdy jsem zkoumal současnou vážnou hudbu jednotlivých zemí. Internet je v tomhle boží,“ informuje o svých hudebních choutkách. Dnes se třeba nebojí zaplout i do hyperpopu.
Nejbližší projekt, jarní EP, se tak výrazně odkloní od hip hopového žánru. „Mám hotové texty na grunge EP, je to dost hudba, kterou jsem chtěl dělat tak v patnácti. Nějak se mi to teď vrátilo a baví mě to. Poslední měsíce byly pro všechny dost heavy, tak uvidíme, jestli to bude příští rok lepší,“ zmiňuje velkou změnu. Věc se má však tak, že každý z členů je velmi zaneprázdněný jinými projekty.
„V březnu mi vychází sbírka, tak to zas potom pro mě bude spíš o ní. Pokud uděláme tohle EP, které je víc grunge, tak pro mě bude fajn i to, že bych si zas mohl víc zahrát na kytaru,“ vidí v tom pozitiva. Ono se totiž stále jedná spíše o hraní pro dobrý pocit a zážitek. A přestože se ostatní členové hudbou živí, Bartleby nejspíš navždy zůstane příjemným side projektem.
„Zároveň si dovedu představit,“ dodává Ondřej, „že si to ještě své posluchače najde. Jsme si ale vědomi toho, že je to v mnoha ohledech divný, respektive dost mimo samotná standardní kritéria úspěchu v rapu. Mě osobně to baví dělat a baví mě ta parta, neřeším u toho tolik nějaké vnější ambice.“
S Bartleby se bortí tvrzení, že čerstvý vítr v rapu v podobě fresh alternativy neexistuje. A kdyby u tebe náhodou toto tvrzení vzbudilo nějaké vášně, TCKR vzkazuje jen jedno: „V klidu.“
