Přání k narozeninám přichází do kin 19. ledna. Má smysl chodit na další českou komedii do kina?
Je teprve leden a v Česku už přichází oblíbené letní komedie s takovou intenzitou, jako by snad distributoři chtěli upozornit na problém globálního oteplování a klimatické změny. V polovině února nás „Langoš“ a Jana Plodková obšťastní ve filmu Ostrov, aktuálně ale přichází Přání k narozeninám režisérky Marty Ferencové, která stojí mimo jiné za Přáním Ježíškovi či snímkem Všechno, nebo nic.
Tvorba režisérky Ferencové většinou nesklízí příliš pozitivní hodnocení a na portálu ČSFD se některé její počiny dostaly na žebříček těch vůbec nejhorších (konkrétně se jedná o pohádku Řachanda a film Zítra ti řeknu, jak se mám). Dá se tušit, že negativní ohlasy byly důvodem, proč se k filmu nekonala žádná novinářská projekce. O zážitek jsme se ale v redakci prostě nemohli ochudit, a proto jsme vyrazili na předpremiéru v rámci programu „Ladies Movie Night“ v pražském kině Lucerna.
Už podle traileru a plakátu se dá soudit, že půjde o bavendo, které má hlavně zahřát u srdíčka a nabídnout tu a tam lehce ostrou, ale stále neškodnou zábavu.
Kromě zážitku z filmu jsme dostali časopis, slevové poukazy, a kdybychom dorazili o trochu dříve, nejspíš i skleničku prosecca. Nebývale plný sál kina tvořily převážně ženy mezi čtyřiceti a padesáti lety a je pravda, že svou cílovou skupinu film trefil s ohromnou přesností.
Třešničky na dortu
Bylo by zvláštní, kdyby jakákoliv rodina v českých komediích a možná i vážně koncipovaných filmech byla normální. Může být Taková normální, ale obyčejnost od ní nelze čekat snad za žádných okolností. Po milostném n-úhelníku v loňské komedii Střídavka a vztahovém pletenci ve Vánočním příběhu – českém zpracování Lásky nebeské ve stylu „opíšu tvůj úkol, ale nebude to poznat“ – svou prazvláštní rodinu představuje i Marta Ferencová.
A podobně jako u Vánočního příběhu se dočkáváme jedné třešničky na dortu vedle druhé. Film láká na Tomáše Kluse, Matěje Hádka, Simonu Babčákovou, Veroniku Khek Kubařovou, Davida Švehlíka, Igora Orozoviče nebo Jaroslava Plesla. A hlavně, mámo, Jaroslav Dušek a Eva Holubová jsou opět spolu! Oproti Pelíškům navíc v o dost harmoničtějším vztahu.
Maminka (Eva Holubová) slaví pětašedesáté narozeniny ve stejný den, kdy Lukáš (Tomáš Klus) slaví o třicet let méně. Petr (Igor Orozovič), syn Holubové a partner Kluse, se rozhodne, že letos za příbuznými nepřijede a významný den oslaví s přítelem. Protože rodina neví, že je Petr gay, vymluví se na chřipku, ale akční příbuzní se rozhodnou, že maminčiny narozeniny oslaví hezky pospolu, u něj doma. Petr musí zmobilizovat všechny síly, aby o jeho „neobvyklém“ vztahu nikdo nic nezjistil. Pomůže mu v tom Lukášova sestra Veronika (Veronika Khek Kubařová), která si na chvíli zahraje na Petrovu přítelkyni. Alespoň než zjistí, že její přítel Richard (Jaroslav Plesl) ztratil obě její děti.
Bad hair movie
Už podle traileru a plakátu se dá soudit, že půjde o bavendo, které má hlavně zahřát u srdíčka a nabídnout tu a tam lehce ostrou, ale stále neškodnou zábavu. Uvidíme známé tváře, Babčáková setře filmového manžela nejednou hláškou a zasmějeme se, jak jsou ti lidé na plátně pitomí. Na tom ostatně není nic špatného.
Přání k narozeninám je klasická komedie postavená na omylu. Děti si spletou náhodného kolemjdoucího s tatínkem, protože má klobouk, Hádek si poplete čistou vodu se slazenou minerálkou a rodiče volají ztraceným dětem až ve chvíli, kdy už omylem nasedly do vlaku směrem na Mnichov místo do Pardubic. V českých závodech ke komediálnímu dnu už chybí jenom to, aby si jakákoliv z postav spletla umělé sladidlo s projímadlem (na to se ale na scénáři málo podílel Marek Epstein).
Podobně konstruovaný humor vidíme i v opravdu velké části českých televizních komedií a dříve se objevoval ve větší míře i v těch zahraničních. Vzpomenout si můžeme na slavné Blbý a blbější, Milionový závod nebo na vtipy v American Pie. V takových komediích má bad hair day snad každá postava, a byť jsou tyto filmy prvoplánové, pár vtipům se nejspíš zasměješ vždycky.
Jak už to tak ve filmech paní Ferencové bývá, o nelogické momenty není nouze.
Je jasné, že při takové kadenci omylů nemohli tvůrci a tvůrkyně ve všem tom nedorozumění nechat postavy o samotě a museli diváky zmást alespoň výběrem lokací. Švehlík a Kubařová si předávají děti v Pardubicích, aby mohli oba odjet po své ose do Brna, které se v nestřežený moment změní v Prahu. Je to trochu utopický sen, kdy Pražáci a Brňáci zakopají válečnou sekeru a vytvoří jednu velkou soudržnou metropoli.
Hloupější než McCallisterovi
Podobný pocit dostáváme i z celé zápletky. Rodiče ztracených dětí jsou oba evidentně dospělí, chytří a vysokoškolsky vzdělaní lidé. David Švehlík je lékař, Veronika Khek Kubařová chemička a její přítel Richard se, abychom snad nezapomněli, s železnou pravidelností představuje jako inženýr Kvíčala. Během celé pátrací akce, kdy s nabídkou kvalitního vyšetřování přišel i Jaroslav Dušek (!), nikoho ani jednou nenapadne zavolat na pomoc strážníky, dokonce ani poté, co se s jednou hlídkou na vlastní oči setkají.
Jasně, tato konkrétní dvojice policistů jsou možná idioti ze seriálu Fízlárna, ale minimálně postava Duška si i přes veškerou svou senilitu policejní praxí prošla. Mimochodem, na pátrací akci ve stylu Homolkových se podílelo celkem deset lidí. O policii se nezmínil ani jeden, pravděpodobně aby mohlo přijít víc rozbitých telefonů, víc nepochopení a více rozkošných odpuštění na samotném konci. Klidně mě vyveď z omylu a přihlas se, pokud bys upřednostnil*a výpravu přes celou republiku a hledání dětí na vlastní pěst předtím, než bys zburcoval*a všechny policejní vrtulníky.
Jak už to tak ve filmech paní Ferencové bývá, o nelogické momenty není nouze. Hned na začátku filmu Holubová položí Orozovičovi telefon a rodině oznámí, že je nemocný, aniž by to vůbec stihl sdělit. A ne, není to milosrdná lež Holubové směrem k rodině, protože po jejím příjezdu Orozovič opravdu předstírá nemoc.
Celá komedie nedorozumění je ale navzdory naprosto zbytečným logickým přešlapům minimálně do druhé třetiny poměrně svižná, vtipy se (vyjma Duškova odpovídání slovem „hovno“ na polovinu otázek) neopakují a film naprosto otevřeně přiznává, že nemá jinou ambici než pobavit.
Naopak velmi osvěžující je skutečnost, že se gay postavy nestávají pro svou identitu terčem vtipů.
Svědčí o tom třeba i fakt, že se Přání k narozeninám nepokouší o extra jasnou dějovou linku a je spíš jakousi mozaikovitou road komedií plnou absurdit. I kvůli tomu jakékoliv vybočení z tohoto formátu nepříjemně nabourává tok filmu. Pleslova honička s revizorem po schodech napovídá, kdo vystřídá Phoenixe v roli Jokera, a v poslední třetině čekáme, kdy se na plátně objeví Tom Hanks, aby začal pátrat po Leonardu DiCapriovi z Wishe.
Pokus o příběhovost a ucelení groteskních situací po druhé polovině filmu tok událostí nepříjemně prodlužuje, a pokud by se rodičům podařilo najít děti o dvacet minut dříve, mohlo by být Přání k narozeninám o poznání lepší. Ostatně ani crazy komedie z počátku tisíciletí, kterými se snímek očividně inspiruje, se o poselství na konci ani ucelení příběhu příliš nesnaží. Ale chápeme, že v české letní komedii nemůže chybět vodáctví a David Švehlík si prostě potřebuje zlepšit skóre poté, co se v Krakonošovi dostal do friendzone.
Co veškeré milé náladě v Přání k narozeninám dále škodí, jsou některé neskutečně zlé a protivné postavy. Jaroslava Plesla bychom nejraději zahrabali na pískovišti, Igoru Orozoviči dali pár facek, aby se probral, a Matěje Hádka zavřeli na záchytku. Jak postupuje děj, neutrální či hodné charaktery se kvůli udržení vtipnosti mění v opravdu nesnesitelné zlé sociopaty, kteří přestávají myslet na to, že jde o život dětí, a hádají se kvůli svým vlastním sobeckým cílům.
Otevři mámu, víno dej do mikrovlnky a zavolej popcorn
I díky vysoké kadenci někdy vtipnějších, jindy méně vtipných hlášek (například „intelektuální“ vtip, v němž chemické prvky tvoří slovo NaSrAt, maloval již v osmé třídě na lavici jeden z mých spolužáků a rozhodně nešlo o budoucího doktora přírodních věd), které ale nesklouzávají do pokleslosti Kameňáku, dostáváme od Ferencové poměrně bezpečnou a pohodlnou komedii omylů, na kterou jsme v kontextu žánru v Česku zvyklí.
Simoně Babčákové sedí role vyhořelé matky, Matěj Hádek ve své mírně křečovité a roztěkané poloze funguje více méně dobře, Klus je Klus a Kubařová hraje v podstatě stejnou postavu, jako v drtivé většině svých ostatních filmů. Když odhlédneme od podivných lokací, kamera neruší. Střih jako takový také ne. Nelogičnost nejde na vrub tomu, kolik toho skončilo „na podlaze střižny“, ale dramaturgii. Nezbytné komediální ukulele také nedrnká celou dobu a snad jen ti ruchaři si občas trošku ulítli.
Pokud patříš do generace Z, s velkým filmovým zážitkem nepočítej, ale na příjemný večer s mámou, skleničkou vína a pytlíkem chipsů se film může hodit.
Naopak velmi osvěžující je skutečnost, že se gay postavy nestávají pro svou identitu terčem vtipů. Homofobní vtip ve filmu nepadne (až na jedno hanlivé slovo, které nám má připomenout, kdo je tu buran) a ani Petr nebo Lukáš nejsou napsaní jako stereotypní gay postavy, což by pro příště mohlo inspirovat naši veřejnoprávní televizi. Minimálně za toto si tvůrčí tým zaslouží pochvalu.
Stejně tak se Přání k narozeninám do jisté míry obejde bez klasického narativu české komedie, že hlavním životním cílem ženy je „najít si / vzít si / napravit chlapa“. A v neposlední řadě se režisérce záhadným způsobem podařilo Jaroslava Duška přimět k tomu, aby si vzal boty. Když by nic jiného, klobouk musíme smeknout už kvůli tomu.
Od Přání k narozeninám dostaneš nejspíš vše, co od něj očekáváš, a možná i mírně nadprůměrnou českou komedii, což víc než o kvalitě samotného filmu vypovídá spíš o hrůzné situaci na tuzemské scéně. Vzhledem k dosavadní tvorbě režisérky Ferencové se dá usuzovat, že od zoufalého okusování kino sedaček nás nejspíše zachránil zásah „nováckého“ Voya a jeho snaha udržet si určitý standard.
Jestli přemýšlíš, zda se vypravit do kina, doporučujeme ti ušetřit si pár stovek a počkat, až se na film podíváš právě na Voyo (s velkou pravděpodobností to bude brzy). Pokud patříš do generace Z, s velkým filmovým zážitkem nepočítej, ale na příjemný večer s mámou, skleničkou vína a pytlíkem chipsů se film může hodit. Rodiče možná pobaví, ty se u něj pravděpodobně neucringuješ k smrti a brzy na něj v míru zapomenete.
Režie: Marta Ferencová
Scénář: Adam Dvořák, Marta Ferencová
Hrají: Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Veronika Khek Kubařová, Tomáš Klus, Igor Orozovič, Jaroslav Plesl, Matěj Hádek, Simona Babčáková
