Videohry milujeme, ale některé věci v nich nás dokáží pořádně naštvat.
Nemusíš být recenzent ani herní kritik, který hraje 100 her ročně, abys dokázal zhodnotit některé herní aspekty. Ať už jsou to technické nedostatky, špatně navržený design některých levelů, či příliš velké skoky v náročnosti.
Žádná hra není dokonalá a i ty, kterým jsme v recenzím dali 10/10, mají chybičky na kráse. My hry milujeme a hrajeme je téměř každý den. Za ta léta jsme se tedy již utvrdili v tom, co v nich nesnášíme nejvíce.
1. Difficulty spikes – když z ničeho nic naroste náročnost
Pokud jsi hrál například Yakuza: Like a Dragon, budeš vědět, o čem je řeč. V jistém bodě hry tvůrci pořádně zvýšili náročnost a i zkušení hráči se museli uchýlit ke grindování, tedy stereotypnímu opakování týchž činností, aby získali body zkušeností a mohli svoji postavu vylepšit.
Vysoká náročnost ve hrách je v pořádku, jako například ve hrách od studia From Software (Dark Souls, Elden Ring), ale nečekané skoky v obtížnosti, na které hráč nemá jak odpovídat, jsou neskutečně otravné. V Yakuze 7 bylo alespoň řešením grindovat, ale v některých hrách obrazně narazíš do zdi, kterou nemáš jak překonat, pokud v dané hře neexceluješ.
2. Hra se automaticky neukládá
Znáš to: začneš novou hru a opravdu tě baví. Po několika hodinách a náročném souboji s bossem ji vypneš, a když se k ní druhý den vrátíš, zjistíš, že musíš začít znovu. Bože, proč? Neexistuje žádný dobrý důvod k tomu, aby se hra neukládala průběžně sama. Má to jednoduchou implementaci a tvůrci tak alespoň nenaštvou velké množství hráčů.
V takových chvílích máme chuť vejít do studia vývojářů asi takovým stylem:
3. Nafouklé open worldy à la Assassin's Creed
Sérii Assassins Creed milovala široká herní obec, a i když jde o kvalitně zpracované hry, po AC: Origins jsou některé jejich mechaniky otravné. Mají gigantické mapy, které jsou přeplněné nezajímavými úkoly (pohled na mapu se 300 ikonkami je deprimující a působí spíše odstrašujícím způsobem) a takzvanými fetch questy (jdi tam, pozabíjej nepřátele a dones mi odtud daný předmět).
Tvůrci vytvoří hru na 100 hodin, ale nedokáží pro ni vytvořit i emotivní a dobře napsaný příběh, a jelikož takto jdou od jedné hry k druhé, většinou jsou v nich i generické postavy.
Když toto uvidíme ve hře, rovnou ji odinstalujeme
4. Klišovité příběhy
Spadají sem i Assassin's Creed hry, ale v posledních letech se s tím trápí tvůrci několika AAA her. Při hraní těchto titulů máš chuť přeskočit cutscény, protože jsou nezajímavé a nedokáží tě upoutat ani jejich postavy.
Pokud chceš kvalitní příběh, musíš čekat na tituly od ověřených vývojářů (Obsidian Entertainment, Naughty Dog, Sony Santa Monica), ale často je lepším řešením zahrát si indie hry. Tvůrci nezávislých titulů mohou více riskovat s příběhem a hratelností, jelikož jim na krk nedýchají investoři a ředitelé velkých společností. Jistě, neužiješ si příběhy v tak krásné 3D grafice, ale někdy to vůbec nevadí a emocionálně tě zasáhnou.
Co se dozvíš po odemčení?
- Kdy máme chuť hodit ovladač po člověku, který vymyslel některé věci ve hrách.
- Jaké další nepochopitelné věci se nacházejí ve hrách i v roce 2023, ačkoli patří do minulého století.
- Co nesnášíme na zvukových nahrávkách ve hrách.
- Co na hrách od From Software z duše nenávidí miliony hráčů.
