Kampaně na reaktivní zabíjení upírů obecných měly v Jižní Americe zpomalit šíření vztekliny. Studie ukázala, že takový způsob vybíjení zvířat naopak nákazu šíří.
Po několik desetiletí probíhala v Latinské Americe kampaň za vybíjení upírů obecných. Ti většinou vysají jen malé množství krve hospodářským zvířatům, která ale po kousnutí infikovaným jedincem umírají. Negativně to tedy dopadá nejen na zdraví těchto zvířat, ale i na životní úroveň jejich chovatelů. Ani lidé navíc pozdní stadium vztekliny často nepřežijí.
Věřilo se, že reaktivní vybíjení pomůže šíření vztekliny snížit. Studie zveřejněná v časopise Science Advances ale ukázala, že to naopak může k šíření nákazy přispět. Spoluautor studie Daniel Streiker to v rozhovoru pro časopis Nature přirovnal k hašení uhlíků při lesním požáru, kdy hasiči přehlédnou, že jiskra během jejich snažení zapálila oheň na jiném místě. Upíři přenášející vzteklinu si totiž hledají jiná místa, kde začnou hnízdit.
Hledání alternativních řešení
Vědecký tým zkoumal populaci upírů obecných v určitých oblastech a následně sekvenci genomů virů vztekliny odebraných z hospodářských zvířat před, během a po dvouletém programu ve třech oblastech Peru. Ukázalo se, že pokud byli upíři otráveni dříve, než se na místě objevila vzteklina, pomohlo to její šíření zpomalit. Reaktivní vybíjení naproti tomu mělo jen velmi malý účinek, a v některých případech dokonce šíření vztekliny eskalovalo.
Podle Streikera je nyní potřeba zaměřit se na vylepšení nástrojů prevence. Těmi může být účinnější vakcinace zvířat, mapování porodnosti upírů a v některých případech i preventivní vybíjení. Potřeba jsou především nástroje, které pomohou lépe předpovědět výskyt nemoci.
„To, co zjistili, je velmi důležité, protože to zpochybňuje předpoklad, že vybíjení je správná cesta. Nám ostatním to pomůže v argumentaci při hledání alternativních řešení,“ okomentovala výsledky Elsa Cárdenas-Canales, veterinární výzkumnice z University of Wisconsin-Madison, která se výzkumu nezúčastnila.
