Hudebníci, co dělají divadlo. Divadelníci, co dělají hudbu. Experimentální rapové duo P/\ST se škatulkami nesvazuje. Nebojí se gospelu, popu ani country. Jejich tvorba by se výstižně dala popsat jedním slovem – fúze.
Dan Kranich stojí za štiplavými údernými texty, Ivo Sedláček zase za silnými beaty a hudbou. Dohromady se dala tahle dvojka na DAMU, oba dva mají totiž herecké vzdělání, tvoří spolu už od roku 2016. Na scénu pak prorazili o tři roky později, kdy vydali svou debutovou desku Expedice do vnitrobloku.
Od té doby se P/\ST stala výrazným českým představitelem experimentálního rapu. Jejich tvorba je nasáklá špínou a divokostí. Vyznačuje se hrou s jednotlivými žánry i naléhavými texty. Živáky pak srší takovou energií, že máš pocit, že nabijí nejen celé publikum, ale i mobil, co máš zrovna v kapse.
V květnu tahle kapela vydala album ELEKTRA. Songy z desky vznikly původně pro inscenaci Smutek sluší Elektře režiséra Michala Dočekala. ELEKTRA si příběh z divadelní hry propůjčuje a funguje tak jako určitá kompaktní experimentální rozhlasová hra. Jednotlivé písně jsou proloženy mluvenými tracky, které posouvají příběh. P/\ST tak velice umně opět propojila dva světy, kterými oba umělci žijí – divadlo a hudbu.
Pokud se chystáš na letní festival F2 Live Open Air, který se koná 14. srpna na Štvanici, určitě sis všimnul*a, že P/\ST je jedním z headlinerů line-upu. Co tohle duo na festival připravuje? A jaké je zákulisí jejich poslední desky i celé jejich tvorby? Na to jsme P/\STi ptali v našem rozhovoru.
V hudebních magazínech vás popisují jako hudebníky, co dělají i divadlo. V divadelních kruzích zase jako divadelníky, co dělají i hudbu. Kým tedy jste?
Dan: Já myslím, že se to tak přelívalo. Nejdřív jsme byli divadelníci, co dělali hudbu. A to jsme asi pořád trochu víc. Ale možná už se to pomalu překlápí k tomu, že jsme hudebníci, co dělají divadlo. Procentuálně je to ale asi pořád víc na té divadelní straně.
Ivo: I proto, že mám vystudovanou hereckou školu, jsem spíš herec, co dělá hudbu. Ale je těžké rozlišovat, kde je ta hranice.
A kde by byla ta hranice pro vás?
Ivo: To nevím. Ale čistě z faktických důvodů – nemám hudební školy, ale herecké, takže jsem asi spíš herec.
Dan: Já si myslím, že my taky děláme dost pro to, aby ta hranice byla propustná nebo tekutá. Pokud tam ta hranice je, snažíme se ji bourat. Děláme divadelní alba a snažíme se tyhle dva světy propojovat. Jasně, vždycky to budou dvě věci – koncert a představení. Ale nás to baví fúzovat.
Tematicky je vaše tvorba poměrně různorodá. Kdybyste měli obecně vyzdvihnout vaše ústřední téma, jaké by to bylo?
Dan: Fůůů, to je těžká otázka. Ivoši, napadá tě něco?
Ivo: Nevím…jedno téma?
Dan: Asi nitro (smích).
Ivo: Možná jsou ty témata to téma. Ústřední téma je téma. Já to asi nedokážu takhle říct.
Dan: Já taky ne vlastně. Jedno hlavní téma asi nemáme. Kdybych to chtěl hodně zobecnit a zastřešit, tak si myslím, že zase skončíme u toho divadla. Já se snažím, aby každý ten track měl nějaké jiné téma. Probíral nějakou jinou problematiku nebo příběh. Takže ti asi neodpovíme.
Ivo: To je podobné jako s tím jedním žánrem. Nemáme jeden jasně daný, ale snažíme se to barvit.
Takže myslíte, že ta tematická a žánrová propustnost je něco, co dělá vaši hudbu vaší hudbou?
Dan: Určitě. To nás baví a vědomě se to snažíme rozvíjet. Řekneme si něco jako: „Hej, nedělali jsme ještě dub, pojďme to udělat.“
Vaše debutové album vzniklo ve skladu rekvizit na DAMU. Jak se od té doby proměnilo prostředí, ve kterém nyní nahráváte? Zachovali jste si něco z kouzla „punkových“ podmínek?
Ivo: No, trochu jsme to upgradovali.
Dan: Teď většinou nahráváme ve studiu Mr.Wombat, což je takový příjemný studijko.
Ivo: Máme tam zázemí, můžeme si i půjčovat techniku.
Dan: Posunulo se to. Už to není sklep. Při nahrávání prvního alba jsme měli takovou kukaň ze starých matrací z minulých představení. Celý jsme to zavřeli nějakou dekou a fakt to bylo vlastně odporný. Podle mě v tom museli být i roztoči. Ale hrozně nás bavilo, že to byl totální punk. To trashový a punkový srdíčko se snažíme zachovávat. A to nejen ve studiu, ale i v show. Divokost a špína jsou pro nás důležité. I když si špínu asi už držíme jen na nohou (smích).
A v čem konkrétně spočívá ta špína i v novém studiu?
Ivo: Hodně postprodukčně.
Dan: A ve výrazu a srdíčku. Musíš ji mít zažranou za nehtama a v patách. Což my máme.
Oba dva jste herci. Máte pocit, že na stagi také ztvárňujete nějakou roli, nebo vidíme opravdového Dana Kranicha a Ivo Sedláčka?
Dan: U mě vidíte hyperbolizovaného Dana Kranicha.
Ivo: Hodně mi to připomíná období, kdy jsem dělal moderní tanec. Pro mě je to hodně pohybové. Neřekl bych, že je to úplně role, ale je to nějaký posunutý stav mysli.
Dan: Jsme to my v principu, ale furt stojíme před lidma a nějak s tím nakládáme a někam to posouváme. Pro mě byl jeden z největších stagových vzorů Ráďa Škarohlíd z Hentai Corporation. Zásadní pro mě byl i koncert kapely HoRRor. To jsou takoví dva magoři, co dělají horrorcore a viděl jsem je na Pohodě. A to se v tobě nějak stmelí, nabaluje se to na tebe jako na sněhovou kouli, a pak si z toho něco ořežeš a nějak s tím naložíš. Zároveň my za sebou máme přibližně přes 250 koncertů, takže se to vyvíjí. Někdy dostaneš trošku přes držku, protože máš pocit, že jsi působil jako úplný ko*ot a že jsi to trochu přehnal. Pak to zase musíš vyrovnat. A pořád hledáš.
Ivo, ty jsi kdysi přiznal, že neposloucháš rap a nerapuješ, je to pořád pravda?
Ivo: Pracuju na tom. Určitě jsem na tom jinak než před těmi pár lety. Ale když se někde rozehrává diskuze na téma české rapové scény, tak nemám co říct. Furt mám co dohánět. Oboje se učím.
Dan: Ale už se mnou dokonce začal chodit i dopředu na party, které dvojíme spolu.
Ivo: To jsem hodně přebil bubáka v sobě.
Dan: Jo jo, trvalo ti to, ale i mě jsi překvapil.
V čem byl ten bubák? Jsi zvyklý na stagi vystupovat, tak co tě drželo od rapování?
Ivo: Já prostě nevím, co s tělem, když rapuju. Nemám takové ty rapperské manýry. Za kytaru se schovám, ale s mikrákem jsem najednou takový nahatý. Teď si k tomu nacházím cestu.
Dan: Já taky pořádně nevím, co mám dělat, kámo. Já kdybych měl zpívat nějaký delší složitý part, tak jsem z toho taky v prdeli. Už se dlouho rozhoupáváme k tomu, že budeme na konci setu zpívat Tak mě miluj z ELEKTRY a furt jsme nebyli schopný to nazkoušet. Já jsem z toho pořád pos*anej, a to to zpívám s autotunem. Jak nemám vybudovanou tu sebedůvěru ve zpěvu a je to něco jiného než štěkání rapu, taky se bojím.
Ivo: On je ještě rozdíl být zvyklý vystupovat v nějaké roli a sám za sebe.
Jsou nějaké pohyby, které by rapper měl dělat?
Ivo: Jsou. Ale Dan to asi taky nemá. Že by se chytal za koule nebo tak.
Dan: Jo, dělám to. Ale vůbec nad tím nepřemýšlím. Prostě to najednou dělám a říkám si: „ty vole, já už jsem si potřetí sáhnul na koule.“ (smích)
Ivo, když ne v rapu, kde tedy bereš tu svou hudební inspiraci?
Ivo: Inspirují mě metalové kapely, co vždycky nějakým způsobem rapovaly.
Jak se stavíte ke spolupráci s jinými rappery? S kým byste si feat nahrát chtěli a s kým naopak určitě ne?
Dan: Jsou, ale většinou ty, se kterými chceme dělat, o to moc nemají zájem (smích). Spolupráci jsme určitě otevření. Teď budeme třeba dělat feat s No Face No Case, což ale vlastně není rapová banda. Nás baví ty žánry přesahovat. Dělat i se zpěváky, rappery nebo metalovými kapelami. Ono ti to otevře nové brány, posune tě to a něco se naučíš.
V singlu i videoklipu Smečka mimo jiné kritizujete toxickou maskulinitu. Proč je podle vás v české společnosti tohle téma důležité?
Dan: Když mně bylo šestnáct nebo osmnáct, bylo normální, že jsme všichni byli mladí, otevření, liberální levičáci. A toxická maskulinita byla out a mimo. Přijde mi, že teď je nový kult být zase velkej macho, investovat, mít prachy, káru a buchtu, která tě bude poslouchat. Ale to za mě není cool a měl jsem potřebu se k tomu vyjádřit. Zároveň v rapu je i ta toxická maskulinita přítomná. Někdy je víc schovaná, někdy míň. Pro nás bylo důležité se k tomu z pohledu alternativního rappera postavit a vyjádřit svoje stanovisko.
Chcete se tím songem teda vymezit i proti rapové maskulinitě?
Dan: Myslím, že jo. I vůči tomu.
Ivo: Nepohybuji se v kruzích, kde bych tuhle toxicitu pociťoval naživo, ale s tím vymezením souhlasím. Dan mi pouštěl Ektora nebo Barracudu, a to bylo teda hustý. Myslím, že ten náš song na to hezky reaguje.
A jaký máte pocit z toho, že jste v rámci rapu jako žánru vlastně zařazováni do stejné škatulky jako tihle tvůrci?
Dan: Já myslím, že nejsme. Nebo takhle – rapuju a čerpáme z rapových vlivů, ale už jsme si dávno uvědomili, že nejsme rapová crew, ale alternativní kapela, která rapuje. Někdo nás asi může vnímat jako součást scény, ale pokud poslouchá moje texty, musí tušit, co si myslím.
Co nás na současné společnosti nejvíce štve?
Dan: Toho je hodně. Taky to najdeš v mých textech. Politika, maskulinita, prostě ko*oti.
Ivo: Zlí a hloupí lidé.
Dan: Z toho většinou pramení moje temnější texty. Snažím se v nich zpracovat věci, který mě se*ou. Dřív jsem byl radikálnější a víc jsem šel do protestu. Objevuje se to třeba v Kavkazu nebo Tísni. Mám pocit, že jsem teď prošel i nějakým útlumem, ale vzhledem k tomu, co všechno se teď děje, se ve mně hromadí spoustu témat, která určitě chci zpracovat. Bude to ale asi na dýl, protože teď pracujeme na odlehčenějším albu. Chceme vyvážit přehršel artu, který byl na ELEKTŘE a vrátit se trochu k rapu. Plánujeme toho hodně, brzy uslyšíte, co všechno mě na světě sere.
Říkáš, že procházíš útlumem, co za tím stojí?
Dan: Asi jsem se v tom breku vyčerpal. Taky stárnu. Někdy je toho moc, zavalí mě to a já si říkám, co s tím jako udělám. Už mě nebaví křičet do světa a přicházet o hlasivky, protože mám pocit, že se stejně nic neděje. Možná bych to nazval stagnace? Ale ty špatný časy jsou dobrý v tom, že většinou vzniká dobrý umění. Třeba se mi podaří to přetavit v nějaký dobrý track.
Jaké ohlasy má vaše poslední deska ELEKTRA?
Ivo: Jsou překvapivě dobré. Dan měl teda hned po vydání propad. Začal o něm celém pochybovat…
Dan: Jo, v ten samý den, co jsme to vydali. Říkal jsem si: „Zase divadlo, to nebude nikoho zajímat.“ Ale vlastně si to posluchače našlo a má to ohlasy, které jsme čekali. Není to dlouhohrající album, jako byla Expedice nebo Tinnitus, udělali jsme si zase nějaký konceptíček a to prostě nebude poslouchat tolik lidí jako ty bangery. I když si myslím, že tam songy, které fungují i bez toho kontextu, jsou. Dostali se k nám pozitivní ohlasy. To tak bývá. Většinou ti nikdo osobně nenakydá hnůj na hlavu. Z doslechu jsem se dozvěděl, že se to někomu nelíbilo, ale tak to je vždycky. Pokaždé se najde někdo, komu se to nebude líbit. Nám se to líbí, máme to rádi, a to je důležitý.
Důležitým motivem alba je válka. Nakolik se do jeho tvorby otiskla současná situace?
Dan: Hodně. Pracovali jsme na tom těsně po invazi, takže ty pocity v nás byly hodně zvířené. Režisér Michal Dočekal přišel s tématem, kde je válka výrazným motivem, a my jsme tu současnou situaci chtěli do songů propsat. Až mě překvapuje, jak je to i po těch letech čím dál tím aktuálnější.
ELEKTRA původně vznikla jako soundtrack k inscenaci Smutek sluší Elektře. Základní linka i nálada každého songu tedy byla scénářem pevně určena. Vnímali jste to jako svazující a složitější prvek tvorby nebo vás takový „odrazový můstek“ v něčem osvobodil?
Ivo: Já jsem většinou rád, když mám nějakou inspiraci, jak hudební, tak tematickou. Mě vyhovuje, když dostanu zadání, které mám naplnit. Baví mě splňovat mise. Dostanu téma, období a představu, jak by to mělo působit. Naplňuje mě to pak dávat dohromady a hledat cestu, jak z toho ten track udělat.
Dan: Souhlasím. Zvlášť u takových těžkých témat jako je válka. Já jsem se k tomu chtěl nějak vyjádřit, protože ty emoce byly obrovský. Ale co budeš křičet? Válka je špatná a Putin je zmrd? Tím, že uděláš divadlo, máš možnost něco říct skrz metafory a obrazy. Poskytne ti to platformu k tomu se vyjádřit, aniž by to bylo trapný nebo to vyznělo do prázdna. Zároveň ti ta hra dá nějaké mantinely a nasměruje tě. Když děláš vlastní album, můžeš napsat cokoliv.
Máš nekonečno možností a přemýšlíš, čeho se chytit. Jakmile tě někdo pošle jedním směrem, je to příjemný. Je to zase něco jiného.
Ve dvou nahrávkách alba ELEKTRA se objevuje věta „Tak mě miluj jako strom.“ Proč zrovna strom?
Dan: To původně vychází z básně. Kromě té hry pracoval režisér Michal Dočekal i s básněmi amerického básníka Kennetha Patchena. Byl to jeden z pramenů, který do té inscenace vkládal. Jednou z nich byla právě báseň Tak mě miluj. Já z ní použil právě tenhle kus, z něhož se pak stal refrén pro celou inscenaci.
A co ty teda konkrétně vidíš za tím stromem, když jsi použil zrovna tento úryvek?
Dan: Ve stromě je láska, život, jaro, rozkvět, něco živého, co bují a natahuje svoje ruce ke slunci. Je to opozitum temnoty. Něco, po čem všechny postavy té hry i alba touží, ale z nějakého důvodu to nemohou mít.
Ve své tvorbě si hodně hrajete s různými žánry. Na posledním albu ELEKTRA máte například výrazné gospelové prvky, což je hudba, která asi na první dobrou nepůsobí jako slučitelná s rapem. Je nějaký žánr, z něhož byste si nemohli nebo nechtěli nic propůjčit?
Ivo: Podle mě takový žánr neexistuje.
Dan: Taky myslím, že ne. Přemýšlíme i o dechovkovém coveru našeho tracku Bejk dej. Někdy musíme udělat i country. Bavilo by mě nahrát i popovej track. Mám sen, že udělám R&B album. Nebráníme se vůbec ničemu. Jsme taková skládka stylů a vybíráme si, co nás baví.
Jak daleko podle vás experiment s rapem může zajít? Má nějaké hranice?
Dan: Ty už dávno padly. V dnešní době, kdy se fúzuje všechno se vším, je to úplně jedno.
Ivo: Záleží jen na tom, jakou máš představivost.
V létě vás můžeme vidět na festivalu F2 Live Open Air. Co od Vašeho setu můžeme čekat? Uslyšíme i něco z ELEKTRY?
Dan: Přivezeme tam set, který teď vozíme v létě. Budou tam tři nebo čtyři tracky z ELEKTRY, klasickej nášup z Tinnitu, tři poslední stojící bangery z Expedice do vnitrobloku a jeden z Herkula. Je to průřez tím, co máme rádi a funguje na koncertech. Nedaří se nám akorát zakomponovat Smečku. Tu teď live nehrajeme. Nevím, jestli se ještě vrátí a někdy ji zandáme.
Ivo: S ní je problém, že najednou trochu zastaví show.
Dan: Jak je v ní velkej storytelling, je hodně strukturovaná a Róza, která ji s námi zpívá, je nahraná, tak jsme pro Smečku v playlistu pořád nenašly dobrý místo. Možná bych mohl napsat Róze, jestli 14. 8. nemůže, a třeba bychom to mohli prubnout.
Prostor tenisového kurtu je pro festival poměrně nezvyklý. Budete mu nějak přizpůsobovat například dramaturgii vašeho vystoupení?
Dan: Já se na ten prostor strašně těším. Užiju si to. Budeme mít zase velkou stage. Přizpůsobovat to ale nebudeme. Možná by to chtělo nějaký ohně? Otázka je, jestli by nám to na antuce dovolili (smích). Mohl bych si sehnal takový ten stroj, co střílí tenisové míčky a mohl bych střílet do lidí (smích).
Hudební recenze vás často připodobňují k WWW. Jak vnímáte, že budete v rámci večera teď stát na jedné stagi?
Dan: Je to radost. Nebude to poprvé, ale vždycky nás to těší. Já jsem se nikdy netajil s tím, že WWW pro mě byl velký posluchačský zlom. Hodně mě ovlivnili a na naší první desce to bylo i dost slyšet.
Ivo: Je to velká pocta.
V dřívějším rozhovoru jste slibovali v roce 2026 novou desku, která bude usilovat o bangerovitost – co to pro vás znamená?
Dan: Znamená to, že všechno bude úplně jinak (smích). Teď pracujeme na desce, která bude víc odlehčenější a rapovější. Primárním úkolem alba bude nebrat se vážně a udělat si ze sebe prdel. Uvidíme, jestli se nám to podaří. Ale bangerovitost tam bude, to slibujeme (ukazuje na prstech skautský symbol slibu).
Jsi skaut?
Dan: Jo, býval jsem asi tři roky. Mám i skautský slib. Dostal jsem se k tomu ve dvanácti, a pak jsem v patnácti začal chlastat, takže jsem přestal chodit. Ale jednou skaut, vždycky skaut. Buď připraven.
V čem podle vás spočívá největší past hudební branže?
Ivo: Asi lakomost. Když tě moc spolkne ten business.
Dan: Ego, drogy a chlast.
Ivo: To je největší inspirace, kamaráde (smích). Bez toho by neexistovaly ty největší bangery.
Dan: To jo, ale já budu teďka rok sober, držte mi palce. Už mám za sebou devět dnů.
