„Je fakt, že když tam jsi, máš pocit, že jsi v Řecku. Není to žádná napodobenina,“ říká mi známá z Liberce, když se zmiňuji, že jdu dělat rozhovor do řecké taverny Masa Buka.
Tu v Liberci před téměř deseti lety otevřel osmačtyřicetiletý Řek Nikolaos Pappas společně se svou o pár let starší partnerkou Alenou Šídovou. Myslím, že je lehce po jedné odpolední. S Nikolaosem a Alenou sedíme u modrého ručně natíraného stolu.
Z reproduktorů hraje řecká hudba (dvouapůlhodinový playlist, který prý za téměř deset let fungování restaurace nestihli obměnit). Rozhlížím se. Pro to, co vidím, mě nenapadá výstižnější popis než to, co v sobě pojme slovo „řeckost“. Ta se propisuje do barev (dominuje bílá a modrá), fotografií na zdech (později se dozvídám, že to jsou snímky, které Alena a Nikolaos pořídili na cestách) i různých ozdob s řeckými motivy. („Těch tady máme strašně moc, každý rok přivezeme z Řecka novou. Masa Buka je jako dítě, z cest jí pokaždé musíme dovézt dárek,“ směje se Alena.)
„Tak co jste dneska jedl?“ obracím se na opáleného rodilého Řeka. „Zatím ještě nic,“ odpovídá klidně. Nemá hlad? „Nemám čas,“ směje se. Alena, zjevně detailně znající jeho každodenní fungování, dodává, že Nikolaos přes den v práci příliš nejí i z dalšího důvodu – když se nají příliš, nechce se mu pracovat. „To je řecký styl života. Po jídle máme dvě hodiny pauzu,“ směje se Nikolaos. To přece nejde, pracovat po jídle.
Vše čerstvé
O otevření vlastního podniku Nikolaos sníval už od mala. Gastro je pro něj přirozené prostředí: vyrůstal v přímořském letovisku Parga, kde měl jeho otec malou tavernu na pláži. Oba jeho rodiče hodně – a dobře – vařili.
V restauraci navíc už od osmi let pomáhal. Vlastně ne, nepomáhal, pracoval, opravuje mě. Osm hodin denně zastával to, co bylo potřeba. Vybaví si z tohoto období nějakou konkrétní vzpomínku? „Naprosto přesně,“ odpovídá okamžitě. Vzhledem k jeho dětskému vzrůstu i možnostem bylo prý k práci občas třeba přistupovat kreativně. Ke grilu mu tak například jeho otec postavil prázdnou bednu od Coca Coly, na kterou si malý Nikolaos vylezl, aby dosáhl na grilovací desku. „Každých pět minut tatínek přišel a řekl mi: ‚Otoč.‘“ Jak na toto období vzpomíná? Prý je za tu zkušenost rád. Práce v restauraci ho bavila. A evidentně baví doteď.
Jeho otec mu navíc předal několik rad, které Nikolaosi nakonec přišly v budoucích pracovních dobrodružstvích vhod.
Co se naučíte po odemknutí?
- Jaké rady dostal Nikolaos od otce?
- Co řecká taverna v Liberci podává?
- Bez jakých surovin se Nikolaos ani den neobejde?
