Měsíc jsme skladovali burgery ze známých fastfoodů, abychom zjistili, jestli se objeví plíseň. Takhle nás překvapil Big Mac

Během experimentu jsme s burgery nijak nemanipulovali. Čas od času jsme jen otevřeli skříňku a vizuálně je zkontrolovali. Burgery jsme samozřejmě neochutnávali –⁠ ani předtím a rozhodně ani potom (kdyby tě to náhodou napadlo…).

Po týdnu a půl vypadaly oba produkty úplně stejně. Houska byla už trochu vysušená a „svraštělá“, ale maso nezměnilo barvu ani strukturu a zeleninová obloha zůstala na svém místě.

Časem se ale něco začalo měnit a nevšimli jsme si toho zrakem, ale čichem. Po třech týdnech se při otevření skříňky vyvalil tak štiplavý, paralyzující smrad, že jsme se začali obávat blížícího se „velkého finále“. Neumíme si ani představit, jak mohli burger vystavovat (téměř) nezakrytý po celé zemi. Jelikož jsme však oba burgery skladovali v jedné skříňce, smrad mohl ve skutečnosti pocházet jen z jednoho z nich –⁠ už bohužel nezjistíme, ze kterého.

Žádná plíseň?

Po měsíci přišel čas na finální inspekci. Připravili jsme se na ni důkladně –⁠ respirátor, rouška a gumové rukavice (alespoň něco nás ten covid naučil). Vybalení burgerů proběhlo v uzavřené místnosti za účasti asistujících dobrovolníků –⁠ asi není třeba zmiňovat, že šlo o ty „nejsilnější kusy“ v našem kolektivu.

Už tak dost hnilobný zápach získal za týden „nádech“ kyselosti a po otevření plastového sáčku nám okamžitě stoupl tlak i adrenalin. V duchu hesla „hlavně rychle“ jsme začali zkoumat stupeň hniloby našich oblíbených zakázaných slastí.

Whooper vypadal opravdu děsivě. Pokud by potřebovali zombie jíst, určitě by si vybrali něco takového. Mrtvá zelenina se doslova „slisovala“ do rozmočené housky a grilované hovězí maso chytilo zárodky bílé plísně.

Nejděsivější byl zvláštní žlutý útvar připomínající houbu, který se zformoval na boční straně Whooperu. Předpokládáme, že si ho v teplíčku skříňky „vypěstovaly“ mikroorganismy z majonézy.

Big Mac také vypadal jako z postapokalyptického filmu. Houska tak zplesnivěla, ztmavla a rozmočila se, že bys ani neřekl, že to byl kdysi burger. To bylo částečně způsobeno neopatrnou manipulací při vyndávání. Zelenina prakticky zmizela.

Co nás ale překvapilo nejvíc, bylo to, že masová placka a sýr zůstaly téměř nedotčené. Nenašli jsme na nich prakticky žádné stopy po plísních či „mimozemských organismech“.

McDonald's protestuje

Co z toho vyplývá? Výsledek experimentu samozřejmě automaticky neznamená, že Whooper je „zdravější“ a má méně konzervantů než Big Mac. Společnost McDonald's prohlašuje, že za poslední roky udělala několik změn směrem ke kvalitnějším a zodpovědnějším surovinám. Avšak vzhledem k tomu, že náš experiment dopadl v zásadě stejně jako ten z roku 2009, se můžeme minimálně zamyslet nad tím, co vlastně jíme.

Islanďan Smárason a my nejsme ani zdaleka jediní, kteří se odhodlali k podobným „zkouškám kvality“. Společnost McDonald's proto v roce 2020 ve stanovisku ostře vystoupila proti „mýtům“, které tvrdí, že se její produkty nerozkládají díky vysokému množství konzervantů.

„Pokud by byly skladovány ve správném prostředí, rozložily by se jako většina jiných potravin. Bez dostatečné vlhkosti –⁠ ať už v potravinách samotných, nebo v prostředí –⁠ se bakterie a plísně nemusí množit, a proto je rozklad nepravděpodobný. Pokud se hamburgery nerozložily, pravděpodobně byly vysušené,“ prohlásila na své stránce společnost McDonald's.

„Realita je taková, že naše hamburgery jsou vyrobeny pouze ze 100procentního hovězího masa kontrolovaného USDA. V našem mase nejsou žádné konzervační látky ani plniva a jediné, co se do nich přidává, je sůl a grilovací pepř,“ dodala společnost.

To, jestli bylo v sáčku málo vlhkosti, nevíme. Zajímavé by bylo zjistit i to, jak by vlastně dopadl drahý burger z restaurace. Možná to vyzkoušej i ty a dej nám potom vědět –⁠ jen nepoužívej svou oblíbenou skříňku.