První vítězství počítače nad mistrem světa bylo v historii šachu a počítačů přelomovou událostí.
V roce 1996 dokázal tehdy úřadující šachový mistr světa Garry Kasparov zvítězit nad počítačem s poměrně jasným přehledem, o rok později bylo vše jinak. Historický okamžik zažil svět šachu 11. května 1997. Nejlepší šachista světa tehdy poprvé podlehl počítači.
Lepší šachista pro hru s umělou inteligencí tehdy neexistoval
Garry Kasparov, zázračné šachové dítě z Ázerbájdžánu, byl zdatným šachistou už od svého dětství. V roce 1984, kdy mu bylo pouhých jednadvacet let, se utkal o titul světového šampiona s Anatolijem Karpovem z Ruska. Zkušený Karpov tehdy šachovému světu vládl nepřetržitě od poloviny sedmdesátých let. Zatímco jejich první zápas skončil nerozhodně, o rok později Kasparov souboj vyhrál a stal se nejmladším mistrem světa v historii. Titul se mu podařilo obhájit ještě mnohokrát.
Počítače hrající šachy existovaly už od padesátých let dvacátého století, ale proti zkušeným hráčům z masa a kostí zpočátku zaznamenávaly jen malé úspěchy. Změna nastala v roce 1985. Tehdy doktorand Feng-hsing Hsu z Carnegie Mellon University v Pensylvánii vyvinul šachový počítač jménem Chiptest. Ten navrhl tak, aby hrál šachy na vyšší úrovni než jeho předchůdci.
Hsu společně se svými spolužáky odešli po studiích pracovat do technologické společnosti IBM, kde se stali součástí týmu vedeného vývojářem C. J. Tanem. Společně měli za úkol vytvořit počítač schopný soupeřit s nejlepšími šachisty světa. Jejich výsledný počítač dostal název Deep Blue. Byl vysoký asi dva metry, vážil sedm set kilogramů a byl schopný vyhodnotit až 200 milionů šachových postavení za sekundu.
Když v roce 1996 vstupoval Kasparov do zápasu proti počítači Deep Blue, pro zkoušku mezi člověkem a strojem zřejmě neexistoval lepší hráč. Šachista měl na kontě dvanáct světových titulů v řadě a skóre 2800 bodů FIDE (Mezinárodní federace šachistů). V únoru 1996 se tak šachový svět soustředil na dění v Kongresovém centru ve Filadelfii. Právě tam se mělo rozhodnout o tom, zda dokáže umělá inteligence sesadit z trůnu jednu z nejlepších lidských strategických myslí na světě.
První porážku hvězdný šachista zvrátil
Měření sil člověka a superpočítače začalo 10. února 1996. Vše probíhalo následovně: Kasparov seděl v sále před šachovnicí a operátor zadával jeho tahy do počítače. Ty se poté odeslaly prostřednictvím telefonní linky do Yorktown Heights ve státě New York, kde Deep Blue počítal. Poté, co se stroj rozhodl o svých krocích na šachovnici, byly jeho tahy odeslány zpět do Filadelfie a operátor je provedl i na šachovnici před Kasparovem.
Hrálo se celkem šest partií a šachovou historii přepsala hned ta úvodní. Bylo to 10. února 1996 a šlo o první partii v historii, kterou nad člověkem vyhrál stroj. V této hře se Kasparov rozhodl pro své oblíbené zahájení, takzvanou sicilskou obranu. Deep Blue si k údivu všech postupně vypracoval výhodu a Kasparovovi nepomohly nezvyklé tahy ani závěrečný útok.
Počítač si totiž dlouho dopředu správně vyhodnotil, že útok nepředstavuje žádnou hrozbu. Zatímco mnoho lidských soupeřů by agresivní tah Kasparova donutil k chybě, počítač Deep Blue se nenechal rozhodit. Naopak, ve 37. tahu sám napadl Kasparovovu královnu a šachový velmistr byl v úzkých. Nad dalším tahem přemýšlel několik desítek minut, nakonec se rozhodl partii vzdát.
Ve třech z pěti zbývajících partií Kasparov zvítězil, ve dvou případech nastala remíza, za kterou se pro každého počítal jeden bod. Celý zápas tak šachista ovládl v poměru 4:2. Přestože lidská mysl uhájila svou nadvládu, první partie vyhraná strojem se stala skutečným historickým milníkem. K tomu, aby počítač pokořil Kasparova úplně, stačil pouhý rok.
11. května 1997: Den, kdy velmistr prohrál celý zápas
Odveta mezi Garrym Kasparovem a Deep Blue začala 3. května 1997 v New Yorku. Firma IBM více než roční přestávku mezi zápasy využila na další zlepšení počítače, zvětšila například jeho výkon. Deep Blue měl navíc k dispozici i všechny předchozí partie slavného šachisty. Naopak Kasparov herní styl počítače neznal.
Do karet hrála Deep Blue také Kasparovova změna herního stylu. Zatímco v předchozích výměnách proti počítači se šachista vyznačoval spíše nepředvídatelnou hrou a náhlými změnami strategie uprostřed partií, nově se rozhodl agresivnější styl opustit a spíše vyčkávat. I to bylo pro Deep Blue výhodné.
Průběh odvetného zápasu byl úplně jiný než v roce 1996. První partii s přehledem vyhrál Kasparov. V druhé ale utrpěl drtivou porážku. Na virtuálního soupeře nastražil léčku a byl přesvědčen, že ji nedokáže vyřešit. To se ale zmýlil. Deep Blue situaci vyhodnotil přesně a vyhrál. Hráč poté dokonce obvinil pracovníky IBM z toho, že podvádí a v průběhu partií do počítačového programu zasahují. Přišlo mu, že Deep Blue hraje příliš kreativně a sám by takových tahů nebyl schopen. Firma ale veškerá nařčení odmítla.
Prohraná druhá partie se na šachistově výkonu podepsala. Ani jednu z následujících tří partií nedokázal navzdory lepší pozici dotáhnout do vítězného konce. Deep Blue si naopak se všemi svízelnými situacemi dokázal poradit, a Kasparov se tak musel spokojit s remízami. Úplný zlom pak nastal v závěrečné šesté partii.
Kasparov během ní velmi zariskoval. Předpokládal totiž, že Deep Blue nebude ochotný obětovat figuru v rámci lepšího postavení, to se ale mýlil. Deep Blue dostal šachového velmistra do úzkých a ten po pouhé hodině a devatenácti tazích výměnu vzdal. Počítač tak celý zápas vyhrál v poměru 3,5:2,5. Teze, že ani supervýkonný počítač nedokáže porazit lidskou mysl, se rozplynula.
Šachová komunita byla z Kasparovovy prohry šokována. Podle některých šachistů byl sice v šesté partii v defenzivě, rozhodně se ale nejednalo o bezvýchodnou situaci. „Všichni byli překvapeni, že se vzdal, protože to nevypadalo na zcela prohranou partii. Všichni už jsme tu pozici někdy hráli, je velmi známá,“ nechal se slyšet velmistr John Fedorowicz. Kasparov své rozhodnutí později vysvětlil tím, že ztratil bojovného ducha.
Následně znovu nařknul IBM z podvodu. Firma to opět vyvrátila, nicméně její další kroky působily minimálně podezřele. Šachistovi totiž odmítla poskytnout výpisy dřívějších zápasů počítače, celý stroj navíc po zápase rozložila na součástky. Že tak zvýšila podezření na lidský zásah do zápasu, ale IBM příliš nevadilo. Její obchodní zisky a akcie po vítězství Deep Blue nad člověkem výrazně stouply.
Budoucnost je v kombinaci lidských a počítačových dovedností
Když Deep Blue v druhé polovině devadesátých let poprvé porazil jednoho z nejlepších šachistů všech dob, začala se psát nová éra šachu. Pro mnohé velmistry ztratila hra kvůli stále většímu vlivu umělé inteligence určitou část své krásy. Podobného názoru je i dnes už bývalý šachista Vladimir Kramnik z Ruska, který na šachovém trůnu vystřídal právě Kasparova. I on považuje šachy v současnosti za méně kreativní hru než kdysi, částečně z toho viní právě počítače.
Moderní šachové počítačové programy jsou dnes na takové úrovni, že lidským hráčům nepustí jedinou partii. Konkurovat umělé inteligenci v tomto směru nedokáží ani ti nejlepší současní šachisté včetně mistrů světa.
Rozvoj umělé inteligence ovlivnil celkový způsob hry a podobu šachů i v jiném smyslu. Většina velmistrů (ale nejen oni) využívá počítačové programy k analýze svých partií i partií konkurentů. Rozebírání základních teorií zahájení her je díky umělé inteligenci důslednější. Hráči na vysoké úrovni často provádějí první tahy na základě dříve analyzovaných partií nebo doporučení počítačových programů. Někteří tak tvrdí, že šachové programy mají na hru negativní vliv, protože jsou více o teorii než o skutečné praxi a hře.
Podle jiných ale vliv umělé inteligence vedl k výraznému zlepšení soutěží a možností hráčů, kteří navzdory umělé inteligenci mají stále prostor pro své chyby. Řadí se mezi ně i Garry Kasparov, podle kterého je cesta v kombinaci lidské dovednosti a dovednosti umělé inteligence. „Stroje nám mohou pomoci zničit naše slabiny. Jako lidé nemáme tak pevnou ruku. Můžeme ztratit ostražitost nebo se nechat rozptýlit něčím nepodstatným. Ale máme intuici a určité věci dokážeme vycítit. Pomocí strojů si pak můžeme ověřit, zda je to správně, nebo ne. Proto spojení dovednosti člověka a stroje může být velmi silnou kombinací.“
