Svítí slunce. Uvnitř kampusu univerzity Pompeu Fabra ve španělské Barceloně je po obědě poměrně rušno. Studentky a studenti si povídají na lavičkách, vystavují své tváře slunečním paprskům, nebo se před nimi naopak schovávají ve stínu.
Dva dny předtím jsem se v tapas baru bavila s kamarádkou, původem ze Španělska, o takzvaném menstruačním volnu. Španělské ženy mají totiž od března v případě bolestivé menstruace právo na tři až pět dní placeného menstruačního volna měsíčně. Španělsko je tak první evropskou zemí, která tuto možnost legislativně umožnila.
Podle španělské ministryně pro rovnost, Irene Montero, nejsou ženy bez těchto práv plnohodnotnými občankami.
Z debaty, která probíhala v České republice, jsem získala pocit, že se jedná o poměrně radikální krok. Když jsem se ale kamarádky, říkejme jí v tomto textu třeba Valentina, ptala, zda se o zákonu bavila se svými známými, říkala, že ne. A vůbec – z toho, jakým způsobem se o tématu vyjadřovala a kolik informací mi o něm byla schopná sdělit, se mi nezdálo, že by se jednalo o příliš rezonující téma.
Chci se na to proto zeptat více lidí. Jak se k zákonu staví, zda ho budou využívat. Španělsky nemluvím, a jelikož tuším, že ne všude po Barceloně mi bude stačit angličtina, začínám se svým průzkumem kolem místní univerzity. Když si všímám asertivně vypadající postarší ženy se zrzavými vlasy, která vychází z univerzitní budovy, spěchám, abych ji stihla.
Luz: Proč bych se měla muset obhajovat
Luz je naštvaná. Když se o zákoně doslechla poprvé, cítila lítost. „Věřím, že je ostuda, že musíme bojovat za něco, k čemu by mělo být přistupováno jako ke kterékoli jiné nevolnosti, která člověku zamezuje normálně pracovat. Jako třeba ke chřipce,“ vysvětluje mi padesátiletá univerzitní profesorka. Luz nechápe, proč se musí mluvit o menstruačním volnu, když existuje nemocenská, kterou může doktor předepsat. Luz mi své stanovisko přibližuje následovně. Když je člověk nemocný nebo se cítí v takovém diskomfortu, který mu znemožňuje adekvátně pracovat, jde k doktorovi, jenž mu předepíše pár dní volna. „Tak to je, když mám třeba kašel, takže nechápu, proč by to stejně nemělo být v jakémkoli jiném případě, kdy člověku není dobře. Mluvit o menstruačním volnu, jako by to bylo něco jiného než jakýkoli jiný druh nemocenské, je podle mě ostuda,“ říká.
Podle ní je problém v tom, že lékaři a lékařky k tomuto druhu „tělesné nepohody“ nepřistupují stejně a rovnocenně jako k těm ostatním. I v této sféře veřejnosti by tak podle ní měla existovat osvěta, aby se zrovnoprávnil pohled na různé – někdy tedy genderované – druhy nevolnosti.
Španělsko je ovšem první evropskou zemí, která menstruujícím lidem tuto možnost nabídla. Necítila tedy alespoň trochu radosti?
„Ne. Byla jsem smutná, že o tom vůbec musíme takhle uvažovat, přemýšlet. Když je mi nedobře, jdu k doktorovi, který by měl předepsat to, co v daný moment potřebuji – bez ohledu na to, jestli je to menstruace nebo chřipka. Proč bych se měla muset obhajovat. To je to, co tím myslím. Proč by se tyto dva zdravotní stavy měly lišit. Jsem z toho naštvaná spíše než cokoli jiného,“ říká důrazně.
Sama prý nemá problematické menstruace, takže se jí nikdy nestalo, že by si kvůli ní potřebovala vzít volno, ale pokud během nich někdo trpí a nemůže pracovat, měl by zkrátka mít tu možnost. Stejně jako kvůli nachlazení či kašli. „Nemluvíme o chřipkovém volnu. Proč musíme mluvit o menstruačním volnu. Jsem kvůli tomu naštvaná,“ opakuje.
Když se ptám, zda bych si ji mohla vyfotografovat, souhlasí. Poznamenává ovšem, že by se mi lidi v tomto tématu spíše otevřeli, kdyby v textu mohli být anonymní.
Laura: Nechci, aby to znevýhodnilo ženy na pracovním trhu
Zastavuji mladou tmavovlasou slečnu. Devatenáctiletá Laura Maneja se domnívá, že je menstruační volno dobrý nápad – byť si není jistá, v jaké přesné podobě zákon prošel. „Možná bude těžké kontrolovat, zda se jedná o skutečnou bolest, nebo ne. Proto se bojím, že by kvůli tomu firmy mohly najímat spíše muže. Na to by se vláda měla soustředit, nechci, aby tahle možnost ženy na pracovním trhu znevýhodnila. Podobně je to totiž s mateřstvím, na pohovorech se žen ptají, zda chtějí mít děti, a když řeknou, že ano, vezmou raději někoho jiného,“ uvádí mě do svého myšlení studentka politologie.
Pokud by někdy měla „opravdu bolestivou menstruaci“, volno by si prý klidně vzala, ale teď její menstruace probíhají „v pohodě“. Má ovšem prý kamarádky, který „opravdové bolesti“ mají, během menstruace omdlévají a nemohou v ten moment v podstatě nic dělat – a právě pro ně je prý dobré, že možnost volna mají, případně že mají větší důvod volno ospravedlnit.
Den předtím jsem se bavila se slečnou z Barcelony a o zákoně přílišné povědomí neměla. Ptám se proto Laury, zda tohle téma bylo předmětem debaty mezi ní a jejími blízkými. Prý ne. Proč se o tom ve společnosti nemluví? Laura krčí rameny na znamení nejistoty a říká, že možná proto, že se děje „mnoho jiných důležitých věcí“. V kontextu feminismu a lidských práv je teď prý hlavním tématem současná změna zákona týkajícího se trans lidí a možnosti jejich jednodušší tranzice. Toto téma prý mohlo menstruační volno jaksi přehlušit.
„Jaký je tedy stav feminismu ve Španělsku?“
Prý v poslední době posilují pravicové strany. Feministické proudy ovšem v zemi jsou, jen si není jistá, zda jsou dostatečně slyšet ve veřejném prostoru – a případně zda jsou přijímané v pozitivním světle. „Většina žen je ale podle mě za možnost zůstat kvůli menstruaci doma ráda, bez ohledu na jejich ideologii,“ doplňuje.
S Laurou se loučím a posouvám se na druhou stranu kampusu. Po chvíli zpozoruji slečnu s oholenými vlasy. Z dálky se na ni usmívám, a když je v dostatečné blízkosti, kladu dotaz. Je prý ale z Ameriky a v Barceloně je pouze na magisterském studiu, pak se plánuje vrátit domů. Když odchází, ještě na mě křičí: „Je to ale skvělý. V Americe bychom to měli mít taky!“
Maria: Menstruace je prostě věc, se kterou musíme žít
Jinak k problematice přistupuje jednadvacetiletá Maria Domenech. Sice „rozumí, že to ženy chtějí“, ale není to podle ní potřebné: „Je to prostě věc, se kterou musíme žít. Já teda osobně nikdy neměla příliš bolestivé menstruace, ale pokud si ženy budou každý měsíc brát pár dní volna kvůli menstruaci, mohlo by nás to znevýhodnit. Už tak je znevýhodňující muset si brát mateřskou,“ říká studentka žurnalistiky.
Ale co ženy, které mají bolestivé menstruace? Pro ně, připouští Maria, je pozitivní, že tu možnost mají.
„Takže si myslíte, že je to dobrý krok, ale bojíte se, že to bude krok zpátky, co se týče rovnosti?“
Co se dočteš po odemknutí?
- Jestli zákonem dané menstruační volno Španělky vnímají jako prohloubení nerovnosti.
- Rozhovor se španělskou akademičkou o kontextu zmíněného zákona.
- Odpověď majitele firmy, zda ho zákon ovlivní v tom, koho zaměstná.
