Metoda ideomotorické terapie může mít zázračné účinky, její princip je přitom dokonale prostý – návrat ke kořenům.
Když mi přišla nabídka vyzkoušet si metodu ideomotorického tréninku, navíc přímo s jejím tvůrcem, neváhala jsem ani chvíli. A to přesto, že jsem si ani neuměla představit, co přesně se pod pojmem skrývá, a pročítání teorie mi moc nepomohlo. Říkala jsem si, že jediná možnost, jak tuhle metodu dobře poznat, je seznámit se s ní na vlastní kůži.
Osobní trenér a club manager fitcentra Gymstory v pražském obchodním centru Šestka
Václav Rázl je tvůrcem metody ideomotorické terapie (IMC). Jde o cvičení, při kterém se inspirujeme vlastním tělem a respektujeme jeho reakci. Jde vlastně o opak toho, co se nám snaží vnuknout mnoho fitness influencerů a influencerek. Neumíš si představit, jak takové cvičení pomocí ideomotorické terapie vlastně probíhá a v čem jsou jeho benefity? Vysvětlí ti to přímo Václav Rázl, se kterým jsem si metodu dokonce mohla vyzkoušet osobně.
Cvičím správně. Akorát že vůbec
Nejsem zrovna milovnicí návštěv fitness center. Když už se uchýlím k nějakému cvičení, raději se tomu věnuji v domácím prostředí. Nějaké zkušenosti mám, čas od času jsem dříve do fitka zašla a domnívala jsem se, že ty základní cviky mám v malíčku. Myslela jsem si to do doby, než jsem v Gymstory v Praze 6 udělala před Vaškem Rázlem první cvik. Moje představa, že společně jen vychytáme nějaké mouchy, se rozplynula.
Vaškovi stačilo předvést jediný cvik, abych zjistila, že mám ztuhlý hrudník, neaktivní chodidla a ruce, příliš zatěžuji kolena a ramena dávám dozadu. A že nemám své tělo v harmonii. Právě na harmonii a souhru celého těla se metoda ideomotorické terapie zaměřuje. Na rozdíl od většiny tréninkových metod totiž nepracuje s vědomým zapínáním svalů, jak nám někdy radí trenéři a trenérky ve fitness centrech a YouTube hvězdy ve videích, podle nichž často cvičím i já.
„Ve fitness centrech se lidé snaží zpevnit tělo nějakou vědomou činností. Dávají různými pokyny tělu příkazy, kde se má opírat, jaké svaly zapínat a jakým způsobem se stabilizovat v pohybu. Vše chtějí urvat silou, jenže silový potenciál je při využití vrozených, tedy vůlí neovlivnitelných souher mnohem vyšší,“ říká Václav Rázl.
Místo fitness videí se inspirujme u mimin
Václav prý často pozoruje, že většině lidí chybí schopnost vnímat své vlastní tělo a soustředit se, což se metoda ideomotorické terapie snaží změnit. Vychází přitom z docela jednoduchého principu, který naše tělo ovládá už od pradávna, a tím jsou právě už zmiňované vrozené souhry.
V období prvního roku života se veškerý pohyb odehrává automaticky prostřednictvím opěrných funkcí končetin a hlavním spouštěčem se stává idea pohybu – snaha něco vidět, slyšet, cítit, někam dosáhnout, někam se přemístit. Dítě neřeší, jaké svaly k tomuto cíli použije.
„Člověk má tendenci spoléhat se na techniku, vymýšlet stále nové systémy a zapomíná na to, že lidské tělo to umí perfektně samo už několik milionů let. Jako lidé se rodíme s obrovským darem. Máme v hlavě naprosto dokonalý program, který je vidět zejména u malých dětí – nic nezatínají, nic nezpevňují, vytváří pohyb,“ říká Václav, kterého k metodě ideomotorické terapie inspirovaly principy Vojtovy metody (soubor cvičebních technik používaných k léčbě hybných poruch, objevený českým dětským neurologem Václavem Vojtou, pozn. red.).
„V období prvního roku života se totiž veškerý pohyb odehrává automaticky prostřednictvím opěrných funkcí končetin a hlavním spouštěčem se stává idea pohybu – snaha něco vidět, slyšet, cítit, někam dosáhnout, někam se přemístit. Dítě neřeší, jaké svaly k tomuto cíli použije. Je to velmi prosté,“ říká Václav. Od těchto vrozených souher se ale člověk v průběhu svého života odklání, mnohdy právě vlivem různých fitness videí a rad.
Při zmínkách o přetěžování těla a zapomínání na celotělovou souhru se mi vybaví častý obrázek z mnou navštěvovaných provozoven, kde cvičící občas myslí jen na to, jak posílit jeden konkrétní sval, a bezmyšlenkovitě se soustředí pouze na něj. Nepřemýšlí o tom, jak na prováděný cvik reaguje zbytek těla. Chtějí mít stejně vyrýsované břicho, pevný zadek a bicepsy jako jejich oblíbené hvězdy na Instagramu a neřeší, zda pohybem za účelem vizuálního efektu vnitřně neubližují třeba jiným částem svého těla.
Celotělová harmonie, kterou řídí mozek
Cvičení pomocí metody ideomotorické terapie (IMT) funguje vlastně na úplně jednoduchém principu, při němž je nejdůležitější jedno: mozek, mozek a zase mozek. Právě on je tím, co hraje při IMT klíčovou roli. „Mozku dáváme informace o předpokládaném pohybu a respektujeme reakci těla, která je naprosto dokonalá, pokud je řízená centrální nervovou soustavou,“ vysvětluje Václav a svá slova demonstruje úplně jednoduchým cvičením, které mi dokázalo, jak je respektování vrozené pohybové souhry důležité.
Stačilo pouze předpažit jednu ruku. Pokud jsem se nesoustředila a bezmyšlenkovitě stála s rukou jen tak nataženou, ukázalo se, že moje tělo je nestabilní a že vůbec nevyužívám opěrné funkce svých končetin. Následně mi Václav řekl, abych se podívala na určitý bod před sebou a chtěla se ho jakoby dotknout, dostat se za něj. Mozek dostal konkrétní informaci a mé tělo se podle toho zcela zařídilo a zpevnilo se.
Podobný princip se opakoval i u dalších cviků, například se zvedáním činky při bicepsovém zdvihu. „Pokud chceme zdvihnout činku, musíme to dát na vědomí své nervosvalové soustavě představou, že chceme činku někomu podat nebo ji odložit na konkrétní místo,“ říká Václav a zároveň zmiňuje další princip, který je při ideomotorické terapii nezbytný, a to je nezpevnit hned vědomě tělo, ale naopak ho nechat uvolněné.
„Pokud vytváříme nějaký pohyb, měli bychom vědět, proč to děláme.“
Zní to možná paradoxně vzhledem k tomu, že naše těla zpevňujeme téměř při každém cviku a máme pocit, že díky tomu cvičíme správně. Stažení těla ale podle Václava Rázla zabraňuje přirozenému pohybovému programu, který vymyslela příroda a je naprosto geniální. „Ve fitness se většinou hýbe rukama a nohama bez zjevného důvodu, střed těla se zpevňuje vědomým zatínáním určitých svalových partií s cílem naučit své tělo se hýbat a stabilizovat v prostoru,“ popisuje. Je to právě náš mozek, který výše zmíněné kroky zvládá daleko lépe než my. Od nás ovšem potřebuje prostřednictvím představy pohybu optimální informace. „Pokud vytváříme nějaký pohyb, měli bychom tedy vědět, proč to děláme.“
Václav mi potřebu uvolnění těla vysvětlil na přirovnání k vojákům, které mi v hlavě utkvělo asi nejvíce: „Když vojáky spoutáš na zemi, tak nic nepředvedou. Musíš je nechat volné, aby ukázali nějakou sílu. Stejné je to s tvým tělem.“
Silnější tělo za pár vteřin
Že člověk může pomocí nervové soustavy zlepšit svou sílu okamžitě, mi Václav ukázal pomocí cvičení, jehož příklad vidíš na fotografii níže. Stoupla jsem si bokem, jednu ruku jsem opřela o zeď, druhou natáhla před sebe. Václavovým úkolem bylo se o mou nataženou ruku opřít tou svou, přičemž k tomu využíval různé stupně síly. Pokud jsem se nesoustředila, k narušení mé stability stačil Václavovi jediný prst. „Vidíš támhle ty míče?“ zeptal se mě a ukázal na cvičební míče na druhém konci tělocvičny. „Představuj si, že tou nataženou rukou si na ně chceš sáhnout, podívat se, co je za nimi.“
Zní to až neuvěřitelně, ale tahle jediná informace pomohla k tomu, že se mé tělo mnohem více zpevnilo, aniž bych k tomu musela vynaložit jakékoli výraznější úsilí ve svalech. Stačilo dát mozku jasnou a optimální vstupní informaci.
Za metodou ideomotorické terapie stojí výsledky. „Velice vysokou úspěšnost máme v případech odstranění problémů se zády. Téměř všichni klienti s výhřezem ploténky s doporučením lékaře k operaci se následně invazivnímu řešení vyhnou. Ženám mizí prostřednictvím cvičení s vyvoláním vrozených souher problémy s pánevním dnem, s diastázou apod. Velice dobré výsledky máme také s těhotnými,“ vyjmenovává Václav.
Mezi největší benefity, které se při pravidelném cvičení dostaví téměř vždy už do šesti týdnů, patří zvětšení prostoru v kloubech, větší stabilita těla, hybnost i síla v končetinách. Svaly celého těla pracují v celotělové harmonii – co se má zapnout, zapne se, co zase uvolnit, to se uvolní. Jsou ovšem věci, ve kterých člověk cítí pozitivní změnu už během úvodního tréninku. Stačí k tomu celkové přenastavení těla a zaktivování chodidel.
To byl vlastně i můj případ. Samozřejmě že jedna lekce nestačila k tomu, abych začala z ničeho nic dělat všechna cvičení zcela správně. Byla ovšem dostatečná k tomu, abych si uvědomila potřebu lépe vnímat vlastní tělo a více přemýšlet nad pohyby, které jsem dříve dělala zcela bezmyšlenkovitě. Václav mi ukázal, že pokud důvěřujeme svému tělu, soustředíme se, zapojíme do hry i mozek a jen neopakujeme pohyby na obrazovce před sebou, na svaly to má mnohem účinnější vliv.
