- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Vyjednával s pachateli i sebevrahy a potřeboval na ně najít určitou páku. Nejprve je však musel velmi pozorně poslouchat. Text vyšel původně na slovenském webu Refresher.sk.
Adrenalin mu pumpoval tělem a s každou akcí byl odolnější vůči tlaku. Bývalý vyjednavač Pavel Lacko se zúčastnil řady zásahů. U některých z nich šlo lidem o život.
V rozhovoru nám vysvětlil, jak probíhají akce u pachatelů s rukojmími a co je třeba udělat, chce-li si někdo sáhnout na život. Prozradil nám také, jak své zkušenosti z praxe vyjednavače aplikuje v současnosti při práci profesionálního kouče.
Váš dědeček měl zkušenosti jako člen kontrarozvědky. Byl právě on inspirací, díky které jste vstoupil do speciálních složek?
Určitě. Od dětství jsem od něj poslouchal historky z armády a o setkáních v tajných bytech. Takže ano, určitě to pro mě bylo v mladém věku jednou z hlavních inspirací.
Co všechno jste musel splnit, aby vás přijali do speciálních jednotek?
Musel jsem splnit dosti náročné psychologické testy a různorodé fyzické prověrky – od shybů až po plavání. Když mě přijali, pokračovali jsme střeleckým výcvikem, taktickým výcvikem, slaňováním, sebeobranou a podobně. Abyste se ale posunuli na ty nejnáročnější akce a pozice, musíte si u týmu a vedení vybudovat důvěru. Budování důvěry a spolupráce, která směřuje k výkonu, zde bylo klíčové.
Jak dlouho trvá, než se člověk dostane k těm nejkomplikovanějším zákrokům?
Asi 4 až 5 let.
Co je třeba k tomu, aby se stal zájemce vyjednavačem?
Každý útvar má nějaké odbornosti, a pokud na vás vidí, že máte určité schopnosti a útvar to potřebuje, pošlou vás na kurz, kde získáte novou odbornost. Tam už si jako vyjednavač trénujete hlavně vyjednávací schopnosti.
Kolika akcí jste se zúčastnil jako vyjednavač?
Nepamatuji si to přesně. Řekněme, že do 20. Ale je to hrubý odhad, nejsem si jistý.
Co dělá vyjednavač, není-li zrovna v akci?
To, co každý jiný. Je to jen vaše odbornost, takže vás povolají do akce, když jste potřební. Jinak pracujete s týmem na jiných zásazích a výcviku. Výcvik je velice důležitý. Potřebujete projít stejnými dveřmi či oknem i 100krát, vychytat každý detail, neboť při této práci se chcete učit hlavně z chyb, které uděláte během výcviku.
Kolik je takových zásahů měsíčně, případně ročně?
To nebudu říkat. Někdy jich je mnoho, jindy méně. Některé zásahy se plánují, jiné vznikají spontánně.
V minulosti jste byl oceněn za záchranu života. Jaká to byla akce?
Šlo o kluka, který dlouhé hodiny seděl na parapetu jedné budovy a chtěl skočit dolů. Myslím, že to bylo v 11. patře. Jelikož nereagoval na vyjednavače, náš tým potřeboval zvolit jinou taktiku – chtěli jsme se za ním slanit ze střechy, ale nakonec jsme to vyřešili jinou taktikou. Byla to opravdu vyhrocená situace, žádná standardní práce.
Setkal jste se s ním ještě někdy poté, co jste ho zachránil?
Bohužel ne, ale častokrát jsem se sám sebe ptal, jak asi naložil se svým životem.
Neměl jste při takových akcích strach, že o někoho přijdete?
Je tam vždy obrovská zodpovědnost. Když jde o život člověka, musíte si dávat pozor na to, co vám říká a jaké otázky mu kladete. Právě to využívám i při koučinku – opravdu hluboký poslech druhé osoby, abych pochopil její příběh a neuniklo mi nic důležitého. Jen tak může vyjednavač zjistit, čím si může člověka získat. Takže samozřejmě ten strach a stres tam jsou. Ale musím také říci, že jsem tyto zákroky miloval.
V čem se pocitově odlišuje akce, při které jste postaven před člověka, jenž si chce sáhnout na život, od akce s pachatelem a rukojmím?
Co se dozvíš po odemčení?
- Jak probíhají vyjednávání s pachateli.
- Co se dělo při akci, kdy se chtěli s týmem nejprve slanit ze střechy.
- Jak vyjednavač zvládá stres.
- Co je při vyjednávání nejdůležitější.
- Jak lze zkušenosti z práce vyjednavače využívat i při koučinku.